Bubeníkem za 3 hodiny /denně/

Bubeníkem za 3 hodiny /denně/
Bubeníkem za 3 hodiny /denně/

Konečně je tato unikátní škola úplná. Na druhý díl, který nám, skoro bubeníkům, konečně umožní stát se za tři hodiny denně bubeníkem úplným, jsme si museli počkat sice tři roky, nicméně to dle mého názoru stálo za to. Unikátní je hned z několika důvodů. Prvním z nich je fakt, že videoškoly u nás nejsou pro bicí zas tak běžné a komu se nepoštěstilo sehnat Weckla nebo něco podobného, tomu nezbylo než doufat, že to, co vyčetl z not, je opravdu to, co má hrát. Druhý důvod je ten, že školu dal dohromady František Hönig, jehož jako pedagoga příliš neznáme. Škola sama dodržuje trochu jiné postupy než třeba soubor sešitů od pana Veselého. Cvičení zde nejsou tak striktně oddělena, v některých tak můžete nalézt kombinace hned několika prvků naráz (např. paradidlů, akcentů i koordinace). Je to vlastně taková delší rozcvička, kterou by měl bubeník být schopen zahrát v předepsaných tempech. Tři hodiny denně bych bral spíše jako průměr, protože pokud budete chtít zvládnout opravdu všechno a nejste na tom technicky příliš dobře, bude se zpočátku jednat pravděpodobně o mnohem víc hodin než pouze tři.

Kazetu opět otevírá a uzavírá krátká skladba v podání kapely Workshop. Dále už je jenom Franta bubnující. V krabičce u kazety je opět sešitek, kde jsou všechna cvičení popsána, grafika však doznala změnu spíše k horšímu - a sice místo not tištěných najdeme noty psané rukou, nicméně na čitelnosti se to nijak nepodepsalo. Spíš bych očekával větší formát, neboť v potemnělých zkušebnách budou bubeníci noty jen s obtížemi luštit. V tomto díle je také věnováno víc času triolám, než tomu bylo v prvním. Dále zde najdeme cvičení na dvojúdery, dynamiku a koordinaci. Jednu výhradu bych k druhému dílu přeci jenom měl. Na kazetě číslo jedna byl vždy malý výřez v rohu, kde bylo možné vidět, co dělá noha. To zde trochu chybí (až na cvičení T - záběr pouze na nohu, neboť se tam ničím jiným nehraje; a ve cvičeních U a V je již staré známé okénko), ale kdo není hluchý, snadno si to domyslí. Pokud budete hledat cvičení W1 a W2, vězte, že se jmenují na kazetě X1 a X2. Pod písmenem Z se skrývají dva různé způsoby zakončení skladby, jež je nutno dle návodu v sešitku okoukat.

Suma sumárum: škola je to dobrá, ač jako každá videoškola určena pouze pro ty šťastnější bubeníky, kteří mají bicí u videa nebo alespoň video u bicích. Přeji příjemné cvičení.

Psáno pro časopis Muzikus