muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukAudio PC - téma měsíce

27.10.2003 | Autoři: Petr Krkavec, Milan Včelař | sekce: pro muzikanty - články

Audio PC - téma měsíce

Audio PC - téma měsíce

Výraz "Domácí studio" je dnes již velmi frekventovaným pojmem mezi hudebníky i zvukaři a to nejen profesionály, ale i amatéry. Dříve se pod tímto pojmem skrýval čtyřstopý, v lepším případě osmistopý, kazetový magnetofon, malý mixážní pultík a levný efektový procesor. Zkušenější a bohatší muzikanti byli navíc vybaveni nějakým MIDI sekvencerem a tu a tam se objevil dnes už legendární počítač Atari. Takové domácí studio sloužilo k zachycení hudebních nápadů, přípravě "demáčů", které pak muzikanti ve zkušebně dotáhli, aby mohli vyrazit připraveni do opravdového "profi" nahrávacího studia, kde svoje skladby nahráli pořádně a kvalitně na drahé kvalitní přístroje. Pak zde smíchali master, který většinou na DAT kazetě putoval do lisovny, kde byly vyrobeny CD nosiče nebo namnoženy kazety. Tak taková byla dříve úloha domácího studia.

V dnešní době, hlavně díky vývoji výpočetní techniky a poklesu cen, se domácí studio postavené na počítači dostalo do cenové kategorie přístupné široké veřejnosti a kvalitativně se posunulo na úroveň profesionálních nahrávacích studií. Cena dobrého domácího studia je dnes na úrovni ceny, kterou zaplatíte v profesionálním nahrávacím studiu za nahrání a zpracování jednoho projektu. To je jeden z důvodů, proč si muzikanti nebo kapely domácí studio pořizují. Jedním z hlavních faktorů, které mají dnes vliv na kvalitu vyrobené nahrávky v domácím studiu, je samotná dovednost a zkušenost uživatele s hudebním softwarem. Potvrzuje to i přední americký producent David E. Banta, který uvádí, že 7 z 10 debutních singlových novinek, které bodují v amerických hitparádách, jsou skladby nahrané "pouze" v domácím studiu.

Jádro domácího studia
Jak takové současné domácí studio vlastně vypadá a z čeho se skládá? Základem je výkonný počítač (čím více, tím lépe) s CD-R vypalovačkou a kvalitní zvukovou kartou. Kvalitní, nejlépe aktivní referenční studiové reproboxy. Master keyboard (většinou USB) a hudební software se sadou virtuálních nástrojů, samplerů a "synťáků". Docela jednoduché, že? Možná na první pohled, ale každý uživatel může mít svoje specifické požadavky na to, jaké nástroje chce nahrávat, kolik jich bude nahrávat současně a jakým způsobem bude aranžovat, zda bude používat virtuální nástroje... Když si uvědomíme, že každou ze základních komponent domácího studia, které jsem před chvílí vyjmenoval, je možno zakoupit od několika různých výrobců, jež nabízejí navíc řadu modelů a typů s různými vlastnostmi, je důležité pro uživatele blíže porozumět a pochopit, jak jednotlivé komponenty domácího studia pracují, jaké mají specifikace a co pro uživatele prakticky znamenají. V tomto tématu měsíce se budeme proto věnovat "srdci" domácího studia, kterým je počítač a zvuková karta.

Výběr komponent pro audio počítač
Každému, kdo alespoň jednou vlastními silami stavěl počítač na platformě PC, je známo, jak složité může být vybrat z nepřeberné nabídky počítačových komponent na trhu ty správné a to jak z hlediska využitelnosti, tak vzájemné kompatibility, a dosáhnout tak maximálně výkonného, spolehlivého a stabilního chodu počítače. A kdo už se pokoušel za dlouhých bezesných nocí řešit problém s počítačem, který se během práce sám od sebe restartuje nebo takzvaně "vytuhne", popřípadě nás překvapí jiným nevysvětlitelným chováním, určitě si dá příště více práce se získáváním informací o vzájemné spolupráci či nespolupráci jednotlivých komponent.
Stavebnicový systém počítačů PC je určitě výhodný z důvodu absolutní svobody uživatele sestavit si stroj přesně podle jeho představ a požadavků, ale nezřídka s sebou přináší právě problémy s kompatibilitou. Pokud tedy řekneme, že při výběru "železa" pro spolehlivý a kvalitní počítač je třeba být maximálně obezřetný a informovaný a nehledět pouze na nabídku zaručeně "nejlevnějšího a nejlepšího" hardwaru, při stavbě audio PC toto platí dvojnásob!
Vycházejme z požadavku, že na svém audio PC budeme chtít především tvořit a ne zabývat se každodenně technickými problémy, "padáním" počítače apod. Je sice prakticky nemožné stoprocentně zabránit tomu, aby počítač běžící pod Windows alespoň občas nějakým způsobem neselhal, ale naší snahou bude eliminovat veškeré problémy na minimum. Od nástupu systému Windows XP (resp. Windows 2000) se spolehlivost a stabilita počítačů PC výrazně zlepšila a ruku v ruce s výběrem vhodného hardwaru lze dnes již sestavit stroj svou stabilitou srovnatelný (snad s mírným přimhouřením oka) s počítači Apple, a to za nepoměrně nižší náklady - ceny hardwaru jdou neustále dolů a za peníz, za který byste před půlrokem pořídili průměrné PC pro sekretářku do kanceláře, dnes zakoupíte výkonnou "mašinu" pro práci se zvukem i s videem.
Co se týče obecně výkonu PC, záleží na tom, jakým způsobem budete se zvukem pracovat. Jde-li vám pouze o záznam několika málo audio či MIDI stop a základní zpracování, určitě vám na to postačí po dovybavení základní zvukovou kartou a mírném "odladění" i váš zaprášený Celeron či Duron, doposud výhradně využívaný jako lepší psací stroj. Pokud se chcete zabývat prací se zvukem na vyšší úrovni a pracovat na rozsáhlejších projektech s použitím efektových pluginů, virtuálních nástrojů (samplů) apod., je potřeba pořídit opravdu výkonný a kvalitní stroj.V následujících řádcích si podrobněji rozebereme jednotlivé komponenty počítače a uvedeme pár příkladů a tipů pro výběr vhodného hardwaru pro audio PC. Podotýkám, že se zde nebudeme zabývat základními postupy a pravidly při sestavování PC, které přísluší spíše počítačově zaměřeným časopisům, a soustředíme se výhradně na sestavení PC pro práci se zvukem.


Audio PC - téma měsíce

Audio PC - téma měsíce


Procesor
V současné době přicházejí v úvahu v podstatě dva typy procesoru (CPU - Central Processing Unit) - Intel Pentium 4 a AMD Athlon XP. Zde panují velké rozpory mezi zastánci AMD a Intelu - ani já se neubráním spíše subjektivnímu hodnocení a přikloním se k intelovskému Pentiu. Ve srovnávacích testech výkonu procesorů sice v některých jednotlivých parametrech vítězí Athlon i nad Pentiem, které má vyšší taktovací frekvenci než srovnávaný Athlon, ale celkově vzato jsou u Intelů výkonově a kvalitativně přece jen o kus dál než v AMD. AMD navíc používá základní desky s čipsety VIA, které, ač se ve svých posledních typech hodně zlepšily (starší čipsety byly opravdu hodně nekvalitní), čipsetům od Intelu, používaným právě pro Pentia, konkurovat nemohou. Z osobní zkušenosti mohu uvést, že ze všech počítačů, u kterých jsem řešil problém s podivným chováním zvukové karty, s praskáním a lupáním v signálu a podobnými nemilými záležitostmi, jich minimálně 80 % bylo postaveno právě na platformě VIA, resp. AMD. Ale rozhodně nechci tvrdit, že postavíte-li si počítač na VIA čipsetech s AMD procesorem, musíte mít zákonitě problém. Jsem ale přesvědčen, že je zde větší pravděpodobnost špatné kompatibility se zvukovou kartou, než u platformy Intel. Obzvláště levné zvukové karty, které nemají zcela k absolutní dokonalosti "vychytané" ovladače, mohou mít vážné problémy s VIA čipsety a někteří výrobci to zcela otevřeně přiznávají. Pro VIA a AMD zase hovoří příznivější ceny, proto pokud máte poněkud hlouběji do kapsy a o AMDéčku budete uvažovat, zkuste nakoupit procesor a základní desku pokud možno u prodejce, který je ochoten domluvit se s vámi na případné výměně v případě problémů - myslím, že takovou dobrou duši dnes v každém městě najdete minimálně jednu.
Co se týče výkonu procesoru, platí jednoduché: čím více, tím lépe. Na procesoru vašeho počítače budou probíhat veškeré operace spojené se zpracováním zvuku. Obzvláště používání efektových pluginů v reálném čase a virtuálních nástrojů (samplů) klade nemalé nároky na výkon procesoru, proto myslete na to, že čím méně výkonný procesor, tím dříve můžete při práci na projektu narazit na "výkonový strop". Za dnešní standard, který stačí na solidní práci s dostatečným výkonem, se dá považovat taktovací frekvence procesoru od 1,5 GHz výše, dnešní maximum je Pentium 4 na 3,06 GHz s frekvencí sběrnice 800 MHz a podporou technologie HyperThreading (velmi jednoduše řečeno - simulace dvou souběžně pracujících procesorů na jednom fyzickém). Dnes se může jevit jako zbytečný přepych, ale za rok, za dva... V systémech Windows 2000 a Windows XP Professional (stejně jako v posledních verzích nejrozšířenějších audio aplikací) je implementována podpora dvouprocesorových základních desek. Pokud se tedy finančně cítíte na to mít ve svém audio PC hned dva procesory a jste přesvědčeni, že jejich výkonu využijete, jděte do toho! Toto řešení zatím ovšem příliš rozšířeno není.
Existují také tzv. akcelerační karty pro efektové pluginy. Zjednodušeně řečeno se jedná vlastně o jakýsi přídavný procesor s vysokým výpočetním výkonem do audio počítače, na kterém "běží" pouze efektové pluginy či virtuální instrumenty. Mezi nejznámější zástupce těchto akcelerátorů patří například T. C. Powercore od firmy T. C. Works, nebo UAD-1 od firmy Universal Audio.

Operační paměť (RAM)
Pro audio PC v dnešní době přicházejí v úvahu dva typy pamětí: DDR a RIMM. Nerozebírejme zde podrobně rozdíly mezi těmito dvěma typy, stručně řečeno: DDR jsou rychlé paměti pracující na frekvencích od 266 do současných 434 MHz. Některé (novější) modely pro čipsety intel875 a intel865 pracují dvoukanálově - tedy v páru, což poskytuje větší výkon. Za rozumný standard a nejčastěji používané paměti lze doporučit DDR s pracovní frekvencí 333 nebo 400 MHz. Druhý typ pamětí - RIMM - jsou výkonnější moduly, pracující výhradně v párech. Pracovní frekvence RIMM modulů dosahují hodnot 800 a 1600 MHz (!). Pokud hodláte v hojné míře využívat virtuálních nástrojů a samplů v reálném čase, vyžadujících velkou paměťovou kapacitu a propustnost systému, zvolte paměti RIMM. Daní za extrémní výkon je však poněkud vyšší cena těchto pamětí. Samozřejmě je nutné již při výběru základní desky mít jasno, jaké paměti chceme používat, a zjistit si, zda základní deska podporuje požadovaný typ paměti, tedy pracovní frekvenci a bitovou šíři, která u pamětí RIMM může mít hodnotu 16bit nebo 32bit.
A kapacita? Zde platí, že paměti není nikdy dost. Zatím jsem se ještě nesetkal s případem, že by nestačilo 512 MB RAM (i když to očekávám každým dnem), proto považuji tuto kapacitu za dostačující standard. Pokud nepracujete s velkými samply (např. Steinberg VST Grand Piano, Steinberg Virtual Guitarist), mělo by stačit i 256 MB, ale to je opravdu minimum.

Základní deska
Při výběru základní desky (mainboardu) mějme na paměti, že se jedná o jednu z nejdůležitějších součástí PC. Tady se opravdu vyplatí nešetřit a vybrat skutečně kvalitní model. Zde už musíme mít jasno, jaký procesor bude pracovat v našem audio PC. Podle toho, jaký jsme zvolili procesor a typy pamětí, musí být deska osazena příslušným čipsetem. Procesory AMD se osazují desky s čipovou sadou VIA (popř. SiS), kdežto pro Pentium 4 volíme většinou základní desku s čipsety Intel, které (jak jsem již zmínil) jsou nejkvalitnějším dostupným řešením, proto se jich budeme nadále držet. Pro procesor Pentium 4 a paměti DDR zvolíme čipovou sadu i845, pamětem RIMM odpovídá čipset i850. Samozřejmostí na každé základní desce jsou USB porty, kterých by mělo být pokud možno co nejvíce, protože mohou být použity pro připojení zvukové karty, MIDI převodníku, MIDI klávesnice a také protipirátských "dongle" klíčů k audio softwaru. Co se týče počtu PCI slotů pro karty, každá lepší deska jich má alespoň 5, což by měl být dostačující počet, když vezmeme v úvahu, že PCI porty můžeme potřebovat pro zvukovou kartu, řadič FireWire nebo USB, popřípadě síťovou kartu či modem. Co se týče integrovaných komponent na základní desce, ve své podstatě nejsou na škodu. Pokud tedy budete nakupovat desku, která má integrovanou grafickou kartu, síťovou kartu, FireWire řadič a další, důkladně si zjistěte, zda veškerá tato zařízení lze v případě konfliktu odstavit v BIOSu základní desky. Integrovanou "zvukovou kartu", která je dnes téměř na všech deskách, vypněte v BIOSu už při prvním startu počítače a rozhodně se nepokoušejte zahrávat si s myšlenkou, že by vám mohla nějakým seriózním způsobem sloužit jako zvukový vstup či výstup vašeho audio PC. Jedná se téměř stoprocentně o zvukové čipy podřadné kvality, sloužící maximálně k přehrání systémových zvuků Windows a "zapaření" nějaké té hry, takže pro audiofila jsou zcela k ničemu. K "povinné" výbavě základní desky patří také AGP slot pro grafickou kartu.
Pokud mám doporučit některé značky základních desek, které mám odzkoušené a považuji je za kvalitní, pak tedy Asus, Abit, Intel, Gigabyte. Na stránkách www.intel.com je výborný konfigurátor základních desek s Intel čipsety, kde si parametr po parametru zadáte požadavky na vaši kýženou základní desku, a systém vám nabídne všechny desky splňující vámi zadaná kritéria od všech světových výrobců.

Pevný disk
Pro výkonný audio počítač je dobré mít minimálně dva fyzické harddisky, z nichž jeden bude používán jako systémový (instalace Windows a všech aplikací) a druhý jako datový (nahrané zvukové soubory, zvukové banky, samply atd.). Jednak při případné přeinstalaci systému Windows (která je po určitém čase provozu v podstatě nezbytností) vám odpadají starosti se zálohováním audio dat, jednak bude celý systém šlapat o poznání lépe a rychleji, obzvláště při načítání mnohastopých projektů z disku do paměti.
Kapacita systémového disku nemusí být nijak velká, myslím, že i 20 GB by mělo stačit, ale cenový rozdíl mezi diskem 20 a 40 GB je tak zanedbatelný, že je rozhodně výhodnější koupit raději větší disk. S místem na datovém disku rozhodně nešetřit, 60 GB považujme za minimum, 80 za dobrý standard a opět platí - čím více, tím lépe. Pokud jeden datový disk nestačí, lze samozřejmě pořídit další.
Dříve byly pro audio počítače velmi oblíbené disky připojené přes rychlé rozhraní SCSI. Dnešní standardní IDE disky s rychlostí min. 7200 otáček za minutu a rozhraním UATA133 jsou dostačující i pro náročnější vícestopé projekty. Připočteme-li k tomu vysokou cenu SCSI disků, nutnost pořídit SCSI řadič a složitější konfiguraci, můžeme říci, že SCSI technologie již zdaleka není pro audio dnes tak zajímavá jako dříve.
Extrémistům, kteří požadují maximální a nekompromisní výkon disku, lze doporučit použití diskového pole RAID. Jedná se (opět zjednodušeně) o technologii, kdy dva disky (nebo více) zapojené do RAIDu se v systému "tváří" jako jeden disk a data se zapisují střídavě na jeden a druhý disk. To má za následek poměrně výrazné navýšení výkonu pevných disků. Tato metoda zapojení disků do RAIDu se nazývá "stripping". Pro monstrózní mnohastopé projekty s požadavkem na maximální výkon lze určitě RAID doporučit. Budete ovšem potřebovat RAID řadič, pokud není integrovaný na základní desce.
Při požadavku na přenášení dat mezi dvěma počítači (například mezi domácím počítačem a počítačem ve studiu) se hodí zauvažovat o nákupu externího disku, který se připojuje přes rozhraní USB 2.0 nebo FireWire (IEEE1394). Většina nových základních desek už má na sobě integrované jedno z těchto rozhraní, nebo lze dokoupit příslušný řadič jako PCI kartu. Kapacitu disku zvolíme dle potřeby, ceny externích disků jsou přece jen o poznání vyšší než u interních.
Z dalších parametrů, které pro nás jsou důležité, jmenujme velikost bufferu (vyrovnávací mezipaměti) - určitě je lepší (opět vzhledem k minimálním cenovým rozdílům) zakoupit disk s bufferem 8 MB než 4 MB, ale za kritický parametr velikost bufferu považovat nebudeme. Bude nás zajímat také hlučnost disku, přístupová doba apod. Tyto parametry najdeme vždy ve specifikaci jednotlivých modelů a ve srovnávacích tabulkách, jejichž ukázky jsou uvedeny na CD. Troufám si tvrdit, že při splnění základního požadavku na minimálně 7200 ot./min. dnes jen těžko koupíte disk, který by vyloženě nevyhovoval pro audio. Samozřejmě lze doporučit osvědčené značky IBM, Western Digital, Maxtor...

Operační systém
Jaký systém zvolit? Jednoznačně Windows XP (postačí Home Edition) s aplikovanými Service packy. Po vypnutí veškeré "omalovánkové" grafiky a různých animací a jiných "vymožeností" dostaneme výkonný, relativně spolehlivý a stabilní systém. Z přibližně roční zkušenosti s každodenní prací v tomto systému mohu potvrdit, že úžasná věta: "Systém Windows XP je nejstabilnější a nejvýkonnější systém ze všech dosavadních systémů Windows", která se zjevuje při instalaci tohoto systémů, je pravdivá.
Linux zatím není v této oblasti příliš rozšířený a podpora výrobců profesionálních zvukových karet a audio aplikací je sporadická, takže snad někdy do budoucna...

Ostatní komponenty
Až doposud jsme se zabývali komponentami počítače, které mají zásadní vliv na výkonný a spolehlivý chod audio PC. Další komponenty už mohou pouze vylepšit (či zhoršit) uživatelský komfort při tvorbě, nahrávání a jiné práci se zvukem. Na celkový výsledek, výkon a stabilitu počítače však nemají zásadní vliv, proto se o nich zmíním stručněji.
Grafická karta - v podstatě stačí jakýkoliv základní model do AGP slotu, pro práci s audiem nepotřebujeme žádné "dělo". Rozhodně si vystačíme s kartou s pamětí 16 MB. Za zvážení stojí určitě karta s výstupem pro dva monitory. Neznám větší komfort, než si aranžovací okno audio software umístit na jeden monitor a např. virtuální mixpult na druhý monitor. Ušetříte si spoustu klikání a probírání se v oknech programu.
Disketová mechanika - dnes již není nezbytná, ale pokud budete do svého PC přenášet např. malé MIDI soubory z jiného počítače, proč ne.
CD-ROM mechanika - není nutné ji na PC mít, pro čtení CD lze použít vypalovačku, ale ta má většinou pomalejší dobu načtení CD a také si vypalovačku zbytečně "ojíždíte". Doporučuji zakoupit jakýkoliv nehlučný model - např. Sony, Teac - je to investice řádově několika stovek. Pokud si pár stovek připlatíte, máte DVD-ROM mechaniku, takže můžete občas přehrát nějaký ten filmeček nebo koncertík, ale opět zde může vadit pomalejší načtení CD.
CD-RW mechanika (vypalovačka) - v podstatě nezbytnost, jak pro zálohování, tak pro vypalování finálních audio CD. Doporučuji vyhnout se podezřele levným modelům na trhu a zakoupit opravdovou kvalitu. Retail verze vypalovaček bývají vybaveny i příslušným vypalovacím software (Nero, EasyCD), který se určitě hodí.
Klávesnice, myš - raději se vyhněte bezdrátovým (rušení ve zvuku) a USB modelům (vysoká priorita v systému a zátěž procesoru). Myš by měla být optická s kolečkem.
Počítačová skříň - měla by být především odhlučněná a čím více pozic pro mechaniky a harddisky, tím lépe.
Monitor(y) - minimálně 17", rozlišení minimálně 1024 x 768. Obnovovací frekvence 85 Hz, pokud netoužíte po problémech se zrakem. Pokud chcete šetřit místem na pracovním prostoru a máte na něj peníze, zakupte LCD panel.

Audio PC - téma měsíce

Audio PC - téma měsíce


Vylaďte si PC
O vlastní softwarové optimalizaci počítače pro práci s audiem je informací na internetu dostatek. Pokud chcete získat další informace, zde je pár odkazů na stránky, které se optimalizaci audio PC podrobně věnují.
www.musicxp.net
www.nemesysmusic.com/support/W2k_XP_Optimize.pdf
www.staudio.de/kb/english/2000xp
www.prorec.com/prorec/articles.nsf/
articles/45BEB3250308114E86256A7F007D8FA4

www.neoseeker.com/Articles/Hardware/Guides/winxptweak

Pokud ale postavíte opravdu výkonný stroj, je důkladné ladění a šťourání se v systému v podstatě zbytečné, těch pár procent výkonu, o které se zvedne, se dá považovat za zanedbatelné. Pokud vaše audio PC bude sloužit výhradně k účelům práce se zvukem a "nezaplácáte" si systém kancelářskými aplikacemi, hrami apod., které na audio počítači nemají co dělat, bude šlapat dobře i bez rozsáhlých optimalizací. Pokud si občas nějakou tu gamesku přece jen neodpustíte a chcete využívat také internet, e-mail apod., doporučuji pořídit si druhý systémový disk s naprosto oddělenou instalací Windows a v BIOSu si vždy vybrat, který systém chcete spustit.

Jakou zvolit zvukovou kartu do domácího studia
Zvuková karta je nejdůležitější součástí audio počítače. Kvalita zvukové karty má jako jediná hardwarová komponenta počítače vliv na výslednou zvukovou kvalitu díla. Dlouho jsem přemýšlel, jak co nejvýstižněji a nejnázorněji popsat, jak by měl celý "proces" výběru zvukové karty vypadat, do jakých skupin zvukovky rozdělit, co je profi, co poloprofi, atd., až jsem shledal, že je to téměř nemožné a že by si samotné zvukovky zasloužily kompletní Téma měsíce. Spíše tedy budu jen stručně definovat základní rozdělení a poté již na konkrétních příkladech poskytnu několik tipů na řešení vhodné zvukové karty.

Dle několika základních kritérií dělíme zvukové karty na:
Interní/externí - dle umístění převodníků. U levnějších karet bývají AD/DA převodníky umístěny přímo na desce zvukové karty. Jsou tedy uvnitř počítače, což má za následek větší náchylnost k zachycení nežádoucích šumů, brumů apod. například od grafické karty, procesoru a dalších počítačových komponent. Kvalitnější a dražší karty mají převodníky umístěné v externím boxu, který je s vlastní kartou propojen datovým kabelem. Kompletně externím řešením jsou USB a FireWire karty, kdy je kompletně celá zvuková karta umístěna v externím boxu. Toto řešení je velmi oblíbené především pro snadnou přenositelnost zvukové karty.
Digitální nebo AD/DA - některé karty disponují pouze digitálními vstupy a výstupy a nemají na sobě žádné AD/DA převodníky. Ke vstupu/výstupu audio signálu je nutno použít externí AD/DA převodník nebo jiné zařízení s příslušným digitálním in/out (minidisk, digitální mixpult). Řešení digitální karta + externí převodník je většinou doménou profesionálních studií. Většina karet je však vybavena i analogovými vstupy a výstupy.
Dle použitých vstupů - karty mohou mít buď čistě linkové vstupy nebo mohou být vybaveny předzesilovačem pro připojení mikrofonu nebo nástroje (Hi-Z). Řešení s integrovanými předzesilovači je vhodné zejména pro domácí a menší studia, kde není nutné použít mixpult nebo externí předzesilovač.
Dle způsobu připojení k počítači - PCI, USB, FireWire. PCI je dnes zatím stále nejpoužívanějším způsobem připojení zvukové karty, postupně je však začínají vytlačovat čistě externí řešení USB a FireWire.
Dle ostatního vybavení - zvukové karty bývají vybaveny dalšími rozmanitými typy vstupů a výstupů: sluchátkový výstup, výstup pro zesilovač nebo aktivní poslechový systém, MIDI rozhraní, efektové inzerty, sendy, phono vstup pro připojení gramofonu, atd. Pro muzikanty, věnující se čistě elektronické hudbě, využívající virtuálních nástrojů a samplů, jsou na trhu i zvukové karty pouze s výstupy. Tyto karty mohou být vhodné i pro DJs nebo pro ty, kteří chtějí počítač využívat na live produkci jako sampler/syntezátor.

Domácí studio
Domácí (osobní) studio - u osobního domácího studia se předpokládá, že muzikant bude pracovat převážně sám, nahrávat a "vrstvit" jednotlivé stopy skladby. K tomu stačí dvoukanálové zvukové karty, které jsou schopny zaznamenat současně dvě nezávislé stopy. Většinou se postupuje tak, že se nejdříve nahrají základy (rytmika, klávesové plochy), k nimž se poté dotáčejí jednotlivé sólové party (kytara, zpěv).
Pro tyto účely je vhodná PCI karta, která má velice stabilní ASIO driver s nízkým zpožděním. Má stereo audio vstup a výstup, MIDI a S/PDIF digitální vstup/výstup vhodný pro připojení minidisku. Audio vstupy mají standardní linkovou úroveň, proto je nutné mít jednoduchý mikrofonní preamp, či malý mixážní pultík. Tato karta je již po dva roky nejvíce prodávanou kartou pro účely malého domácího studia a díky za tu dobu "vychytaným driverům" je to pro stolní PC jisté, jednoduché a bezproblémové řešení.
Stále větší oblibu momentálně mají také USB řešení, která jsou jednoduchá pro instalaci (zasunutí kabelu) a také možnosti mobilního použití s notebookem. Ideálním řešením pro mobilní domácí studio je zvukové karta Mobile Pre USB od firmy M-Audio.
Tato karta disponuje třemi druhy vstupů (linkové, mikrofonní, nástrojové). Je tedy v podstatě kompletním řešením audio rozhraní pro domácí či mobilní studio. Ke kartě můžete připojit dva mikrofony (v případě použití studiových kondenzátorových mikrofonů je lze z karty přímo i napájet - phantom), dva nástroje se snímačem (el. kytara, baskytara) a samozřejmě i zdroje zvuku s linkovým výstupem (klávesové nástroje, ale i CD přehrávač či HiFi věž). Karta disponuje 24bitovými převodníky se vzorkováním až 48 kHz, což překračuje CD kvalitu zvuku. Karta je vybavena ASIO driverem s nízkou latencí, čímž umožňuje použít počítač i pro efektování nástrojů v reálném čase bez znatelného zpoždění - latence. Toto může být zajímavé např. pro kytaristy, kteří tak mohou s příslušným softwarem (D-Sound GT Player - na CD) použít computer jako efektový procesor nebo pro hráče na klávesové nástroje, kterým počítač může plně nahradit zvukové moduly (samplery, syntezátory). Karta má dva stereo linkové výstupy pro připojení k zesilovači nebo aktivnímu poslechovému systému a také sluchátkový výstup.
Podobným řešením je USB Studio D od firmy Swissonic, pro které platí vše, co bylo napsáno o MobilePre, ovšem zde je výbava vstupy a výstupy ještě pestřejší. Kromě digitálních formátů S/PDIF coax a optical, využitelných pro připojení např. MiniDisku nebo CD playeru, tato karta nabízí dokonce i phono vstup pro gramofon, což ocení zejména uživatelé prahnoucí po zrestaurování svých starých zvukovým záznamů na vinylových deskách.
Rozumnou alternativou těmto USB zvukovým kartám je rozhodně také řada Edirol UA - jmenovitě UA-5 nebo MBox firmy Digidesign.
Větší studio, kde se již předpokládá současný záznam více nástrojů, si s takovými kartami asi nevystačí. Na trhu je k dispozici nepřeberná nabídka multikanálových zvukových karet. K obvyklým produktům patří 4-, 8- a 16kanálové karty, ale není žádným extrémem ani 24stopá karta. Většina výrobců vybavila své karty tzv. multicard drivery, které umožňují použít na jednom počítači i 4 karty stejného typu, takže při extrémních požadavcích lze dosáhnout i 96stopého systému! Z multikanálových karet uvádím tři modelové příklady: PCI karta + externí box, PCMCI + externí box a externí box se standardním FireWire rozhraním.
RME HDSP Multiface - zvuková karty s osmi analogovými in/out a digitálním rozhraním ADAT (8 digitálních kanálů v optice), sluchátkový výstup, S/PDIF in/out. Jedná se o profesionální audio rozhraní v kvalitě 24 bit/96 kHz (DVD standard), navíc vybavené MIDI rozhraním pro připojení např. kláves nebo MIDI ovladače. Výrobce dodává řešení externí box + PCI karta pro stolní PC, nebo PCMCI karta pro notebook. Pro uživatele, kteří mají v domácím studiu stolní PC a současně vlastní notebook, je to velice zajímavé řešení, protože na notebooku mohou v exteriéru pořídit vícekanálový záznam, a pak ho doma zpracují na výkonném stolním PC. Stačí pouze přepojit externí box s převodníky z PCI karty na PCMCI a naopak. Analogové vstupy a výstupy jsou ve standardních linkových úrovních, proto je třeba mít k této kartě ještě analogový mix pult.
Velmi specifickou zvukovou kartou je Direct Pro Q10 firmy Aardvark. Tato karta je zajímavá tím, že ji lze i ve větším studiu použít bez mixpultu. Q10 nabízí 8 linkových vstupů, které lze využít jako linkové nebo mikrofonní, dva vstupy mají i nástrojový předzesilovač. K této kartě lze tedy přímo "připojit" celou kapelu, velmi kvalitně ji nahrát do počítače a veškeré operace spojené s mícháním, efektováním apod., se provádí až v počítači. Aktivní studiové monitory je možné připojit přímo a poslechovou hlasitost ovládat pohodlně z čelního panelu. Je to typické řešení PCI karta + externí box ve stylu "all in one". Obdobné řešení nabízí například Digi001.
Třetím modelovým řešením je MOTU 896 - externí box se standardním FireWire rozhraním, také ve stylu "all in one" jako předchozí popisovaný Direct Pro Q10 firmy Aardvark, avšak s tím rozdílem, že ho můžete připojit ke stolnímu PC či notebooku přes standardní FireWire rozhraní. Zde není potřeba žádná speciální PCI nebo PCMCI karta. Toto řešení je do budoucnosti asi nejvíce perspektivní a pravděpodobně nahradí dnešní vícekanálové PCI audiokarty. FireWire je čím dál oblíbenější. Pro své Digi002 ho využívá i Digidesign, Metric Halo pro svůj Mobile I/O, používá ho Apogee, Swissonic, M-Audio. Konkurence mu vyvstává v rozhraní USB 2. Zde je však známa jen první vlaštovka Edirol UA-1000.
To byl opravdu jen malý vzorek dostupných zvukových karet na trhu a nástin možných (ale vyzkoušených) řešení. Požadavky na ideální zvukovku mohou případ od případu odlišné a nelze na tomto prostoru popsat všechny dostupné konfigurace a možnosti. Každopádně je vhodné se při výběru zvukové karty obrátit na specializované firmy, mající v tomto oboru zkušenosti. Nabídka je nepřeberná a v každém případě se dá najít co ideální řešení, vyhovující požadavkům každého jednotlivého uživatele.

Závěr
Ať už další vývoj počítačů a zvukových karet bude jakýkoliv, už dnes je jasné, že počítače mají v nahrávání, zpracování a produkci hudby své místo. Ignorovat tento fakt by pro řadu hudebníků a zvukařů znamenalo, že jim brzy "ujede vlak" a jejich kolegové, kteří jsou počítačově gramotní, budou schopni produkovat nahrávky a hudbu rychleji, lépe, kvalitněji a hlavně levněji. Na druhou stranu to, že kvalitní produkční studio postavené na počítači bude cenově dostupné prakticky komukoliv, neznamená, že každý bude schopen vyrobit kvalitní nahrávku. Ve výsledku se samozřejmě promítnou zkušenosti, vědomosti, kreativita a osobitost člověka, který s počítačem pracuje. Jak říká jedno staré přísloví - To, že má někdo barvy, štětec a plátno, neznamená, že umí namalovat obraz.



Audio PC - téma měsíce

Audio PC - téma měsíce


Vladimír Fila (zvukař, producent, studiový technik, Studio Ondřeje Soukupa, Praha)
Co vás vedlo k tomu, že jste začali dělat hudbu a nahrávky na PC?
Cena PC, výkon, dostupnost a rozmanitost dostupného SW. Po otestování mě překvapila stabilita Win XP a jednoduchá instalace všech SW. Hlavní důvod byl vyšší výkon PC oproti Mac, a také hledání levnější cesty, než je ProTools od firmy Digidesign.
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Výhody: dostupnost komponent, zaručené zvyšování výkonu a jednoduchá obsluha. Nevýhody: částečná nestabilita mainboardů a hledání vhodné kombinace komponentů.
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Ne. V mém případě to vůbec není možné. Některé problémy se nedají jiným způsobem vůbec řešit, jako třeba správa databáze ruchů, zvuků a práce na komplikovaných projektech s více jak 64 audio/MIDI stopami. A další věci, které by se daly řešit bez počítačů samostatným hardwarem, by byly několika násobně dražší, což český trh neunese.
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
Ano, celkem 6. Z toho 2 x Apple G4, 2 x Apple Powerbook a 2 x PC.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
Striktně používám 44,1 kHz a 16 bitů. Jen v případě symfonického orchestru točím s rozlišením 24 bitů. Používat samplovací frekvenci 96 kHz a 192 kHz asi smysl má, ale ne pro mě. Znamená to mimo jiné vyšší nároky na výkon PC a na kapacitu a rychlost harddisků. Zatím si myslím, že jsem zcela nevyužil možnosti, které nabízí klasické audio CD rozlišení 44,1 kHz/16 bit.
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Mám většinou jasnou koncepci - cena, kreativita, výkon a možnosti. Módnost a hi-tech mě většinou moc nezajímají.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) své počítačové audiopracoviště?
Velké změny provádím každé čtyři roky, ale jinak stále upgraduji průběžně.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Již notebooky dávno používám (Apple Powerbook). Myslím si, že pro aranžování, vytváření hudby ve stereu a výrobu reklam je toto logická cesta, kam se bude užití notebooků ubírat. Velké stanice se budou používat pro filmy, multikanálové míchání a pro správu dat.

Roman Šandor (zvukař, producent, hudebník, studiový technik, Studio Mercury, Rokycany)
Co vás vedlo k tomu, že jste začali dělat hudbu a nahrávky na PC?
Když jsem v roce 1995 produkoval v plzeňském studiu West jistou nejmenovanou kapelu, pracovali jsme na třech systémech - 24stopém kotoučáku, 3 synchronizovaných ADATech a na Pro Tools. Pravda, nahrávání audia do počítače bylo v plenkách a systém stál obrovskou sumu peněz, ale možnosti střihu, odšumování, posouvání v čase, kopírování, všechny ty možnosti editace a závěrečného masteringu mě dostaly. Týden po dodělání této desky jsem si zakoupil první PC a kartu Audiomedia III. Dneska vím, že jsem udělal moc dobře.
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Jedinou nevýhodou u PC je jejich cena, teda myslím nízká. Hned to vysvětlím. Díky nízké ceně vznikla spousta "obývákových" studií, k tomu pár cracklých programů a každej si myslí, že dokáže na systému za 30 000 Kč udělat dobrou nahrávku. Nemám fakt nic proti tomu, když má někdo studio jako koníčka. Já těm lidem fandím, a dokonce i radím, ale když vidíš inzerát na studio vybavené softwarem za půl milionu, hardwarem za milion a ten dotyčný to dělá za 150 Kč na hodinu, je ti hned jasné, že je v tom nějaká levota nebo že se ten člověk zbláznil. Tito lidé kazí kšefty profi studiím, ale i vývojářům a prodejcům software.
Po technické stránce, pokud postavím PC z originálních značkových dílů, dodržím doporučené parametry pro SW a HW předepsané výrobcem a použiji OS Windows XP, je systém vysoce stabilní. Výkon dnes už není taky žádný problém. Jinak samé výhody jako rychlost práce, střih, kopírování, dolaďování, nízký šum, široký frekvenční rozsah, kvantizace ...
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Myslím, že já ano, ale umělci jsou dnes velmi rozmazlení možnostmi techniky, ale samozřejmě ne všichni. V 60.-90. letech a někde i dneska vznikly a vznikají fantastický snímky bez použití digitálu, ale to bohužel myslím nebylo v Česku.
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
Ano, používám celkem tři. Jeden jako multitrack, druhý na mastering a třetí na digitální video.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
Myslím, že pro záznam audia je důležitá bitová hloubka, proto používám 24 bit/44,1 kHz. Vyšší samplovací frekvence by měla smysl, např. pokud by jako výsledný nosič bylo DVD, ale u CD myslím bohatě stačí 44,1 kHz.
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Každý rok jezdím na Musikmesse do Frankfurtu nad Mohanem, ze zahraničí odebírám odbornou literaturu z oblasti profesionálního audia, a pokud ještě nejsem přesvědčen, oslovím několik kolegů z branže. Pak hraje roli také finanční stránka a mé požadavky na produkt.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) vaše počítačové audiopracoviště?
Jednou za rok. Já totiž PC používám už jen pro záznam, plug-ins moc nepoužívám. Mám velký analogový pult a spoustu dobrých outboardů, takže naše studio je hybrid analog-digitál.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Pokud bude dostatečně výkonný, proč ne. Výhodou jsou samozřejmě rozměry a váha.

Jano Červenka (producent, zvukař, studiový technik, Studio Q-BG, Bratislava)
Co vás vedlo k tomu, že jste začali dělat hudbu a nahrávky na PC?
Tak, toto je pre mňa celkom jednoduchá otázka, proste sa konečne realizovala skutočnosť, že som nahrávanú hudbu konečne aj videl a nie len počul. Začalo sa iné obdobie v oblasti strihu, kopírovania, šetrenia času pri nahrávaní a ja som človek vychovaný na klasických nožňiciach a štvrťpalcovom analógovom páse, takže bol som z toho skutočne nadšený.
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Aké výhody? Snáď všetko, nebudem ich konkretizovať, ale mal by som jednu výhradu, každopádne aj pri počítačovom nahrávaní je potrebný dobrý hudobný nápad, ešte lepší producent so zvukárom a samozrejme hardware na patričnej úrovni... Nevýhoda? Stále používam analógové pomôcky, takže neviem, či som klasik, alebo je to ešte stále potrebné.
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Viem!!! Možné to je, ale prečo?
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
Áno, v podstate využívam niektoré PC, ako sólo samplery (Gigastudio), samozrejme s príslušným audio hardware, podľa momentálnej potreby.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle Vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
V 96 kHz nahrávam, je to samozrejme lepšie znejúce, ale chyby, ktoré som po prvýkrát spravil softwarovým resamplovaním do 44,1 kHz, by som už nikdy nespravil, takže používam reťazec: kvalitný DA prevodník, nahrám to do analog štvrťpalcového analógového tape, potom kvalitný AD prevodník plus nejaký viacpásmový kompresor a finálny zvukový obraz dotiahnem v PC. 192 kHz - zatiaľ nie!
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Vyskúšal som veľa audio/MIDI hardware, vyberám si ich len podľa toho, ako sa správajú pri nahrávaných produkciách, nechcem byť stále v setupe karty, alebo MIDI, proste ako náhle sa s nimi pri nahrávaní nezaoberám, tak je to fajn, pri permanentných problémoch volím výmenu.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) své počítačové audiopracoviště?
Len vtedy, pokiaľ niečo nefunguje, alebo je potrebný nový formát. Zakladám si na spolahlivosti a fakt inovujem len vtedy, keď mám novinku, ktorú chcem použiť v štúdiu, veľmi dobre vyskúšanú a som presvedčený, že práve touto inováciou kvalitatívne získam.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Mám to vyskúšané s niektorými 8vstupovými DSP audio kartami, samozrejme to funguje, má to svoje obmedzenia. Zatiaľ spoľahlivo natočiť live na multitrack, tak to určite nie, s jedným notebookom asi nie. Výhodu vidím zatiaľ pre aranžérov a tvorcov, že si napríklad svoj hudobný nápad v špičkovej kvalite nahrajú aj na hoteli a pri dnešnom softwarovom vybavení ho treba používať namiesto keyboardov a množstva gitarových efektov a aparatúr, to je fakt veľmi efektívne.

Ondřej Jirásek (hudební skladatel, hudebník, autor odborných knih, Brno)
Co vás vedlo k tomu, že jste začal dělat hudbu a nahrávky na PC?
Dva prozaické důvody: cena za pronájem nahrávacího studia a možnost osobně ovlivňovat jakost nahrávání i míchání. Poté, co jsem se podílel na natáčení řady CD, kdy studio stálo 80 000 Kč, ale také 120 000 Kč a výsledek nebyl přesně podle mých představ, ani představ mých kolegů - muzikantů. Např. zpěvák byl indisponován, leckteré aranže by bylo vhodné dodatečně změnit, jinak míchat atd. Pochopil jsem, že za stejnou cenu si pořídím PC a základní vybavení, které mně díky znalosti, jak skloubit "nadupané samply z fabriky" s živě hranou a do PC snímanou hudbou, umožní realizovat kvalitnější výsledek, než byla rychlopráce jinak v renomovaném a kvalitně vybaveném studiu. Chtělo to ovšem detailní a přísnou selekci všeho, co bylo živě natočeno v akusticky nevychytaném prostředí (pokoji, sále).
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Myslím si, že výhody mohu co nejlépe zúročit a nevýhody eliminovat, uvědomím-li si, že PC je prostředek - pomocník, který by mi měl pomáhat a ne mě ovládat. Z onoho "nechat se ovládat" potom vyplývají všechny handicapy: např. neprovozování živé muziky, práce s unifikovanou zvukovou surovinou/nehledání vlastních barev, podlehnutí motorické rytmice aj. Z onoho "nepochopení, kde mi PC vděčně poslouží", pramení naopak zaslepenost, že PC je skvělé při editaci = zpracování, úpravě zaznamenané materie, ať se to již týká notografie, kompozičních technik, zpracování zvuku (změny v délkách, výškách, síle i barvě), mixování atd.
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Svou práci si bez počítačů ani představovat nechci, tak mi ulehčují nejrůznější činnosti. Ale že to možné je, vidím, když zajdu za kolegy na brněnské JAMU a pln nadšení se s nimi chci podělit o nově nabyté vědomosti týkající se čerstvých hudebních programů. Hlouček "prófů" stojící před vraty ústavu, líně vdechuje nikotin a prstem ukáže na pecko pod mou paží. "Tak na tomhle se dnes dělá hudba?" zaskřehotá Wolfgang Ludvíkův hlas z jejich intelektuálního kroužku. Mlčky polykám odpověď, že možná tohle je prostředek, který v přicházejícím století ba tisíciletí ovlivní tvář umění patrně nejvíce... Ponížen hledám kanál, kudy bych se neviděn odplazil.
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
V současné době používám dva hlavní - jeden, kam nahrávám a kde nahraný materiál edituji, druhý propojený s prvním přes MIDI i AUDIO jako banku samplů. Alternativně přidávám i třetí počítač coby notátor a zčásti druhou banku samplů. Ovšem už teď vím, že je to málo, a protože jsem se pustil i do videa, budu vbrzku minimálně o dva "komply" rozšiřovat.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle Vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
Pragmaticky využívám frekvence 44,1 kHz nebo 48 kHz, bitovou hloubku potom buď 16 či 24. Samozřejmě, že se dá jít do vyšší vzorkovací frekvence a jemnějšího bitového rozlišení a mít o několik chlupů sytější zvuky. Zahltím však procesor mašiny a finální mix budu muset nakonec stejně komprimovat, anóbrž si to trh úrovní uživatelských přehrávačů žádá. Tomu všemu se dá předejít znalostí akustiky a "narvané zvuky" pořizovat už v nižším rozlišení. Ušetřím si tak práci i riziko, že komprimováním sytého vzorku mi nakonec vyleze mnohem horší výsledek, než když jakost signálu ohlídám při řidším vstupním rozlišení.
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Samozřejmě podle záměru, k čemu by měl sloužit, podle parametrů a v neposlední řadě podle referencí kolegů, kteří mají se značkou zkušenosti. Svou roli hraje i servis, který je dodavatel v Čechách schopen poskytnout.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) vaše počítačové audiopracoviště?
Přibližně co půl roku, pokud jde o větší změny. Ty dnes probíhají hlavně v oblasti surroundu, ale také přicházejí ze strany videa, které se vyvíjí mnohem strměji než audio a je třeba je s audiem koordinovat.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Notebook používáme s kolegou stejně postihnutým jako já, ale právě pro jmenované video. Tam se upotřebí častěji - - video-natáčení probíhají totiž neustále v terénu. Pro oblast audia však vidím notebook jako svou nezbytnou a brzkou nutnost. Především proto, že se člověk přenášením obrazovky i krabice debilně nadře, ale také proto, že už mám řadu skutečně skvostných virtuálních nástrojů, které bych rád využil koncertně.

Otakar Olšaník (hudební skladatel, hudebník, Studio DAS 32, Brno)
Co vás vedlo k tomu, že jste začali dělat hudbu a nahrávky na PC?
Dělal jsem na Atari s Midexem a Steinbergem. Tento systém poskytoval 5 x 16 MIDI kanálů a pracovalo se s ním velmi dobře. Někdy před čtyřmi roky začal Steinberg Cubase fungovat na PC stabilně, poskytoval komfort audia, takže přirozenou cestou mnoho lidí přešlo na PC.
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Výhody jsou veliké. To, co se dalo dříve udělat jen v profesionálních studiích, dá se nyní dělat na PC. Samozřejmě PC musí být dostatečně rychlé a mít dobrou zvukovou kartu.
Nevýhoda je asi jen jedna. Operační systémy obecně mají stále nějaké problémy. To zná každý uživatel PC. Různé nekompatibility hardware, padání systému apod. Pokud je PC dobře sestaven, dá se s tím žít.
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Kdo si zvykne na PC, těžko by se vracel zpět.
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
Jeden na práci a jeden na kancelář.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
Domnívám se, že 44,1 kHz a 24 bit je dostačující pro výrobu hudebních CD.
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Doporučuji obrátit se na odborné firmy, které mají zkušenosti s hudebními sestavami PC. Mohu s určitostí říci, že PC pro kancelářské aplikace nebude fungovat na výrobu profi nahrávek.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) své počítačové audiopracoviště?
Ne často.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Notebook v této době začíná být pro hudebníky zajímavý. Díky přenosnosti může hudebník pracovat na cestách. Může si nahrávat audio, MIDI a pak vše dodělat ve studiu. Dnešní notebooky umí plně nahradit klasické PC, ale něco to stojí a je třeba připojit externí MIDI, audiokarty, ev. rychlé externí disky.

Ivo Heger (hudební skladatel, producent, hudebník, hlavní zvukový technik, Barrandov Studios, Praha)
Co vás vedlo k tomu, že jste začali dělat hudbu a nahrávky na PC?
Mne osobně především editační možnosti, jaké jsme dosud neměli, možnosti ukládání různých verzí, snadné přenášení souborů i mezi odlišnými prostředími.
Jaké výhody a nevýhody v používání PC vidíte?
Za nevýhodu považuji značnou mechanizaci práce s audiem, která často přináší své trpké ovoce v podobě ztráty kreativity a imaginace. Toto ovšem není chyba počítače, ale člověka.
Umíte si představit vaši práci bez počítačů? Je to vůbec ještě možné?
Možné to je. Představte si skvěle hrající kapelu s tím správným citem pro svou hudbu. Kolik toho asi budete chtít editovat a přesamplovat? Lidi ještě pořád chtějí slyšet dobrý song, ne tuny samplů a smyček. Ale nic z toho nám nebrání to celé v počítači zpracovat, jistě.
Používáte pro práci ve studiu více počítačů?
Rozhodně, nejraději ovoce.
Jaké bitové rozlišení a samplovací frekvence používáte pro nahrávání audia? Má podle vás smysl používat samplovací frekvenci 96 nebo 192 kHz?
Za podstatnější považuji bitové rozlišení, to dává nahrávce hloubku a rozměr, čili vezmeme-li za standard 24 bitů, pak je 96 kHz dostačující. 192 kHz vás osloví pouze v rafinovaných nahrávkách na značně nadprůměrných monitorech. Vzpomínám si na nástup první generace CD. Recenze typu "krystalicky čistý zvuk" atd. Když jsem takové CD poprvé slyšel, pochopil jsem. Znělo to opravdu jako sypání skla.
Podle čeho si vybíráte audio/MIDI hardware?
Podle barvy (zvuku, samozřejmě) a spolehlivosti. Vyhýbám se levným hitům.
Jak často rozšiřujete (přestavujete) vaše počítačové audiopracoviště?
Neplánovitě, podle momentální potřeby.
Používáte nebo plánujete v budoucnu používat notebook jako mobilní studio? V čem vidíte výhodu tohoto řešení oproti stolnímu PC?
Nepoužívám a nevím, zdali budu. Jsem zvyklý poslouchat ve studiových podmínkách a moc dobře vím, jak potom opravdu znějí věci udělané na chatě či na pláži. Nápady jasně, aranže budiž, ale zvukový rozměr ztuha.

Základní pojmy
AD/DA převodník
- nejdůležitější součást zvukové karty, převádí analogový signál na digitální (AD) a po zpracování v počítači zpět z digitálního na analogový (DA). Kvalita převodníku, bitová hloubka a samplovací frekvence mají zásadní vliv na kvalitu zpracování zvuku v počítači.
MIDI - řídící a komunikační formát pro MIDI - klávesnice, zvukové moduly nebo sekvencery. Informace posílané po MIDI rozhraní např. z klávesnice, obsahují data o tónu či čase (výšku, délku...). Jedno MIDI propojení dovoluje komunikaci až v šestnácti kanálech. Jeden kanál může obsahovat informace o jednom nástroji (piano, housle, trubka...). S pomocí MIDI rozhraní a sekvenčního programu můžete noty přehrávané na klávesnici zapisovat do počítače a znovu na počítači přehrávat či upravovat.
S/PDIF (Sony/Philips Digital Interface) je dvoukanálové digitální rozhraní. Může být v provedení - optical (TosLink), transportován v optickém kabelu, nebo coax (standardní cinch).
ADAT - optické propojení (TosLink) umožňující jednosměrný přenos osmi digitálních kanálů současně. Velice podporovaný a užívaný formát nejen u zvukových karet.
24 bit - standard CD (16bit hloubky samplování) přechází na DVD standard, který je 24bit. Hlavní rozdíl v 24bit rozlišení oproti 16bit je ve hlubším, větším rozkladu zvukového vzorku, průzračnějším zvuku a vyšší odolnosti proti zkreslení.
96 kHz - samplovací (vzorkovací) frekvence, jakou je prováděno rozložení audio signálu. Znamená to, že za dobu jedné sekundy je sejmuto 96 tisíc vzorků audiosignálu a převedeno do 96 tisíc binárních čísel. Obdobně jako hloubka bit přechází i standard DVD a SACD (Super Audio CD) na 96 kHz samplovací frekvence oproti doposud užívané na klasickém CD (44,1 kHz).
ASIO (Asio Streaming Input Ouput) driver, software rozhraní pro komunikaci mezi audio aplikací (užitým softwarem) a zvukovou kartou. Toto rozhraní definovala a vytvořila firma Steinberg. Nezbytné pro zpracování signálu v reálném čase.
Latence - časové prodlení, které je slyšitelné skrze zvukovou kartu. Je závislé na ovladači zvukové karty. U "pomalých" karet (s vysokou latencí) zní průchozí zvuk později. Pro hraní v reálném čase je důležitá co nejnižší latence.
Realtime/Reálný čas - zpracování audio či MIDI signálu bez patrného časového zpoždění. Nastavení parametrů či změna ve zvuku jsou ihned při přehrávání slyšitelné.

Trocha teorie...
Zkušenější čtenáři mohou tento odstavec klidně přeskočit, ale začátečníkům a lidem, kteří nemají zkušenosti s nahrávání zvuku do počítače, nebo těm, kteří si chtějí ujasnit základní pojmy, se bude trocha zjednodušené teorie určitě hodit.
Aby mohl být zvuk, jako je například chvění struny na kytaře snímané snímačem, nebo lidský hlas snímaný mikrofonem, zaznamenán a zpracován v počítači, je nutné analogový audio signál ze snímače, či mikrofonu zdigitalizovat - převést do digitální formy. K tomuto účelu slouží AD převodníky (analog/digital), které jsou umístěny přímo na zvukové kartě v počítači, nebo se nacházejí v externím boxu mimo počítač. AD převodník funguje tak, že v určitých časových intervalech měří (sampluje) velikost přiváděného analogového signálu a naměřené hodnoty převede na binární číslo (sampl), které předá počítači k dalšímu zpracování. Rychlost, s jakou samplování probíhá, se nazývá samplovací frekvence. Pokud se bavíme například o samplovací frekvenci 44,1 kHz, znamená to, že za jednu vteřinu je sejmuto 44 100 samplů. Jedna vteřina průběhu analogového signálu je tak převedena na řadu 44 100 čísel. Tato čísla mohou být buď v 16-, nebo 24bitovém binárním formátu (rozlišení), což pro laika znamená 16 nebo 24 nul a jedniček. Poměr nejslabšího a nejsilnějšího zaznamenaného audio signálu, který je dán nejmenší a nejvyšší hodnotou vyjádřitelnou těmito 16 nebo 24 bitovými čísly, udává maximální možnou dynamiku převodníku. Samozřejmě víc bitů znamená kvalitnější záznam zvuku. Jedna minuta monofonního analogového signálu po zdigitalizování AD převodníkem se samplovací frekvencí 44,1 kHz a rozlišením 16 bitů představuje velikost dat přibližně 5 MB. Zdigitalizovaný audio signál je uložen v počítači na harddisk. Pomocí editačního software je v počítači zdigitalizovaný audio signál procesován, to znamená prakticky mixování, stříhání, efektování a další procedury. Takto v počítači zpracovaný signál je převeden zpátky do analogu pomocí DA (digital/analog) převodníků, které fungují přesně opačným způsobem, než výše popsané AD převodníky. To znamená, že z řady čísel vytvoří zpátky analogový signál, který je následně přiveden do zesilovače nebo do aktivních reproboxů.
To je v krátkosti popis principu, jak je audio zpracováváno na počítači. Již z tohoto jednoduchého popisu je jasné, že zvuková kvalita nahrávky zpracovávané na počítači je dána především kvalitou AD/DA převodníků, potažmo audio kartou. To, jaké množství audiostop může být v počítači mixováno a kolik efektů je možno použít při mixáži v reálném čase, je závislé na výkonu procesoru, velikosti pamětí a rychlosti harddisků. Kolik hodin záznamu je možno do počítače zaznamenat, nebo kolik projektů může být rozpracováno, závisí na velikosti harddisků.


Psáno pro: časopis Muzikus 2003/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Audio-PC-tema-mesice~27~rijen~2003/

Komentáře

celkový počet: 5

Petr  chyba v článku
Milan Včelař  Re: chyba v článku
vakacek  cesky manual
jean  Mobile Pre USB
qwy  No to teda potešpánbu...

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.