přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraBaskytara - téma měsíce

10.5.2007 | Autor: Jan Hais | sekce: pro muzikanty - články

Baskytara - téma měsíce

Baskytara - téma měsíce


Brzy poté, co se člověk rozhodne věnovat část času, který mu byl na zemi vyhrazen, hře na baskytaru, začne objevovat její krásy a strasti. Ve srovnání s kytarou má baskytarista všechny komponenty potřebné pro bezchybný výkon na pódiu mnohem dražší a co je snad i horší, výrazně těžší. Baskytara má oproti klasické elektrické kytaře větší tělo, delší krk, aparatura k dostatečnému ozvučení nástroje potřebuje mnohem větší výkon a objem. Struny, ačkoli nejčastěji čtyři, stojí obvykle třikrát tolik co struny kolegy kytaristy. Tak bychom mohli pokračovat dále a bavit se o snímačích či řemenech. Na vašem honoráři se ovšem tyto vyšší náklady ve srovnání třeba se zpěvákem či trumpetistou bohužel nikdy neprojeví. Rozhodnete-li se pro basu, vězte, že z hlediska náročnosti stěhování "krámů" na tom bude hůře jen bubeník. Ovšem pokud se tím vším nenecháte odradit a basu si i přesto vyberete, můžete nalézt i komparativní výhody - jedná se například o menší konkurenci v "oboru", tudíž šanci na lepší uplatnění v porovnání s kytaristy. Ale pojďme to vzít hezky postupně.

Trocha historie nikoho nezabije
Ačkoli je všeobecně tradováno, že za vynálezem elektrické baskytary stojí legendární Leo Fender, první experimenty se stavbou elektrofonické basy, na kterou by se hrálo, na rozdíl od kontrabasu, jako na kytaru horizontálně zavěšenou na krku, sahají již do poloviny třicátých let. Americká firma Audiovox začala pracovat s konceptem tohoto nástroje, ovšem bez valného komerčního úspěchu. Toho dosáhl právě pan Fender, který na počátku padesátých let představil hudební nástroj, jenž zásadně ovlivnil zvuk moderní hudby. Šlo samozřejmě o model Fender Precision Bass. Baskytara, svým tvarem připomínající kytaru Telecaster, s jedním singlovým snímačem u krku, s okrasným chromovaným krytem kobylky a snímače, si velmi rychle počala získávat své místo na slunci. Oproti klasickému kontrabasu nabízela mnohá plus, ať už šlo o snazší transport, jednodušší nazvučení, pražce na hmatníku urychlující proces technického zvládnutí nástroje, jistější intonaci či pevnější a konkrétnější zvuk více vyhovující nově zrozeným hudebním žánrům. Zmíněné faktory postupem času vytlačily klasický kontrabas na okraj zájmu muzikantů.

Základní rozdělení baskytar
Dělit baskytary do různých skupin lze podle mnoha kritérií například dle počtu strun (standardně čtyřstrunné či pětistrunné, módní šestistrunné a s dlouhým odstupem okrajově využívané baskytary s osmi či dvanácti strunami). Dalším kritériem členění může být rozlišování dle typu těla (baskytara může mít korpus z masivního dřeva, či korpus dutý u elektroakustických kytar), dle krku (pražcového, bezpražcového, různých menzur), počtu a typu snímačů...

Krk
Krk je nesmírně důležitou součástí baskytary s markantním vlivem na zvuk nástroje. Používaných koncepcí je několik, téměř výhradním materiálem na jeho výrobu se používá javorového dřeva, díky jeho pevnosti, stabilitě a rezonančním vlastnostem. Můžeme se setkat s krky vyrobenými z jednoho kusu javoru nebo krky, u nichž byl hmatník přeplátován jiným druhem dřeva, nejčastěji palisandrem, z dražších dřev můžeme jmenovat wenge či eben u bezpražců. Obecně se dá říci, že celojavorové krky jsou vhodnější pro hru slapovou technikou, neboť jejich zvukový charakter je bohatý na vyšší frekvence. Vedle toho palisandr a jiné typy měkkých dřev se zase výborně hodí na prstovou hru, zvuk je hezky konkrétní a příjemný. Ovšem nejedná se o žádné dogma - pokud chcete hodně slapovat, poslouží dobře i basa s palisandrovým hmatníkem. Nejdůležitější faktor, mající vliv na zvuk při slapu, jsou čerstvé struny. Nad nultým pražcem nalezneme šroub ocelové výztuhy krku, kterou můžeme pomocí imbusového klíče seřizovat průhyb krku baskytary, což má zásadní význam pro nastavení výšky dohmatu. Některé basy jsou vedle této aktivní výztuhy vybaveny ještě grafitovými pasivními výstuhami pro lepší stabilitu krku. Je nutné mít na paměti, že dřevo jako přírodní materiál "dýchá" a přímo reaguje na prostředí, ve kterém se zrovna nachází. Proto je velmi důležité co nejméně vystavovat kytaru razantním změnám teploty a vlhkosti. Nejhorší je z tohoto pohledu zimní období, kdy z vytopeného suchého bytu vystavíme nástroj působení venkovního mrazu, abychom konečně dorazili do vlhké zkušebny...Tvary krků se liší podle výrobce. Na velmi úzké krky některých se pohodlně hraje, za toto pohodlí však platíme daň v podobě tenčího zvuku. Tlustší krky, na které si levá ruka musí zvykat, hrají obecně plnějším, temnějším zvukem.
Bezpražcový hmatník je kapitola sama pro sebe. Při použití vhodných strun, nastavení zvuku a hře pravou rukou v blízkosti hmatníku lze docílit velmi přesvědčivého zvuku snadno zaměnitelného s klasickým kontrabasem, hra v blízkosti kobylky umožňuje hru rychlých běhů při zachování konkrétnosti tónu. Asi bych nikomu nedoporučoval s bezpražcovou basou svou hudební kariéru začínat, všechno by bylo mnohem náročnější a trvalo by déle, než si člověk zahraje první písničku. Hra na bezpražcovku vyžaduje maximální intonační pozornost, odměnou za snahu je medový, táhlý bas s možností využití glissanda - čili hraní skluzem. Pro snazší orientaci bývají někdy na hmatník vyloženy značky v místech pražců. Bezpražcová baskytara zažívala boom v jazz-rockové éře na přelomu 70. a 80. let, kdy na světových pódiích kraloval božský Jaco Pastorius. I v současné době je hojně využívaným doplňkovým nástrojem většiny profesionálních basistů, který nachází uplatnění napříč žánry snad s výjimkou těch nejtvrdších.
V osmdesátých letech bylo možné na pódiu spatřit hráče na dvoukrkou baskytaru, kdy jeden krk byl pražcový, druhý bezpražcový, případně byl na nástroji jeden krk baskytarový a druhý kytarový. Myslím, že mohu s klidným srdcem konstatovat, že tento kocept je již mrtvý a neznám žádného výrobce, který by podobné hybridy v současnosti tvořil.
Krky rozlišujeme z hlediska uchycení k tělu nástroje na lepené, šroubované a průchozí. Nejběžnější je metoda šroubovaného a průchozího krku. Šroubovaný krk je připevněn k tělu klasickými vruty nejčastěji třemi až pěti - nástroje postavené na této technologii mají obecně výraznější nástup tónu a kratší sustain (dozvuk). Krky průchozí jsou vyrobeny tak, že krk je "vložen" do těla nástroje po celé jeho délce. Tento způsob uchycení krku k tělu je nejlepší z hlediska délky sustainu, nicméně se jedná o technologicky nejnáročnější způsob výroby, tudíž i cena takto zkonstruovaných nástrojů bývá vyšší.
Zejména u vícestrunných baskytar s menším tělem se občas setkáváme s nežádoucím jevem "padání na hlavu" a je nutno takové nástroje při hře "vyvažovat" ať už levou či pravou rukou, což zbytečně omezuje. Tento problém lze občas korigovat instalací neklouzavé ramenní opěrky řemenu či vhodnějším umístěním úchytu řemenu na těle.
Krky baskytar se mezi sebou liší v závislosti na menzuře. Menzurou se rozumí vzdálenost od nultého pražce k ukotvení struny na kobylce nástroje. Standardní je čtyřiatřicetipalcová a najdeme ji na drtivé většině čtyřstrunných baskytar. U pětistrunných se vedle čtyřiatřicítky úspěšně prosazují i menzury delší, v sériové výrobě zejména pětatřicítky - například všechny pětistrunné modely firmy Spector mají aktivní délku strun třicet pět palců. Různé custom modely krků mohou být i delších menzur. Delší menzura s sebou nese na jedné straně větší radius pražců, čímž samozřejmě trochu trpí pohodlnost hry, na druhé straně ovšem přispívá k většímu napětí strun, což má pozitivní vliv na odezvu nejtlustší struny H.
Krátké krky s menzurou délky třicet palců, jejichž nejznámějším reprezentantem je Fender Mustang, se hodí zejména pro ručky dětských hráčů či drobných dívek.

Korpus těla
Elektroakustické baskytary s dutým korpusem, tak jak ho známe z klasické kytary, se začaly masověji vyrábět v souvislosti s módou devadesátých let - hře "unplugged". Nicméně velkou oblibu mezi basisty nezískaly. Pro čistě akustickou hru například v domácím prostředí či u táboráku se však může takový nástroj hodit. Tyto baskytary bývají vybaveny piezo snímačem v kobylce, a tak je možné je "píchnout" do běžného komba. Problémy mohou ovšem nastat při nazvučení - takto konstruované nástroje jsou citlivější na zpětnou vazbu. Mnohem rozšířenějším typem těla je klasické solid body, čili tělo vyrobené obvykle sklížením dvou až tří kusů masivního dřeva. Překližka se v současné době naštěstí prakticky nepoužívá a když, tak na těch nejlevnějších nástrojích. Nejčastějšími materiály pro výrobu basových těl jsou měkká dřeva - například olše, topol či lípa, tvrdá dřeva používaná k tvorbě těl reprezentuje jasan či kanadský javor.
Na dražších modelech se využívá takzvané sendvičové metody, čili vrstvení několika druhů, zejména exotických, dřev na sebe. Jiné baskytary zase z estetických a marketingových důvodu mají na těle ještě vrchní desku z žíhaného javoru či jiných dřev s atraktivní kresbou. Na korpusu je umístěna kobylka, do které jsou zaháknuty struny, případně se setkáme s tím, že nástroj má struny vedeny skrz tělo s ukotvením na vnitřní straně. Tento způsob ukotvení dodá hraným tónům trochu více barevnosti a vyšších harmonických. Některé nástroje, například vyšší modely baskytar fender, mají kobylku umožňující obé uchycení strun, jak skrz tělo, tak do kobylky. A je jen na hráči, aby experimentováním zjistil, jaký zvuk jeho vkusu více vyhovuje. Samotný tvar těla na výsledný zvuk nemá zásadní vliv, u různých futuristických či jinak originálně řešených těl doporučuji přes pochopitelnou fascinaci a nadšení z extravagantního designu nástroj důsledně otestovat z hlediska pohodlnosti hry a dostupnosti nejvyšších poloh pro levou ruku.
Rozlišovat lze zcela banálně těla malá, která nalezneme na současných modelech firem Ibanez či Spector, a těla velká, jakým je například Fender Jazz Bass či Precision a všechny jejich odvozeniny. Převládá názor, že velká těla lépe rezonují (alespoň na sucho).

Snímače a Elektro
Snímače jsou dalším jasným odlišovacím znakem mezi jednotlivými druhy baskytar. Jsou relativně snadno obměnitelnou součástí nástroje, takže pokud člověk není spokojen se zvukem svého nástroje po zapojení do aparátu, může experimentovat na tomto poli.
Používají se snímače jednocívkové, takzvané singly, a snímače dvojcívkové, zvané humbuckery. Liší se od sebe svým zvukovým charakterem. Vedle nich ještě řada výrobců v současnosti přichází s vertikálními či horizontálními humbuckery, které si zachovávají rozměry singlů a zároveň potlačují jejich typický brum, se kterým se setkáme nejčastěji na baskytaře typu jazz bass se dvěma singlovými snímači, pokud je jeden snímač nastaven na vyšší hlasitost než druhý. Pokud však nehrajete sólo, ale s celou kapelou - brum singly bezpečně zamaskují ostatní nástoje.
Tradiční snímače jsou pasivní. K jejich napájení není potřeba baterie, na druhou stranu, při použití dlouhého nástrojového kabelu u nich ve výsledném tónu dochází k úbytku výškových frekvencí. Moderní variantou snímačů jsou snímače aktivní, napájené z externího zdroje, nejčastěji 9V baterií umístěnou v kapse v těle nástroje. Disponují silnějším signálem na výstupu, tudíž zmíněný úbytek výšek nezaznamenáme, problémem je nutnost jejich napájení z baterie, jelikož hrozí riziko vybití a kolapsu nástroje ve chvíli, kdy se to nejméně hodí.
Absolutní světovou špičkou mezi výrobci snímačů jsou firmy Bartolini, EMG, Seymour Duncan, Lindy Fralin... Na snímači se nevyplatí šetřit, neboť je komponentem, který nejvýraznějším způsobem ovlivňuje finální zvuk.
Přehledné pojednání o technické stránce snímačů nabídl v Muzikusu 7/2006 Slávek Šámal.

Baskytara - téma měsíce

Baskytara - téma měsíce


Současné baskytary ještě velmi často obsahují aktivní elektroniku - tou se rozumí předzesilovač umístěný opět v těle nástroje a napájený devíti či osmnácti volty. Aktivní elektronika může být kombinována jak s pasivními, tak s aktivními snímači. Nicméně před samotnou montáží konkrétního typu doporučuji konzultovat s kytarářem. Nejjednodušší aktivka funguje jako předzesilovač signálu bez možnosti korekčních změn tónu, častější je užití elektronik dvoupásmových (s korekcemi výšky/basy) a třípásmových (s korekcemi výšky/středy/basy).
Praktické je, pokud jsou středy parametrické - umožňují nastavit konkrétní frekvenci, kterou chceme přidat či ubrat. Ovládají se buď tzv. věžovitým potenciometrem, nebo mají potenciometr zvlášť. Aktivní elektronika je praktickým pomocníkem na podiu, kde nám rozšíří zvukové možnosti nástroje a umožní měnit zvuk třeba přímo během skladby.
Aktivní elektronika v baskytaře má i své odpůrce, kteří tvrdí, že rozmazává zvuk, jenž je pak přebasovaný a nekonkrétní. Kompromisním a velmi praktickým řešením je možnost namontovat do baskytary vypínač aktivní elektroniky. Pokud jím vaše basa nedisponuje, a vy přesto toužíte po vintage pasivním zvuku, navštivte některého z kytarářů, určitě vám ho rád namontuje.
Poslední věcí, o které bych se v souvislosti s elektrickými "střevy" baskytary zmínil, je přepínač zapojení snímačů, umožňující zapojit snímače sériově nebo paralelně, což opět rozšíří paletu vašich zvuků. Je trochu úsměvné, že s tímto systémem v současnosti přišel Fender jako s převratnou novinkou, když je přepínač sériového a paralelního zapojení snímačů dlouhá léta používán jinými výrobci...

Kolik strun si dáte?
Stejně jako kontrabas měly tradičně baskytary čtyři struny EADG standardně v kvartovém ladění. Už počátkem šedesátých let vzniklo i několik baskytar šestistrunných. Šlo v podstatě o piccolo basy laděné jako kytara, jen o oktávu níže. Z dnešního pohledu se jednalo o slepé vývojové větve, protože celá šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta dominovaly světovým pódiím baskytary čtyřstrunné. Vznik nových hudebních žánrů v devadesátých letech, spolu s rozmachem hudební techniky, zapříčiňuje tlak na basisty, aby jejich nástroj vyluzoval ještě hlubší tóny. A jako logický důsledek dochází k masivnímu rozšíření nejprve pětistrunných, později šestistrunných nástrojů.
Tyto nástroje mají přidanou spodní basovou strunu H. Kromě většího tonálního rozsahu směrem dolů umožňuje pěti a více strunná baskytara i pohodlnější pohyb po hmatníku - například durovou stupnici přes dvě oktávy zahrajeme při nejúspornějším pohybu na pětistrunku jen s jednou výměnou polohy levé ruky, zatímco u čtyřstrunné basy na to potřebujeme výměny dvě.
Sám jsem dlouhou dobu vyznával pouze čtyřky, až mě postupem doby začalo na pódiu trochu ubíjet věčné podlaďování E struny tu o půltón, tu o celý tón pro účely jedné skladby a po jejím skončení horečné přelaďování zpět.
Negativem pětek a šestek je o něco horší orientace na hmatníku. Sžít se s faktem, že na hmatníku máme najednou o strunu či dvě víc, je však pouze otázkou zvyku. Komplikovanější situace nastává pro pravou ruku, zejména pokud hojně využíváme slap - mnoho vícestrunných baskytar má rozteče (vzdálenost jednotlivých strun od sebe měřeno na kobylce) menší, než je běžné u čtyřstrunných instrumentů.
Další modifikace baskytary na téma sedm, osm či dvanáct strun mě osobně nechávají zcela chladným, jelikož v nich vidím další slepou větev vývoje tohoto nástroje.
Struny
Struny jsou příslušenstvím baskytary, které má významný vliv na zvuk našeho nástroje. Tvrdost strun je závislá na jejich tloušťce, ta se odvíjí od nejtenčí struny G - kupujeme tedy "pětatřicítky", "čtyřicítky", "pětačtyřicítky" anebo "padesátky". Pro technické, rychlé hraní s množstvím slapových, tapingových figur či náročných sól se dají jednoznačně doporučit první dvoje, pro hru prsty čtyřicítky nebo pětačtyřicítky a na trsátkový nářez bych volil pětačtyřicítkty či padesátky. Faktem je, že struny různých výrobců, byť shodně označené, se mohou co do tvrdosti po natažení dosti lišit. Na vině je rozdílná měkkost jádra struny. Markantní je tento rozdíl třeba mezi Warwicky Red Label a strunami Galli, Fender či Hartke. Jde o to vyzkoušet, co nám nejvíce vyhovuje. A toho se pokud možno držet - musíme si uvědomit, že změnou strun jiné tloušťky se změní i napětí v krku, tudíž vznikne nutnost nového seřízení dohmatu. Slyšel jsem o člověku, který aby ušetřil struny, je po každém hraní na ladicí mechanice povolil a před hraním zase utáhl a doladil. Myslím, že tento přístup je absolutně nevhodný, nepřál bych si vidět krk takto zkoušeného nástroje po několika letech.
Strun se vyrábí velké množství, z hlediska použitého materiálu rozlišujeme struny celoocelové (Stainless steel) - vinutí kolem jádra struny je z nerezové oceli, struny poniklované ocelové (Nickelplated steel) a konečně celoniklové (Pure nickel). Při výběru záleží opět na nás, jaký zvuk preferujeme. Pro celoocelové struny je typický zvonivý zvuk bohatý na výšky, jenž je výborný pro slap - pochopitelně tento zvuk vydrží jen maximálně pár týdnů, dle toho, jak často bereme nástroj do ruky a jak moc se nám při hře potí ruce. Naopak struny niklové jsou spíše doménou vyznavačů starých dobrých časů, zvuk je plnější, bohatší na vyšší harmonické, zkrátka více vintage. Rovněž niklové a poniklované struny mají zpočátku cinkavý zvuk, ten jim ale vydrží mnohem kratší dobu než ocelovým bratříčkům. Nejlépe jsou na tom hráči reggae, dubu či hip-hopu, kterým úbytek "cinkavosti" naopak vůbec nevadí a své struny mohou měnit v intervalu měsíců či dokonce let. My ostatní se musíme smířit s tím, že zkrátka struny měnit musíme, a to něco stojí. Naštěstí i pro nás je zde řešení, kterým můžeme zmírnit utrpení naší peněžence. Existuje řada metod, jak strunám prodloužit životnost. Určitě nic nezkazíme, pokud po hraní důkladně otřeme struny suchým bavlněným hadříkem. Co dělat, když však struny přes veškerou péči přijdou o svůj kovový zvuk? Tradiční a dodnes mnohými používaná metoda vyvařování se provádí tak, že do nějakého staršího hrnce nalijeme horkou vodu, přidáme přiměřené množství saponátu případně octa, přivedeme k varu a do vařící lázně umístíme na půl hodiny až hodinu použité struny. Vysoká teplota vody ve spojení s detergentem struny částečně zbaví mastnoty a nečistot. Nevýhody této metody spočívají v tom, že výpary z tohoto "vývaru" vám spolehlivě zasmradí byt, navíc struny korodují. Proto osobně preferuji jiný způsob - do zaslepené plastové trubky třeba odpadní či vodovodní o průměru 5 cm a délce 100 cm, kterou seženete v každém velkém obchodním domě s kutilskými potřebami, nalijeme technický líh, do kterého pak na dva dny ponoříme použité struny. Po akci trubku řádně utěsníme, aby se těkavý líh nevypařoval. Po náležitém vysušení se tato ozdravná kůra může opakovat až pětkrát, než struny definitivně vyhodíme. Znamená to významnou úsporu v našem rozpočtu a ušetřené peníze můžete investovat třeba do nějaké zahraniční basové školy nebo do vaší oblíbené značky zlatavého chmelového moku.

Hardware
Hardwarem se u baskytary rozumí zejména kobylka a ladicí kolíky. Zde má smysl preferovat kvalitu nad levnými čínskými produkty. Problémem levných asijských výrobků bývá použití nevhodných slitin kovů, vedoucí k jejich rychlejšímu opotřebení. Laciné a nekvalitní ladicí kolíky mají také často měkký chod, tudíž se nástroj při jakékoli příležitosti rozlaďuje a je nutno jej permanentně dolaďovat. Oproti tomu nástroj osazený kvalitní mechanikou ladění drží spolehlivě. Ladicí kolíky se rozlišují na uzavřené, kdy je ozubená mechanika kolíku chráněna krytem, a otevřené, a la Fender Jazz Bass. Některé ladicí mechaniky jsou označeny jako reverzní, najdeme je na některých reedicích vintage nástrojů. Toto označení neznamená nic jiného než to, že k povolení struny neotáčíme kolíčkem po směru hodinových ručiček, ale obráceně. Je jen otázkou krátkého osahání, než si člověk přivykne.
Co se týče kobylek, je na trhu velké množství různých typů, o kterých jejich výrobci tvrdí, že prodlouží sustain nebo konkrétnost tónu. U špičkových výrobků na tom něco pravdy je, ale bylo by naivní se domnívat, že pokud na svoji Jolanu Iris Bass umístím kobylku Leo Quan BadAss II, bude mi nástroj hrál jako Marcusovi Millerovi. Nicméně u kvalitní kobylky máte jistotu, že nástroj bezproblémově a rychle seřídíte v oktávách a že vám nebudou praskat struny nad kamenem vyrobeným z nevhodné slitiny. Lídrem na trhu s hardwarem pro kytary je firma Gotoh. Aniž bych ji chtěl jakkoli protežovat, pokud dá člověk při upgradu hardware přednost jí, rozhodně nic nezkazí.

Efekty
Stačí jen letmý pohled pod nohy basistů pohybujících se po koncertních pódiích a je zřejmé, že naše basácká obec využívá tyto zvuková mršítka mnohem střídměji než kolegové kytaristé. Má to svůj důvod - baskytara je přece jenom nástroj doprovodný, od kterého se očekává pevný groove spíš než divoké zvukové laborování. Uvádím neuzavřený výčet efektů používaných baskytaristy:

Octaver
Hojně užívaný efekt, který slouží ke zhutnění tónu tím, že přidá k zahranému tónu uměle vytvořenou nižší oktávu. Uplatní se napříč všemi myslitelnými hudebními žánry. Mezi úspěšné typy patří EBS Octabass či Boss OC-3 nebo budgetový Behringer Ultrabass.

Autowah
Automatická kvákadla jsou doménou basistů fusion či funku. Jedná se o dynamický filtr, který kopíruje razanci úderu. Zahrajeme-li tvrději, filtr se otevře a rozkvákne. Obvykle lze citlivost efektu nastavit jedním z potenciometrů. Mezi oblíbené modely patří Bass IQ od EBS, Doctor Q, Q-Tron a Bassballs od Electro-Harmonix či třeba Boss AW-3.

Chorus
Velmi oblíbený efekt kytaristů má i svou basovou verzi. Přesto, že všeobecně je jeho užívání u basy na ústupu a dominovalo v osmdesátých letech, nelze ho nezmínit. Chorus rozšíří zvuk pomocí malého zpoždění a rozladění originálního tónu. Jeho užití je velmi univerzální - hodí se na slap, prstovou figuru i třeba akordovou hru. Mezi nejlepší se v současnosti řadí Multichorus od EBS, Bass Chorus CEB-3 od Bosse, Multi chorus od firmy DigiTech nebo Behringer BCH-100.

Kompresor/limitér
Další populární nástrojový efekt, po jehož sepnutí nenastává tak markantní změna v barvě zvuku jako u výše uvedených zařízení. Kompresor slouží k vyrovnání dynamiky hraných tónů a prodloužení sustainu tím, že tišší tóny zesílí a silnější zeslabí. Zárověň ovšem ubírá hráči na výrazu, neboť se pochopitelně komplikuje práce s rozdílnou dynamikou. Limitér funguje tak, že ořeže (ztlumí) dle úrovně svého nastavení nejhlasitějí tóny. Často bývá kompresor a limitér součástí jednoho efektu.

Flanger
Další z modulačních efektů podobně jako chorus či phaser. Představte si zvuk startujícího Grippena a přiblížíte se představě zvuku flangeru.

Synth
Synťáky jsou určitou skupinou hráčů přímo milovány. Platí u nich dvojnásob - všeho moc škodí, nicméně se jedná asi o nejzábavnější efekty pro domácí laborování. Častou vlastností jejich zvuků je to, že jsou monofonní - což nemusí každému zrovna vyhovovat, neboť to vyžaduje uzpůsobení hry vlastnostem efektu.

DI Box
Na běžné koncertování s kapelou valná většina basistů vozí svůj aparát, na kterém vykouzlí ten "svůj" zvuk. Na druhou stranu, pokud jde o "kšeft", na kterém máte odehrát jednu písničku, člověku se nechce tahat s celým aparátem. V těchto případech se pohodlný basista často spokojí se zvukem, který mu poskytne pódiový monitor. A zde se uplatní právě DI Box.

Baskytara - téma měsíce

Baskytara - téma měsíce


DI Box je zařízení, které mění nesymetrický signál, jenž jde z nástroje, v signál symetrický. Což je praktické a má to pozitivní vliv na kvalitu zvuku při připojení nástroje přímo do mixpultu. V současné době je už většina zvukařů vybavena tímto zařízením, tak vám ho obvykle při takových příležitostech půjčí. Mít svůj vlastní ale určitě není na škodu. Některé DI Boxy jsou určeny přímo pro basisty, obsahují i obvod korekčního předzesilovače či modulaci lampové aparatury.

AmpSim
Před několika lety se vzedmula vlna používání těchto digitálních simulátorů skutečných aparatur. Reklamní slogany se nám snažily a snaží namluvit, že se výrobci podařilo nacpat několik desítek různých legendárních zesilovačů a reprobeden do jednoho malého zařízení. Samotní hráči se rozdělili do dvou pomyslných skupin zastánců a odpůrců těchto technologií. Názor si udělejte sami, faktem je, že ve studiu při spěchu se tato zařízení mohou hodit a určitě na nich lze vykouzlit dobrý zvuk, věrnost simulací je tu větší, tu menší. Je dlužno zmínit daň za využívání této technologie v podobě určité ztráty v rozdílnosti dynamiky hry.

Aparatura
Na trhu je v současnosti dostatečné množství aparatur. Základními parametry jsou: barva zvuku předzesilovače, výkon a citlivost reproduktorů - ty mají vliv na výslednou hlasitost, konfigurace reproduktorů - menší reproduktory mají rychlejší odezvu, konkrétnější zvuk, ale na druhou stranu ztrácejí ve vyšších hlasitostech schopnost přenosu nejnižších subbasových frekvencí. Záleží samozřejmě na kvalitě produktu konkrétního výrobce. Patnáctipalcový nebo dokonce osmnáctipalcový reproduktor nám poskytne medový, těžký a široký zvuk na úkor konkrétnosti a rychlosti odezvy. Takže obecně řečeno: na slap, funk či rychlé hraní spíše menší reproduktory, nejčastěji užívanými jsou desetipalcové, na reggae či bezpražec spíše ty větší. Ale opět je samotné rozhodování zcela v kompetenci našich uší a nic z výše řečeného neplatí dogmaticky jako pravidlo. Dalším velmi důležitým parametrem je hmotnost celého setu. Ne každý z nás má k ruce za všech okolností nějaké pomocníky a každý, kdo tahal sám do schodů čtyřdesítkovou bednu o hmotnosti 45 kg, mi jistě potvrdí, že to není nic záviděníhodného... V současné době se na trhu objevují výrobci aparatur jako třeba Hughes & Kettner či italský Markbass, kteří své bedny osazují neodymiovými reproduktory a používají lehčí překližky, takže posílají hmotnostní parametr svých výrobků do přijatelných úrovní při zachování kvalitního zvuku.
Rád bych upozornil na nemilý fakt, že mnozí výrobci aparatur někdy ve svých katalogových popiscích prezentují své produkty jako mnohem lehčí, než ve skutečnosti jsou. V takových případech je samozřejmě možné reklamovat u prodejce rozpor s kupní smlouvou. Při nákupu jakékoli věci, nejen aparátu či baskytary, se vyplatí obezřetnost, je žádoucí si zjistit dostatek relevantních údajů a nespoléhat na dojem, který v člověku nechají hezké fotografie v katalogu či sugestiví řeči upovídaných prodavačů. Vždy, pokud to jde, je lepší si zboží fyzicky osahat a vyzkoušet. Dobrým zdrojem rámcových informací k danému produktu je internet, kde se na serverech jako je např. www.harmony-central.com dají nalézt uživatelské recenze nástrojů, efektů a aparatur. Trochu problematický je zde ten fakt, že někteří uživatelé mají tendenci své "nádobíčko" spíše vychvalovat.
Základní rozdělení zesilovačů je na elektronkové, hybridní a tranzistorové. Vlajkovou lodí většiny špičkových výrobců je zesilovač elektronkový, který je ovšem dosti drahý, těžký a náročný na údržbu. Pro jejich koupi se spíše rozhodnou perfekcionisté, co nechtějí dělat kompromisy a vyžadují barevný šťavnatý tón, bohatý na vyšší harmonické. Ostatní hráči se jistě spokojí s hybridem v podobě lampy v pre-ampu a tranzistorového koncového zesilovače, či se zcela obejdou bez přítomnosti trochu módní lampy.

Příslušenství
Při přenášení baskytary se bez pořádného futrálu obejde jen pankáč. Pro nás ostatní jsou na trhu dva druhy pouzder. Pouzdra pevná, obvykle z překližky či umělé hmoty, a pouzdra látková, tzv. měkká. V pevném pouzdru se váš opečovávaný nástroj bude cítit dokonale bezpečně během putování po koncertních štacích i v zavazadlovém prostoru dodávky. Přežije obvykle i neopatrné zacházení bedňáků, náraz či pád. S pevným pouzdrem v ruce působí člověk více profesionálně, ovšem pokud nejezdíte všude autem, docela se pronese. Měkké futrály nezajistí nástroji takovou bezpečnost jako pouzdra pevná, ovšem výrazně ulehčují transport, zejména díky ramením popruhům. Cena se odvíjí od tloušťky molitanu, jenž nástroj chrání. Začíná na třech stokorunách, nejdražší stojí několik tisíc. Mně osobně se velice osvědčil měkký futrál pro přenášení dvou baskytar zároveň. Nosím v něm většinou pražcovou i bezpražcovou baskytaru, hodí se i k transportu jednoho nástroje a do prostoru pro druhý dám třeba nástrojový stojan.
Nástrojový stojan je další věcička, která člověku na pódiu usnadní život. Opírat baskytaru za několik tisíc jen tak, třeba o aparát, se rozhodně nevyplácí. Zejména u těch s asymetrickým tělem a la jazz bass. Před koncertem na pódiu linkují zvukaři, pohybuje se tam promotér či další lidé, pro které není složité o váš nástroj zavadit a poslat ho k zemi.
Nástroj uložený ve stojanu toto riziko částečně eliminuje. Opět je v dnešní době jeho pořízení otázkou několika stokorun.
Další praktickou věcí, kterou je vhodné vlastnit, je ladička. Myslím, že každý muzikant by měl být schopen naladit svůj nástroj i od ucha podle referenčního tónu, nicméně ladička, nejlépe chromatická s diodami dobře viditelnými i na potemnělém pódiu, ušetří nervy i čas. Hraje-li muzikant záskok či s novou kapelou s jejímž materiálem se začal seznamovat pár dní před vystoupením, většinou se neobejde bez notového záznamu, akordových značek či poznámek o formě skladby. Rozhodně nejpraktičtějším řešením je v takových případech použít notový stojánek. Natahovat oči na poznámky rozprostřené na podlaze také lze, ovšem riziko nesprávného přečtení zápisu tím jen zvyšujeme. Ve tmavém klubu s měnícím se světlem je příhodné použít malou lampičku s klipsnou. Poslední věcí, která snad stojí za zmínku, je řemen. Pro baskytaru čím širší, tím lepší a nejlépe ještě pokud má pohodlnou ramenní opěrku.

Závěrem
Myslím, že při pořizování nástroje či aparátu by se s přimhouřenýma očima dala užít analogie s koupí jízdního kola. Když chceme kolo na občasné ježdění za nákupy na chalupě, bez problémů vystačíme s laciným kolem ze supermarketu a je zbytečné utrácet za hi-tech stroj velké peníze. Jsem názoru, že pokud na baskytaru jednou měsíčně v naší oblíbené hospůdce doprovázíme lokální country kapelu, bez problémů vystačíme i s levným no-name nástrojem. Jsou-li naše hudební ambice větší, při rozhodování o koupi se poohlédneme po něčem spíše z vyšších nabídkových pater. Se sílící korunou pro našince začínají být dostupné i "US made" nástroje, které pro generace tuzemských hráčů z období totality byly nedosažitelné. Otázka vintage nástrojů by vydala na dlouhé úvahy, můj názor je takový, že v řadě případů se jedná o nástroje s uměle vyšponovanou sběratelskou cenou, která nemá reálný podklad v kvalitě nástroje. Zdůrazňuji v řadě případů, ne vždy.
Neodpustím si poznámku o tom, že sebepečlivější výběr nástroje či aparátu a hodiny strávené na internetu porovnáváním různých parametrů z žádného člověka bohužel lepšího muzikanta ještě nikdy neudělaly. A tak je jisté, že jediná cesta k tomu, aby člověk mohl být svým projevem na pódiu či ve zkušebně uspokojen, vede bohužel jen přes pracné a trpělivé cvičení. Dobrý muzikant zůstane dobrým i tehdy, když na hlavě jeho nástroje nezáří loga firem Fender, Pedulla nebo Fodera. Hodně štěstí!



Petr Jurkovič
Jaký máte názor na asijskou produkci levných hudebních nástrojů?
Na asijskou produkci mám názor stejný jako všichni. Firmy, které chtěly víc vydělat, převáděly výrobu na východ, kde se to naučili dělat slušně. Teď se to vrací ve formě levné konkurence, která se v poslední době celkem zlepšila, no a u nás postupně výrobci tratí, někteří i krachují. Je to stejné ve všech oborech. Dobře nám tak.
Myslíte si, že vysoká cena u vintage nástrojů je opodstatněná? Je rozdíl mezi novým a vintage nástrojem i slyšitelný?
Cena vintage nástrojů je opodstatněná, když to lidé zaplatí, proč by nebyla vysoká. Některé nástroje té ceně i zvukově odpovídají, ale není nikde psáno, že co je staré, musí být i dobré. Měl jsem v ruce sběratelské kusy, nejstarší snad z roku 1956, které stály přes sto tisíc, a přitom skoro nehrály. Jenže majitelé takových nástrojů mají nějak jiné uši a jsou nadšení. Takže rozdíl mezi novým a starým je slyšitelný, ale někdy i nový je lepší než starý. Už jsem to někde říkal, že dobrý starý nástroj byl dobrý už jako nový a dobrý nový nástroj bude dobrý i jako starý.
Jaký máte názor na používání aktivek u baskytar?
Aktivka je věc individuálního názoru, nic proti ní nemám. Slabšímu nástroji může trochu pomoci. Rozhodně má výhodu, že snižuje vliv aparátu na zvuk.
Má podle vás povrchová úprava dřeva vliv na zvuk?
Povrchová úprava na zvuk vliv má, ale je tolik výjimek, že snad ani nemá cenu o tom diskutovat.

Wojttech
Myslíš si, jako zkušený hráč, že už máš otázku výběru nástroje či aparatury definitivně vyřešenou, nebo stále hledáš?
Myslím, že nástroj už mám vyřešený. Je jím Music Man Sabre Bass. Je to opravdu jedinečný kousek. Vystřídal jsem několik různých značek baskytar, ale vždycky jsem se vrátil k MM a do budoucna se to zřejmě nezmění. S aparáty je to přece jen složitější, je spousta možností a čert ví, co je nej (možná to neví ani on). Já sám používám Hartke HA 7000 a box Hartke XL 410. Mám taky rád Ampeg, SWR, Aquilar.
Co si myslíš o kvalitě levných baskytar původem z Asie? Máš s nimi zkušenosti, dá se na ně dle tvého názoru hrát, doporučil bys je někomu?
Je to kus od kusu, už jsem narazil i na pěkné nástroje. Při koupi nástroje si na něj člověk stejně musí zahrát, aby viděl, jak mu jde do ruky. Jen těžko můžu někomu něco doporučovat. V mnoha případech je samozřejmě rozhodující cena. A ta je u asijských nástrojů opravdu bezkonkurenční.
Nakupuješ z "druhé ruky", nebo preferuješ nové věci, proč?
Mám vlastně veškeré vybavení ze sekáče. Koupil jsem si snad jedinou novou basu, a to bylo MTD. Nákup z druhé ruky je docela příjemná věc, ale dal bych si pozor u boxů. Ty někdy dostávají celkem slušně zabrat.
Jaký je tvůj názor na použití aktivní elektroniky u baskytary? Kdy a jak ji používáš?
Používám ji v jednom kuse, takže jsem pro. Dík za tuhle otázku, připomíná mi to, že si hned půjdu koupit novou baterku.
Co je podle tebe nejmarkantnějším rozlišovacím znakem, podle kterého poznáme dobrý nástroj od špatného?
To je dost individuální věc. Hodně záleží na elektronické výbavě a na kvalitě komponentů, ze kterých je nástroj poskládán. V designu to každopádně není. Ani značka není zárukou kvality.
Hudební nástroje jsou v Česku v porovnání se západem, zejména USA, stále ještě drahé. Máš nějakou zkušenost s nákupem ze zahraničí?
Zatím žádnou zkušenost nemám, ale chystám se na to. V srpnu se do USA podívám a rád se přesvědčím na vlastní kůži, jak to doopravdy je. Hodně známých nakupuje na e-bay a vypadá to, že se ještě nikdo nenapálil. Já osobně bych si třeba nástroj touto cestou nekoupil, protože si na něj nemůžu sáhnout.

Baskytara - téma měsíce

Baskytara - téma měsíce



Zdeněk Wimpy Tichota
Myslíš si, jako zkušený hráč, že už máš otázku výběru nástroje či aparatury definitivně vyřešenou, nebo stále hledáš?
Vlastně už mám všechno, co k životu potřebuji, ale občas se objeví něco nového a člověk to chce zkusit. Více méně jsem už svůj arzenál ustálil, ale vždycky někde něco objevím, uslyším a dostávám na to nekontrolovatelnou chuť... uf
Co si myslíš o kvalitě levných baskytar původem z Asie? Máš s nimi zkušenosti, dá se na ně dle tvého názoru hrát, doporučil bys je někomu?
Sám jsem měl korejský Lakland Skyline Darryl Jones 5, který patřil k levné řadě této značky, nejednalo se ale o žádnou levnotu, tento nástroj je uznávaný i v USA. V Asii se nedělají jen ultra levné nástroje, i mezi těmi levnými lze nalézt dobrý kousky. I známí výrobci dražších nástrojů a nástrojů na zakázku směřují výrobu svých levnějších řad do Asie... Tak to dneska prostě je a nástroje z Asie nemusí mít punc šuntu.
Nakupuješ z "druhé ruky", nebo preferuješ nové věci, proč?
Nakupuji většinou nové, ale mám basu i preamp z druhé ruky a vlastně jsem to oboje koupil naslepo, ale vyšlo to! Asi bych se bál koupit basovou bednu z druhé ruky, protože si myslím, že je to dost zatěžovaný komponent, použité reproduktory v boxu jsou většinou dělané na zakázku pro výrobce a nejsou zrovna levné. Nebo bych musel vědět, kdo ten box měl...
Jaký je tvůj názor na použití aktivní elektroniky u baskytary? Kdy a jak ji používáš?
Vlastním čtyři baskytary a všude mám aktivku, mám to rád a rád s tím kroutím. Jde asi také o styl, značku a typ samotné aktivky, já jsem spokojen a až na jednu basu nemám možnost passive režimu.
Co je podle tebe nejmarkantnějším rozlišovacím znakem, podle kterého poznáme dobrý nástroj od špatného?
No tak asi prvním znakem je výrobce. Značky jako MTD, Ken Smith, Fodera, Sadowsky, Celinder si nedovolí pustit na trh úplný průšvih, jinak já osobně nejdřív pročtu recenze, pak už zbývá nástroj vyzkoušet, a to nejlépe na koncertě. Doma je doma, ale spousta věcí se tam neprojeví.
Jaký je tvůj názor na vintage nástroje? Je vysoká cena u třicet čtyřicet let starého nástroje opodstatněná? Je rozdíl mezi novým a vintage pro tebe slyšitelný?
Vyšší cena opodstatněná je, když už nic jiného, je to potenciální starožitnost. Takhle starých nástrojů moc není a moc se jich neprodává. Ani vintage nástroj nemusí hrát, ale pokud je to opravdu "kousek", tak se většinou prodává za majlant. Rozdíl může každý vnímat jinak, záleží jaký zvuk člověk chce.
Hudební nástroje jsou v Česku v porovnání se západem, zejména USA, stále ještě drahé. Máš nějakou zkušenost s nákupem ze zahraničí?
Tak třeba toho Laklanda jsem pořídil v USA, ale už bych to asi neudělal. Jsou to starosti a člověk vlastně neví, co dostane. A pak si říká, jestli ušetření pár tisícovek za to opravdu stálo. Dobře se nakupuje v Německu, opravdový ráj je www.station-music.de, tam je hodně nástrojů většinou té vyšší a i nejvyšší kategorie. Bohužel i v Německu je to dražší než v USA, a tak už nezbývá než riskovat, bohužel zdánlivě nízká cena amerických nástrojů nakyne dopravou, clem a DPH. Nakupovat se dá i na e-bay, to je také sázka do loterie, ale i touto cestou jsem úspěšně pořídil nástroj.

Jiří Mázl
Jaký máte názor na asijskou produkci levných hudebních nástrojů?
Z devadesáti procent se jedná o "polotovary", které je třeba pro aspoň bazální funkčnost dodělat. Nicméně ve své cenové kategorii mají místo na trhu.
Myslíte si, že vysoká cena u vintage nástrojů je opodstatněná? Je rozdíl mezi novým a vintage nástrojem i slyšitelný?
Vysoká cena u vintage nástrojů je daná více faktory. Užitná hodnota je jedna věc, historická hodnota druhá. Je to otázka nabídky a poptávky. Stáří a užívanost nástroje zde samozřejmě hraje významnou roli, řada užitných faktorů je i měřitelná, například celková stabilita nástroje - po těch letech by se případný problém určitě projevil, svou roli hraje stáří magnetů ve snímači - pole již není tak "ostré", síla se sice otupí, ale snímač získá na barvě; k lepším zvukovým vlastnostem lze částečně nástroj přivést vlastním používáním - nástroj takzvaně vyhrát.
Z technologického hlediska se ale většinou nejedná o výjimečné kusy, většina dřívějších výrobních standardů je dnes zdaleka překonána - u moderních nástrojů jde o hledisko vyšší efektivity výroby, přes dostupnost "lepšího hardwaru", až po technologické finesy moderního nástroje (stabilizační faktory, mechanické a ergonomické vlastnosti...).
Zkrátka zvukově sice může starý vintage nástroj překonat nový, ale často je to za cenu jiných problémů souvisejících s technickou nedokonalostí (ladění či ergonomie).
Nicméně "duše" či "aura" nástroje je taky faktor, i když subjektivní, takže každému co jeho jest.
Jaký máte názor na používání aktivek u baskytar?
Aktivky obecně lze spíše doporučit (mám samozřejmě na mysli aktivky dle potřeby zapínatelné/vypínatelné). Záleží na momentálním využití - do studia je vhodnější kvalitní pasivní signál (dodatečně korekčně upravený dle potřeby nahrávky) a na koncertě ať "vlajou gatě"...
Aktivní snímače spíše nedoporučuji. Mají sice též některé výhody, třeba slabší magnetické pole nebrzdící kmit struny, a tím i sustain nástroje, nevýhod je dle mého názoru ale víc. Dojde-li baterka, dohraje nástroj, neboť bez napájení snímač nefunguje, při nízkém napájecím napětí integrovaný preamp nakresluje a mění barvu.
Má podle vás povrchová úprava dřeva vliv na zvuk?
Povrchovka nástroje má samozřejmě vliv na zvuk, avšak její vliv na udržovatelnost nástroje a vlastní trvanlivost (a samozřejmě i případná opravitelnost) jsou neméně důležité faktory. Polyester (90 % světové tovární produkce) je zvukově poměrně dost nevhodný, zato technologická zpracovatelnost, estetika a udržovatelnost jsou vynikající. Nitro je zvukově vhodné, technologické faktory zpracovatelnosti však zásadně horší, estetická trvanlivost relativně horší - zde je těžko hodnotit, neboť "vintage" vzhled starého nitra může působit na někoho dobře, na někoho nikoli. Dále polyuretan - zvukově vhodný, estetická trvanlivost a udržovatelnost dobrá, zpracovatelnost relativně dobrá (asi někde na půl cesty mezi nitrem a polyesterem); dnes velice populární "natural oil finish" - zvukově vhodný, velmi příjemné na dotyk, udržovatelnost velmi dobrá, avšak relativně laciný vzhled.

Fredrik Janáček
Máš už otázku výběru nástroje či aparatury definitivně vyřešenou, nebo stále hledáš?
Jsem poměrně spokojený, definitivně vyřešené to asi nikdo nemůže mít. Co se týče kytar, jsem poměrně konzervativní - mám nejraději čtyřstrunnou klasiku, vlastním jednu z těch největších - Fender Jazz Bass. V oblasti basových aparatur mám raději modernější čistoty než starší přikreslené varianty, které by mě stylově dost omezily. Jsem sice už spoustu let spokojeným majitelem prvního produktu švédského EBS, preamp EBS-1, který už má pár generálek za sebou, ale zvukově mi vyhovuje perfektně. Co se týče koncového zesílení a reprobeden, vývoj směřuje k lepším výkonům a menším hmotnostem, kde se snažím držet krok s dobou.
Co si myslíš o kvalitě levných baskytar původem z Asie? Máš s nimi zkušenosti, dá se na ně dle tvého názoru hrát, doporučil bys je někomu?
Je to někdy až zarážející, za jak málo peněz se dnes dá koupit poměrně dobrý nástroj. Většina levných asijských bas nepředstavuje nic ohromujícího, ale dají se mezi nimi najít téměř perličky. Podle mě je úžasné, že i pro méně zámožné existuje možnost nákupu slušných kytar, zvlášť pro mladší začátečníky. Těm ale doporučuji, aby při výběru s sebou vzali někoho, kdo případné perličky rozezná od nějakého šuntu.
Nakupuješ z "druhé ruky", nebo preferuješ nové věci a proč?
Mám rád kytary, který něco zažily. U nástrojů podle mě funguje metafyzika, pěkně zahraný kus se už těmi tóny během let tak dobře rozezněl v materiálu, že můžu skoro mysticky konstatovat, že ten nástroj dostal svoji duši. Můžeš ale také trefit na nové kousky, které hrají, až ti spadne brada. U elektroniky jako zesilovače či efekty jsem spíš pro nové věci, může to být podobné jako koupit ojeté auto.
Jaký je tvůj názor na použití aktivní elektroniky u baskytary? Kdy a jak ji používáš?
Já sám ji už léta nepoužívám. Usoudil jsem tehdy, že ta aktivka "hifizovala" tón, což sice mohlo být pěkné při hraní sól, ale v kapele to nějak tu basu odkonkretizovalo. Bylo to víc chemické a podstatná funkce nástroje podle mě byla trochu porušena. Může to také být věc vkusu.
Co je podle tebe nejmarkantnějším rozlišovacím znakem, podle kterého poznáme dobrý nástroj od špatného?
Ten nástroj musí sám od sebe zpívat. Nejjednodušší zkouškou je jen zahrát na volnou strunu E (u pěti a vícestruných bas H). Musí pěkně rezonovat dřevo a struna má vibrovat harmonicky a dlouze. Je-li samozřejmě struna opotřebovaná a mrtvá, také nemusí člověk poznat nic.
Jaký je tvůj názor na vintage nástroje? Je vysoká cena u třicet čtyřicet let starého nástroje opodstatněná? Je rozdíl mezi novým a vintage pro tebe slyšitelný?
Sám mám už tři roky jako hlavní nástroj vintage basu Fender Jazz Bass z roku 1966. Neměl jsem na vintage nějak přímo namířeno, když mi ale začala vrnět v rukách, musel jsem ji mít - navzdory vyšší ceně. Zkoušel jsem spoustu vintage bas, které mi neřekly nic zvláštního nebo dokonce ani skoro nehrály a cena byla dost vysoká. Pravda je, že něco to do sebe má, používaly se jiné materiály a je-li nástroj pěkně zahraný, může to být něco jako "Stradivarius", i když je z výrobní linky. Jestli cena je opodstatněná, tak to platí jen v případě, když je ten nástroj opravdu něco velmi extra. U skutečně dobrého nástroje vyšší cena hraje menší roli - a poněvadž ta cena ani nějakou dobu neklesá, tak to dokonce může být dobrá investice.

Psáno pro: časopis Muzikus 2006/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Baskytara-tema-mesice~10~kveten~2007/

Komentáře

celkový počet: 4

tragob  super článek
frydečak  članek
Vita  Super clanek...
Petr Eger   Díky!

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.