Gary Willis

Gary Willis
Gary Willis

Světově uznávaný basista, skladatel a lektor, Gary Willis, přijel letos na jaře do Lucerna baru se svou čtyřčlennou jazz-fussion formací Tribal Tech, kterou už v Praze jednou představil, a to v roce 1999.

 

Gary je rodák z Texasu žijící v Coloradu. Studoval kompozici a improvizaci na uznávané North Texas State University. Právě tam se po letech studia kytary a basové kytary rozhodl výhradně pro basovou kytaru. V roce 1982 se přestěhoval z Texasu do Los Angeles a nedlouho na to se stal důležitým aspektem v kurzech na Musicians Institute of the Arts ve Valencii v Kalifornii. Gary je velmi nekonvenční svou technikou a originálním konceptem hmatníkové harmonie. Kromě jeho vlastní party Tribal Tech je Gary velmi aktivní ve svých vlastních projektech a hraje s mnoha světově známými muzikanty, jako jsou Wayne Shorter, Allan Holdsworth, Robben Ford, Brett Garsed a mnoho dalších.

Leaderem formace Tribal Tech je spolu s Garym také Scott Henderson, rocker "převlečený" za jazzmana, kterého jste měli již několikrát možnost vidět v Praze se svým Blues bandem. V "Tech" hraje na klávesy Scott Kinsey a na bicí cvalík, pohodář a vynikající muzikant, Kirk Covington, který je bubeníkem i u Blues bandu (rozhovor s Kirkem Covingtonem: Muzikus 2/2002). Se sympaťákem Gary Willisem jsem si povídal po zvukovce v Lucerna baru a tento rozhovor je výběrem toho, co jsem považoval za nejzajímavější.

 

Garry, dnes jsi s "The Tech" v Praze podruhé?

Ano, poprvé to bylo asi před dvěma lety.

Proč jste se do České republiky dostali až po takové době? "The Tech" přece funguje někdy od roku 1985.

My jsme do Evropy začali jezdit až v roce 1991 a od té doby tady tak nějak pomalu expandujeme. Letos máme několik dlouhých zájezdů a docela hodně je toho v Evropě. Máme fakt hodně živého hraní. Teď jsme na cestách asi deset dní, dohromady to tentokrát bude asi měsíc, pak to máme trošku volnější asi dva týdny, jen občas hrajeme ve Státech. V červnu pak jedeme do Japonska a v srpnu do Austrálie. Sice to ještě není jisté, ale doufáme, že to dobře dopadne.

Většina muzikantů mi na otázku rozdílu mezi hraním jako session player, či sideman a hraním ve vlastním projektu odpoví, že je to o právu rozhodování, podřizování se a disciplíně. Jak by jsi to definoval ty?

Já nevím, když jsem se přestěhoval do L.A. a začínal jsem hodně hrát jako sideman, snažil jsem se být něco jako chameleon. Snažíl jsem se co nejvěrněji napodobit toho, koho zrovna bylo potřeba. Ale po nějaké době jsem si uvědomil, že to není to pravé. Uvědomil jsem si, že není potřeba do detailu někoho napodobovat, a spíš jsem se soustředil na svůj vlastní zvuk a styl. Dnes už ho mám, a právě proto si mě muzikanti najímají. Když jsem v roli sidemana, hraji tu muziku tak, jak to slyším a cítím. V minulosti jsem v takových situacích hodně přemýšlel, jak zahrát tohle a jak zahrát támhle to ...bluh bluh bluh, ale dnes se fakt řídím jenom instinktem, nad ničím moc nebazíruju, takže v těch dvou, jak ty říkáš, rozdílných situacích téměř žádný rozdíl nevidím. Což je fajn, nebo ne?

Kdyby ti někdo z té světové špičky hodil "lano", které by bylo komečně úspěšné, vzal by jsi to?

Pokud by za to byly dobré peníze, tak určitě, ale mně nikdo nezavolá.

Proč si to myslíš?

Protože je mi 45 let a zatím nikdo nevolal. (hlasitý smích) Je to zvláštní, já jsem nikdy nebyl v rockové kapele, ani ve škole, a myslím, že už to tak zůstane.

Proč nejsi součást bluesového tria Scotta Hendersona?

Já myslím, že hlavním důvodem je skutečnost, že to je hlavně Scott a pak Kirk, který výtečně zpívá. Scott píše hudbu a filozofie uvnitř Scott Henderson Blues Bandu je odlišná od té v "The Tech".

Když točíš s Allanem Holdsworthem, je taky všechno instinkt, nebo máš k dispozici nějaké noty, materiál v jiném formátu ?

Když jsem s Allanem dělal poprvé, tak mi jen ukázal pár maličkostí, společně jsme vlastně dali dohromady pouze rytmické změny, a to bylo asi tak vše. Při poslední práci, kde hrál i Kirk Covington, se natáčely jazzové standardy... To jsme se jenom domlouvali, kolik bude slok, refrénů a tak podobně.

Kirk mi řekl, že jste se potkali na North Texas Satate University. Hrajete spolu stabilně od dob studií?

Hráli jsme spolu hodně asi tři roky a pak jsem se v roce 1982 přestěhoval do L.A., takže jsme se neviděli až tak často. To trvalo asi tak osm, devět let. Pak se Kirk taky přistěhoval do L.A a asi rok poté nastoupil do"The Tech" coby stabilní bubeník. Tribal Tech jsem dal dohromady někdy v roce 1984, možná 1985, ale Kirk se ve stabilní sestavě "Tech" objevil až někdy v roce 1990.

Kdo hrál v "The Tech" na buben před Kirkovým příchodem?

Človeče, ono se tam vystřídalo snad sedm, osm kluků, mimo jiných taky Gregg Bissonette, který taky studoval na North Texas State University. Mimochodem, je to výborný chlapík.

Gary Willis
Gary Willis

Čemu dáváš přednost, Tribal Tech, nebo tvým sólovým projektům? Pokud vím, máš dvě alba, která jsou výhradně tvým vlastním produktem.

No, třeba zrovna v současné době nic neskládám a ani moc o ničem nepřemýšlím, stejně je tomu i s Tribal Tech - nikdo nic moc nekomponuje. Já nevím, jestli bych měl použít slovo priorita, nebo přednost. Pro mě a vlastně i pro ostatní kluky v "The Tech" je teď důležité živé hraní, a na to jediné se teď všichni soustředí. Myslím, že v současné době nemůžu říct, že bych dával přednost jedné věci a jinou věc bych bral, jako že to musí být, protože je to součást procesu nebo něco podobného.

Říkal jsi, že "The Tech" je tak trošku tvůj potomek. Máš tím pádem i určitou dávku zodpovědnosti, v první řadě sám před sebou. Znamená to, že jsi tak trošku boss? Jak to vypadá uvnitř celého toho procesu komponování?

"You are not gonna be able to find one single composition on the last two records...it all came outta jammin', man"! We've developed instincts to be able to improvise, I think"! Obyčejně to děláme tak, že se na dva, tři dny zavřeme do studia, kde jamujeme s tím, že zmáčkneme record button. Pak z toho vybereme ty nejlepší party, které si pak sjedeme ještě jednou, a pokud je náhodou potřeba trošku kompozice, např, intro...outro..., tak se tam něco dodělá, ale to většinou fakt není nutné, jak jsem řekl, na posledních dvou albech nenajdeš jedinou kompozici. Všechno jsou to natočené jam sessions.

Firma Ibanez vyrábí tvůj signovaný model nástroje. Jsi spokojený s tímto nástrojem natolik, že nehledáš nic jiného?

Já jsem spokojen, ale hraji na běžný nástroj v té řadě, bez jakýchkoli modifikací. Jsou tam snímače Bartolini, které jsou pro tuto řadu v podstatě na míru vyvinuty po spolupráci mezi mnou a firmou Bartolini. Jednou jsem měl asi čtyřicet prototypů snímačů, ale pokud jde o samotný nástroj, tak jsem se nezúčastnil žádného intenzivního experimentování nebo něčeho podobného. Hodně jsme komunikovali přes e-mail, fax apod., párkrát jsem musel do Amsterodamu, ale v podstatě byl ten nástroj již hotový před několika lety. Osm, devět let nazpět už jsme měli hotovou basu přesně tak, jak jsem ji chtěl, ale nebyla na prodej. Pořád byly nějaké problémy s výrobou. Jenom snad ten wood plate mezi snímačem a hmatníkem jsem si vymyslel sám. To, aby se mi tak "netopily" prsty ve strunách...takový "doraz". Moc si vážím toho, co pro mě v Ibanez byli ochotni a schopni udělat.

Jak často používáš "bezpražec"?

Hmmm, já na "bezpražec" skoro vůbec nehraju. Párkrát jsem to použil. Tedy myslím v poslední době. Dřív jsem na to hrál docela často, ale dnes už skoro vůbec.

Jsi taky firemní hráč Arguila, který používáš dnes večer?

Dnes mám dva boxy Arguila 4/10 GS, zesilovač Arguila 728, ten je hustý, fakt hodně silný a kvalitní. Jinak ještě používám struny GHS Progressive, což jsou moje vlastní struny dle mých představ - 45 65 85 105 a 135.

Když už jsme u těch firemních vztahů, máš tzv. endorsement a z toho pro tebe plynou smluvní podmínky, děláš semináře a podobné exhibiční záležitosti?

Dělám hodně clinics (semináře) pro Ibanez a Arguila, hlavně ve Státech, ale letos koncem roku mám dělat několik clinics v Evropě. Je to podmíněno smlouvami, které mám s Ibanez a Arquila, ale ono mě fakt moc baví dělat clinics a dávat hodiny a tak, takže z toho mě hlava nikdy nebolela.

Soukromé hodiny vyučuješ?

Jo, v Coloradu, kde žiju, učím hodně. Stačí se zaregistrovat přes e-mail a je to.

Kolik si účtuješ za hodinu?

(Gary se ke mně nakloní a šeptem se ptá) Máš v té mašince pásek, co se točí? (smích)

Jo, pásek tam je a natáčí se to, já bych si to jinak všechno nepamatoval, víš? Ale jasně nemusíš odpovídat.

To je v klidu. Každý, kdo se zaregistruje, obdrží e-mail se všemi informacemi...

Koho bys jmenoval jako tvoje nejsilnější ovlivnění?

To je zvláštní, nikdy jsem nebyl v rockové, nebo popové kapele. Vždycky jsem měl moc rád Allman Brothers, Grand Funk, Sly and The Family Stone, Crusaiders, Miles Davis, War, Wayne Shorter, Tower of Power, je toho strašně moc.

Máš i nějaké "hrdiny" mezi basovými hráči?

To asi ne. Já jsem se nikdy nesoustředil jen na jeden nástroj. Zajímá mě celek. Co ti pomůže, když máš pohromadě partu lidí a každý jednotlivec je hráč par excelence, ale dohromady jim to "nejede"? Musí tlačit celá kapela.

Původně jsi hrál i na kytaru. Proč jsi se nakonec rozhodl kytaru odložit a věnovat se base naplno?

Já jsem kytaru nikdy nestudoval, hrál jsem na ni, ale v druhém ročníku na North Texas State University jsem potřeboval dát dohromady nějaké peníze, protože jsem měl dluh, a tak jsem kytaru prodal a od té doby už jsem si nic nového nepořídil.

Proč jsi neprodal radši basu? Byl to snad nějaký levnější kus?

(smích) Ne, to nebyl ten důvod. V té době jsem hrál s několika partami na kytaru i na basu, a kdykoli jsem hrál kytaru, basu musel hrát někdo jiný a měl jsem pocit, že to zkrátka "netlačí" tak, jak bych si představoval. Vůbec nezáleželo na tom, jak dobře hraji kytaru, pokud "nejela" rytmika, celá kapela stála za....však víš, ne? No, a kdykoli jsem hrál v té samé partě basu a někdo jiný kytaru, teprve tehdy dělala rytmika to, co jsem chtěl, aby dělala. Jednoduše jsem začínal cítit, že musím zůstat u basy, protože jinak nebudu spokojen s tím, co se kolem mě děje. Cítil jsem, že moje instinkty mají blíž k rytmice než k čemukoli jinému.

A hraješ ještě na jiné nástroje?

Asi jenom piáno, ale já bych to snad ani neklasifikoval jako schopnost hry na piáno. Spíš mám jenom jakousi schopnost si na klaviatuře spoustu věcí najít, což mnohdy usnadní práci a ušetří čas i nervy.

Používáš opisy a zápisy not?

Hmm, pokud používáš noty za účelem procvičování sluchu, tak je to v pořádku, protože pokud máš dobrý sluch, tak noty vůbec nepotřebuješ. (smích) Noty ti pomůžou určitým způsobem věci urychlit, dostat věci z not do uší a do prstů, ale ty přece nechceš hrát z not! Nebo jo? Když jdu hrát, tak nechci vidět noty ani nic podobného. To mi stojí svým způsobem v cestě. Chci vylézt na pódium jenom s nástrojem, udělat, co chci a co bych měl, a pak vypadnout.

Co se týká živého hraní, máte vždycky napsaný "play list", kterým se striktně řídíte, nebo je to i v tomto celkem spontánní?

Máme většinou zhruba jasno, co se bude hrát, pár kousků z posledního, nebo dvou posledních alb a pak je to víceméně, "jak to přijde..." Systémem se moc netrápíme.

Dáváš přednost albovým verzím, nebo je to spíš o improvizacích?

Na improvizacích přežíváme. V podstatě ty kousky nikdy nehrajeme identicky, to bychom si snad ani nemohli pamatovat (smích), takže se držíme formy, která je jednou daná, tím pádem máš dojem, že je to "kus", ale jinak je to všechno na momentální situaci, a to, co z toho vyleze, musím to zaklepat, se zatím daří. (opět hlasitý smích). Klidně můžeme hrát kousek, který má v albové verzi 30 vteřin, třeba 10 minut, to je jedno. Dokud to jede a nikomu to nevadí, tak je to v pohodě.

Dostal jsi se v poslední době k nějaké nové hudbě, která by tě opravdu zaujala?

Ani ne, protože toho v poslední době moc neposlouchám.

Jak relaxuješ?

Jezdím na horském kole.

Máš aspoň Cannondale?

Přesně tak. Cannondale "Jeky", skvělé kolo. Až pojedu příště do Evropy dělat několik clinics, budu mít trošku víc času sám na sebe, a tak si plánuju, že si vezmu kolo s sebou a otestuju evropský terén.

Gary, děkuji za rozhovor.

Nemáš za co.

Psáno pro časopis Muzikus