muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraBasové dobrodružství s Billym Sheehanem - exkluzivní rozhovor

26.5.2008 | Autor: Michal Samiec | sekce: pro muzikanty - články

Basové dobrodružství s Billym Sheehanem  - exkluzivní rozhovor

Basové dobrodružství s Billym Sheehanem - exkluzivní rozhovor

Na setkání s Billym Sheehanem jsem se těšil. Ne že bych byl jeho skalní fanoušek a stahoval všecky jeho skladby. Jen jsem matně vzpomněl na dobu, kdy jsem začínal s basou a někde jsem slyšel Billyho neskutečnou figuru v Colorado Bulldog z desky Bump Ahead, dnes již pro mnohé legendárních Mr. Big. Byla to rychlá vypalovačka, hraná prsty v sympatické figuře, zpětně řečeno, trochu poplatná době, ale já si díky ní uvědomil, že možnosti basy zdaleka nejsou tak omezené, jak jsem si naivně pubertálně myslel.

V první polovině devadesátých let byli Mr. Big uznávanou veličinou na poli rocku, a i když jejich sláva dávno pohasla, je stále zajímavé pozorovat, jak se daří jejím bývalým členům.

Takže, Billy, co nového sis pro nás dnes připravil?
Popravdě, není to úplně můj styl muziky, je to pro mě trochu nezvyklé, radši zpívám a hraju písničky. Tenhle projekt je tak trochu zábava, hrajeme rychle a hlasitě, obtížné věci, ale co je podstatné, i lidé, kteří nejsou muzikanti, to mají rádi. A to je to, proč to děláme.

Nedalo mi než se před rozhovorem podívat, co nového je ve tvojí pódiové sestavě. Našel jsem tak kromě tradičních Ampegů i pár kousků, které neznám.
Hlavně je to předzesilovač Pearce, který má výborný tone shaping, škoda že už se nevyrábí. Vyráběl se v mém rodném městě Buffalo a já mám jeden z prvních kousků. Postupem času se stal velmi populární, takže dneska stojí mraky peněz (smích). Je to vlastně jenom volume, basy, středy, výšky a samozřejmě overdrive, celé je to solid state, ale jak říkám, pracovat se zvukem to umí neskutečně. Myslím, že zní líp než jakýkoli jiný lampový pre-amp.

Nepředpokládám, že bys změnil své signature nástroje.
Brzy mi má přijít jeden úplně nový kousek, třetí verze mého modelu. Na posledním koncertu v Anglii se mi podařilo zlomit moji původní modrou, takže snad už dneska by měla přijít další úplně nová basa. Měl by to být prototyp třetí verze mého Attitude modelu, bude mít stejnou barvu jako moje červená dvojka, ale jinou elektroniku, kryt snímače a samozřejmě můj podpis (smích). Měla by se vyrábět v červené a černé.

Tvůj zvuk a styl se naštěstí moc nemění, pořád hraješ hodně rychle a nahlas. Jak to děláš, že se pořád držíš ve formě?
No, pořád na sobě hodně pracuju, denně cvičím a pořád se učím nové věci. Třeba zrovna od včerejška se učím tohle... (předvádí neskutečně rychlý čtyřprstový picking pravačkou) a snažím se, aby každá nota zněla stejně, ale jako hraná hammeringem. A taky přemýšlím, jak hrát nově arpeggia, ještě trochu rychleji. Taky mám rozpracované nové sólo v akordech, chci aby to znělo jako viola, prostě spousta věcí k učení. (předvádí další a další "kraviny" :-)

Zní to skvěle i bez aparátu.
Jasně, takhle poznáš dobrou basu, musí znít skvěle i bez aparátu, dlouhý sustain a plný zvuk, nic jiného neberu. Zesílením pak nic nezkazíš. Celý můj zvuk je jenom basa, struny, aparát. Nepoužívám žádné efekty, jediný pedál, který u mě uvidíš, je přepínač kanálů k pre-ampu. No a zvuk je taky samozřejmě v rukách. Hodně teď cvičím bez aparátu, zjistil jsem, že když to zní dobře unplugged, tak s aparátem to zní pak ještě líp.
Dneska lidi moc sázejí na pedály, vidím někoho hrát a koukám, jak skáče po efektech, ale neslyším rozdíl. Víc mě zajímá nástroj, snímače, to může udělat hodně. Mám to štěstí, že moje basa má skvělé snímače, ten u krku je vlastně staré EBO, které se dávaly na gibsony, má neskutečně hutný spodek. Vyrobili to pro mě před lety v DiMarzio a řeknu ti, že jsem zatím nenašel nic lepšího.

Pořád ještě tě baví tahat sebou dva aparáty? Tvoje basa má dva výstupy...
No jasně, je to supr, mám techniky. Ty výstupy jsou jeden low a druhý high, takže bych to měl zapojovat jako bi-amp, ale čistý bi-amp, jako třeba u Rickenbackera, to není. Můžu si přímo na base míchat poměry mezi výstupy a tím získat spoustu zvuků. Takhle to měly všecky staré Alembicy, a to jsou výborné basy. Třeba John Paul Jones z Led Zeppelin měl starého Jazz Basse taky zapojeného do dvou aparátů, myslím, že je to docela rozšířené. Spousta lidí to vyzkouší a zůstane u toho, protože je to skvělé, mít dva aparáty, jeden high a druhý low. I když máš basu s jenom jedním výstupem, můžeš to zkusit, nějakým splitterem rozdělit signál. Takhle to má Doug Pinnick z King`sX, jednu cestu vede do kytarového a druhou do basového aparátu a leze mu z toho krásný distortion, s tím, že spodek zůstává hodně basový.

Dneska večer budeš hrát s Virgilem Donatim, což je v současnosti jeden z nejlepších bubeníků. Kde jste se setkali?
Znáš to, u nás v L. A. zná skoro každý každého. Hrál jsem pár turné G3 se Stevem Vaiem a tam jsem Virgila potkal. Ale tenhle projekt je spíš Tonyho McAlpina, jeho muzika. Virgil nám taky napsal spoustu věcí, je to neuvěřitelný autor, uvidíš večer.

Ty a Virgil jste u nás docela známí, ale Tony McAlpine je pro některé z nás nové jméno.
Opravdu? Svoji první nahrávku točil se mnou a se Stevem Smithem z Journey, taky s námi odehrál několik turné G3, docela jsem zvědavý, co na něj večer fanoušci řeknou.

Blíží se zvukovka a pak koncert. Máš nějaké rituály nebo techniky, jak se před koncertem rozehrát?
Víš, ani ne, záleží na tom, jak se cítím. Celé to souvisí s dlouhodobým cvičením na nástroj. Spousta lidí cvičí, protože se má cvičit. Hrají cvičení, protože jsou dobrá na techniku, ale nikdy vlastně nepochopí, jak může cvičení inspirovat jejich muziku, zlepšit to, co hrají. Jedna věc je mechanické cvičení, posilování prstů a zápěstí, ale úplně jiná věc je cvičení hudební.
Takže před koncertem cvičím spíš ty mechanické věci. Výborné je třeba hraní pravou rukou všemi prsty před palcem a za palcem, zkus si to a uvidíš, jak ti to posílí ruku. Pak třeba jenom tak sedíš a chytáš noty a najednou zahraješ něco, co jsi nikdy před tím nezahrál. Hraju přes čtyřicet let a skoro každý den přijdu na něco nového, a to je skvělé. Chodí mi třeba e-maily, kde mi někdo píše, že hraní na basu ho začalo nudit. Já se ptám: A jak dlouho hraješ? A on, že tři roky. Jak to, já hraju přes čtyřicet let, a každý den jsou to nové zážitky. Když jsem byl mladý a blbý, ale ještě ne tak blbý jako teď, tak jsem si po deseti letech hraní říkal: co nového se můžu ještě naučit? No a po dvaceti letech jsem přišel na to, že hraní na basu je nekonečné dobrodružství, pořád je co objevovat.

Otázka na konec. Co pro nás připravuješ do budoucna?
Až se vrátím z tohohle turné domů, dotočím svoji další sólovou desku. Už je skoro hotová, natočil jsem všecky basy, kytary i zpěvy. Bude na ní taky pár hostů, ale ty ještě nesmím prozradit. Měla by vyjít na začátku roku 2008.

Kromě obligátního aparátu a beden od Ampega skrývá druhá kysna již zmíněný pre-amp Pearce BC1, což je u nás nepříliš známé dvoukanálové tranzistorové zařízení. Je ovšem zajímavé pročíst si na webu diskuze našich západních kolegů: i naprosté neznalce angličtiny jistě upoutá, že tahle mašinka skoro všude dostala deset z deseti hvězdiček, takže asi žádný ořezávátko... Pre-amp doplňuje známá racková ladička Korg DTR 2000 a dvoukanálový kompresor/limitér Ashly CLX 52, více o něm na www.ashly.com. Sestavu doplňuje zřejmě crossover od ISP Technologies, zde si ovšem nejsem jist, neb byl z poloviny olepen kobercovkou. Více na www.isptechnologies.com.

Psáno pro: časopis Muzikus 2008/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Basove-dobrodruzstvi-s-Billym-Sheehanem-exkluzivni-rozhovor~26~kveten~2008/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.