přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraDanny Gatton

3.10.2002 | Autor: Mirek Linhart | sekce: pro muzikanty - články

Danny Gatton

Danny Gatton

Při psaní tohoto článku jsem se nemohl ubránit úvahám o tom, co je obsahem pojmu genialita. Co znamená pro své nositele a co pro jejich okolí. Mezi nadanými lidmi se občas objeví jedinci, kteří ty ostatní výrazně převyšují. Zpravidla (pokud nejsou líní) za nimi zůstává tolik práce, že jiným by na to nestačilo několik životů, a pak bohužel často předčasně umírají. Znamená to snad, že tento dar s sebou nese zároveň i značnou přítěž? Nebo je snad lidem dovoleno čerpat pouze omezené množství zdrojů vitality, které, když dojde, tak zahájí proces vedoucí k odchodu z tohoto světa?

Tyto myšlenky a jim podobné se mi vybaví pokaždé, když si uvědomím, že už se mi nikdy nesplní můj dlouholetý sen vidět naživo hrát muzikanta z nejúžasnějších, idol mnoha slavných kytaristů, jenž byl snad díky své skromnosti a nezájmu o šoubyznys nazýván "nejlepším neznámým kytaristou na světě". Touto osobou byl geniální Danny Gatton.
Hudba Dannyho Gattona zahrnuje všechny styly typické pro Ameriku: jazz, blues, rockabilly, country, funky, soul. Nenapodobitelným způsobem jich dokázal vystřídat několik i během jedné skladby! Mimořádná virtuozita, s jakou ovládal svůj nástroj, hluboké znalosti harmonie společně s nesmírnou fantazií byly typickými znaky jeho kytarové hry. Říkával, že nechápe, proč se muzikanti omezují pouze na určitý druh hudby, když možností je přece tak mnoho... Během klubových vystoupení s oblibou hrál i různá hudební témata ze svých oblíbených filmů a televizních seriálů (Simpsons, Hammer, apod.) - ovšem v osobitých jazzových úpravách s kaskádami improvizací, licků na otevřených strunách a oslnivých slideových parád. Způsob, jakým hrál Danny Gatton slide, si zaslouží více pozornosti. Předně si příliš nelámal hlavu výběrem bottlenecku. Hrál s tím, co bylo zrovna po ruce, kupříkladu i 6L6 lampou! Nejčastěji však měl po ruce láhev svého oblíbeného Heineckena. (Pravil, že nejlépe zní, když je tak do poloviny vypitá.) Přestože nejčastěji užíval běžné ladění, dokázal zahrát cokoli, včetně steelkytarových běhů. A navíc ta precizní intonace! (Pěkná ukázka slideové hry Dannyho Gattona je k vidění na instruktážní videokazetě Hot Licks Danny Gatton Telemaster!)
Nejtypičtější kytarou D. G. je Telecaster, kterému přišel na chuť asi tak v polovině 70. let, když se spřátelil s dalším skvělým kytaristou Royem Buchananem. Od něho též pochytil používání malého tvrdého trsátka. Danny Gatton vlastnil krásného Fendera Telecastera z roku 1953. Hrál na něj celá osmdesátá léta až do začátku let devadesátých, kdy jej vyměnil za jeho kopii - Signature model od té doby vyráběn u Fendera v Custom Shopu. Tyto telecastery, stejně jako všechny jeho další, mají javorové krky a jsou osazeny snímači Joe Barden. Kvůli potu a pivu, často stékajícím po Dannyho kytaře, jsou kobylky a knoflíky z nerezové oceli. Od roku 1991 se jeho hlavním nástrojem stal zlatý Fender Telecaster D. G. Signature model, prototyp vyrobený v Custom Shopu Mikem Stevensem. S tímto nástrojem natočil pak Danny Gatton svá stěžejní alba 88 Elmira St. a Cruisin' Deuces. Skvělou jazzovou desku New York Stories nahrával se svým starým Gibsonem ES-350, lubáčem s P-90 snímači, který vlastnil už od dětství. (Býval obdivovatelem Wese Montgomeryho.) Z dalších jeho nástrojů je třeba zmínit Gibson Les Paul Custom se třemi PAF snímači a modifikovaným zapojením, který můžeme slyšet na výstředním živém albu z roku 1978 Redneck Jazz Explosion společně se steel kytarou Buddyho Emmonse. Lubové kytary pak kromě ES-350 vlastnil ještě tři: dva Gibsony ES-295 ("54 a "56) a akustickou "gibsonku" Vega. Byl také majitelem jednoho stratocastera (Vintage '57) se snímači Joe Barden. Od mistrů kytarářů z Fender Custom Shopu dostal dále dvoukrký nástroj. Jeho horní krk je tele a spodní tvoří šestistrunnou basu s menzurou 30". Obě siamská dvojčata jsou osazena třemi snímači Joe Barden (tele - bridge, middle + neck - strat). Autorem byl Fred Stewart. Ze stejné dílny a stejných rukou je i krásně vykládaný telecaster "Mother-of-Toilet-Seat". (K vidění na obalu skvělého jazzového CD Relentless. To Gatton nahrál společně s tehdy teprve 23letým virtuózem na Hammondy B-3, Joeym DeFrancescem.) Tento úctyhodný výčet zbývá ještě doplnit o akustiky Martin D 28-32 a Gibson J-200.
Co se aparátů týče, byl Danny Gatton celý život věrný značce Fender. Mezi jeho největší oblíbence patřily: '58 Twin, '58 Bassman, '63 Vibrolux, '63 Super Reverb a '64 Deluxe. Živá vystoupení nejraději hrál se dvěma Twiny, nebo dvojicí Bassmanů '59 reissue. Občas k nim připojoval ještě některá z ostatních výše jmenovaných komb.

Danny Gatton

Danny Gatton


Z efektů používal Gatton vlastně jen slap-echo do rockabilly. Preferoval starý páskový Echoplex, nebo Chandler Digital Echo. V této souvislosti je však třeba se zmínit o speciální škatulce Magic Dingus Box, kterou Dannymu postavil jeho otec někdy v první polovině 70. let. Byl to jakýsi analogový dálkový ovladač, jímž se ovládal Echoplex, bedna Leslie, přepínání vibráta v aparátu a kdoví co ještě. Tento "startrek" byl připevněn přímo na čelní straně těla kytary, aby mohly být páčky, knoflíky, jakož i nejrůznější tlačítka stále při ruce. Na fotkách z 90. let však už toto zařízení neuvidíte, neboť se mezi americkými kritiky našel nějaký jouda, který napsal, že za Gattonovým uměním jsou vlastně jen "krabičky". Danny Gatton se naštval a od té doby volil přímočarou cestu: kytara-šňůra-aparát a hotovo!
Jméno Danny Gatton zmiňují s obdivem i jeho slavnější kolegové, jako např. Jeff Beck, Les Paul, James Burton. Často se v jejich vyjádřeních objevuje označení "genius". James Hetfield z kapely Metallica si prý dokonce zakoupil Gattonovu videoškolu, D. G. Signature model telecastera a začal opět cvičit. V roce 1994 byl Danny Gatton na vrcholu své kariéry. Po úspěchu předchozích alb měly následovat další dva projekty: trio s Jamesem Burtonem a Jerrym Donahuem a k tomu opět jazzové album. V plánu bylo evropské turné. Místo toho se však 4. října 1994 Danny Gatton rozhodl, že už nechce nikdy hrát na kytaru, zamkl se ve své garáži a přiložil hlaveň ke spánku... Co se odehrávalo v jeho duši, prý nikdo z blízkých netuší a my můžeme odpověď hledat pouze v jeho hudbě. Koncerty Dannyho Gattona mívaly podle očitých svědků neskutečnou energii i vtip. Gatton svá vystoupení totiž prokládal všelijakými ekvilibristickými kousky a srandičkami. Bradley Stratton, který ve Státech viděl jeho koncert, mi vyprávěl, že dokázal hrát i na kolo od bicyklu. A dobře! Tenhle neuvěřitelně skvělý muzikant to prostě měl "v pazourách".


Diskografie
(Sólové projekty)
American Music
Redneck Jazz
Unfinished Business
Cruisin' Deuces
The Humbler
Untouchable
88 Elmira St.
Relentless
In Concert 9/9/94
Portraits
Blazing Telecasters
New York Stories Vol 1
Redneck Jazz Explosion
American Music
Anthology


Psáno pro: časopis Muzikus 2002/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Danny-Gatton~03~rijen~2002/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;
tagy
 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.