7.9.2010 | Autor: Jiří Polášek | sekce: pro muzikanty - články Zatímco na Valašsku (Vsetín, Rožnov a okolí) je Jakub Leščišín a jeho aparáty Berserker mezi místními kytaristy dostatečně znám, na celorepublikové úrovni jsou jeho zesilovače relativně neznámým pojmem. Jakub se totiž větší propagaci značky začal věnovat teprve před rokem.

Už první pohled na výrobky Berserker však naznačuje, že se nejedná o žádné amatérské pokusy, ale snahu vyrábět hand made zesilovače té nejvyšší kvality. Rozsah činností, které Jakub provádí, je obrovský. V podstatě se jedná o veškerý servis, opravy a rekonstrukce (renovace) veškerých hudebních zařízení. Nás však nyní zajímá to, jak vznikají vlastní produkty pod hlavičkou Berserker. Jedná se o polovodičové krabičky, lampové boostery i kompresory, ale rozhodně nejzajímavější částí produkce jsou lampové aparáty.

Návrhy obvodů

Základem všech výrobků jsou samozřejmě elektronické obvody. Zatímco v oblasti koncových stupňů zesilovačů se Jakub inspiruje různými výrobci a jejich desítkami let prověřená řešení přizpůsobuje svým potřebám, v oblasti předzesilovačů a korekcí experimentuje a realizuje vlastní nápady.Při návrhu těchto obvodů Jakub simuluje vše na počítači a získané poznatky pak využívá při fyzickém sestavení obvodu. Obvod je následně proměřen, upraven a vše je znovu podrobeno počítačové simulaci. Tenhle postup se podle potřeby opakuje.

Drátování aneb hand wired

Pokud je vývoj obvodu ukončen, následuje ruční prodrátování součástek v pravém slova smyslu. Tam, kde to jde, jsou spojeny přímo vývody součástek, buď na patici nebo na liště s oky. Tím se snižují přechodové odpory. Kvalitní měděné vodiče se používají zase tam, kam vývody součástek nedosáhnou. „Plošné spoje jsou statisticky nejméně spolehlivou částí elektro zařízení,“ tvrdí Jakub. Hand made výrobci však chtějí svým zákazníkům poskytovat stoprocentně spolehlivá zařízení, proto tuto metodu nevyužívají.

Zároveň je dobré dimenzovat vodiče akustické části na menší proudovou hustotu (tj. volit větší průřez), protože to zlepšuje chování zesilovače na nízkých kmitočtech, tedy při reprodukci basů. Vzhledem k tomu, že plošné spoje mají vodivé cesty příliš tenké, je to další důvod, proč se jim vyhnout.

Pokud jde o propojení akustických cest, zde Jakub používá samozřejmě stíněné vodiče. Součástky jsou k vodičům pájeny ručně za použití běžné olověné pájky, protože je to mnoha lety prověřený technologický postup. Takovou pájku velkovýrobci z ekologických důvodů nepoužívají a snaží se ji nahradit jinými kovy (například Sn99-Cu1). V takových případech však lze narazit na problémy, jako je křehkost spojů, větší opotřebení hrotu, vyšší pracovní teplota a tím riziko přepálení cínu.Právě proto Jakub preferuje v pájce olovo, které mu zajistí pružnější a spolehlivější spoje.

Součástky

Co se týče součástek, rozlišuje je Jakub na ty, které se podílejí na tvorbě zvuku, a na ty, které zajišťují ostatní funkce.
V krabicích se součástkami tedy u něj najdeme například „metalizované přesné“ rezistory. Běžnějším uhlíkovým rezistorům se Jakub v rámci možností vyhýbá kvůli šumu a nižšímu provoznímu napětí. Kondenzátory volí Jakub hlavně polypropylenové, polyesterové, foliové polystyrenové nebo metalizované foliové, protože jsou konstruovány na vysoká napětí, jsou teplotně stabilní a mají velmi příhodné izolační vlastnosti na vysokých frekvencích, nízké ztráty, a v neposlední řadě jsou to jedny z nejkvalitnějších co do podání zvuku.

Velmi praktické a chvályhodné je Jakubovo použití potenciometrů typu TP190. Jedná se o průmyslové provedení uhlíkových potenciometrů (nelze zaměňovat s cermetovými potenciometry TP195 apod., které se pro použití v audiotechnice příliš nehodí). Výhodou těchto potenciometrů je hliníkové pouzdro, které je zalito epoxidovou pryskyřicí. Potenciometr je takto vlastně „hermeticky“ uzavřen a nedostane se do něj prach, takže ani po nějaké době používání v něm „nepraská“. Tuto vychytávku by jistě všichni kytaristi ocenili, ale vhledem k vysoké ceně těchto potenciometrů se s ní u sériově vyráběných zesilovačů nesetkáme.

Trafa

Jedním ze zádrhelů, kterým musí amatérští stavitelé elektrotechnických obvodů čelit, je dostupnost vhodných traf. Při návrhu zesilovače mnohdy zjistíte, že potřebujete trafo s určitými parametry, ale dostupných transformátorů v prodejnách elektronických součástek je minimum, a pokud již nějaké na krámě seženete, pravděpodobně vám jejich parametry nebudou sedět. Situace se řeší použitím traf ze starších zesilovačů a úpravou obvodů, existují i specializované firmy, které jsou schopné trafa navinout, případně lze něco objednat i ze zahraničí. Jakub si trafa vine sám. Má k tomu speciální zařízení vlastní výroby nazvané „strojstvůra“. Jedná se o kombinaci staršího notebooku (386SX :-)), krokových motorků, řídicí jednotky a špulky s drátem. Tohle zařízení tedy navine trafo skoro automaticky už za šest hodin. Tenhle údaj o čase mě docela dost překvapil, takže jsem se hned Jakuba zeptal, jak dlouho trvalo navinutí trafa bez „strojstvůry“. Překvapivá odpověď zněla, že to byla práce na celý den. Závity si Jakub počítal a čárkoval, pokud se v počítání zasekl, následovalo použití lupy a opětovné přepočítání závitů, protože Jakub trvá na tom, aby trafo bylo sestrojeno naprosto přesně.

Při výrobě jader transformátorů, používá Jakub plechy dovezené z Německa nebo využívá již neupotřebených trafo plechů, které splňují jeho požadavky kladené na kvalitu tohoto materiálu. Zatímco ve velkovýrobě jsou plechy traf svařeny k sobě, Jakub je stále stahuje šrouby.

Šasi

Při umísťování „střev“ aparatur do jejich „tělesných schránek“ přičichl Jakub ke klempířině i truhlařině. Šasi efektů je z plechů, které Jakub ohýbá sám na ruční ohýbačce. Otvory pro ovládací prvky jsou vrtány ručně, i když zde Jakub uvažuje o tom, že by si potřebné otvory nechal externě vyřezat laserem (tímhle procesem se nedá nic ošidit). Po ohnutí jsou rohy šasi zpevněny uvnitř kovovými úhelníky a vzniklé mezery jsou vyplněny speciálními plnidly. Konečná úprava plechových šasi spočívá v nástřiku sprejem. Na rozdíl od různých domácích elektrokutilů jsou však výrobky Berserker stříkány až deseti vrstvami laku, aby odolaly možný škrábancům apod.Pro korpusy komb a reproboxů je využívána dřevotříska anebo rovnou odolná a trvanlivá březová překližka. Samotné přední desky jsou z březové překližky téměř vždy, pokud ovšem není využit masiv (například borovice) nebo kombinace různých materiálů lepených na sebe. Uvnitř korpusu pak ještě můžeme zahlédnout bukové hranoly sloužící k vyztužení.

Reproduktory

Na přání zákazníka není problém namontovat do boxů či komb jakékoli reproduktory (Celestion, Eminence...). Eminence jsou výhodné svým poměrem cena/výkon, Jakub rád pracuje i s méně konvečními kousky, jako jsou třeba Fane. Do dražších nebo basových aparátů montuje dražší reproduktory v litém koši, které tolik nepodléhají deformacím.

Lampy

Elektronky jsou alfou a omegou tohoto druhu zesilovačů. V zesilovačích Berserker najdeme nejen klasicky čtyři elektronky v koncovém zesilovači, ale někdy až sedm elektronek v předzesilovači. Jakub je elektronkami zásoben ze starých vojenských skladů, a já sám jsem měl možnost na krabičkách lamp vidět letopočet 1964. Podle Jakuba stáří lamp v tomto případě není nijak na škodu, protože se v nich při správném skladování nemá co pokazit, takže u nich před použitím ošetří pouze kontakty. Lampy jsou samozřejmě před použitím proměřeny a spárovány, aby zesilovač dosahoval potřebných výkonových i hudebních vlastností. V aparátech Berserker tedy najdeme lampy 6P3S, které jsou elektricky něco mezi EL34 a 6L6, ale zvukově se blíží spíše k EL34. Další výhodou lamp z armádních skladů je jejich odolnost. Elektronky byly určeny pro armádu, a tak se na nich při výrobě nešetřilo. Tím pádem je zmíněný typ odolnější vůči mrazu i otřesům, což jsou vlastnosti, které rozhodně nejsou na škodu a oceníme je hlavně při stěhování aparátů. V souvislosti s elektronkami je dobré zmínit, že aparáty Berskerker mají své obvody navrženy tak, aby šlo snížit výkon zesilovače přepnutím na pouhé dvě lampy koncového zesilovače. Dalším přepínačem je možno změnit zapojení elektronek z „pentody“ na „ultralineár“. Zesilovače dokonce disponují napěťovým voličem, díky kterému zesilovač přepnete na takové napětí, jaké je v aktuální hale/klubu (napětí se přepíná mezi 220/230/240 V, ale musíte si jej změřit například voltmetrem nebo elektromagnetickou zkoušečkou). Tahle volba je zde hlavně pro „vydolování“ slušného zvuku v halách se starými rozvody i pro šetření lamp.

Další součástky a postupy

Netypickou a velmi originální součástkou použitou na zesilovači Berserker je digitron. Součástka, která vypadá jako elektronka, ale umí ve skleněné baňce pomocí katod a plynu světélkovat tak, aby ukazovala číslice. Tuhle součástku postupně nahradily chytřejší a efektivnější segmentovky nebo displeje, k lampovému aparátu se však hodí archaický digitron ideálně.Jakub se netají obdivem k podobným, dnes již běžně nepoužívaným součástkám. Osobně bych ho dokonce zařadil mezi vyznavače tzv. steampunk kultury a do budoucna je možné, že se od něj dočkáme i nějakých, jak sám říká, totálních úchyláren. Tomu věřím, protože jsem měl možnost vidět připravené potenciometry napojené na vodovodní kohoutky, VU metr postavený částečně z vodovodních trubek spoustu dalších zajímavostí.

Na Jakubovi jde vidět, že je obrovským fandou techniky. V jeho dílně jsem při reportáží objevil plno zajímavých strojů, které nakonec ani se samotnou výrobou zesilovačů nesouvisí. Jednou z věcí, která mě velmi uchvátila, bylo staré analogové piano, které čekalo na Jakubovu kompletní rekonstrukci...

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/12