Galerie slavných kytar - Ibanez JS2 Joea Satrianiho

Ibanez JS2 Joea Satrianiho - Galerie slavných kyta
Ibanez JS2 Joea Satrianiho - Galerie slavných kyta

Na konci osmdesátých let si Satch (pseudonym JS) podal další požadavek na úpravu svých nástrojů. "Jeho deska Surfing With the Alien z něj udělala velkou kytarovou hvězdu, a tak ke své image potřeboval neméně hvězdný nástroj," uvedl Rob Nashida, jeden z designérů firmy Ibanez. Výsledkem byla série JS2 s pochromovanou úpravou: "Ten kovový lesk vypadal úplně neuvěřitelně," řekl tehdy Satriani. "A navíc měla krásný, velmi konkrétní a hustý zvuk širokých harmonických barev s dlouhým sustainem." Všechny tři první prototypy si Joe vzal na promo turné k desce Flying in a Blue Dream a začal je používat i ve studiu. A tehdy se také ukázaly první nedostatky v úpravě, kdy nátěr začal praskat, vytvářely se dlouhé puklinky a celé kousky se odlupovaly. A to nejen na místech, kde se ruce setkávají s povrchem nástroje, ale všeobecně. Chromově niklový nátěr byl původně aplikován na tradiční materiál modelů JS, na americkou lípu, a nedokázal tak vydržet rezonanci krku a korpusu a celkovou práci celé kytary. "Ale i když jsem na některých místech riskoval při hře odření kůže na rukou, přesto ta kytara stála za to," prohlásil Satriani. "Byla velmi citlivá na prsty levé ruky, na to, jak se zahraje na hmatníku. Ta šíře možností zvuku až zarážela..."

Společnost Ibanez se z těchto skutečností poučila, a když roku 1998 vydala ku příležitosti desetiletého výročí řady JS limitovanou sérii těchto kytar JS2 pod označením JS10 Anniversary, tak místo lipového dřeva použila plast (!), který chromovou úpravu lépe držel dohromady. "Po zvukové stránce je rozdíl mezi JS2 a JS10 Anniversary nepatrný, při plném zapojení jde o srovnatelné vlastnosti, při malé hlasitosti a čistém zvuku je doznívání tónu jen o trochu kratší," říká Satriani. "Koneckonců, jednoho dne stejně dojde dřevo na stavbu kytar, a tak nezbude nic víc než stavět z jiných hmot..." Pikantní na celém tomto prohlášení je pak to, že i když Satriani dostal od firmy tento nový model JS10, přesto ho nevyměnil za svůj starý prototyp JS2 a nakonec ho daroval do muzea Rock and Roll Hall of Fame...

Psáno pro časopis Muzikus