přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraBluegrass, česká specialita?

14.12.2010 | Autor: Ondřej Kozák | sekce: pro muzikanty - články

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce


Česká republika má nejvíce bluegrassových kapel na počet obyvatel na světě. Podle některých odhadů je koncentrace českých bluegrassových muzikantů dokonce větší než v rodném státě této hudby - v Kentucky. Jak k tomu došlo? Je český bluegrass pouze kopie toho amerického? Co na něj říkají rodilí Američané? A co vlastně je bluegrass?

Bluegrass

Bluegrass je hudební žánr, který vznikal v letech 1945-1948 v americkém státě Kentucky, zvaném též Bluegrass State (podle modrého odstínu místního druhu trávy). Právě v těchto letech se proslavila nejznámější sestava skupiny Bill Monroe and his Blue Grass Boys (Bill Monroe - mandolína a zpěv, Lester Flatt - kytara a zpěv, Earl Scruggs - bendžo a zpěv, Chubby Wise - housle, Howard Watts alias "Cedric Rainwater" - kontrabas).

Jejich hudba byla natolik odlišná od toho, co se v té době v Americe hrálo, že je začali napodobovat i ostatní hudebníci a vznikly další kapely. Tento fakt je mnohými považován za klíčový vznik bluegrassu jako hudebního žánru.

Bluegrass se vyvinul jako odnož country & western music v oblasti Appalačského pohoří a navazoval na tradiční hudbu místního bělošského obyvatelstva, jako byla hillbilly music a old-time music. Pokud bychom pátrali po úplných prvopočátcích bluegrassu, došli bychom na stopu anglo-amerického folklóru, irské lidové hudby a snad i do Afriky, odkud se do Ameriky dostalo bendžo. Byla to z počátku hudba, které se dařilo převážně na venkově ve farmářských rodinách a v horských usedlostech, později však popularitu získávala i u lidí z měst, a to byla jedna z věcí, která pomohla bluegrassu jako hudebnímu žánru přežívat a vzkvétat.

Zajímavý je kontrast toho, že bluegrass se vyvinul z tradiční hudby amerického obyvatelstva, byl však od počátku také hudbou komerční a pro mnoho muzikantů byl obživou. Spíš než k tancovačkám se tak hrával na koncertech a zněl z médií, nahrávek a televize.

Čím je bluegrass charakteristický? Tak je to v prvé řadě striktně daným nástrojovým obsazením a použitím výhradně akustických nástrojů (výjimkou je baskytara, která později v některých kapelách nahradila kontrabas). Nástroj, který nejvýrazněji určuje zvuk bluegrassu, je pětistrunné bendžo hrané tříprstým, tzv. Scruggsovým stylem.

Dalším významným nástrojem jsou housle. Rytmickou sekci tvoří basa, kytara a mandolína. Až později tuto pětici nástrojů doplnila rezofonická kytara zvaná dobro. V kapelách se pak můžou některé nástroje (nejčastěji housle nebo kytara) vyskytovat dvakrát. Pokud kapela hraje ve čtyřech, za základní kvarteto nástrojů se považuje bendžo, kytara, mandolína a basa. Tyto nástroje jsou totiž nezbytné pro dobré fungování bluegrassového rytmu.

Rytmus je základní kámen téměř každé hudby, nejinak je tomu v bluegrassu. Specifická rytmika je to, co většinou podvědomí posluchače zaujme jako první. Basa s kytarou hrají na těžkou dobu (první a třetí ve čtyřčtvrťovém a první v tříčtvrťovém taktu) basové noty, střídají vždy tóniku a kvintu daného akordu. Mandolína s kytarou pak vytvářejí na lehké doby protiváhu svými přiznávkami (chopy - čti [čopy]). Zatímco kytara hraje přiznávky znělé (nechává akord znít), mandolína své chopy tlumí tak, že jsou velice krátké (někdy až perkusivního charakteru). Tento efekt právě vytváří ono specifické napětí mezi těžkou a lehkou dobou v bluegrassu.

Pokud mandolína hraje sólo, její (nejdůležitější) rytmickou úlohu zastoupí některý z dalších nástrojů (bendžo, housle, dobro).
Dalším pro bluegrass charakteristickým prvkem je stavba vokálů. Kromě vedoucího hlasu, nazývaného "lead", se v trojhlasech vyskytuje "tenor" a "baryton". Toto označení nemá nic společného s označením hlasů v klasické hudbě a slouží jen k rozlišení pozice hlasu vůči leadu, kdy tenor je nad a baryton pod vedoucím hlasem, takže dohromady tvoří většinou některý z obratů klasického kvintakordu.

Kromě zmíněného klasicky stavěného trojhlasu se v bluegrassu objevuje tzv. "high lead trio" a "high baryton trio". V prvním případě je vedoucí hlas tím nejvyšším (například pokud lead zpívá žena), v druhém případě je lead nejníže (například pokud zpívá sólo zpěvák s nízko položeným hlasem). Ve čtyřhlasech, často používaných v a capella gospelech, se pak přidává bas, který zpívá většinou jen základní tón konkrétního akordu. Nejvýraznější jsou v bluegrassu lead a tenor, takže se občas setkáváme i jen s duety těchto dvou hlasů. Pro celkový zvuk tradičního bluegrassu je důležitý tzv. "high lonesome sound", což je charakteristika zvuku bluegrassového zpěvu, který by měl vyvolávat právě pocity osamění a smutku. Většina písní tradičního bluegrassu je z tohoto důvodu zpívána často v dosti vysokých tóninách (ve srovnání třeba s příbuznou country hudbou). Podobně je tomu s tempem, které je u bluegrassových standardů rychlejší. Většina bluegrassu se hraje v čtyřčtvrťovém, běžné jsou však i tříčtvrťáky, například různé waltzy (Kentucky Waltz, Tennessee Waltz, atp.).
Tématika bluegrassových písní byla v počátcích dost úzce spjata s prostředím, kde se bluegrass hrál. Zpívalo se proto hlavně o lásce (často marné nebo právě skončené), vzpomínkách na rodinu a bývalé domovy, o horských usedlostech, železnici a samozřejmě o Bohu. Jak se bluegrass začal rozšiřovat mezi městské obyvatelstvo a začali tvořit i mladší autoři, mezi nová témata přibyly problémy předměstí a každodenního života. I zde najdeme určitý kontrast s country hudbou, kdy raný bluegrass se víceméně vyhýbal jejím tolik oblíbeným tématům, jako jsou nevěra, rozvody a alkoholismus. Přes všechen vývoj, který bluegrass během následujících let zaznamenal, v něm zůstává jakási duchovní náplň. Jde o určitou rodinnou atmosféru starých kapel, pocity spojené s odpočinkem po práci, se setkáváním se s přáteli a komunikací pomocí písniček, ve kterých se zpívá o životě prostých lidí.

V bluegrassu, podobně jako třeba v jazzu, existuje obrovské množství tzv. standardů, což jsou písně, které jsou americkými tradicionály nebo je napsali bluegrassoví průkopníci (jako například otec bluegrassu Bill Monroe) a standardy se teprve staly. Dá se říct, že starší bluegrassový repertoár, a potažmo celá hudba byla svým způsobem jednoduchá, co se týče formy a obsahu. Skladby byly většinou v rychlém nebo středním tempu, tématika textů, harmonická struktura i aranžmá písní byly vcelku předvídatelné a hudba se držela poměrně striktně určených zákonitostí platících pro tradiční bluegrass.

Většina úspěšných bluegrassových hudebníků jsou zároveň zpěváci, s čímž koresponduje i stavba bluegrassových písní, v nichž sloky a refrény jsou střídány instrumentálními party, kdy jeden z nástrojů hraje sólo. Kromě toho jsou pak v repertoáru bluegrassových kapel často k nalezení čtyřhlasé gospely s náboženskou tématikou a instrumentální skladby, hrané většinou v rychlejších tempech, kdy dostanou instrumentalisté prostor předvést své dovednosti.

Od počátku však byl důraz kladen na to, že bluegrass by měl prostřednictvím svých písní přinášet určité poselství, zpěvákovu výpověď. Vše v bluegrassových aranžích je tak podřízeno vedoucímu zpěvu, který by měl být výrazný a srozumitelný. Proto se populárními staly kapely se zpěváky s osobitým výrazem, byť to občas mohli být lidé pro zpěv technicky dost špatně vybaveni.

Tradiční bluegrass

Otec bluegrassu Bill Monroe založil svou kapelu již v roce 1938. Ta začala získávat na popularitě po příchodu, pro vývoj bluegrassu klíčové, dvojice - bendžisty Earla Scruggse a kytaristy Lestera Flatta v roce 1945 - a brzy získala také následovníky.

Bez ohledu na to, že Monroe toto z počátku nesl nelibě, tradiční bluegrass zaznamenal v padesátých letech obrovský růst a rozkvět. Kromě Monroeovy kapely se svým působením v tomto období do dějin bluegrassu nesmazatelně zapsaly skupiny Stanley Brothers, Jim & Jesse & The Virginia Boys, Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, Don Reno & The Tennessee Cut-Ups, Osborne Brothers, Jimmy Martin & The Sunny Mountain Boys a mnoho dalších.

Ze zmíněných měla za doby svého působení (1948-1969) nejvýznamnější vliv skupina Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, která se stala nejslavnější bluegrassovou skupinou všech dob a svou popularitou zastínila všechny ostatní kapely (včetně Blue Grass Boys). Earl Scruggs se svým originálním tříprstým stylem hry na pětistrunné bendžo ovlivnil všechny bluegrassové bendžisty, kteří přišli po něm, i své současníky. Typické pro melodii hranou tříprstým Scruggsovým stylem je, že je obklopena a doplňována dalšími harmonickými tóny (což je dobře umožněno laděním bendža do akordu G dur), a vytváří tak pro bluegrassový sound typické napětí a charakteristický rytmus, kdy bendžo v (nejčastějším) čtyřčtvrťovém taktu hraje, velmi zjednodušeně řečeno, většinou osm not. Kytarista Lester Flatt byl jedním z nejvýznamnějších bluegrassových zpěváků všech dob a dal vzniknout tzv. G-Runu, což je nejčastěji se v bluegrassu objevující kytarová vyhrávka, která se, podobně jako Scruggsův styl hry na bendžo, stala "povinnou disciplínou" pro všechny bluegrassové kytaristy na světě. Zároveň byl velice charismatický konferenciér a sám nebo společně se Scruggsem napsal mnoho bluegrassových písní, dnes většinou již bluegrassových standardů. Za zmínku stojí, že v sestavě této skupiny se poprvé objevil pro bluegrass nový (dnes už naprosto běžný) nástroj - dobro. K obrovské popularitě F & S & The Foggy Mountain Boys přispěl také oscarový film Bonnie and Clyde z roku 1967, kde honičky bankovních lupičů a policistů podkresluje Scruggsova instrumentálka Foggy Mountain Breakdown.

Ta se spolu s Dueling Bendžos (instrumentálka z dalšího slavného filmu Deliverance) stala jednou z nejznámějších skladeb napsaných pro pětistrunné bendžo, ne-li zcela nejznámější. O popularitě a komerční úspěšnosti této kapely svědčí i spolupráce na sponzorské bázi s pekařskou firmou Martha White - kapela jezdila v autobusu Martha White Bluegrass Express, a dokonce hrála krátkou bluegrassovou píseň opěvující produkty tohoto podniku - Martha White Theme.

Na tuto "bluegrassovou tradici" (autobus, píseň) navazuje dnes veleúspěšná mandolinistka Rhonda Vincent s kapelou The Rage.
I když se bluegrass dále vyvíjel, tradiční bluegrass nikdy neztratil na oblibě. Kromě toho, že mnohé z tradičních kapel fungují již několik desetiletí, vznikají také nové skupiny, které se soustředí na tradiční materiál či provedení originálních písní tradičním bluegrassovým stylem a navazují tak na odkaz skupin ze zlaté éry tradičního bluegrassu v padesátých letech.

Moderní bluegrass

V šedesátých letech pod vlivem sílící vlny rokenrolu a folkového revivalu nadšení z tradičního bluegrassu mírně ochablo, nicméně jeho krásu a popularitu podpořil fakt, že nezanikl, naopak se začal vyvíjet a absorbovat prvky spřízněných žánrů. To se projevilo nejen na repertoáru, kde se začaly prosazovat skladby převzaté například od Boba Dylana, Gordona Lightfoota nebo z rokenrolu, ale i na instrumentáři. Nutno poznamenat, že žádný z pokusů se z dlouhodobě neujal, a tak dnes, stejně jako tomu bylo v době rozkvětu tradičního bluegrassu, máme stále šest stěžejních bluegrassových nástrojů (viz výše). Jedinou výjimkou je baskytara, která se začala používat právě v některých kapelách hrajících moderní bluegrass a dodnes je běžně u bluegrassových kapel k vidění. Ostatní pokusy s bicími, klavírem, steel kytarou, elektrickou kytarou, foukací harmonikou, akordeonem a podobně jsou dnes brány spíše jako krátkodobé experimenty, které ovšem mají uplatnění v žánrech, jež se z bluegrassu vyvíjely. Zato se však postupně začaly měnit funkce základních bluegrassových nástrojů. Nejzřetelněji se vývoj projevil u bendža a kytary. Kromě typického Scruggsova stylu se totiž objevily nové techniky hry, v bluegrassu dobře použitelné, a to melodický styl a single-string, někdy nazývaný také Reno styl podle bendžisty Dona Rena). Jak už názvy napovídají, jde v tomto případě o hraní čistých melodických linek, na rozdíl od Scruggsova stylu. Mistry melodiky byli a jsou Bill Keith, Alan Munde nebo Tony Trischka, single-string skvěle ovládá například Scott Vestal nebo Béla Fleck, který je kromě bluegrassu známý širšímu publiku také svými jazzovými projekty (se svou kapelou Flecktones), kde právě často využívá kombinaci melodického stylu a single stringu. Z kytary, dříve výhradně doprovodného nástroje, se stal rovnocenný partner sólových nástrojů. Cestu, která vedla od jednoduchých basových běhů v doprovodu (např. G-run) až po náročná sóla plně využívající potenciál tohoto univerzálního nástroje, prošlapávali zejména kytaristé Doc Watson, Clarence White, Norman Blake, Dan Crary nebo Tony Rice. Přesto dodnes v mnoha kapelách kytara stále plní roli "pouze" doprovodnou.
Občas se také setkáváme s pojmem contemporary bluegrass, což přeloženo znamená současný bluegrass. Je to pojem, který se objevil poněkud později (v osmdesátých letech 20. století) a začal se tak používat pro hudbu kapel, které vznikaly a působily právě v tomto období a v určitém smyslu navazovaly na předcházející vývojové stavy bluegrassu. Nicméně po hudební stránce contemporary bluegrass žádnou revoluci nepřinesl a s trochou zjednodušení se dá považovat za moderní bluegrass v širším slova smyslu.

Ze zástupců moderního bluegrassu, byť mnohdy jejich repertoár vychází z velmi tradičních zdrojů, je potřeba jmenovat skupiny Country Gentlemen (vznikla již v roce 1957!), Seldom Scene, Country Gazette, Hot Rize, JD Crowe and The New South, The Del McCoury Band, Doyle Lawson & Quicksilver a mnoho dalších. Z mladších seskupení, jejichž bluegrass by se dal nazývat contemporary, jsou to třeba Lonesome River Band, IIIrd Tyme Out, Blue Highway, Lou Reid & Carolina, Continental Divide, Crucial Smith, The Chapmans, ze současných bluegrassových hvězd jsou významné kapely Rhonda Vincent and The Rage, Ricky Skaggs and The Kentucky Thunder, Alison Krauss & Union Station (bluegrass hráli spíš v devadesátých letech), The Cherryholmes, The Infamous Stringdusters, Kenny and Amanda Smith Band, Mountain Heart a mnoho a mnoho dalších.

A čím je moderní, potažmo současný, bluegrass jiný? Je to již zmíněná proměna repertoárové základny, kdy kromě tradicionálů a bluegrassových standardů se kapely nebojí zařadit skladby z úplně jiného hudebního ranku. V této oblasti panuje mnohem větší tolerance než u bluegrassu tradičního a ve velké míře se uplatňuje autorská tvorba. Obrovský vývoj zaznamenala také hráčská technika, takže virtuozita dnešních instrumentalistů vyžadující mnohdy každodenní několikahodinové cvičení se stala nepostradatelnou výbavou moderních kapel a také žádaným artiklem pro projekty jiných žánrů. Ještě větší důraz bývá kladen na stěžejní prvek bluegrassové hudby - rytmus, což některé kapely vede k tomu cvičit nebo nahrávat s metronomem. Snaha o maximální "tlak" svých nahrávek dokonce přivedla kapelu Lonesome River Band k použití basového bubnu ("kopáku") synchronizovaného s basou.

Kromě typického "high lonesome soundu" a vysokých tónin se začali prosazovat také zpěváci s nízkým hlasem a countryovým stylem zpěvu.
V současné době prožívá bluegrass v USA velkou vlnu obrození. Může za to mimo jiné veleúspěšný film O Brother Where Art Thou? (Bratříčku, kde jsi?) z roku 2000 s Georgem Cloonym v hlavní roli. Důležitou úlohu v tomto snímku hraje hudba bluegrassová a gospel music. Od uvedení filmu zažívá Amerika nebývalý zájem obyvatelstva o svou tradiční hudbu, což pochopitelně vede k další popularizaci bluegrassu. Přesto však bluegrass zůstává i nadále menšinovým žánrem, jehož název mnohým lidem nic neříká. Dalšími filmy, ve kterých se tato hudba nebo její předchůdci objevili, jsou například Cold Mountain (Návrat do Cold Mountain) nebo Beverly Hillbillies (Burani z Beverly Hills).

Moderní směry a odvozeniny z bluegrassu

Jak bluegrass získával nové a nové posluchače, dostával se do nových míst, začali ho hrát další hudebníci a i jejich přístup k tradičnímu materiálu byl někdy dost odlišný. Podíl na tom měl také folkový boom v USA v šedesátých letech minulého století. Vyvinuly se tak nové směry, s bluegrassem více či méně spřízněné, ovlivněné například folkem či jazzem, jako je new grass, new acoustic music, Dawg music a další. V těchto odvozeninách pak často přestávají platit zákonitosti platící pro tradiční bluegrass. Některé nástroje přestávají plnit své "bluegrassové" úlohy, v některých stylech nebo kapelách se například vůbec nevyskytuje bendžo, jsou použity elektrické, dechové a bicí nástroje, hrají se pouze instrumentální skladby atd. Přesto však jsou v přímé souvislosti s bluegrassem, ať už použitým instrumentářem, převzatými bluegrassovými postupy a harmonickými strukturami nebo často i jen zainteresováním muzikantů vycházejících z bluegrassu.

Běžně se dnes v repertoáru kapel, které jsou považovány za bluegrassové, vyskytují skladby, které původně vycházejí z žánrů jiných, někdy dokonce s bluegrassem nepříbuzných. Často tak playlisty skupin obohacují skladby svým rytmem, tématikou textů nebo formou připomínající folk, swing, country, rock, jazz a jiné. Kapely mimo USA zpívají bluegrass svým rodným jazykem, což je zásadní krok k domestikaci tohoto žánru i v jiných částech světa.

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce


Bluegrass se tak naštěstí nezakonzervoval pouze ve své tradiční podobě, ale absorbuje a propojuje v sobě prvky z různých oblastí hudby, stejně jako poskytuje inspiraci žánrům jiným a vytváří výchozí podmínky pro styly nové.

Bluegrass u nás
Greenhorns

Pokud pomineme věčnou debatu českých bluegrassistů o tom, zda zpívat anglicky nebo česky, nutno přiznat, že právě přetextovávání amerických tradicionálů do češtiny mělo zásadní vliv na dnešní popularitu tohoto žánru u nás. Zvlášť, když mezi autory těchto skvělých, dnes už téměř zlidovělých, textů byl například Honza Vyčítal. Mezi jeho textařské hity patří písně Rovnou, tady rovnou, Červená řeka, Blizzard, Zatracenej život, Oranžový expres a spousty dalších. Právě tyto písně byly součástí repertoáru kapely, která na popularizaci bluegrassu u nás měla snad největší podíl. Už v roce 1965 vznikla skupina Greenhorns (později Zelenáči), která ovlivnila snad všechny countryové a bluegrassové hudebníky u nás. O Greenhornech se většinou mluví spíš jako o country skupině, nicméně od počátku v její sestavě figurovaly nástroje typické pro bluegrass, a hlavně jejich bendžista Marko Čermák jako jeden z prvních u nás hrál na bendžobendžo třemi prsty tzv. Scruggsovým stylem. (V roce 2007 obdržel Marko Čermák jako teprve druhý Evropan a teprve čtvrtý neameričan cenu za mimořádný přínos bluegrassové muzice od IBMA - Mezinárodní bluegrassové asociace. Je rovněž známý jako ilustrátor, například Foglarových Rychlých Šípů. Už v roce 1975 vydal svou první školu hry na pětistrunné bendžo, podle které se učili snad všichni z tehdejší generace začínajících bendžistů.) Také již zmíněný repertoár Greenhornů sestával, mimo jiné, z oněch přetextovaných bluegrassových standardů.

Tramping

Greenhorni však nebyli to jediné, co způsobilo tak obrovský zájem o bluegrass v Československu. Kořeny toho všeho je třeba hledat mnohem dříve, a to v trampingu. První trampská osada byla u nás založena kolem roku 1918 a už od počátku byla s trampingem spojena specifická hudba. V trampských kapelách a osadách zněly nástroje jako kytara, basa, mandolína nebo bendžo, tedy nástroje typické také pro bluegrass. Později v dobách komunistické moci byl pro mnohé tramping také formou protestu proti vládnoucí moci a hraní písniček s americkou tématikou, či dokonce amerického původu k tomu neodmyslitelně patřilo. Kromě hraní na osadách se hrálo ve vlaku, na vandrech a v hospodě. Kouzlo režimem zakázaného ovoce samozřejmě zapůsobilo na unikátní vývoj bluegrassu u nás. V době před revolucí bylo nesmírně těžké dostat se k americkým nahrávkám, školám, nástrojům, popřípadě vycestovat na koncert. V roce 1975 vznikla první škola hry na pětistrunné bendžo u nás, která ovlivnila snad všechny tehdejší i budoucí začínající bendžisty, například stěžejními informacemi o ladění bendža, o způsobu hry třemi prsty s náprstky atp. Hrálo se na nástroje všelijak podomácku upravené (běžná byla úprava z čtyřstrunného bendža na pětistrunné) nebo vyrobené v Evropě (východoněmecké "bendžo" Marma), kytary se používaly klasické, mandolíny často italského typu.

Čeští výrobci nástrojů

Z nouze o bluegrassové nástroje si právě v této době začali mnozí muzikanti své instrumenty stavět sami. Z počátku více či méně úspěšné pokusy (sehnat plány ke stavbě byl problém, mnohdy musela stačit fotografie) vystřídaly dnes již skutečně špičkové nástroje a komponenty, pro které nejlepší reklamou je snad to, že na ně hrají i významní američtí hudebníci, a například kovové součásti bendža vyráběné nejznámějšími americkými firmami (Gibson, Stelling, Huber...) pocházejí právě z dílen českých nástrojařů. Z našich nejvýznamnějších stavitelů je potřeba zmínit bratry Edu a Pavla Krištůvkovy (mandolíny, kovové části pro bendža), Jardu Průchu (bendžaa a jejich komponenty, mandolíny), Rosťu Čapka (banja, mandolíny), Láďu Ptáčka (kovové části pro banja, kapodastry), Standu Štola (kytary), Ondru Holoubka (kytary, mandolíny), Františka Furcha (kytary, mandolíny, banja), Romana Zajíčka (kytary), Pavla Janišše (banja, mandolíny, kytary), Jirku Lebedu (mandolíny, dobra), Zdeňka Roha (banja) a z velice mladých a úspěšných například Karla Začala (dobra). Všichni tito pánové mají obrovský podíl na tom, že se dnes u nás hraje bluegrass na kvalitní nástroje a díky prodeji do zahraniční také na popularizaci našeho bluegrassu.

Vzestup úrovně českého bluegrassu

Po roce 1989 k nám kromě zahraničních nástrojů a příslušenství začaly ve velké míře proudit také americké nahrávky a jezdit bluegrassoví hudebníci z vlasti tohoto stylu. Dnes již u nás také existují další školy hry na bluegrassové nástroje (Petr Brandejs - bendžo, Mirek Hulán a Jirka Šruma - kytara, Honza Máca - mandolína...), nehledě na možnost objednat si v podstatě jakoukoli školu z USA. Poměrně populární jsou u nás také tzv. bluegrassové dílny (týdenní, víkendové, jednodenní), kde se zájemci o hru na bluegrassový nástroj mají možnost zdokonalit pod vedením lektora - většinou aktivního hudebníka.

K popularizaci bluegrassu vedla také možnost snadného pořízení nahrávky i amatérských kapel. Je však nutno poznamenat, že v rádiích se tato hudba objevuje velmi zřídka. Většinou se jedná o specializované pořady regionálních vysílání nebo internetová rádia.
Důležitý pro vzestup úrovně českého bluegrassu byl také rozvoj internetu, který s sebou nese jak vznik specializovaných webů, tak velice snadný přístup k informacím ze zahraničí. Všechny tyto vlivy měly za následek vzestup kvality domácích hudebníků a kapel, takže dnes se ty nejlepší z nich mohou směle měřit s Američany.

Další české kapely


Přesto však ještě v době komunistické moci u nás vznikly kapely, které se staly populární i mezi širším publikem a fungují dodnes. Kromě již zmíněných legendárních Greenhorns to byla skupina Poutníci.

Tato výborná kapela vznikla už v roce 1970 a v průběhu let se v ní vystřídala spousta muzikantů. Jedním z nich byl i Robert Křesťan, který v roce 1991 spolu s Lubošem Malinou a dalšími hudebníky zakládá skupinu Druhá Tráva. Ta se stala slavná nejen u nás, ale také v USA, kde její hudba sklízí veliké úspěchy. V roce 1978 vznikla plzeňská skupina COP, která svým energickým bluegrassem a českými texty oslovuje také publikum na folkových akcích. Další z významných byl dnes již neexistující Blanket, ve které působil jeden z nejlepších českých bluegrassových textařů Petr Kůs. Dále je potřeba jmenovat například skupinu Farmáři (Jablonec), Poutníci (Praha! - shoda jmen), Chomouti (Praha), Katalog (Ústí nad Labem), Kyvadlo (Jihlava), Bluegrasss Nova (Olomouc), Tyrkys (Ostrava), Boule (Karviná), Sem tam (Týn nad Vltavou, zpěv Pavlína Jíšová), Průdušky (Teplice, svého času profesionální kapela) a mnoho dalších.

V dnešní době u nás existuje zhruba ke dvěma stovkám bluegrassových kapel, z těch nejvýznamnějších jsou to zejména Reliéf, Monogram, Vabank Unit, Fámy, Blackjack, Roll`s Boys, BG Cwrkot, Sunny Side, Petr Brandejs Band, Jirka Králík & Rowdy Rascals, Album, Dessert, Country Coctail, Modrotisk, Křeni, G-Runs and Roses, Blue Gate a mnoho dalších.

Bluegrassové akce v Česku


Všechny ze zmiňovaných kapel byly a bývají k vidění na nejvýznamnějším českém bluegrassovém festivale Banjo Jamboree, který je zároveň nejstarším bluegrassovým festivalem v Evropě. Založil ho již v roce 1973 bendžista skupiny Větráci Honza Macák jako příležitost k setkávání bendžistů a jejich kapel. Dnes je z Banjo Jamboree dvoudenní akce konající se v Čáslavi, které se účastní skoro třicet kapel. Kromě tohoto bluegrassového svátku je však spousta dalších výborných bluegrassových festivalů, jako je například Bluegrass Marathon, Jamboree (Strakonice), Bluegrass v Českém ráji, Bluegrass Advent a spousta dalších menších, regionálních nebo multižánrových (většinou folk & country & tramp) festivalů, kde se hraje bluegrass. K tomu je potřeba připočíst mnoho klubů, country bálů, městských slavností a dalších akcí (pravidelné večery tradičního bluegrassu ve Sloupnici, klub pražské restaurace U Vodárny, legendární pražský klub CI-5 atd.), kde se s touto hudbou může člověk potkat, nemluvě o nezmapované síti hospod a podobných zařízení, kde se amatérský bluegrass pravidelně hrává třeba každý týden.

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce

Bluegrass, česká specialita? - téma měsíce


BAČR

Podobně jako ve státech americké federace i v zemích evropských máme u nás Bluegrassovou asociaci České republiky (www.bacr.czechweb.cz). Tato organizace sdružující fanoušky této hudby zaštiťuje český bluegrass a jejími hlavními činnostmi je pořádání největšího českého bluegrassového festivalu Banjo Jamboree a Předkol Banjo Jamboree (soutěž pro začínající kapely) a vydávání Bluegrassových listů. BAČR je občanské sdružení na bázi dobrovolnosti, tedy i předsednictvo vykonává výše zmíněné bez nároku na odměnu.

Bluegrass na Slovensku

Je potřeba zmínit také to, že obdobnou popularitu má bluegrass na Slovensku, což je samozřejmě důsledek upořádání našich dvou zemí do jednoho státu v dobách nástupu bluegrassu u nás. U našich sousedů sice není muzikantská základna tak bohatá jako u nás, špičkoví muzikanti se však najdou i tam. Za všechny zmiňme kapely Fragment (ČR/SR), Meantime a Blueland, z významných bluegrassových festivalů pak Dobrofest (dnes už multižánrový), Bluegrass večer a Bluegrass Fest. Ze Slovenska také pocházeli bratři Dopyerové, kteří později v Americe vynalezli poslední ze šesti standardních bluegrassových nástrojů - dobro.

Bluegrass v Evropě

Bluegrass je v Evropě poměrně dost rozšířen, i když ve srovnání s jeho kvantitou i kvalitou u nás zase tak úspěšný u posluchačů a hudebníků není. Paradoxní je, že je tomu tak i ve státech, které měly k USA mnohem blíže než my. Ale možná právě z těchto důvodů tento režimem zapovězený styl u nás získal tolik na popularitě. Vždyť kapely na území bývalého Československa se počítají na stovky, zatímco těch evropských jsou desítky, což je snad nejlépe vidět na nejvýznamnějším evropském bluegrassovém festivale European World of Bluegrass v Holandsku, kde z vybrané čtyřicítky kapel bývá více než třetina z České a Slovenské republiky. Přesto jsou mezi těmi evropskými opravdu špičkové formace, zmiňme snad loňské vítěze EWOB G2 Bluegrass Band (Švédsko), Lonesome Mountaineers (Švédsko), 4 Wheel Drive (Holandsko), Hillbilly Boogiemen (Holandsko), Red Wine (Itálie), Bluegrass Stuff (Itálie), Nugget (Rakousko, ale polovina kapely jsou Češi, basistka původem Slovenka), Krüger Brothers (Švýcarsko, výborné trio, které se však pro svou obrovskou popularitu v Americe do USA i s rodinami natrvalo odstěhovalo).

Jiří "moravský" Brabec
hudební kritik a publicista (například časopis Folk & Country), textař, dramaturg a konferenciér

Kdy a jak ses poprvé setkal s bluegrassem?
Pokud budeme alespoň okrajově za BG považovat i rané Greenhorny a podobné kapely, tak začátkem sedmdesátých let. Intenzivněji pak o deset let později, kdy jsem z různých zdrojů naposlouchal i americkou klasiku. Koncem osmdesátých let jsem se dokázal orientovat i ve zhruba padesátce našich (ČS) kapel. Teď je to méně.

Máš doma nějaké oblíbené bluegrassové desky? Jaké? Posloucháš je občas?
Ani moc ne. Ze světových na CD nějakého Monroea a Scruggse. Ale moc se k tomu nedostanu (v mp3 jsem si stáhl In the Pines, ale pustím si to tak jednou za tři měsíce). Zdaleka nejposlouchanější zahraniční bluegrassovou deskou jsou pro mne Chieftains s plejádou BG hvězd - Another Country. Českou produkci poslouchám pravidelněji, jednak musím, jednak se mi líbí Druhá tráva (je-li to bluegrass) a pár dalších spíš přesahujících - mladý Cidlinský, Teagrass, Kotas. Z nich si něco občas pustím.

Jak hodnotíš bluegrass jako žánr z hudebního hlediska a v kontextu se současnou hudbou, která se u nás hrává? Má šanci zaujmout běžného "hudebního konzumenta"?
Je to pro mne inteligentní odnož country, s čitelnými pravidly a postupy, zvládnutí jeho základu je, myslím, dobrá škola pro každého instrumentalistu příslušných nástrojů. Výborné je, že si při něm mohou zajamovat muzikanti, kteří se vidí poprvé. Šanci zaujmout řadového hudebního konzumenta nemá, jeho vkus ovlivňují příliš média.

Bluegrass je celosvětově dost menšinový žánr. Co je podle tebe potřeba udělat k větší propagaci takového hudebního stylu? A je to vůbec možné a je žádoucí toho dosáhnout?
Já bych to tak nechal. To neznamená nepropagovat, ale smířit se s tím, že kdo chce, ten si najde.

Měl podle tebe americký bluegrass význam pro formování české hudební scény a komunity lidí v oblasti folku & country?
Ano. V těch letech jsme hltali všechno americké. Ale většina folkáčů a kotlíkářů si z pidlikáčů trochu utahovala a vlastně ani americký bluegrass neznala jinak než v provedení českých kapel. Ale pamatuji si, co s mnohými z nich udělalo pár českých koncertů Nashville Masters nebo "Tondy Třísky" (Tony Trischka - pozn. aut.).

Jaký máš názor na věčný spor českých bluegrassistů, zda zpívat anglicky nebo česky?
Záleží na tom, o co komu jde. Chce-li lidem něco sdělit i textově, měl by zpívat jazykem, jemuž publikum rozumí nejlépe, tedy u nás česky. I když jsem si vědom problémů s přirozenou melodií a frázováním češtiny, které se silně od angličtiny liší. A taky toho, že reálie, o nichž se zpívá v USA jsou jiné než naše, takže nejde vždy jen přeložit původní text.

A jak vidíš budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Je to tradiční a usazený styl, který ovlivnil vývoj muziky a zdatně fúzoval s lecčíms jiným. Různé fúze budou pokračovat, ale jako menšinový žánr bude žít i v konzervativní podobě, jako třeba dixieland, swing nebo dudácká kapela.


Marek Eben
herec, moderátor, hudební skladatel, textař, zpěvák, kytarista a bendžista

Kdy a jak jste se poprvé setkal s BG?
Myslím, že tak v deseti, kdy jsem poslouchal Geenhorny a taky chodil na jejich Salony v tehdejším Domě kultury kovoprůmyslu na Smíchově.

Máte doma nějaké bluegrassové desky? Jaké? Posloucháte je občas?
Pár jich mám, ale ne moc. V poslední době jsem poslouchal třeba Alison Krauss, to je vynikající muzika.

Občas se ve vašem pořadu Na plovárně objeví nějaký bluegrassový hudebník, byť je v Česku jen na skok, takže je vidět, že dění v BG trochu sledujete. Jak s ním udržujete styky?
No, že bych udržoval styky, to je možná silné slovo, ale občas se podívám na YouTube, co je nového. Třeba Ricky Skaggs, to je velký formát. Já mám rád různé fúze a jeho spolupráce s Chieftains nebo s Doc Watsonem, to je radost poslouchat.

Jak hodnotíte bluegrass jako žánr z hudebního hlediska a v kontextu se současnou hudbou, která se u nás hrává? Má šanci zaujmout běžného "hudebního konzumenta"?
Bluegrass si vždycky najde své publikum, pro mne je důležité, že se vyvíjí, je spousta lidí, kteří hledají nové cesty, a to je dobře. Třeba to, co dělá Béla Fleck, to je zrovna jedna z výborných cest. Kdyby se bluegrass zakonzervoval do Foggy Mountain Breakdown, tak by to bylo trochu málo.

Bluegrass je celosvětově dost menšinový žánr. Co je podle vás potřeba udělat k větší propagaci takového stylu? A je to vůbec možné a je žádoucí toho dosáhnout?
Myslím, že žánr se dá propagovat jedině tak, že má silné osobnosti, které si dovedou získat přízeň publika. V muzice to platí dvojnásob. Stačí jedna dobrá píseň, která lidi chytne, a už je to propagace celého žánru. Jinou cestu neznám. Žádná osvětová brožurka to nedokáže, ale věřím, že dobrá muzika si cestu k lidem vždycky najde.

Měl podle vás americký bluegrass význam pro formování české hudební scény a komunity lidí v oblasti folku & country?
Za totality určitě. Celá ta romantika amerického západu byla tak vzdálená budovatelským písním, že se k ní utíkala řada lidí, kteří později hráli i úplně jinou muziku. Ale na bluegrassu u nás vyrostlo neuvěřitelně mnoho muzikantů a v málokteré evropské zemi má tenhle žánr tak dobré zastoupení, jako u nás.

Jaký máte názor na věčný spor českých bluegrassistů, zda zpívat anglicky nebo česky?
Myslím, že je to úplně jedno. Slyšel jsem obojí a zase záleží na kvalitě toho textu. Osobně bych asi preferoval češtinu, protože by mi bylo líto, že se ošidím o příležitost sdělit posluchači příběh. A bluegrassové písně jsou o příbězích. Ale pokud je to kapela postavená na vokálech, jako Reliéf, úplně chápu, že používají většinou angličtinu, protože to zase o něco lépe zní.

A jak vidíte budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Jasně že optimisticky. Vždyť už ta hudba je zásadně optimistická. Kolikrát se tam zpívá o vraždách, zločinech nebo jiných tragediích a k tomu vesele hrajou housličky, mandolínka a bendžo a všechno je to takové veselé, i když Jesse Jamese (americký a posléze i český bluegrassový standard, pozn. aut.) nakonec pověsí.


Petr Kůs
textař a skladatel bluegrassových písniček, zpěvák, mandolinista, kytarista, basista

Kdy a jak ses poprvé setkal s BG?
Snad možná v roce 1974 jsem poprvé uslyšel první nahrávky amerických kapel. Vůbec jsem nevěděl, že je to bluegrass, jen mě to zaujalo nějak víc, než hudba, kterou běžně vysílali v rozhlase. V té době (jakožto bývalý kytarista LŠU jsem se zajímal o všechno, co mělo struny) jsem také hledal cestu k nějaké kapele a bylo mi jedno k jaké. Pak jsem se dostal do tehdy vyhlášené Malostranské besedy na koncert kapel Zvonky a Krajani - tedy toho nejlepšího, co bylo v Praze z bluegrassu k vidění - a bylo rozhodnuto.

Když se řeknou české bluegrassové texty, většině lidem se vybaví tvoje jméno. Kdy jsi začal psát texty, kde hledáš inspiraci a máš nějaký přesný návod k tomu, jak dobře napsat (speciálně) bluegrassový text?
Už jako dítě mě bavilo vymýšlet třeba i ke známým písničkám nové sloky. A když jsem se dostal ke hraní bluegrassu, byla čeština jediný jazyk, kterým jsem mohl zpívat. Anglicky jsem neuměl. Tehdy to neumělo ani moc lidí okolo a spíš se snažili zpívat foneticky, což byly většinou jen bláboly vzdáleně připomínající angličtinu. Nebyly zpěvníky, neexistoval internet a sehnat v tehdejší ČSSR jakékoliv originální LP s americkou muzikou bylo téměř vyloučené. Tehdy jsem začal s psaním prvních českých textů. Samozřejmě jsem tenkrát nevěděl, jak na to. Špatně jsem frázoval slova a používal nezpěvné slabiky. Časem jsem začal tyhle chyby odstraňovat, ale úplně se jim nedokážu vyvarovat ani dnes.

Nikdy tě nenapadlo zpívat anglicky? Ptám se, protože vím, že jedna demo nahrávka Fám je v angličtině. Nemáš pocit, že v angličtině zní bluegrass lépe, jak tvrdí většina anglicky zpívajících kapel?
Také jsem zpočátku zpíval "anglicky", ale rodilý mluvčí by se mi vysmál. Vždycky jsem si představil, že se Američané nebo Číňani naučí třeba hrát českou lidovku, začnou zpívat v českém originále a bude to znít třeba: "škota laskí, chterou sem tobje dalá...", takže si myslím, že anglicky zní bluegrass dobře, jen je-li zpíván dobře, a to ještě pro ty, kteří tomu rozumí a kteří ho mají rádi. Spoustě lidí, kterým pustím svou dnešní kapelu, se nahrávky líbí a vůbec nevnímají, že je to "nějaký" bluegrass, a spíše poslouchají tu písničku. A pokud jde o ty anglické nahrávky, tam zpíval Martin Mikuláš a Ralph Schut (můj baryton se tam snad ztratí...). Nevím, kdo by to u nás uměl zazpívat lépe.

Jsi známý také svým účinkováním ve skupině Šlapeto. V čem je jiné publikum, pro které hraje Šlapeto, na rozdíl od publika, řekněme, na bluegrassovém festivale? Jsou bluegrassisti jiná komunita?
Myslím, že oba hudební styly k sobě mají blíž, než by se zdálo. Bluegrass je pro některé Američany totéž, co pro spoustu Čechů staropražský šraml. Fungují sice na jiných hudebních principech, ale tématicky se od sebe moc neliší. V písních jde nejvíce o lásku, těžký, nebo naopak lehký život, zločin, legraci, alkohol, práci, prostě témata ze života obyčejných lidí. Bluegrass je snad jen více nábožensky založený. Oba žánry vznikly v určitém historickém období. Tady má bluegrass zřejmě o něco navrch, protože se vyvíjí dál a některé jeho novější formy jsou dnes velmi současné a progresivní. Není mi známo, že by se něco podobného dělo se staropražskou písničkou...

Jak si vysvětluješ, že je bluegrass tak menšinový žánr, a to nejen u nás, ale i v USA?
Je to tím, že jde to regionální lidovou hudbu, v kraji velmi oblíbenou. Zná ji každý, ale nejradši ji mají ti místní. V Americe jsou bluegrassové státy Kentucky a Tennessee, v ostatních se hraje někde spíše blues, swing aj. U nás mezi takové regiony jistě patří jižní Čechy, jižní Morava, Plzeňsko, Slovácko a další. Všichni známe jejich lidovky, ale stačí nám je slyšet třeba jednou za rok.

Co je podle tebe potřeba udělat k větší propagaci takového žánru? A je to vůbec možné a je žádoucí toho dosáhnout?
Dneska je situace jiná než před pár lety. Kdo hrál za totality jakoukoliv "západní" muziku, neměl o fanoušky nouzi. Také byla spousta možností ke koncertování, protože stát dotoval kulturu. Dnešní doba nabízí lidem spoustu možností, jak naplnit volný čas, a mnoho lidí toho využívá. Možná ubylo kapel, ale určitě ubylo lidí, kteří dříve na festivaly chodili. Proto je bluegrass v dnešní době oprávněně menšinovým žánrem, přestože kvality dnešních kapel již v mnohém předčily své někdejší předchůdce.

A jak vidíš budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Myslím, že celý život probíhá v jakýchsi více či méně pravidelných křivkách. Jednou jsi dole, podruhé zas nahoře. Myslím, že dnešní doba je příliš ukvapená, rychlá, hlučná a dravá. Tento životní styl je teď na vrcholu a bluegrass se svými písněmi vonícími romantikou je toho protipólem. Až se lidi nabaží jednoho, začnou si více vážit toho druhého. Otázka je pouze, kdy se to stane.

Čím bys přilákal na bluegrass čtenáře, který se o něm dozvídá poprvé?
Cesta od čtenáře k fanouškovi bluegrassu má dva kroky. První krok musí udělat čtenář, totiž pustit si americké nebo české "cédé" s bluegrassovými písničkami, případně zajít v létě na nějaký z festivalů. Druhý krok pak už udělá bluegrass sám.


Robert Křesťan
zpěvák, skladatel, textař, překladatel, bendžista, kytarista a mandolinista, populární zejména ze svého působení v kapelách Poutníci a Druhá Tráva

Kdy a jak ses poprvé setkal s bluegrassem?
Slyšel jsem v rádiu Greenhorny, Rovnou tady rovnou, vůbec jsem netušil, o co jde, bylo mi tak deset jedenáct let, ani jsem nerozuměl textu, říkal jsem si: "Co je to kánovnou?", ale okamžitě mě to chytilo. A zanedlouho jsem dostal k narozeninám singl s tou písní. Na druhé straně byla krásná Tučného a Vyčítalova verze I`m So Lonesome I Could Cry (Vlak půlnoční - pozn. aut.).

Máš doma nějaké oblíbené bluegrassové desky? Jaké? Posloucháš je občas?
Mám jich spoustu a stále si z USA vozím další, bluegrass zní z vinylu nejlíp. Ale poslouchám je čím dál míň. Nejvíc Flatta & Scruggse a Billa Monroea. Toho nejčastěji.

Jak hodnotíš bluegrass jako žánr z hudebního hlediska a v kontextu se současnou hudbou, která se u nás hrává? Má šanci zaujmout běžného "hudebního konzumenta"?
Bluegrass je lidová muzika a jako taková je nereformovatelná; na rozdíl od názoru, který jsme měli v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy jsme si mysleli, že bluegrass pozvedneme do netušených uměleckých a populárních výšin. V těch letech u nás byla nenormální situace, a proto dosahoval bluegrass takové popularity. Ve zbytku světa platí pravidlo, že bluegrass poslouchají hlavně lidi, kteří sami hrají na nějaký nástroj. Začíná to tak být i u nás.

Měl podle tebe americký bluegrass význam pro formování české hudební scény a komunity lidí v oblasti folku & country?
Samozřejmě.

Jaký máš názor na věčný spor českých bluegrassistů, zda zpívat anglicky nebo česky?
Myslím, že pro bluegrass je milosrdnější, když se zpívá anglicky. S několika výjimkami. Například některé písničky Copu. A pochopitelně písně ze Zlaté éry Greenhornů.

S Druhou Trávou pravidelně hráváte v USA. Vím, že Američani mají vaši hudbu rádi i proto, že je trochu jiná než "ten jejich bluegrass". Přesto - setkali jste se někdy s negativními reakcemi? Má vstřícnost publika souvislost s oblastí, kde hrajete (tradiční Jihovýchod - liberální Západ)?
Do určité míry. Určitě je to znát v liberálních státech jako Kalifornie nebo Colorado. Negativní reakce ani ne, spíš zdvořilý nezájem - což je vlastně taky negativní reakce. Ale to se stává zřídka.

A jak vidíš budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Spíš skepticky. Rád bych se ještě dočkal radostného překvapení.


Lee Bidgood
americký houslista a mandolinista, doktorand na Virginské univerzitě v oboru etnomuzikologie, absolvent programu bohemistiky v letech 2002-2003, v současné době pobývá v ČR na výzkumném pobytu a píše svou doktorskou práci o bluegrassu v České republice

Kdy a jak ses poprvé setkal s českým bluegrassem?
Slyšel jsem na rádiu v USA Roberta Křesťana a Druhou Trávu (asi v roce 1999) a našel jsem na internetu nějaké články o Radimu Zenklovi. Pak, když jsem byl poprvé v ČR, snažil jsem najít nějaké bluegrassáky. V pražském klubu CI-5 (kdysi dávno to bylo u Smíchovského nádraží) jsem se trochu seznámil s Ivošem Drbohlavem. V Malostranské besedě jsem taky viděl Reliéf a řekl jsem: "No to je prostě super. Oni hrajou úžasný bluegrass a mezi písničkami hovoří ten kytarista nesrozumitelně česky." V té době jsem česky moc neuměl.

Jak se díváš na úroveň českého BG?
Samozřejmě jsou tady špičkoví muzikanti a kapely. V sousedních evropských zemích tolik tak kvalitních skupin není, aspoň se mi zdá. Ale nejvíc se divím tomu, že jsou muzikanti a kapely skoro všude - country bály, jamy, koncerty po celé republice.

A co české texty?
Mrzí mě to, ale většině textů ještě moc nerozumím. Ale když něčemu konečně rozumím, je to skvělé. Moc se mí libí texty od Křesťana a Petra Kůse. S manželkou jsme se o prázdninách učili zpívat Zlatou rybku (hit Petra Kůse, pozn. aut.), kterou, podobně jako mnoho lidí, mám moc rád. Je zajímavé a hezké, jak tady v českém překladu staré americké písně dostanou nový hudební a kulturní život. Skvělé jsou taky nové písničky v angličtině, třeba tvorba Zbyňka Bureše a Zdeňka Roha.

Ty se přeci jen u nás už pohybuješ nějakou dobu, studuješ naši kulturu. Ale máš nějaké reakce jiných Američanů na český BG?
Občas jsou docela překvapeni, že ta muzika se tady hraje. Koneckonců - není to trochu... zajímavé (a nebo i divné), že bluegrass je tady tak běžný? Ale podobně jako já, Američané, a hlavně ti kteří bluegrass už znají, jsou rádi, že je tu takový zájem a schopnosti tuto hudbu hrát.

Jak si vysvětluješ, že je bluegrass tak menšinový žánr, a to nejen u nás, ale i v USA?
Ze sociologického hlediska bluegrass vznikl (aspoň částečně) jako hudební reakce na urbanizaci a rozvoj průmyslu v polovině 20. století. Ten žánr pokračuje dodnes jako reakce na různé styly středního proudu, například rock and roll, Nashville country, afroamerické žánry (od funk po hip hop) atd. Když vzpomeneme na osobnosti, otec bluegrassu Bill Monroe byl zřejmý reakcionář. Díky Monroeovi se bluegrass hraje stále na akustické nástroje, na festivalech a jamech, mezi kamarády, jako vyjádření té autenticity, která charakterizuje Monroeův podíl na současném bluegrassu. Osobně si myslím, že bluegrass je menšinový žánr, protože lidé to tak chtějí a protože jinak by prostě nefungoval.

Co je podle tebe potřeba udělat k větší propagaci takového žánru? A je to vůbec možné a je žádoucí toho dosáhnout?
Když se ptám Čechů nebo Američanů, proč začali hrát bluegrass, odpovídají něco na způsob: "No, prostě se mi líbil." Bluegrass funguje, protože je to kultura, a kultura jsou lidé, a to jsme my. Když hrajeme a zpíváme, ty příští generace to uslyší a připojí se k této hudbě. Nemám strach, že bluegrass zmizí, jenom že budeme příliš diskutovat a teoretizovat o jeho zmizení...

A jak vidíš budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Jsem optimista. Jsou různé způsoby, jak využít hudební praxe a spojit se s bluegrassem. new grass, new acoustic, old-time, gospel, tradiční a moderní bluegrass atd. obsahují spoustu hudebních a estetických možností. Ale ten centrální kmen, repertoár a způsob hraní, který nazýváme "bluegrass", stále platí jako takové společné DNA. Věřím, že odstředivé pohyby k okrajům budou rovnocenné dostředivému konzervatizmu a budeme všichni pokračovat v hraní jak klasiky, tak i "new favorites".

Čím bys přilákal na bluegrass čtenáře, který se o něm dozvídá poprvé?
Když máš rád lidi, kooperativní společnost, přijď k nám. Máš rád instrumentální bravuru? To máme taky. Ale to nejdůležitější jsou osobní vztahy kolem muziky, přes muziku a přímo v muzice. Když chceš tu hudbu ochutnat, prosím, nechoď (aspoň ne poprvé) do iTunes-store nebo Bontonlandu, ale na koncert. A naštěstí je jich tady v České republice hodně!


Petr Brandejs
bendžista, textař, skladatel, předseda BAČR, místopředseda EBMA

Kdy a jak ses poprvé setkal s BG a jak ses vůbec dostal k muzice?
Naši měli doma fůru desek (gramofonových! :-) ). Byli tam The Beatles, Abba, nějaký Elvis, Hurvínek, ale hlavně Greenhorni - desky z let 1971 a `72, tedy zlatá éra. Pouštěli jsme si ty desky pořád dokola, protože se nám to zkrátka hrozně líbilo. (Je veselé, že moje tehdejší nejoblíbenější Blízko Little Big Hornu se nejvíc líbí i našemu sedmiletému Martinovi, holt "límce modrejch kabátů barví krev červená..." Dáda hned tak nepřekoná :-)). Naše máma hrála ne moc dobře na kytaru pár trampských písniček, pěkně zpívala a byla u toho vždycky hrozně šťastná, což na nás, myslím, dost působilo. Pak už to do sebe logicky zapadalo: půlroční kurz na kytaru, vodácký oddíl, kde se to kupodivu hrálo všechno, pokusy o hraní "oddílovek" na deset kytar, nástrojová diverzifikace. Poprvé jsem asi slyšel hrát na živo opravdový tradiční bluegrass Milana Leppelta s jeho kapelou Country Style asi v roce 1985. Byl jsem z toho úplně paf a strašně jsem se to chtěl naučit.

Jsi staronovým předsedou Bluegrassové asociace České republiky. Proč ses rozhodl znovu po pauze kandidovat?
No z jednoduchého důvodu: nikdo jiný to dělat nechce a já si pořád ještě myslím, že ta práce má smysl, že se tak dá pomoct ostatním lidem a žánru obecně. To je taky důvod, proč děláme dvakrát ročně dílny u nás a jednou v Norsku i proč jsem napsal Školu hry na pětistrunné banjo a natočil DVD, které snad letos vyjde. Ty lidi podle mne potřebujou pomoct, vymanit se z izolace, povzbudit, získat kontakty, informace atd. Každopádně takový mám od řady z nich reakce.

V čem vidíš hlavní smysl BAČR?
Mně se zdá už dobrý to, že lidi, co se zajímají o bluegrass, se o něm můžou dočíst v Bluegrassových listech a tamtéž napsat, co dělají. Snažíme se taky informovat o dění v Evropě a USA, stejně jako píšeme o nás třeba do Bluegrass Europe.
Řekl bych, že i Banjo Jamboree v Čáslavi je dobrej festival, kde jde hlavně o bluegrass, a počty prodaných lístků nejsou to úplně nejdůležitější. Proto tam nezveme třeba Wabiho Daňka, kterýho mám jinak moc rád. Bez fungující asociace si tohle všechno neumím představit.

Jsi také viceprezident Evropské bluegrassové asociace EBMA. V čem se liší fungování předsednictev a obou asociací vůbec?
Celkem v ničem, píšeme a čteme fůry mailů a fungujeme v rámci možností, který jsou vymezený naším volným časem a ochotou dobrovolně zadarmo pracovat. Samozřejmě se v EBMA známe míň, protože se vídáme tak jednou dvakrát za rok. Ale je to i tak velikej pokrok; když přijedu na EWOB do Holandska, cítím se tam jako doma, je to příjemný setkání na celoevropský úrovni. Před pár lety se nám o ničem podobným ani nesnilo...

Bluegrass je celosvětově dost menšinový žánr. Co podle je tebe potřeba udělat k větší popularizaci takového stylu? A je to vůbec možné a je žádoucí toho dosáhnout?
Určitě je, ale podle historických zkušeností asi rozhoduje náhoda: seriál Beverly Hillbillies, film Deliverance, Bratříčku, kde jsi? a další. Je vidět, že ta muzika má potenciál zasáhnout široký vrstvy, jen musí být asi něco "ve vzduchu". Nám zarytcům nezbejvá než dělat, co můžeme :-)

Měl podle tebe americký bluegrass význam pro formování české hudební scény a komunity lidí v oblasti folku & country?
Každopádně, i když vlajkonoši a popularizátory asi byly vždycky spíš český kapely, jako Greenhorns, Rangers, Spirituál Kvintet, Fešáci, Poutníci, Blanket a další. Ty ale byly zřejmě inspirovaný zámořskými vzory a byli na ně přímo napojené.

A jak vidíš budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?
Já ji vidím optimisticky, protože ta hudba je podle mě geniálně definovaná Monroem, Flattem a Scruggsem a celou tou první generací. To tady bude pořád jako základ, ke kterýmu se budeme rádi vracet jako do míst, kde jsme strávili mládí. Ať už mezitím budeme zkoumat, co dělá David Grisman, Alisson Krauss, Béla Fleck, Mike Marshall nebo ty mladý bluegrassový kapely, který podle mě zbytečně tlačej na pilu. To už ale ze mě mluví staroba, že? :-)

Použité zdroje
Milan J. Kalinics: Bluegrass od kořenů k současnosti, 1997, Brno
Neil V. Rosenberg: Bluegrass - a History, 1985, Chicago & Urbana
T. Císařová: Českoslovenští banjisté a festival Banjo Jamboree
Wikipedia

Psáno pro: časopis Muzikus 2008/04

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Bluegrass-ceska-specialita-tema-mesice~14~prosinec~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.