Digitální piano asi nokdy nenahradí nic tak krásného, jako koncertní křídlo

Digitální piano asi nokdy nenahradí nic tak krásné
Digitální piano asi nokdy nenahradí nic tak krásné

Ještě jednou se ohlédneme za pražským Hudebním veletrhem 2003. Tentokrát prosřednictvím rozhovoru s Phillem Leaderem, zástupcem divize digitálních pian a kláves značek Technics a Panasonic společnosti Matsushita Electric Industrial Company, Ltd. z japonské Osaky. Phill zde měl několik přednášek na téma elektrických pian a kláves v seminárních místnostech a je považován za odborníka na klávesy a piana Technics.

 

Jednou z kategorií, kde se Technics angažuje, jsou digitální piana. Můžeš mi o nich něco říci ?

Určitě. Digitální piana firmy Technics se dělí do dvou skupin. Jeden druh pian umí podobné kousky jako jejich sourozenci z řad kláves, hlavně umí rytmus a na výběr je několik nástrojů. Mají prostorný barevný display a piano připomínají opravdu jen svým dřevěným provedením a horší přenositelností. Druhá skupina pian je klasická bez jakýchkoli (nebo jen s minimem) elektrických efektů a doplňků. Obě řady mají své kódové označení, ta bohatší (hybrid mezi klávesami a pianem) se označuje písmenky PR (vlajkovou lodí této řady je PR804), ta klasičtější má označení PX (s nejvyšším modelem PX665).

Digitální piano asi nokdy nenahradí nic tak krásné
Digitální piano asi nokdy nenahradí nic tak krásné

Asi se shodneme na tom, že digitální piana se mají pokoušet co nejlépe napodobit piana a klavíry mechanické...

Rozhodně se nedá říci, že jedno je lepší než druhé. Mechanická piana a hlavně třeba koncertní křídla mají naprosto nenapodobitelný zvuk. Zvuku koncertního Steinwaye, který stojí stejně jako průměrná vila v centru Londýna, se prostě zvukově nic digitálního ani nepřiblíží. Na druhou stranu, kolik lidí má k dispozici koncertní křídlo? Digitální piana mají obrovskou výhodu třeba ve sluchátkovém výstupu. Při cvičení tedy není hrajícím rušeno okolí. To třeba činí elektrická piana ideálními do domácího prostředí nebo do škol. Další výhodou je ladění. Digitální nástroje nepotřebují ladit, a odpadá tedy i tento problém. Digitální piana lze lépe přenášet, nejsou tak těžká, průměrně váží kolem padesáti kilo. Dále mají digitální výstupy, kterými je lze propojit s počítačem, a se zvukem takto dále pracovat. Nikdy bychom ale neprodávali digitální piano s tím, že je lepší než to akustické. Je prostě jiné. I ceny bývají přijatelnější. V ceně ohraného a použitého průměrného akustického piana se dá koupit nové digitální piano z nejvyšší produktové řady. Je tedy ideální třeba pro děti a jako základ, na kterém se cvičí a trénuje. Myslím, že nejvyšší digitální piana určitě zvukově předčí nejnižší třídu mechanických při shodné pořizovací ceně obou. Digitální piano asi nikdy nenahradí nic tak krásného, jako je koncertní křídlo.

Jak je to s životností digitálních pian a kláves? Některé mechanické klavíry nebo piana se mnohdy pyšní staletou historií a několika generacemi hráčů.

Technics vyrobil opravdové digitální piano v roce 1986, do té doby byla jen piana elektrická. První digitální model měl označení PX1, a znám ještě několik lidí, kteří na něj stále ještě hrají. Je otázka, jestli v roce 2086 bude jejich PX1 stále funkční. Nevidím důvod, proč by nemělo. Mechanické piano je postaveno velice solidně. Nikdy ale nemůže fungovat moc dlouhou dobu bez jakékoli výměny alespoň některých jeho částí. Je to spíš otázka fyziky, kdy se poškodí některá z pohyblivých součástek. Znám několik škol, kam dodáváme nástroje, a při velikém zatížení (kdy se na nich hraje opravdu intenzivně od rána do večera) si prý stojí velice dobře. Je to asi jako s jakýmkoli kusem spotřební elektroniky. Každopádně všechna digitální piana jsou vyráběna přímo v Japonsku. To by snad také mělo být známkou kvality jejich zpracování.

Psáno pro časopis Muzikus