přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraHonza Kirk Běhunek - Hledání je největší bohatství

02.01. | Autor: Ladislav Ptáček | sekce: pro muzikanty - články

Honza Kirk Běhunek - Hledání je největší bohatství


Firemní hráč Ibanezu. Jihočeský patriot. Firemní hráč Mesa/Boogie. Kapela Seven. Usměvavý chlapík. Nějaké dotazy?

V nedávné době tě potkaly vážné zdravotní problémy. Jak to, že si k tobě našly cestu?
Rodiče a sport mě naučili, že jenom dřina tě dovede do cíle. A pokud ne, nic se nestane, pomůže ti být lepším člověkem. Vážil jsem si každé nabídky na festival, z rádia, z televize... neuměl jsem říct ne. Považoval jsem za slušnost vyjít všem vstříc. Nakonec jsem se po tolika letech práce prostě uštval.
Byl jsem schopen jet v týdnu třikrát do Prahy či Ostravy nebo do Plzně kvůli reklamě, rozhovoru, na koncert. Do toho do práce, starat se o rodinu, o kapelu, a zjistil jsem, že spím v týdnu tak málo hodin, že vlastně vůbec nespím. Takhle jedeš několik let, jenže se to najednou sečte. Bylo to ze dne na den, bez sebemenšího náznaku, a najednou přišlo sčítání.

Přitom jsi v mládí hodně sportoval.
Hrál jsem od mala závodně hokej. Nakonec mi řekli, že musím se sportem skončit kvůli zádům. Ze dne na den. Pak jsem jel naplno v kytaře. Jsem pořád v takovým rychlostním modu. Ale řekl bych, že do těch pětatřiceti jsem nevnímal nic. Do poslední chvíle bylo vše v pohodě a já si připadal, že všechno zvládnu. Ještě pár dní před tím kolapsem bych se vsadil, že mě se to netýká.

Jak se cítíš teď, když už je snad vše za tebou?
Už pomalu zase hraju hokej, běhám krátké vzdálenosti, cítím se dobře, hlavně díky super lékařům a kardiologickému oddělení v Českých Budějovicích.

Honza Kirk Běhunek - Hledání je největší bohatství


Jak jsi vyrůstal?
Jako malí kluci jsme dělali vše možné, docela mi šly všechny sporty, prostě kluk z vesnice. Ale hlavně mě to bavilo. Od šesti jsem začal hrát hokej. Po krátké době jsem nastoupil do sportovní školy a začal hrát za Motor. Táta mi hodně pomáhal. Nutil mě třeba běhat s cihlama v batohu do kopce a podobně. Když poslouchám Jardu Jágra, tak vím, o čem mluví, a slyším tátu jen o několik let dříve. Já to tenkrát nenáviděl. Ale on mi říkal, že se mi to jednou vrátí. Každý den na kole, dělat kliky, neustále střílet s pukem. Dokonce mi brusle vylil olovem. Pak, když jsem zjistil, že mě na ledě nikdo nemůže chytit, začalo mi to zpětně docházet.
Jenomže sportovní doktoři řekli, že pokud budu pokračovat, že skončím na vozíku. A ještě stylem „ty odevzdej výzbroj, nemůžeš hrát, skončils“. Rychlý růst, zatěžování zad. Takže jsem ze dne na den musel přestat. V tom nejlepším. Bylo to dost špatný, stál jsem před zimákem a nechápal.

Doudleby
Honza pochází z Jihočeských Doudleb, ke kterým se vztahují první zmínky z české historie vůbec. Na konci 6. století byly na našem území rozptýleny slovanské kmeny Čechové, Charváti, Srbové, Slovinci, Doudlebi a další, které se později rozptýlily po Evropě. Dále je zmiňováno, že avarský nájezd kolem roku 730 definitivně vytlačil Doudleby z Podunají do jižních Čech (Jan Drnek: Dějiny české státnosti pro konzervatisty a legitimisty). Tam někde možná táhli i Honzovi předkové.

Proč zrovna muzika místo hokeje?
Já od malička hudbu miloval. Maminka zpívala v dechovce, taťka hrál na housle. Konec v hokeji jsem nemohl překousnout... Pak jsem potkal kamaráda Luďka Černého, který mi otevřel dveře. Ujel mi autobus, pozval mě domů, vzal kytaru; a já říkám: „Ty umíš hrát Beatles?! To není možný!“ Ukázal mi akordy a já to taky nějak zahrál. Slovo zahrál je drzost, ale přišel ten pocit, který jsem nikdy před tím nezažil. Bylo jasný, že chci hrát.
Děda měl starou kytaru, strašný prkno, ale drnkalo se. Pro rodiče koupě nové kytary byly vyhozené peníze, protože jsem neměl hudební vzdělání. Ale já cítil někde uvnitř, že potřebuju smutek z hokeje přetavit jinam. Sehnal jsem lubovku Jolanu (Alexandu asi) v tragickým stavu. A pořád jsem cvičil a cvičil. A tu energii, co jsem měl z hokeje, a tu pečlivost, jsem se snažil věnovat kytaře. Strašný začátky. Nic jsem neuměl (což platí do dnes, když vidíš ty, co to umějí), ale tenkrát každý, kdo hrál u ohně, byl pro mě neuvěřitelný borec.
Pouze ukázka, celý článek si můžete přečíst v časopise Muzikus 2018/01 nebo v jeho elektronickém vydání.

Psáno pro: časopis Muzikus 2018/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Honza-Kirk-Behunek-Hledani-je-nejvetsi-bohatstvi~02~leden~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.