16.03. | Autor: Jan Sládek | sekce: pro muzikanty - články
Co musí takový kytarista mít, aby sis ho vybral do G3?
No, v zásadě kombinuji tři věci. Koho já rád poslouchám, kdo má čas a na koho slyší mezinárodní promotéři. Máme to tak, že G3 jde jen tam, kam je promotéři sami pozvou. Takže za nimi jdou finanční rizika. Takhle to dneska chodí, musím nabídnout někoho, kdo u nich projde. Naštěstí je svět plný velmi kreativních promotérů, kteří umí vsadit na jména, které dodám.

A tvoje nároky na spoluhráče?Jednoduché: skvěle ovládat nástroj, mít feeling, dobrej zvuk a umět improvizovat.



Jdeš vlastně proti proudu, když se teď mluví o konci kytarové muziky a jejích hrdinů, ne?
To si nemyslím, vždyť svět je plný výborných kytaristů. Jen bohužel už dnes nemají takovou podporu jako dřív. Ale popravdě, naplňuje mě pokorou, když slyším, jak dobří jsou. Pokud jde o mne, nehledám a neposlouchám jenom kytaristy velkých jmen. Může to být klidně soused vedle z baráku. Poslechnu si kohokoliv, kdo mě rozesměje, rozpláče, rozhejbe... Na to velké jméno fakt nepotřebuješ.

A kde vidíš inovace a změny v byznysu?
Docela úchvatné je, co dneska umí lidi se sedmi- až desetistrunnými kytarami, tam je inovace hodně. Nicméně pokud jde o mne, šest strun je až dost. Já už jsem starej pes, takže mám vlastně rád, když se vedle kytar normálně prosadí basa a bicí. Mám rád ten přirozený zvuk kapely.

A i s ohledem na ty změny, co bys dneska doporučil lidem na začátku kariéry?
Pořád musíš umět lidi svou muzikou zasáhnout do hloubky, to se nezměnilo a myslím, že nikdy nezmění. Změnila se muzika jako způsob obživy, a tady to budou pořád rychlejší změny.

Co s tím?
Je třeba být flexibilní a všestranně rozvinutá osobnost.

Některé tvé melodie nejsou zrovna jednoduché, i když nemusí mít složitou melodii, jsou dost plné fines. Jak na ně?
Tady je to asi bez inovací. Začni pomalu a sleduj, jak opravdu zníš. Pak už jen hodiny a hodiny postupného zlepšování. Tak to chodí. Občas se mě někdo ptá - je to detail - jak s rychlostí. Někdo třeba doma cvičí rychleji, aby měl na koncertě rezervu. Já takhle nepřemýšlím. Zahrát to pořádně, a když to nejde v požadované rychlosti, tak to prostě nehrát.

Což mě přivádí k obligátní otázce: Kak s cvičením?
Mám to tak, že hlavní je soustředění a konzistence. Víc než dvě hodiny v kuse mi přijde zbytečné. Důležité jsou přestávky, a hlavně věnovat se tomu denně. Každý den hrát a cvičit. Co si myslím, že se trochu přehlíží, je cvičení ucha. Protože když podle ucha nepoznáš stupnici nebo akord, tak jsi... ztracenej.

Všiml jsem si tvé záliby v akordech sus4, co za tím vězí?
Mám to tak, že posluchače tak trochu udržuješ v napětí, takže je tam očekávání, a to je vlastně docela svůdné, ne?

Pokud jde o techniku hraní, jak to máš s malíčkem?
Myslím, že když už jsme podarováni dvěma rukama s dohromady deseti prsty, tak je třeba to všechno použít. Ovšem pozor, nikdy přes bolest. Tahle část našich dispozic se dost blbě mění, takže s ní zacházejte uvážlivě a opatrně.

A gear - nejdřív dobrá kytara, a pak dobrý zesilovač? Nebo naopak?
Hele, kup, co ti přijde do cesty, pokud je to aspoň trochu ok. Někteří hráči dokážou hledat ideální kytaru nebo zesík roky...

A co simulace?
Já jsem na lampy, mně to pořád ještě nezní ideálně. Myslím ale, že se to za pár let technologicky vyřeší. Pamatuješ, první digitální delaye taky nezněly super - a dneska?

Díky moc za tvůj čas. Poslední otázka: Co od tebe můžeme letos čekat?
Nejsem si jistej, jak to dopadne, ale vypadá to, že v létě se zkusíme sejít nad novou deskou Chickenfoot.

Psáno pro: časopis Muzikus 2018/03