přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýHammerfall - Odpolední pokec na Masters

23.9.2011 | Autor: Dan Sywala | sekce: pro muzikanty - články

Hammerfall


Kultovní festival Masters of Rock ve Vizovicích si tento rok užil své již deváté výročí. Během autogramiád nabízí organizátoři možnost setkat se s miláčky návštěvníků. Avšak pohovořit si s nimi déle než pár okamžiků je problém, proto vám v několika nadcházejících číslech nabídneme povídání s účinkujícími z letošních Masters. Jelikož se do zákulisí dostane jen několik novinářů, je potřeba je co nejlépe usměrnit, a proto organizátoři zvolili již poněkolikáté osvědčené tiskové konference. V tomto čísle vám nabídneme jako první švédské Hammerfall.

Tato švédská stálice patří k nejčastěji zvaným kapelám na Masters of Rock. Perfektně zapadá do vkusu většiny návštěvníků festivalu, tj. milovníků power/speed metalu, a jako vždy vrchovatě naplnila prostor před pódiem. Letos také připravili fanouškům již osmou desku, která byla jedním z hlavním témat našeho povídání.

Tento rok jste fanoušky překvapili názvem nové desky Infected. Co vás vedlo k takovému, u vás neobvyklému, názvu?
Oscar: Je to jen v podstatě dobrý název pro desku. Chtěli jsme rozpracovat koncept zaobírající se tématikou zombie v rámci několika skladeb, videa a vzhledu alba, takže název alba do toho naplno zapadl.
Joacim: Navíc slovo infected se často opakuje ve skladbě Patient Zero, takže je to jakoby úvod do celého příběhu.

V mnoha rozhovorech jste si nemohli vynachválit práci na této desce. Přibližte nám trochu více vaše pocity.
Joacim: Nejdůležitější věc na této desce byl návrat k podstatě psaní a nahrávání alba. V dnešní době jsme až příliš ovlivněni prací s počítači. Nacházíme se v digitálním věku a má to i své výhody, ale my jsme se tentokrát chtěli vrátit k samotné radosti z hraní. Užít si pohody, která panuje, když pět chlapů hraje spolu ve studiu. Každý chce, aby nová deska zněla ještě bombastičtěji než ta předchozí. Abychom toho dosáhli po poslední desce No Sacrifice, No Victory, ubrali jsme věcí, spíše než přidali. Nepřidávali jsme další kytary, další doprovodné vokály. Snažili jsme se o větší přímočarost.

Pokud se vrátíme ke konceptu alba, jak moc je vám blízká hororová tématika? Sledovali jste je jako děti?
Joacim: Samozřejmě. Vyrůstal jsem na počátků 80. let, a tehdy se ve Švédsku kvůli cenzuře nedaly pořídit žádné slušné horory. Sháněli jsme si proto mnohokrát překopírované nahrávky na VHS, které byly otřesné. V podstatě se všichni rádi bojíme. Některé filmy jsou možná přehnané, ale přece jen nás zajímají.

Co bychom dělali bez Hammerfall?

Tito Švédové si na pozornost nemohli nikdy stěžovat! Jejich debut Glory to the Brave přišel na trh v pravý čas, kdy bylo potřeba něco svěžího. Mnoho odpůrců tohoto žánru, včetně mě, nachází výjimku právě v této kapele a především v jejich debutu. Do toho jsou jedni z největších stavebních kamenů vydavatelství Nuclear Blast.

Svou jedinečnost si vybudovali velmi rychle, ale celé roky ji osobitě udržovali. Chrlí alba jako na běžícím páse, ale hlavně jedno video za druhým, a všechno to jsou nezapomenutelné kousky. Nechybí potřebné bombastické efekty, šílená sóla ani osobité grimasy. Vemte si, Any Means Necessary, to je jeden velký kýč, ale přesně to chceme! Není jediný metalový fanda, co nezná takovou kultovní Hearts on Fire, u které davy nezadržitelně šílí. Tato hitovka se dokonce stala oficiální skladbou švédského curlingového týmu!

Teď se pro změnu hrabou v hororových tématech, ale stále nás baví. Máme z nich občas srandu, ale stejně se těšíme na každý jejich nový počin, rádi se vracíme k jejich starší tvorbě a těšíme se na další živou show. Ruku na srdce, umíte si představit metalový svět bez nich?

Joacime, tvůj hlas je v rámci metalového žánru velmi specifický a ihned rozpoznatelný. Co děláš pro svůj hlas jako takový? Snažíš se trénovat, přiučit se novým postupům?
Joacim: Pouze zpívám (smích). Jsem příliš starý na to, abych trénoval. Snažím se si užívat čas na pódiu, zapojit trochu síly, hodně srdce a i trochu té hlavy. (smích)

Před lety jsi vydal sólové album. Myslíš, že v budoucnu najdeš prostor pro další?
Joacim: Ne. I kdyby se našel čas, byla by mezi těmito alby minimálně desetiletá mezera. Vypadalo by to spíše jako comeback.

Jaká byla tvoje motivace se do toho tehdy vůbec pouštět?
Joacim: Stát se milionářem!

... dneska? V metalu? ... optimistické přání!
Joacim: Myslím, že se i tak nemáme špatně (smích). Byla to tehdy příležitost ventilovat určité pocity, například to, že jsem byl v roce 2002 napaden. Chtěl jsem na této desce ventilovat nejrůznější osobní prožitky a myšlenky.

Z našeho středoevropského pohledu se může zdát Švédsko jako země zaslíbená metalu. Jak nahlížíte na vaši domácí scénu?
Joacim: Pamatuji si moc dobře naše první vystoupení, protože když jsme se podívali do publika, věděli jsme, že každý z nich má svou vlastní kapelu. Ve Švédsku je pro hraní úžasné klima, protože to samotná vláda podporuje. Existují fondy, ze kterých se čerpají peníze na zkušebny apod. Důležitý je i fakt, že hudba je jeden z našich největších exportních artiklů vedle Volva. (smích)

Hammerfall


V rámci nové desky můžeme mluvit i o určité změně zvuku, ať už díky přístupu, který jsme zmínili, nebo složení kapely, které se od poslední desky podstatně stmelilo.
Joacim: Velký vliv na to má způsob hraní našeho basáka, který používá trsátko. Je to totiž jiný, specifický zvuk. To je velký rozdíl. Pontus je rozmanitý kytarista v porovnání se Stefanem a můžeme říct, že rovněž posunul náš zvuk někam jinam. Ano, naše aktuální sestava má specifický vliv na náš projev.

Jste v kontaktu s bývalými členy?
Oscar: V kontaktu jsme všichni velmi často. Já osobně se Stefanem, který je můj blízký přítel. Když někoho znáte deset let, ovlivní vás to. Na druhé straně nemám tak blízký vztah s Magnusem. S ním jsem se tak nebavil a nepopíjel jako se Stefanem. Byl to holt jiný vztah, ale neřekl bych, že horší. S každým z nich prostě nadešel čas jít svou vlastní cestou.

Když se na tebe tak dívám, Oscare, každý má občas potřebu změny image, ale tvoje mě zarazila nejvíc. Když jsem viděl video pro skladbu One More Time z aktuální desky, ani mě tak nepřekvapila ta zombie, ale spíš fakt, že si Oscar změnil vlasy!
Oscar: (smích) Už mě fakt unavovala ta černá. Po celých deseti letech jsem toho nechal.

... a co ten obrácený kříž, co máš na ruce (jizva). Je to pozůstatek z nerozvážného mládí?
Oscar: Ano (smích). Udělal jsem si to tehdy na pódiu žiletkou. Napoprvé se to moc neprojevilo, tak jsem to sjel podruhé, proto to je dvojnásobné. Když se člověk pořeže, chvilku to trvá, než začne téct krev, ale já jsem to nevěděl. (smích)

Tiskovky na MoR našly u novinářů z celého světa velkou oblibu, ale praxe vypadala trochu méně idylicky. Téměř polovina neuměla anglicky! A ta druhá byla zticha! Bylo to občas až trapné. Vážně mi bylo líto muzikantů, kteří chtěli pomalu odejít hned, co přišli, ale i organizátorů, kteří se na to můžou s takovou příští rok vykašlat. Neplánovaně jsem byl tedy na těchto tiskovkách nejaktivnější já, s příležitostným plachým doplněním kolegyně z Maďarska.

Není to ani tak neobvyklé, protože lidi se občas takhle označí znakem Slayer, nebo třeba zpěvák Deicide má obrácený kříž přímo na čele.
Oscar: Mě při tom bylo osmnáct. Toho zpěváka (Glenn Benton - pozn. autora) jsme potkali před rokem a řekl, že se to pokoušel udělat ohněm nebo kdoví čím, a nakonec se mu to povedlo propanem. Prý to cítil až na kost. Obecně má tento člověk reputaci nepřátelského osoby, ale on se k nám choval velmi mile, a dokonce nás oslovil jako první, s tím že je fanda naší muziky. (smích) Byla to pocta, protože zbožňuji Deicide.

Jak vůbec vycházíte s ostatními kapelami? Objíždíte celý svět, máte hromadu fanoušků, ale přece jen se někteří z nich vyjádří jako: „Draky a hrady necháme Hammerfall.“
Joacim: Kapely, které mají tyto komentáře, obvykle hrají dopoledne. (smích) Obecně jsme jedna velká rodina, ale ještě bližší jsme si potom, co všichni zahrajeme a popijeme spolu. Pokud jsou lidi fajn, je mi jedno, jakou hudbu hrají.
Oscar: Ať už se každý pokouší vypadat kdovíjak, drtivá většina muzikantů jsou moc fajn lidi. Všechny tyhle mezikapelní spory jsou mnohdy výmysly fanoušků. Lidé většinou neakceptují rozmanitost. Všechno musí být podle jejich přesvědčení. Každý nemůže mít rád všechno, proto je potřeba vzájemného respektu. Na druhou stranu tito lidé jsou nejnadšenějšími fanoušky a to nás dokáže potěšit.

U nové desky je to poprvé, co jste nepoužili Hectora na přebal desky, proč?
Oscar: Na přebal se tentokrát nehodil. Do bookletu jsme ale použili jeho fotku místo kresby.
Joacim: Mohli bychom to pojmout tak, že je na léčení, potom co byl infikovaný. (smích) Pokud jste měli možnost si prohlédnout speciální edici, je tam mnoho obrázků od našeho dlouholetého kreslíře, jehož práce je pochopitelně ovlivněna Hectorovou postavou. Jinak ta ruka na přebalu je jeho.

Jak si užíváte vystupování na Masters of Rock? Jste tu už počtvrté, pokud se nepletu.
Joacim: Ano, počtvrté. Hraní nás nebaví, jsme tu kvůli slivovici. (smích)
Oscar: Kdybychom to tu neměli rádi, nejezdili bychom sem často. Domů si vozíme lahvičky slivovic jako suvenýry, ale já osobně ji nesnáším. Mám rád sladší věci, jako třeba Bailey’s.
Joacim: Myslel jsem, že z té „vůně“ kolem továrny omdlím. (smích)

Sestava
Joacim Cans - zpěv
Oscar Dronjak - kytara
Pontus Norgren - kytara
Fredrik Larsson - basa
Anders Johansson - bicí

Diskografie
Glory to the Brave
1997
Legacy of Kings 1998
Renegade 2000
Crimson Thunder 2002
Chapter V: Unbent, Unbowed, Unbroken 2005
Threshold 2006
No Sacrifice, No Victory 2009
Infected 2011

Ještě jsem neměl příležitost zeptat se tebe, Oscare, jako jediného zakládajícího člena, co děláš pro to, aby ses zlepšoval jako kytarista?
Oscar: Obvykle tolik netrénuji, ale nejčastěji hraju, když vymýšlím nové rify apod. Avšak díky Pontusovi mám novou motivaci se zlepšovat, protože mě naučil pár nových postupů. Moje novoroční předsevzetí bylo se zdokonalit ve hře na kytaru. Základ je mít větší jistotu a mám pocit, že se to projevuje.

Nemůžu zapomenout na vaše vystoupení tady, v roce 2007, kdy Stefan pronesl, že jsi stále svobodný a že si mají dámy pohnout. Vyšlo i tohle přání?
Oscar: Mám přítelkyni.
Joacim: Je to škoda, už po něm nemůžu vyjíždět. (smích)

Psáno pro: časopis Muzikus 2011/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Hammerfall-Odpoledni-pokec-na-Masters-I~23~zari~2011/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.