FofrRozhovor - Petr Janda

FofrRozhovor - Petr Janda
FofrRozhovor - Petr Janda

narozen: 2. 5. 1942

rád poslouchám: Hard rock a houslové koncerty.

kde hraji: V Olympicu, se Souseďankou a občas s Tarantulí (Josef Skrzek, Arnouš Šedivý a George Kozel), či s kytarovým triem (Andršt a Brabec).

první vystoupení: Ve škole na housle v rámci jakési soutěže asi ve dvanácti letech.

první riff: Možná od Beatles I Feel Fine.

první elektrika: Někdy kolem šestnácti let, půjčená. Vlastní (částečně jsem na ni vydělal na chmelové brigádě) asi v osmnácti letech.

na co hraji: Střídám nástroje, teď jsem se vrátil ke staré Ibanezce, před tím jsem hrál na bílou Ibanezku Steve Vai, občas sáhnu na stratocastra a taky teď používám kytaru od Kobrleho. Kytar mám dvacet, tak mám z čeho vybírat.

první písnička pro publikum: Ještě ve studentské kapele Sputnici snad What Do You Want to Make Thouse Eyes at Me For.

oblíbený zpěvový mikrofon: Shure SM 58.

hlasový rozsah: A2 - E5

 

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Jo, občas má někdo takový štěstí.

 

Na kterém místě na světě by sis chtěl(a) zahrát?

V Severní Koreji.

 

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl(a) zahrát?

S Janem Hammerem, s Keithem Richardsem nebo s Johnem Mayallem... a vůbec je jich víc, ale zase až tak, že bych kvůli tomu nemohl spát, to né.

 

Jaké by sis pořídil vybavení?

Pořídil jsem si, co jsem chtěl, a zatím nic jiného nechci.

 

Na jaký nástroj chtěli(a) tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš ke hraní svoje děti?

Naši chtěli, abych byl slavný houslista po tátovi. Syn vystudoval konzervatoř na violu, dcera Marta zpívá profesionálně. Abych pravdu řekl, svoji nejmladší dceru Elišku od hraní zrazuji a chci, aby dělala něco jiného než hudbu. Na trhu je „přejandováno“ a tato profese není momentálně nic moc.

 

Proč sis vybral(a) nástroj, na který hraješ?

To byla láska na první pohled. Láska naplněná, nepamatuji se na nic krásnějšího než bylo to, když jsem zahrál první akord. Bylo to naprosto omamující.

 

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Cvičím techniku i jamuji. Tady na venkově máme kapelu Souseďanka, s kterou v místní hospodě hraji celé léto každý čtvrtek. Navíc učím na Ježkárně a tam se studenty jamujeme hodně.

 

Jsi samouk?

Jak se to vezme. Na housle jsem byl veden profesionálem, na kytaru jsem se učil sám, ale vystudoval jsem na KJJ skladbu.

Psáno pro časopis Muzikus