muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukAudio video studio Bellatrix - Nejjasnější hvězda souhvězdí Orion

17.5.2014 | Autor: Jezz. | sekce: pro muzikanty - články

Audio video studio Bellatrix - Nejjasnější hvězda souhvězdí Orion


Tahle reportáž ze studia má poněkud delší historii. Za Láďou Tupým jsem se poprvé vydal na jaře 2008. Než mi došly baterky v diktafonu, povídali jsme asi čtyři hodiny. Jenže pak mi kleknul hard disk s hotovou reportáží. Pak Láďa předělával Bellatrix. Protože jsme jenom muzikanti, celé se nám to vypařilo z hlav. Ale na začátku roku 2011 jsme se opět spojili a pokusili se vkročit do stejné řeky. Takže vám servíruji reportáž o studiu Bellatrix, která zrála v dubové hlavě víc než tři roky, tudíž má plný buket a pěkně kulatou chuť. Psal jsem si s Láďou a resumé je: A co k tomu Láďa v roce 2013? „A přece se točí!“

Nevím, jak vy, ale když si vybírám, kde nahrávat, jde mi hlavně o to, kdo bude za pultem. Výčet vybavení hraje svou roli, ale nátura a zkušenosti zvukaře a jaká bude ve studiu nálada jsou možná ještě důležitější aspekty. Poctivě přiznávám, že po rozhovoru s Láďou jsme se s kapelou onehdá rozhodli v Bellatrixu natočit singl.

Jak ses dostal k muzice?

Ve třinácti jsem začal chodit na hodiny kytary, kde po troše teorie jsme naštěstí přešli rovnou na takové věci, jako je Čajovna od Radima Hladíka, a to mě tak chytlo, že jsem už v patnácti hrál s kapelou big beat po tancovačkách. Hudební vzdělání jsem pak doháněl po večerech s kamarády z Pražské konzervatoře, se kterou měla společný „intr“ moje průmyslovka, a poté na základní vojenské službě u Hudby pohraniční stráže v Benešově.

Takže hraješ na kytaru?

Na kytaru, a když je potřeba něco nahrát, tak i na basu.

Jako kytarista se tě nemůžu nezeptat, jaké máš kytary.

Nástrojů jsem vystřídal mnoho, ale bohužel větu, že „nástroje se neprodávají, ale pouze sbírají“, jsem slyšel příliš pozdě. Tak už mám jen Fendera Stratocastera ’57, zdařilou japonskou kopii Telecastera a akustiku VKV. Ještě dnes si povzdychnu při vzpomínce na starou Framusku a na skvělou basu Musicman StingRay.

Která muzika tě ovlivnila?

Největší inspirací pro mě byli Deep Purple, AC/DC, Led Zeppelin, Pink Floyd a tak.

V jakých formacích jsi hrál?

Sonor, Báze, Expanze, Bellatrix, Sons, Motoband, pak bylo hodně zvukaření. Poté následoval Rotor a různé příležitostné jamování.

Ladislav Tupý



Hraješ ještě teď?

Teď máme takové malé hudební sdružení Čert to Vem.

Někteří zvukaři se dostanou ke zvučení tak, že sami hrají a opravují sobě i kamarádům aparatury, a pak příležitostně začnou zvučit. Jaká byla tvoje cesta?

Já jsem se k mixáku hrnul hned, jak k tomu byla příležitost. V době, kdy jsme ke zkoušení měli k dispozici městské divadlo, jsme si pořídili i vlastní PA, na které jsme hráli kšefty i zkoušeli.
To bylo naprosto úžasné, od té doby mě to už nepustilo.

Zvučil jsi live a pak studio?

Jasně, v té době to asi jinak ani nešlo.

Kde jsi získával informace?

Všude, kde to šlo, jezdili jsme po koncertech, okukovali a vyptávali se. Pak jsme občas sehnali z venku nějaké časopisy, ale důležité bylo si to všechno vyzkoušet. Velice často jsem ale také slyšel pěkné bludy a mystifikace.

S kým si třeba jezdil?

Od roku 1986 jsme začali jezdit u Pragokoncertu s vlastní aparaturou ještě s kamarádem Jirkou Skálou. Pak to bylo mnoho kapel, také pod PKS i mimo, jako Torr, Root, Dux, Merlin, Ivan Hlas a Nahlas, KTO, Mustangové, Kryptor, Fešáci a po roce 1989 s Lucií Davida Kolera a s Blue Effectem Radima Hladíka. V té době David hrál v obou kapelách na bicí, takže se kšefty netloukly. Pak přišla v roce 1991 asi rok pauza, kdy politika byla ve větší oblibě než muzika. No a pak se rozjížděl Katapult, tak asi přes rok ještě s Oldou Říhou, ale když už má člověk za sebou přes tisíc koncertů, tak to chce zkusit trochu jinak.

Spolupracoval jsi někdy s nějakými zvukaři?

Ano, bylo jich vícero za ta léta. Největšími zážitky pak bylo zvučení Duxu před Deep Purple v Praze nebo s Clou před Green Day a po festivalech.

Nový sálek pro natáčení bicích


Kdy jsi založil své první studio?
V roce 1993, když se začalo jezdit kvůli drahé dopravě na koncerty jen s rukama a kamarádi od světel a od dopravy přišli o kšefty, tak mě to usnadnilo rozhodnutí prodat aparaturu, opět se trochu víc zadlužit a postavit konečně studio.

Milníky, kterými tvé studio prošlo?
Tak po třech letech to bylo stěhování do nových prostor ve Čtyřkolech, kde jsem si nahrávací místnost upravil více „živě“, a asi dva roky na to, když jsem zastavil rekordéry ADAT a začal točit na hard disk.
Pak jsem studio přestěhoval asi na rok do Prahy a zase zpět do Čtyřkol, ale už do nových prostor.
Teď jsem se dopracoval k páté přestavbě - s malým sálem a pódiem. Bude zde možné točit live i s HD kamerami a výsledek bude DVD nebo BR disk s možností všech oprav a editací.

Jaké nejznámější nebo nejzajímavější kapely či projekty jsi točil?
Nechci se někoho dotknout a za tu dobu je to hodně přes sto CD. No ale skvělá deska se točila třeba s Honzou Kalouskem, kde hraje všechny kytary sám, což málokdo ví, že je šikovný kytarista. Jmenuje se Album, je to spíš kytarovka a hraje se to dodnes. Také třeba deska Crowleys Music Shop od Duxu Martina Koubka. To je deska, která je dělaná od počátku neobvykle svobodně a poctivě.

Máš na webu fotku Anety, co u tebe točila? Pokud to není tajemství.
Po vítězství v Superstar mělo vyjít rychle CD, a tak se točilo s její kapelou SPB. No a do dalších plánů vydavatelské firmy studio už většinou nevidí, ale Aneta zpívala skvěle a myslím, že je tam několik potenciálních hitovek. V té době byla Aneta tak v laufu, že někdo rychle vzal foťák a fotku bylo škoda nedat na web jako reklamu studia. Já když chci něco nafotit, tak to bývá při zvuku odjíždějícího auta muzikantů.

Zleva: Veronika Tupá, Helena Kubelková a Lenka Krenková


Které natáčení tě nejvíc bavilo?
Loni se točilo CD skupiny mladého Adama Mišíka (byli to ještě kluci školou povinní) a přes počáteční nejistotu se to vyklubalo téměř k ostříleným mazáckým vyrovnaným výkonům. Připadal jsem si, že se točí nějací mladí Led Zeppelin.

Na jaké natáčení vzpomínáš jako na technicky nejsložitější?
Asi natáčení live koncertu MCH Bandu. Bylo tam skoro všechno dvakrát i basa a bicí.
Tuším třicet tři stop, včetně ambientů v sále.

Máš digitální studio, proč preferuješ digitál?
Nesporně z důvodu editace a v dnešní době do analogu stejně málokdo točí. Ono udržet analogové studio plně v kondici je velmi náročné. Když jsem před sedmnácti lety, jako jeden z prvních u nás, začal točit do ADAT, tak mi říkali: „A jak budeš točit bicí?“ No a do dvou let na to také točili, hlavně kvůli těm bubnům. V dnešní době jsou už věci, které v digitálu mají plně analogový zvuk.

Druhá nahrávací místnost studia


Jaký máš názor na natáčení 24/96, respektive 16/44,1?
Nemyslím si, že rock a pop někdo pozná točený v 16 nebo 24 bitech. Větší problém může být konečný převod na CD do 16/44,1. Ještě tak 16 bitů/88,2 kHz, ale vývoj jde kupředu, a tak není nic, co by nestálo za zkoušku. Převážně jsem teď točil do 24 bitů/44,1 kHz, ale nyní budu testovat projekt na 24/192, tak se těším, jestli to bude další posun. Sežere to hodně výkonu a často bývá prioritou neomezení efektových možností. Koneckonců, velké hity byly často točeny na 16/44,1 a často mi připadá, že staré drahé kvalitní 16bitové převodníky znějí na rock a pop dodnes dobře.

Je ti jedno, koho budeš točit, nebo si už dneska vybíráš?
Na vybírání dneska není doba a hlavně dopředu nikdy nevíš, co z toho bude. Už mnohokrát se mi stalo, že natáčení nějakého neznámého dema hodně převýšilo natáčení důkladně připravovaného projektu.

Láďa Tupý za pultem před Deep Purple s kapelou Dux


Popiš, prosím, tvůj nahrávací řetězec, od snímání přes ekvalizaci, dynamické úpravy až po převodníky, a zda už při nahrávání používáš nějaké úpravy v digitální doméně?
Tak v první řadě záleží na tom, co se bude natáčet, jakým způsobem a jaká je představa o výsledném soundu. Vyzkoušel jsem různé řetězce a různé kombinace a jsem rád, že v dnešní době dostáváme do rukou revoluční technická řešení. Samozřejmě disponovat kvalitními komponenty a mikrofony je základ úspěchu. V současné době používám předzesilovače UAD Apollo a na bicí Focusrite OctoPre. Někdy také využívám lampový pre-amp dbx se simulací analogového pásu přes výstup AES/EBU. Pre-ampy od UAD mají také velmi brilantní převodníky a dobře si rozumí s Nuendem, kam nahrávám vlastní tracky, na které používám většinou jen speciální efekty a dolaďovačky.

Veškeré ekvalizace, komprese a reverby apod. jsou hardwarově akcelerované. Mám v projektu k dispozici současně až padesát studiových zařízení osvědčených značek v podobě jejich neuvěřitelně věrných simulací (Neve, SSL, Lexicon, EMT, Studer, SPL Fatso, Pultec, Fairchild, Manley, Urei atd.) Tyto znějí velmi dokonale. V mnoha velkých studiích jsou instalovány současně s jejich skutečnými originály, které často nahrazují. Co je úplně skvělé, je možnost použít LN-1176, Teletronix LA-2 nebo Studer A800 již při nabírání stop. Vše se chová tak, jako když točíte do analogu.

Snažíš se nabrat zvuk už hotový? Pokud ano, proč?
Jasně, je to podle mne zásadní věc. Co je na začátku, je nejdůležitější! Od toho se to odvíjí, kdo a jak na nástroj hraje, přes co a jak se to sejme. Když se nic nepokazí, tak je radost to míchat.

Jak nejraději snímáš elektrickou kytaru? Snímáš jinak, řekněme, metalového hráče a bluesového hráče?
Nemyslím, že v tom je velký rozdíl, ale jak jsem řekl, důležitá je představa. Pak se hledá a po kouskách zkouší ideální nastavení. Když není mnoho času, tak už samozřejmě vím, kde se přibližně toto ideální nastavení asi nachází. Většinou kombinuji snímání přes Shure Sm57 a velkomembránového Neumanna. Obě stopy točím odděleně a při mixu se s tím nechá dál pracovat.

Aneta Langerová

Aneta Langerová


Jak nejraději snímáš malý buben?
Nejraději na pop či rock mám Shure 57, je to dobou prověřený mikrofon. Když je kvalitní malý buben, tak není co řešit. Když je potřeba tomu trochu pomoct a nebo se předpokládají různé experimenty při mixu, tak přidávám AKG 747. Je to kondenzátor a snímá úplně jinak než ta padesátsedmička. Nechají se s tím dělat docela divy.

Řešíš hodně přeslechy, nebo preferuješ přirozenější zvuk?
Snažím se, aby všechno znělo dobře hned v prvopočátku. Je to tak přirozené, a pak i ty přeslechy plní svou funkci. Samozřejmě se ale snažím, aby to neprolejzalo zbytečně.

Vyhovuje ti, když má kapela producenta, nebo jsi raději, když tě nechají pracovat a producentem nahrávky jsi vlastně ty?
Už jsem se o tom částečně zmiňoval. Velmi důležitá je představa. Často si s kapelou sednu před natáčením na pivo a povídáme si o slabých a silných stránkách jejich muziky, o představě o zvuku a systému natáčení. Když je v jejich řadách producent, bývá to velmi často o to jednodušší. Příliš demokracie při míchání často vede k nejistému výsledku. Když se ocitnu v roli producenta a znám záměr kapely, tak to pro mne dostává další rozměr a je to pro mne o to zajímavější.

UAD Apollo


Máš PC s Windows, preferuješ Windows, protože už jsi je znal, nebo je něco, co ti na MAC OS nevyhovuje?
PC si vždy stavím sám tak asi jednou za dva roky. Chodí mi vše spolehlivě již řadu let. Když jsem přežil dobu s 16bitovým operačním systémem, tak dnes už je to jedno. S příchodem 64bitových sedmiček to byl mazec. Dá se stříhat několikastopé HD video s korekcemi v reálném čase, a dokonce 20 až 30 audio stop.

Co si myslíš o tom, že kapely často v jednom studiu nahrávají, v jiném míchají a ještě v jiném masterují?
Nemusí to být špatné, když se někde udělá chyba, dá se hodně zachránit. Další věc je specializace a pořízení někdy velmi drahých komponentů a v neposlední řadě odstup. Nikdy se nepodaří tento řetězec naplánovat tak, aby vše na sebe navazovalo, a ani to není žádoucí. Takže již časový odstup a odpočaté uši udělají své. Na druhou stranu si myslím, že má i své výhody to vše realizovat na jednom místě, když už je představa, jak se to bude míchat, a již při mixu se mohou dělat zkušební premastery, aby se vědělo, jak to bude ve finále znít. Nehledě na značnou finanční úsporu. Ale když je dost peněz, tak se to vlastně nevylučuje. Když se posílá něco míchat do Ameriky, tak vyžadují hrubý mix spolu se stopami, aby věděli, jestli tam mají všechno. No a na mastering se musí dodat také čistý výstup z mixu, aby s tím mohli laborovat od začátku.

Spoléháš se na analytické nástroje a používáš je pro kontrolu mixu (spektrální analyzér, algoritmy na kontrolu fáze, sterea apod.) nebo spíš věříš uchu?
Věřím uchu, i když někdy, pro zajímavost, si to tím proženu. Pak si ale pro jistotu třeba správné fáze přepnu rychle na mono a vím to hned.

Ladislav Tupý s Radimem Hladíkem


Co si myslíš o tom, že dneska díky WYSIWYG editorům lidé čím dál tím více míchají očima místo ušima?
Je to dobrý pomocník. Hodně rutinních záležitostí se dá takto předpřipravit a při tom můžeš odpočinout sluch. Bez těch uší to ale ještě dlouho nepůjde.

Kterým směrem si myslíš, že se bude ubírat nahrávání v nejbližších letech? Věříš spíš v návrat analogu, nebo další rozvoj digitálních technologií?
Dnes i ta nejzvučnější jména analogové éry přešla na digitální technologie, ale to neznamená, že by se přestaly využívat některé skvělé analogové komponenty, zejména kvalitní předzesilovače.
V současnosti je revoluční oblast modelingu, kdy se využívá modelování po jednotlivých součástkách a obvodech, na rozdíl od méně věrného modelování celých bloků. Proto si myslím, že kvalitní digitál, už je tak daleko a relativně dostupný, že návrat k analogu není, zejména ekonomicky, možný.

Co si myslíš o dramatickém rozvoji malých domácích studií? Mají šanci konkurovat zavedeným velkým studiím?
Je tam jedna obrovská výhoda, a to, že třeba klávesista, basista a nebo i kytarista dnes nepotřebuje akusticky kvalitní velký prostor, aby si třeba dva měsíce nahrával a aranžoval svoje party.

Bicí se mohou nahrát ve velkém studiu, zpěv si připravit a pak to přijít nazpívat. Zbytek se dá udělat doma a třeba zkusit i mix. Tam ale bývá problém s kvalitními monitory, a pak ty zkušenosti.

Když se to přinese předpřipravené, tak se to za rozumný peníz i namíchá. Takový model jsem už několikrát absolvoval a výsledek byl velmi zajímavý. Nový směr z části vidím v jakési symbióze domácích a velkých studií. Například když chci letět na dovču k moři, tak si také nepotřebuji koupit vlastní letadlo.

Co by sis do studia pořídil, kdyby peníze nehrály roli?
Určitě by to byly lampové mikrofony AKG C12, už jsem je kdysi měl, ale začaly odcházet membrány a sehnat náhradní bylo nedostupné. Pak by to byly monitory v konfiguraci 7.1, různé basy a kytary, 3D kamery, bezpočet kytarových aparátů, veliká vířivka a umělá ledvina.

Vím, že točíš i video...
K videu jsem se dostal tak, že už jsem nechtěl platit za hodinový záznam kapely na koncertě deset tisíc korun. To bylo jen za dvě kazety, co právě vytáhli z kamery, takže chyběl střih, korekce, efekty, přepis atd. Vždy mě to hodně lákalo, tak jsem si pořídil první 3CDD digitální kameru i střižnu. To už je ale patnáct let nazpět. Teď mám k dispozici několik HD videokamer, takže není problém natočit live koncert do dvaceti čtyř stop a k tomu hned točit video ve full HD. Natáčecí místnost Bellatrix Studia je takový malý sáleček s pódiem, takže to není problém realizovat přímo u nás.

Co tě na tom nejvíc baví a kterým směrem to chceš rozvíjet dál v budoucnu?
Nechci, aby z toho byla Kolbenka, ale aby to člověka pořád bavilo. Taky jsme ke studiu přistavěli penzion s restaurací, aby se muzikanti cítili jako ryby ve vodě, a já mám radost z toho, že se to pořád někam vyvíjí. Do budoucna myslím, že se muzika víc propojí s obrazem. Měl jsem již také možnost točit s 3D kamerou, ale to už je zas další písnička.

www:
www.bellatrix.cz

Psáno pro: časopis Muzikus 2013/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Audio-video-studio-Bellatrix-Nejjasnejsi-hvezda-souhvezdi-Orion~17~kveten~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.