muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýInfikovaná hudba - aneb je hudba pro každého?

31.12.2020 | Autor: Martin Adamus | sekce: pro muzikanty - články

Infikovaná hudba - aneb je hudba pro každého?


Vážení přátelé, myslíte si, že hudba je pro každého a pro všechny? Myslíte, že je to s hudbou v současnosti v pořádku? Nemáte dojem, že je nějak nemocná? Povíme si o ní a i o tom dalším více.

Hudba je řemeslo jako každé jiné. Má své zákonitosti, které je potřeba dodržovat a zachovávat, aby to vše drželo pěkně pohromadě. Pokud něco z neznalosti porušíte, napravuje se to v hudebních studiích. Ale stejně se to opravit nedá, i když se zdá, že by to jít mohlo. Mám na mysli hudební kompozici - nazval bych to celek hudby. Hudební celek není nic jiného než kompletní a komplexně vypracovaná hudba jako taková. Aranžmá hudební kompozice je vlastně tím celistvým, umělecky dovršeným uzavřeným produktem a proudem hudby. Hudební aranžmá je tak trochu
zavádějící pojem, vzbuzující představu, jako by hudební kompozice mohla existovat samostatně, bez aranžmá. Není tomu tak. Je nedílnou součástí hudby a hudba nedílnou součástí aranžmá - způsob a forma sdělení. Díky konečnému vypracovanému aranžmá vzniká logický celek - podoba hudebního díla. Tímto se dílo také prezentuje.
Dám vám příklad: vážná hudba. Co je to vážná hudba? Jednoduše řečeno, každá nota v partituře není nikde navíc, nikde žádná nechybí. Vše je důkladně propracované tak, že vůbec nepochybujete o tom, že by se mělo něco předělávat. A to je ono! Nic nepředělávat. Vždyť vše je součástí celé skladby a celku sdělení. Pokud pohnete nějakou notou, vynecháte nějakou notu, vše padá, přestane dokonalé dílo existovat, chybí tam část celku.
To ovšem neplatí ve skladbách, kde celek není vypracovaný, u hudby „nevážné“. Všemožné improvizace, přilepené melodie k té druhé, aniž by spolu nějak souvisely, dolepený zpěv, který vznikne na zkoušce kapely, atd. To se dnes děje v takzvané populární hudbě.
Zde můžete celek zdánlivě jakoby upravovat, noty mazat, posunovat, měnit harmonie, nástrojové obsazení... Jenže otázkou je, jak je možné, že produkt, který vám dnešní umělci předkládají, umožňuje vše měnit, dodělávat a upravovat nebo opravovat. Znamená to, že hudbu, kterou právě posloucháte na koupeném CD, není ještě ta konečná verze? Potřebuje nebo může mít nahrávka skladby opět jiné hudební zpracování? Posluchači nepoznají, že to, co poslouchají, je to nedovařené, přesolené nebo nezdravé jídlo. Nepoznají to, protože nevědí. Nemají řemeslné znalosti, jak to má nebo jak by to mělo vypadat, když je to opravdu hotové. A na to právě kapely a sólisté, kteří nejsou hudebně vzdělaní a neznají hudební řemeslo, sázejí a parazitují na tom - na hudebně nevzdělaném publiku.
Posluchači důvěřují médiím, která je vlastně zneužívají a předkládají jim tyto nedodělky jako hotové produkty. Někdy sami umělci předělávají své písně opět do nové podoby a za čas do třetí či čtvrté varianty (jak sami postupně objevují objevené). Nedělají však nic jiného než to, že hledají dodatečně a opožděně celek skladby. Chyby schovávají za takzvané „vize“ nebo „já to tak cítím“ a za umělecký záměr. Tak která varianta písně je a byla hotová? A proč takto umělci hudebně posluchače „vodí za nos“? Zamyslete se nad tím.
Místo aby posluchači chtěli jít za kvalitní hudbou, jde hudba směrem k hudební nevzdělanosti posluchačů. Vše je ještě podpořené nějakým „novým“ zjevem hudebníků, videoklipem, který je má ohromit. Ale samotnou hudbu tohle nezachrání - žádný videoklip, žádná pěkně stavěná, spoře oděná interpretka. Pojďme si společně rozebrat, co vlastně v dnešní době posloucháme.

Zpěvo-vzdechy
Zpěvačka nepoužívá přirozené nádechy, ale vzdychá - tohle slyšíte z dnešních nahrávek neúměrně. Zpívá tedy zpěvačka, nebo zrovna prožívá svoji romantickou chvilku s partnerem či bez něj? Nádechy jsou předimenzovaně zesílené oproti celku. Akusticky je to naprostý nesmysl, protože nádechy ve zpěvu by takto bez úprav nikdy přirozeně nezněly.
Nástupy zpěvu znějí jako dávení, předjímka k zvracení. Jestli to má být náznak, že skladba je k ničemu, tak pak je to omluvitelné, ale pokud to není myšleno sebekriticky? Jsou to manýry, které ve zpěvu nemají co dělat. Ale v dnešní hudbě tam jsou a velmi intenzivně vyčnívají. Tento „výraz“ ve zpěvu za hranicí vkusu je dnes náhradou za hudební obsah.

Harmonie písní
Jako příklad uvedu sled akordů: Ami, F, C a G a jejich transpozice do jiných tónin. Na těchto harmonických spojích najdete vystavěných víc než tisíc písní, které mají pouze jinou přilepenou melodiku. Vše je postavené na výrazné rytmice, smyčkách a efektech, jako jsou zpoždění, dozvuky (reverby), modulační efekty a jiné. A samozřejmě dolepený zpěv, se spoustou vzdechů a zbytečného afektu. Chybí však to podstatné - hudební obsah, tedy proč skladba vlastně vznikla, samotný nápad, téma, práce s motivem, důvod existence skladby. Vše, co v nahrávce a aranžmá vadí, se v mixu skladby stáhne úpravou hlasitostí jednotlivých stop.
Sloka a refrén mají většinou ten samý harmonický základ, pouze se ten refrén nějak zhustí, aby jako vypadalo, že se něco nového děje.
Kytaristé nepracují s logickými spoji akordů - rozvody tónů a hlasů. Proto se pak sama kytara zařadí jen jako doplňující plocha někde v pozadí. Přitom kytara je úžasný nástroj, ale masová prezentace v primitivním stylu hry ji dostává do této dimenze: „Nauč se Ami, F, C a G a to stačí!“ Posluchači na koncertech sledují, jak dotyčný hraje tento sled akordů, a pak se oni sami doma jako papoušci tohle učí. Otisk umělce... Harmonie určená pro dnešní posluchače dostává opravdu „na frak“.

Angličtina
Tak jako jsou ostýchavé písně po hudební stránce, tak se ostýchavost českých textů mladé generace maskuje do „magické a nadřazené“ angličtiny. Je to úplně o ničem, když si vlastně uvědomíte, že si tady hrajeme na to, že prostě „voucher“ je něco daleko víc než dárkový poukaz.

Infikovaná hudba - aneb je hudba pro každého?


Názvy kapel
Ano, také na x % máme anglické názvy kapel, protože mít dnes český název kapely je prostě něco strašně trapného a podřadného, že? A jak teď z toho ven?
Je tedy hudba pro každého? Nemusíte umět hrát na žádný hudební nástroj. Stačí vědět, co a jak poslouchat. Vše by mělo začít již třeba na školách, kde by se mělo mladým lidem ukázat, jak hudba zní, jak může znít dobře a jak může znít špatně. Vysvětlit jim, že zesílením nahrávky zůstává špatná hudba opět špatnou, nic se nezmění. Nadměrnou hlasitostí se špatná hudba dobrou nestane.
Oddělit, co je to dobře zpracované hudební řemeslo, a co je následná hudební nálada, která tím vznikne. Když budete muset hudebně ztvárnit v pohádce peklo, asi se dětem líbit tato hudba moc nebude, protože se budou bát té pekelné nálady, ale řemeslně to může být špičkový hudební kus.
Jenomže na školách se učí a zkouší, kdy se narodili skladatelé Fibich, Smetana, Dvořák a jejich životopisy, co napsali a pak se pustí nahrávka Má vlast a je vystaráno. Má vlast je nádherné dílo, ale ne pro mladé lidi, kteří o hudbě ještě moc nevědí. To podstatné se nedozvědí, jen budou mít představu, že hudba nás dříve narozených je prostě dříve narozená. No a pak jim někdo zahraje Ami, F, C a G... Získaná informace o narození hudebního skladatele Fibicha jim nepomůže k zjištění, že slyší jen čtyři stavební akordy, ale ne opravdovou hudbu.
I hra na kytaru by měla být stejně vymyšlená a nápaditá jako nápaditě a invenčně vymyšlený zpěv a celkově celá skladba. Nic by nemělo být dolepené nic by se nemělo jen tak hrát, aby měl hráč na jevišti při koncertě co dělat.

Média
A co na to vše internetová média, TV, tisk, radio? Někteří s upískanými zkušenostmi studia dvou let na zobcovou flétnu v ZUŠ pak rozhodnou, co se bude poslouchat, a co ne, o čem se psát bude, a o čem se pomlčí.

Vyhlídky k lepšímu?
Myslím, že se ještě nedosáhlo dna. Půjde to ještě dolů. Na vině je podbízivá dostupnost nahrávacích technologií, všeobecný náhled na hudbu v dimenzích jednoduchosti a primitivnosti. Nákupem zvukové karty všichni hudbě najednou „rozumějí“, a mají tedy právo na to Ami, F, C a G. Dodatečná editace nahrávek tomu jen napomáhá, interpreti s tím přímo počítají. Proč studovat hru na hudební nástroj nebo zpěv a vypracovat vše k dokonalosti, když si za pár korun anebo zcela zdarma stáhnu program, který mi moji nedokonalost promění ve výsledek hodný popové hvězdy, kterou přece již dávno jsem, nebo ne? O nějaké hrdosti, že dotyčný umí zpívat a vše umí zahrát naživo se dnes nedá mluvit. Nahrávací studia by se měla přejmenovat na editační studia.
Mám obrovskou úctu k interpretům před zavedením digitálního nahrávání, protože před ním bylo možné použít k opravě nahrávky tak akorát letmý střih. Interpreti a hudebníci museli vše zazpívat a nahrát živě, bez editace, bez dolaďování zpěvu. Dovedete si představit, že by taková digitální editace byla možná ve sportu? Na obrazovce byste fotbalistovi, který minul bránu o půl metru, posunuli míč myší tak, že by to byl regulérní a uznaný gól. To je nesmysl, že? A tohle se přesně děje v editačních studií. Například výkon umělce do čtyřiceti procent (minul bránu o šest metrů), a výsledek po editaci je stoprocentní (gól). A je hvězda.
Hudební úryvky - smyčky si můžou všichni stáhnout z internetu. Nahrávat metodou pokus-omyl můžou dnes všichni. A všichni mají dojem, že to je ta opravdová hudba. Svá „díla“ vystavují na internetu, vzájemně si tyto produkty hodnotí; vytváří se tak všeobecný standard, jak to tedy má být.
Když na nahrávce vzdechne jedna zpěvačka, objeví se vzdychání u dalších interpretů. Pak tady máme používání vulgarit v textech písní, opět laciný způsob, jak zaujmout. Je nutné o sobě zpívat, že jsem „vykastrovaný býk“?
Proč má kapela perfektní zvuk, profesionální videoklip, kostýmy, i povedený text, ale to hlavní, proč to celé vzniklo - píseň -, po hudební a řemeslné stránce v pořádku nemá? Je v tom logika?

Hudební řemeslo
Chcete umět řídit auto? Pak vám nezbývá než jít do autoškoly a naučit se ovládat jak samotné auto (hudební nástroj), tak dopravní předpisy - teorii. Chcete psát hudbu? Pak vám nezbývá než naučit se hrát na hudební nástroj (řídit auto) a naučit se hudební teorii (dopravní předpisy). Doufám, že mi rozumíte. Jinak to prostě nejde. Pokud některou věc nezvládáte, autem se nabouráte, v hudbě pak vznikne to Ami, F, C a G. Což je dostatečně velká hudební havárie.
Učte se noty a zapisovat své hudební nápady do not. Je to tak prosté, jako když právě teď píšu tento článek. Když mám hudební myšlenku, nový hudební motiv, vezmu notový sešit a vše si poznačím. V notách pak vidíte i další souvislosti ve vedení hlasů a harmonii. Můžete dále se vším pracovat a odstranit i případné chyby, které jsou v notovém zápise vidět. Hudební teorie není nic jiného než na notovém papíře zapsaná praxe. Více vám napoví ukázky partitur 1. a 2.
Nebojte se not. Jsou krásné kulaté a veselé. Umějí zachytit vaši hudbu.
V dnešní době se dává přednost kvalitnímu zvuku před kvalitním hudebním obsahem. Já osobně raději oželím ten zvuk. Vždy mě na prvním místě zajímá hudební obsah, samotné hudební sdělení. Editace a kvalitní zvuk jsou základními hodnotami samotných hudebníků, ceněnými více než obsah hudby, poctivé hudební řemeslo a hudební skladatelské zpracování. Je paradoxem, že v dnešní době špičkové a cenově dostupné studiové techniky vyrábíme tak divnou bezobsahovou hudbu.

Supervizor - producent
Každá kapela, každý větší hudební projekt by měly mít nad sebou supervizora - producenta, aby zde byla zpětná vazba. Producent uchrání před zbytečnými chybami v provedení a ve formě skladby. Forma skladby je nesmírně důležitá. Je to vlastně psychologický průběh a příběh celé vaší skladby, to, jak to bude na posluchače působit - jestli je to bude v průběhu poslechu dál zajímat, nebo nudit. Píseň, která bude mít formu: sloka, refrén, sloka, refrén, sloka, refrén, refrén, ničím nepřekvapí. Když se k tomu připojí kolovrátkové zpracování skladby, máme zde předvídatelný produkt s nulovým obsahem hudebního prožitku a sdělení - nezáživnou hudební vatu.
Pokud vás zajímá vše o hudbě, jak postavit kapelu, vést kapelu, jak tvořit nové sklady a písně, jaký způsob zvolit při nahrávání v hudebním studiu, doporučuji vám publikaci Zakládáme kapelu.

Na závěr
Zaposlouchejte se, prosím, do dnešní hudební tvorby a věřte, že ve všem, co jsem zde právě popsal, mi dáte při pozorném rozboru a podrobné analýze za pravdu. Mé postřehy prosím neberte jako kritiku, ale jako svoji inspiraci. Nebojte se vytvářet hudbu dobrou, té špatné je dnes bohužel víc.
Přeji vám do nového roku hodně zdraví, touhu a chuť hudbu objevovat, tak jako to dělá spousta jiných dalších hudebníků( i já), kteří vědí, že hudba není vůbec jednoduchá. Přeji nám všem hudbu zdravou a čistou. Svým postojem a profesionálním přístupem můžete všem ukázat, že to jde i jinak - s úctou k hudebnímu řemeslu a pokorou. Česká hudba v současnosti postrádá profesionální hudební řemeslo. A právě vy to můžete celé změnit. A na otázku, jestli je hudba pro každého, si již sami dokážete odpovědět.
Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.

Psáno pro: časopis Muzikus 2020/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Infikovana-hudba-aneb-je-hudba-pro-kazdeho~31~prosinec~2020/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.