Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí
Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Kytarista amerických W.A.S.P., narozený pod jménem Douglas Blair Lucek, dává hrdě najevo své československé kořeny, ale také chuť objevovat možnosti hudebních nástrojů. Jeho záliba ve vývoji kytar se nepromítá jen do projevu kapely W.A.S.P., se kterou aktuálně objíždí svět v rámci turné k třicátému výročí založení, ale i do jeho mnoha dalších experimentálních aktivit.

 

Na úvod bych tě požádal o komentář k tvým rodinným kořenům, které mají k našim končinám velmi blízko.

Můj otec Emil hraje na klavír a je vzděláním inženýr, odtud myslím, že pramení mé hudební a návrhářské nadání. Jeho rodiče, žijící poblíž New Yorku, patří ke druhé generací amerických imigrantů. Prarodiče Lucek a Bohatty emigrovali z Prahy a Bratislavy. Miluji Prahu, ale Bratislavu jsem bohužel ještě neviděl.

 

Pojďme postupně na tvé vybavení. Pro začátek bys mohl zmínit pár modelů, které nyní používáš.

Vše záleží na tom, s kolika kytarami cestuji. Mám signature model Nuno Betterncourt N4 od Washburnu, dvě ultraupravené kopie Les Paula, vlastnoručně postavený Blair Mockingbird a dva Blair Mutant Twin - akusticko/elektrické kytary s dvěma krky, rovněž vlastní výroby.

 

Je o tobě známo, že se ve vlastních modelech vysloveně vyžíváš. Přibliž nám, prosím, blíže toto hobby.

No, čím déle se tomu věnuji, tím více jsou mé výtvory bizarnější. Vždy jsem se snažil vynikat v davu a s mými šílenými kytarami se mi to výborně daří. Mé nejoblíbenější jsou dva Les Pauly, které na sobě okázale nesou točící se třiceticentimetrové pilové čepele, spojené ve středu kytary.  Do toho řádně špičaté hlavy a lasery po celé délce strun. Tohle je ve skutečnosti jen začátek. Poté N4 má podsvícené barevné kostelní sklo, namontované mezi snímače, stejně jako Sustainiac Sustainer, díky kterému dosáhnu zvuku, co měl Jimi Hendrix na Woodstocku. Dále pak jsem v dílnách na střední škole ručně vyrobil Mockingbirda, kterého doplňuje i vyryté jméno mé středoškolské lásky Denise. Všechny mé kytary mají ještě nespočet doplňků, což z nich dělá naprosto jedinečné a nenahraditelné kousky. Proto jsem v manipulování s nimi nesmírně opatrný.

Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí
Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Co přesně je tvůj vynález GuitarCross?

GX je ve skutečnosti další vývojová fáze Mutant Twin, kterou jsem zmiňoval dříve. Avšak v tomto případě je spojena basa a kytara v jeden nástroj. Páry strun (basa/kytara) jsou stlačeny dolů, aby hrály současně (stejně jako na dvanáctistrunné kytaře). Jsou však zesilovány odděleně, skrz samostatné zesilovače. To je ten klíč a dovoluje mi to hrát v „power duu“ - pouze GX a bicí - říkáme si „signal2noise“. Můžeme tak znít jako trio, kvartet či širší spektrum, ale základem je doladit zvuk „power duau“. Webovka s2n je www.s2nusa.com, kde můžete vidět a slyšet GX v akci. (Vřele doporučuji. Především cover klasického kousku Rush, pod zkráceným názvem - YZ, pozn. autora)

 

Upravil jsem speciálně basy pro osmistrunnou GX, se třemi basovými a pěti kytarovými strunami. To mi dává možnost hrát každý nástroj samostatně nebo obojí dohromady. Je to výzva vynalézt a dále vyvíjet takovýto nástroj, ale věřím, že to má potenciál jak pro basáky, tak i kytaristy. Rovněž díky rostoucí popularitě kytar s větším rozsahem se GX může významně uplatnit.

Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí
Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Další vybavení (zesilovače, efekty...)?

S W.A.S.P. používám jednoduché, ale velmi efektivní pedalboard, který musí hlavně vydržet naše náročné cestování. Mám tam digitální zpožďování Boss, chorus, kompresor, ladičku a Ibanez Tube Screamer. Jednotky jsou pevně zašroubovány do hliníkové podkladové desky a napájeny z jednoho zdroje.

 

Poté používáme Shure ULX pro bezdrátové systémy a úžasný Engl Powerball, Watt Heads model 100 - Ritchie Blackmore a parádní box Engl 2 x 12”. Tyhle zesilovače jsou jedny z nejlepších, co jsem kdy používal.

 

GuitarCross má samostatné kytarové efekty a basa, vše zabudované do velkého stojanu Mesa/Boogie. Používáme tři systémy reproduktorů, ale trvalo by to tak rok, než bych vysvětlil všechny jejich vlastnosti. Ve zkratce se to dá popsat, jakoby se Velká čínská zeď probudila k životu.

 

Je očividné, že miluješ koncertování. Cítíš se osobně jako showman, nebo je to spíš povinnost v rámci kapely jako je W.A.S.P.?  

Je to naprosto přirozené. Zbožňuji vystupování a určitě bych to nedokázal pouze zahrát. Je ale jasné, že v rámci takovéto kapely je potřeba se předvést plný energie, protože si to tento styl hudby plně vyžaduje.

Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí
Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Kolují mnohé historky o tobě (typu skákání při hraní po barech a pobíhání mezi sklenicemi), které to plně podporují. Ale jaký jsi v soukromém životě?

Doma jsem poměrně odtažitý, soustředěný a vážnější. Vystupování mi tak umožňuje útěk z reality a především úžasný způsob uvolnění stresu.

 

Připravuješ se nějak zvlášť pro podpůrné vokály?

Vždy jsem se ve svých kapelách věnoval do určité míry zpěvu. Moc mě baví zpívat a ve své kapele signal2noise dělám většinu vokálů. Ve W.A.S.P. mám na starosti většinu výšek převyšujících hlavní či doplňující vokál.

 

Popiš nám svou cestu (v podstatě na třetí pokus) ke stabilní sestavě W.A.S.P.

Obě naše spolupráce v letech 1992-1993 a 2001 byly díky doporučení původního bubeníka jménem Stet Howland, který s nimi hrál od roku 1992 do roku 2006. Hráli jsme spolu dlouhá léta v rockovém triu jménem Run 21, a když jejich kytarista měl nějaké problémy, tak mi zavolali. Poprvé jsem nahradil týpka jménem Darren Householder z Love/Hate. Později Chris Holmes odmítl hrát festivaly v roce 2001. Když nakonec v roce 2006 opustili kapelu jak Stet, tak kytarista Darrell Roberts, byl jsem připraven. Když nastaly problémy i s další náhradou za kytaristu, opět zavolali mě. Musím dodat, že na poslední chvíli a naše první vystoupení jsme odehráli po sotva jedné zkoušce.

 

Co pro tebe znamenají další projekty typu S2N?

S2N je nástroj k hudebním experimentům, kde můžu používat GuitarCross a dává mi to prostor objevovat možnosti tohoto nástroje. Veškerý čas mimo W.A.S.P. je věnován S2N a GX a dalším experimentům.

 

Dávají ti tak tyto experimenty možnost se plně hudebně vyjádřit?

Určitě. Píšu veškerou hudbu sám a hraji ji jediným nástrojem GX a i na MIDI syntezátorový pedál. Následně pak bubeník rozsekne hudební zeď do menších stravitelných kousků.

 

Jsem si vědom, že je nás víc, co milují skladbu Wild Child. Hraješ ji stále rád naživo a přidal jsi do ní případně i něco vlastního?

Moc rád hraji klasické hity kapely, ale také i nové kousky. Do každé písně, se snažím vložit něco vlastního, podle osobního vkusu. Ale Wild Child je publikem široce oblíbená, protože se jak vžila, tak se každý ponoří do textů a jejího náboje. Podívat se do obecenstva a vidět a slyšet celé publikum zpívat je něco úžasného. Rád při ní hraji na svého červeného Les Paula se zlatou čepelí, která se při skladbě točí.

 

Kde nacházíš inspiraci pro osobní zdokonalování a živou prezentaci?

Vždy jsem byl ovlivněn velkými rockovými umělci, kteří kombinovali různé vizuální vjemy s výbornými muzikantskými schopnostmi, jako Rush, Rammstein, Kiss, Porcupine Tree atd.

Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí
Doug Blair - smrtelné vosí bodnutí

Kapelu W.A.S.P. znáš dlouhá léta jako člen a fanoušek. Jaká je podle tebe role kapely v historii hudebního průmyslu?

Na tohle se těžko odpovídá, protože jsem kapele nablízku již opravdu mnoho let. Myslím, že historie již dokázala, že mnoho kapel z osmdesátých let bylo v rámci rockové hudby velmi ambiciózních a před ostatními. Strhli mnoho zdí a vybudovali tak prostor pro mnoho zajímavých hudebních subjektů. Skupiny jako W.A.S.P. prokázaly vytrvalost a odhodlání držet se myšlenky, že tvrdou prací dojdeš k úspěchu. Mnohdy i proti společenskému názoru.

 

Jak ty osobně interpretuješ jméno W.A.S.P.?

Hmmmm, já osobně jsem alergický vůči vosímu a včelímu bodnutí, tudíž bych to interpretoval, že by mě to mohlo i zabít. (smích)

 

Jaký je tvůj osobní názor na znovusjednocení hvězd osmdesátých let v rámci vaší branže - Twisted Sister, Mötley Crüe, Ratt?

V určitém smyslu, a to si nebudeme dělat iluze, jde o peníze. Nezmínil bych jen tyhle kapely, protože i když měly své velké pauzy, snažily se být aspoň částečně aktivní celou dobu. Mnohé kapely se znovuobjevují i třeba po dvaceti letech a lidé se diví proč! Pochopitelně opustili záře reflektorů před mnoha lety. Promotéři však vidí určitou hodnotu v kouzlu metalového trhu osmdesátých let, a tak mnohdy ukecají staré hvězdy pro další vystoupení.

 

Diskografie:

 

s W.A.S.P.: Dominator (2007), Babylon (2009),

s signal2noise: Fighting Mental Illness (2007).

 

www:

cs.wikipedia.org/wiki/W.A.S.P.

Psáno pro časopis Muzikus