Každý nástroj má svoji duši - S Vlastou Redlem nejen nad aktuálním albem

Každý nástroj má svoji duši - S Vlastou Redlem nej
Každý nástroj má svoji duši - S Vlastou Redlem nej

Mnohovrstevné niterné texty, sugestivní atmosféra chytře zaranžovaných písniček poskládaných jako mozaika z barevných kamínků nosných nápadů, muzikantská vybroušenost, lehkost a hravost - to je, stručně řečeno, nové album kapely každý den jinak a Vlasty Redla, vydané na sklonku roku 2004 pod názvem Dopisy z květin. Album dlouho očekávané, na něž se vyplatilo počkat. Pojďme tedy ve společnosti Vlasty Redla nahlédnout, co předcházelo jeho vzniku, co ho provázelo a co bude následovat.

 

Jak už se u Vlasty Redla a jeho hudebních druhů stalo zvykem, je i tentokrát muzika na novém albu v tom dobrém slova smyslu těžko pojmenovatelná a zařaditelná. Její hudební gusto sahá od lidově znějících nápěvů po beatlesovský šraml, od folkové jemnosti po marillionovské plochy. Je neopakovatelně melodická s magnetickou silou vtáhnout vás do sebe sama a obklopit. Deska je po všech stránkách vycizelovaná a vybroušená. Konec konců, podle slov Vlasty Redla, její postupný zrod zabral celých pět roků. A právě k těmto pěti letům, kdy Vlasta načas zmizel i z koncertních pódií, se vracíme v úvodu našeho povídání.

 

Dal jsem si roční koncertní pauzu, protože už jsem byl vymačkaný jako citron. Jsem na jevišti od čtrnácti - a to už je víc jak třicet let. Změnil se i svět a najednou vyvstaly věci, kterým jsem nerozuměl. Říkal jsem si, že by bylo dobře trošku se zašít a zkusit dohonit moderní technologie, bez nichž se nehnu dál. Ležel jsem na počítačích, začal jsem si dělat stránky... To všechno se ukázalo jako hrozně užitečné. Nedá se říct, že bych se ten rok flákal, naopak, udělal jsem si čas, protože co se chceš učit, když jedeš po šňůrách? Každý druhý den vydatně popiješ a za tři neděle zapomeneš všechno, co ses naučil. Takže jsem potřeboval na tom začít pracovat kontinuálně, dostat to do palice a myslím, že se to zčásti povedlo. Fakt je, že nikdy předtím jsem tak dlouhou mezeru neměl a tak jsem se musel znovu učit věci, které už jsem dřív uměl, jako odkopnout si šňůru z pod nohou, sáhnout si pro trsátko, zeslabit si kytaru uprostřed zpěvu aniž bych na ní sklouzl očima - mechanické věci. Pořád jsem do všeho na jevišti vrážel, někde překážel... Taky jsem si užíval pocit, že už bych se třeba na jeviště nevrátil, zkoušel jsem si to představit a žít s tím, ale zjistil jsem, že už by to asi nešlo.

Pojďme teď k desce Dopisy z květin, ta vznikala převážně u tebe doma ve studiu?

Dílem u mě, dílem u Michala Vašíčka, který bydlí kousek ode mě. Míša má Macintosh G5, já mám G4 a tyhle mašiny spolu v pohodě komunikují. V průběhu pěti let, kdy deska vznikala, jsem něco občas roztočil u sebe doma a většinou to přinesl k Michalovi. Něco jsme natočili s kapelou, já měl věci připravené na takové bázi, že třeba bicí jsem měl ze Sampletanku a kapela tam byla, abych tak řekl, simulována. Leccos i zůstalo. Třeba v písničce Moc dobře vím (jak máš mě ráda), což je taková beatlesovka, u které jsme si dělali legraci, že by bylo nejlepší, aby ji nazpíval Ringo Starr, jsem si natočil opravdové bicí sám. David sice nahrál bubny, ale nahrál je hrozně dobře a já potřeboval, aby to znělo trošku jako bum-čvách. Tak jsem to po něm musel přetočit a nahrát trošku blbě. Trošku nakřáple na takové staré amátky, které vydávají fakt hrozný zvuk, ale podařil se nám skutečně dobrý kopák. Až jsem si říkal, že snad na těch amátkách budeme muset předělat celou desku. Ale abych se vrátil k technologii. Na počítačích děláme už spoustu let. Míša u sebe natáčel už řadu kapel a má slušné zkušenosti s nahráváním audia. Já zase dlouhá léta dělám s MIDI, takže se nám to dost dobře doplňuje. Taky musím říct, že nám velmi pomohli kluci z Disku Boskovice. Je to za rohem, leccos jsme si od nich mohli vypůjčit, leccos vyzkoušet. Tuhle desku jsme už chtěli natočit jako surround do více kanálů, jenže ono to není tak jednoduché, jak jsme si mysleli, protože to vyžaduje úplně jiný způsob hallení. Nedá se to prostě jenom znásobit. Ale aranže jsme dělali už s tím, aby bylo vícekanál čím obsadit. Nakonec jsme přišli na to, že z časových důvodů nejsme schopni to udělat tak dobře, jak bychom si přestavovali, a tak jsme raději na desku dali dobré stereo. Ovšem myslím si, že jestli někdy v budoucnosti přijde na přetřes DVD, máme už cenné zkušenosti.

Pokud se týká samotného psaní písniček, ve tvém případě jde spíš o nápady, které dostaneš u kytary nebo u kláves, a nebo je to spíš nápad, který se zrodí v hlavě a ty ho rovnou začneš sázet do počítače?

Je to různé, je to tak i tak. Někdy člověka napadne něco u kytary, klimpru, ale někdy mě napadne riff, rytmická figura, slyším už basu i bicí. Tak to nahodím a nemám třeba žádnou melodickou představu a ono si to samo něco vynutí, ono si to řekne. Pak to hodím do arény a třeba rok dva se na tom jamuje. Vznikají k tomu melodie, harmonie, postupně se to přirozeně vyjamuje a nakonec nás napadne i výsledná melodie. Lidi si říkají, že musela být první, a ona přitom byla úplně poslední. U některých věcí si musím vlézt za bubny, protože u kytary by mě prostě nenapadly. To je určitá výhoda i nevýhoda, že hraji na tolik nástrojů. Nevýhodou je, že na žádný neumím hrát pořádně, výhodou, že mě takhle leccos napadne. Jiné věci tě napadnou u basy, jiné když si vezmeš do ruky španělu, což ve člověku "vyrezonovává" úplně jiný proces, než když si nařve kytaru a začne kvílet. Řekl bych, že každý nástroj má svoji duši. Já rozhodně nepatřím k muzikantům, kteří odsuzují digitální samplery a podobné věci, i synťáky totiž mají svou duši. Každý zvuk, když si ho člověk "vymazlí", má určitou duši, jenom musíte jít právě za tím zvukem, musíte ho nechat rozeznít a hlavně se nesmíte snažit tím zvukem napodobit něco, co už je. Třeba říct si, teď napodobím lesní roh. O to já se nikdy nesnažím. Nesmí to být náhražka, ale být svébytný zvuk, který mi žije pod rukama, reaguje na filtru, na aftertouch... Já všechny zvuky dělám hodně dynamické, aby mi opravdu pod rukama žily; a pak na nich není nic elektrického - jen to, že vznikají na tišťáku. To je úplně totéž, jako když se do něčeho fouká. Znám spoustu kluků, kteří jsou zarytými odpůrci a nadávají do všelijakých digibilů, ale já to tak nemám. Na téhle desce je dobrých padesát procent digitálních zvuků a myslím, že přitom znějí velice lidsky a živě.

Co se týče výsledné podoby písničky, tak jak se pak objeví na desce, je spíše kolektivně vyjamovaná, nebo máš už v hlavě přesnou představu o tom, jak by měla aranž vypadat?

Někdy se stane takové neštěstí, že mám jasno v hlavě. To většinou končí blbě, protože člověk se drží nějaké utkvělé představy a snaží se do ní všechno vmanipulovat. Obvykle je to ale ku škodě, protože pak někdo přijde, zahraje něco, co tam zdánlivě vůbec nepatří, a ty zjistíš, že stojí za to tomu uhnout, vyjít tomu vstříc.

Jsi v rámci kapely Každý den jinak demokrat, nebo spíš despotický vůdce?

Tohle není kapela, jejímž majitelem bych byl. Jsou to lidi, které mám rád, rád s nimi jsem, rád s nimi hraji, a tak se k nim nemohu takhle chovat. Každý tam máme úplně stejné slovo. Možná, že občas zafunguje nějaká přirozená autorita daná možná množstvím už povedené práce a na jejím základě občas lidi ustoupí, ale není to tak vždycky. Já také občas přijdu a řeknu: "Kluci sorry, to byl hodně blbej nápad, to dělat nebudeme." Oni to vědí, že se snažím. Všichni jdeme po tom uzeném, nikdo nejde po nějakém krmení svého ega. Nejde o to dokazovat si, kdo má pravdu. Všichni jdeme po písni. A tak dlouho jí obkličujeme, až jí ulovíme.

Možná pro pořádek připomeňme, kdo kapelu Každý den jinak v současnosti a potažmo na desce Dopisy z květin tvoří.

Jsou to vlastně pořád titíž lidé, kteří například točili ještě jako AG Flek desku s Hradišťanem. S basistou Pepou Šobáněm už hraji dvaadvacet let. To je kapelník. Vedle Pepy je tu kytarista Míša Vašíček, klávesista Karel Macálka a bubeník David Velčovský. Před rokem k nám přibyla Petra Šany Šanclová, která přinesla do kapely kromě dalšího páru šikovných rukou a bystře pracujícího mozku ještě trochu ledabylé elegance.

Už jsme se toho v obecnější rovině tak trochu dotkli, nicméně, jak to vypadá s autorstvím na desce Dopisy z květin? Jak jsi tam zastoupen ty a jak další členové kapely?

Až když jsme desku dotočili, zjistil jsem, že jsem zas až tak sopečně činný nebyl. Přinesl jsem asi tak třetinu věcí, do další třetiny jsem kafral, dvě věci jsou tam odvozené z lidových písniček... Ale o to opravdu v podstatě nejde. To se řeší až ve chvíli, kdy se začne psát tiráž na desku, až pak se zeptáš: "To jsi napsal ty, nebo ti pomáhal brácha?"

Deska Dopisy z květin vyšla před vánocemi a mě by zajímalo, co chystáš dál? Doslechl jsem se, že máš rozpracované dvě další desky, je to tak?

V podstatě mám rozpracované dvě sólové desky. Té jedné pracovně říkám Palubní deník, je to taková koláž různých zvuků. Průběžně se k ní vracím, ale obávám se, že práce na ní bude ještě hodně. Ta druhá je spíš dost aranžérská záležitost. Jsou to lidové melodie, nejdrsnější odrhovačky, u kterých všichni obracíme oči v sloup. A já jim chci udělat takové aranže, aby to nebylo poznat. Chci je schovat tak, aby se všichni hádali, co to je. Tomu pracovně říkám Třináct nejstrašlivějších odrhovaček, kterých bych se stejně nezbavil. No a do třetice je to deska se Samsonem a s Janouškem, která je ve stavu, že bychom ji mohli okamžitě natočit. Jsou hotové texty, muzika, už jde jenom o to domlouvat se, kde bude kytara, kde nebude a tak podobně. To už je maličkost, jak je píseň hotová, nahraje se sama.

A co se týče kapely Každý den jinak?

Budeme teď víc živě hrát, než jsme hráli v poslední době, protože jsme si potřebovali přece jenom vyhradit nějaký čas na studio. Já hraji rád. Je to přece jenom okamžitá odezva od lidí. Když řekneš nějaký fór, zasmějí se. Ve studiu taky fóry padají, ale co s tím ve čtyři ráno, to se zasměješ tak leda sám. Byli jsme teď kvůli desce tak trochu v izolaci, takže naopak vyrazíme o to víc ven.

Psáno pro časopis Muzikus