Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Holandsko je země malého formátu, ale vysoké úrovně. Tu kvalitnost vidíte na všem: na práci, na způsobu života, ba i na samotné přírodě; kdybyste honem měli říci, čím Holanďané ve světě vynikají, nenapadne vás žádná náramná velikost, nýbrž právě ta nadprůměrná, krásná, téměř dokonalá kvalita většiny věcí, jež dělají pro sebe - i pro svět... Co se týče národní hudby, sestává hlavně z harmoniky. Je to velmi zdravý hudební nástroj, neboť náramně podporuje vzrůst ramen do šířky, píše český klasik Karel Čapek ve svém cestopisném pojednání Obrázky z Holandska.

Co si o akordeonech, které dělají hezká těla, myslí Anneke van Giersbergen (8. březen 1973), nevíme, ale země je to jistě malebná, v mnoha směrech liberální a světu vydala nemálo kvalitních hudebních skupin a interpretů. Jedním z nich je i tato fenomenální zpěvačka, textařka a skladatelka v jedné osobě, pocházející z prastarého městečka Sint-Michielsgestel, které bychom našli v jižní části Holandska (provincie Noord Brabant). Ačkoliv se Anneke do hudebních dějin nesmazatelně zapsala v polovině devadesátých let s pozdějšími leadery experimentálního žánru The Gathering, oficiálně se hudbě věnovala už mnohem dříve. Cenné zkušenosti nasbírala ve své první rockové (některé prameny uvádějí speedmetalové) formaci, dále v blues jazzové skupině Bad Breath a (podíváme-li se ještě hlouběji do minulosti) ve školní kapele. První pěvecké krůčky si odbyla v sedmi letech na populárních pěveckých soutěžích a blýskla se v pop music, žánru, kde víceméně všechno začalo a kam se na konci těchto řádků dostaneme. Pravda však je, že se Anneke vždy soustředila na zpěv: „Cítila jsem velkou potřebu zpívat. Moc jsem o tom nepřemýšlela. Zpívám už od malička. Na jakési oficiální úrovni to vypuklo, když mi bylo dvanáct let. Začínala jsem ve sboru, měli jsme opravdu hodně vystoupení. Vánoční besídky, nejrůznější soutěže mezi školami apod. Prostě se to stalo, nikdy jsem si neřekla: ‚Tak, a teď budu zpěvačkou,‘“ tvrdí a k počátkům své aktivní kariéry dodává: „Na začátku hudební dráhy jsem skutečně žádné cíle ani představy neměla. Jen jsem chtěla dělat muziku, dělala ji a výsledek už znáte.“

 

Anneke & The Gathering

Posilněna menšími či většími úspěchy naskočila dvacetičtyřletá Anneke na rozjetý vlak a poprvé a nikoliv naposledy, na sebe strhla pozornost hudebních kritiků a širokého spektra fanoušků z řad ortodoxních vyznavačů tvrdé muziky i veskrze příležitostných posluchačů. Její angažmá v The Gathering a především pak prvotina Mandylion (1995) znamenala pro Anneke vstup do vyšší ligy, otevřené dveře na nejprestižnější festivaly, spolupráci s celou řadou zasloužilých matadorů, ale také životní příležitost věnovat se hudbě na plný úvazek. Anneke je profesionální dříč a je skutečně obdivuhodné s jakou lehkostí si dokázala poradit s vokálními party a kompletní textovou složkou již do zkomponované hudby: „Když jsme nahrávali Mandylion, tak už byla většina skladeb napsaná. Pak přišla Anneke a udělala do nich své texty a zamontovala tam své vokální linky. Tenkrát jsme sháněli zpěváka(čku), hlavně aby byl dobrý. Jako jedna z posledních na zkoušku přišla ona a zazpívala Third Chance s vlastním textem,“ vzpomíná v jednom z mnoha interview Hans Rutten, bubeník skupiny.

 

The Gathering všichni zobali z ruky, a i když se Anneke a spol. sympaticky snažili bránit předešlou tvorbu kapely, bylo nad slunce jasné, že za úspěchem stál velkým dílem nadpozemský zpěv a miriády hlasových poloh, kterými k fanouškům promlouvala. Sami spoluhráči z kapely v dobových rozhovorech dokládají, že Anneke svůj hlas používá jako další plnohodnotný hudební nástroj; kytarista René Rutten vzpomíná: „Myslím, že albem Mandylion s Anneke se začala psát pro The Gathering docela nová etapa.“ Melodie a práce s nimi, stejně jako emoce a technika, jsou pro Anneke nejdůležitějšími prvky, na které klade velký důraz. Což se odráží i ve výběru interpretů, které upřednostňuje: „Učím se vlastně neustále, každým dnem. Dávám přednost hudebním plochám s melodiemi. Dokáže mne zaujmout jakákoliv hudba s opravdu dobrými melodiemi. Vždy se v první řadě zaměřuji právě na ně, a proto mám nejraději velice melodickou muziku. Jako posluchač i jako zpěvačka. Jinak můj vkus se s přibývajícími roky nemění, spíše mám stále širší záběr. Líbí se mi Frank Zappa, U2, Prince, Radiohead, mnoho operních a jazzových zpěvaček...“ Nutno podotknout, že posedlost melodiemi je na pestrých vokálních linkách proplétajících se ruku v ruce s textovou složkou alb The Gathering znát.

 

Nighttime Birds (1997) a dvojalbum How to Measure a Planet? (1998) rozvíjí to nejlepší z předchozí desky. Kapela klade větší důraz na melodie a emocionální roviny a pod záštitou široké palety hudebních nástrojů, souběžně se systematickým osekáváním a zabrušováním ostrých „metalových“ hran, vábí k The Gathering zbrusu novou posluchačskou základnu. Ostatně na třetí dlouhohrající desku vzpomíná Anneke s láskou: „Asi nejraději máme How to Measure a Planet?. Byla to kreativní exploze a výborně vyprodukované album,“ říká a zároveň se nebojí sebekriticky zhodnotit výkon na svém debutu: „... jako by hudba a zpěv byly někde jinde.“

 

Nejpozději se studiovým počinem If_Then_Else (2000) muselo být každému fanouškovi nizozemských náladotvůrců jasné, že se Anneke a spol. nenechají limitovat žádnými žánrovými pravidly; The Gathering se prakticky do dnešních dnů vymykají jakékoliv hudební škatulce. Mnohovrstevnatý zpěv a zastřené, jindy naopak zcela průzračné texty, promyšlená vizuální stránka obalů a především koketování s různými efekty a zvukovými plochami, posunuly výraz skupiny z ponurých gothic doom metalových vod až do hájemství trip-rocku s prvky klasiky, world music, progresivními elementy s nezbytnou kapkou alternativní scény a temných nálad. Inu nezařaditelná to cháska.

 

In Parallel

V roce 2009 vyšlo společné album Anneke van Giersbergen a frontmana ANATHEMY Dannyho Cavanagha In Parallel. Anneke však můžeme slyšet na celé řadě nahrávek. Od „space“ oper Arjena Lucassena přes projekty Devina Townsenda až po účast v Moonspell, Within Temptation, Napalm Death (!) a mnoha dalších.

 

Souvenirs (2003) - melancholickým suknem zahalená nahrávka s éterickými zvukovými dotyky a významným pomrkáváním elektroniky. Album protkané pestrým vokálním projevem vyniklo mimo jiného také textovou náplní, která je na všech albech plně v Anekeině režii: „Texty The Gathering byly vždy naplněny vášněmi; do textů vkládám veškeré své pocity. Někdy na mně přijdou temné myšlenky a text je jejich obrazem. Text musí fanouška zaujmout. Je pro mne dost obtížné je psát. Někdy se mi daří, jindy je to velice těžké. Inspirují mě knihy, lidi kolem i každodenní život. Text je ale mimořádně důležitý.“

 

Mezitím, co na vlastní značce Psychonaut Records (založené skupinou po zjitřených vztazích a následném odchodu od labelu Century Media) vyšla dvoudisková DVD kolekce A Sound Relief (2005), kapela pilně pracovala na zbrusu novém materiálu. Ten nakonec vyšel na jaře 2006 pod názvem Home. Šestá studiová nahrávka, jež byla netradičně zaznamenána ve starobylém kostele v holandském městečku Maurik, opět prolomila několik hudebních škatulek. Ubylo na vrstevnatosti, kompozice se zjednodušily a kapela se ještě více přiklonila ke krystalicky čisté formě trip rocku s jemnými doteky elektroniky, zvukovými efekty a cingrlátky, pro ně tolik typickými. „Drželi jsme se především toho, abychom zachovali skladby v jejich co nejčistší podobě, nenarušovali jejich hlavní linku a z toho důvodu jsme během nahrávání vypustili mnoho vokálních, kytarových i bicích partů,“ říká Anneke a dokazuje, že je kdykoliv připravená vyškrtat přebytečné party ve prospěch celku. Přestože Home sklízí nadšené verdikty kritiků i početné řady fanoušků, pro Anneke se stává labutí písní. Avšak tam, kde se něco končí, cosi jiného začíná.

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Anneke & Agua de Annique

Po překvapivém odchodu z The Gathering se Anneke ocitá na křižovatce života, jejíž všechny odbočky končí nad notesem s texty nebo ve studiu. O nějaké významnější pauze nemůže být žádná řeč. Ostatně nezměrnou lásku k hudbě můžete shlédnout na vynikajícím DVD A Sound Relief (natáčelo se v nádherných prostorách kulturního centra Paradiso v Amsterdamu), na kterém Anneke podala suverénně jeden z nejlepších a nejvypjatějších výkonů. Prvorozený syn Finn se dostává do střídavé péče a Anneke se svým manželem Robem Snijdersem (taktéž hudebníkem, ex-Celestial Season) zakládá skupinu Agua de Annique. Tento „rodinný“ podnik z kategorie rockové alternativy vzniká měsíc před odchodem od The Gathering. Ačkoliv bubeník Hans Rutten v minulosti prohlásil, že by po odchodu Anneke bylo na pováženou zůstávat u jména The Gathering, brzy nacházejí náhradu v norské zpěvačce Silje Wergeland, vokálním výrazem ne nepodobné Anneke.

 

Přitom druhý z bratrů Ruttenů v počátcích skupiny tvrdil: „Otázka je, zda bychom se i pak nazývali The Gathering. S největší pravděpodobností ano. Nebojím se toho, vím, že s námi Anneke zůstane. Kdyby k tomu ovšem došlo, skupina to určitě přežije. Možná bychom místo zpěvačky hledali zpěváka, možná zpěváka a zpěvačku, možná bychom nehledali nikoho.“

 

Úctu k sobě samému

Anneke za úspěch považuje, má-li člověk úctu k sobě samému. Pod pojmem svoboda spatřuje jedinou věc, kterou člověk skutečně potřebuje, aby mohl tvořit. V hudbě vidí svůj smysl života, životní styl a volnost. V roce 2000 s rodiči postavila plachetnici a společně se vydali na netradiční dovolenou.

 

Debutová nahrávka Air (2007) vznikala částečně v Rotterdamu a částečně ve vlastním domácím studiu Sunny Side up Studio v Eindhovenu. K uvolněné atmosféře desky přispěla vedle produkce pod vlastní střechou zejména celá řada zajímavých hostů. Air přirozeně prošlapává alternativní cesty a dýchá v pop rockovém rytmu. Tu posluchače pohladí křehkými tóny piana, tam pošeptá líbezná slůvka do ucha, ale dokáže i vystrčit růžky, jako například v písni Witnesses. S pomocí dotací z holandského fondu se dočkala melancholická skladba Day after Yesterday animovaného videoklipu. Lehkost, s jakou se vám Air dostane pod kůži, aniž by hned z kraje vypověděla vše o svých kvalitách a jemných nuancích, je obdivuhodná. Fanoušci The Gathering zůstali klidní; místo jedné vynikající skupiny dostali hned dvě.

 

Na další plnohodnotnou studiovou nahrávku si fanoušci Agua de Annique museli počkat až do roku 2009. Na sklonku měsíce října, tedy v té nejideálnější části roku na poslech podobné hudby, vychází nejen nástupce In Your Room, ale také intermezzo v podobě barvité kompilace Pure Air. Ta kombinuje písně z debutu v akustickém hávu a vybrané skladby, na kterých Anneke spolupracovala s přáteli z hudební branže. The Blower’s Daughter je píseň vyňatá ze společného alba Anneke a Dannyho Cavanagha (Anathema) In Parallel, Valley of the Queens pochází z projektu Ayreon holandského multiinstrumentalisty Arjena Lucassena, duet Somewhere bychom našli na akustickém albu další holandské stálice Within Temptation. Mezi třináctkou skladeb figuruje také povedená cover verze Ironic Kanaďanky Alanis Morissette. Když si prohlédnete obal Pure Air zjistíte, že název projektu se rozšířil na Anneke van Giersbergen with Agua de Annique - předzvěst věcí příštích.

 

Pokud na Air (2007) jedna z mnoha vyšlapaných cestiček vedla kolem pop rockové zahrádky, In Your Room (2009) si z tohoto ranku bezostyšně bere plnými doušky. Ty tam jsou tklivé melodické oblouky, po zádumčivých pasážích (až na několik výjimek podpořených piánem) se slehla zem. In Your Room je album písničkářsky hravé a průzračné jako studánka v lese. Kompozice ořezané na dřeň základního akordu neposkytuje prakticky žádný prostor pro někdejší vokální veletoče a ekvilibristické kousky.

 

Příjemná nahrávka, která skvěle funguje, pokud jste ochotní se oprostit od „přearanžované“ minulosti a progresivní tváře The Gathering.

Po dvou studiových albech uzrál čas na live kompilaci Live in Europe (2010), která byla netradičně poskládaná z několika částí zaznamenaných na různých koncertech v Evropě.

 

Před koncertní rituály

Co se týče péče o hlasový fond a předkoncertní rituály, Anneke doporučuje vydatný spánek a hlasivky v teple. Před vystoupením si vždy prochází dechová cvičení na uvolnění a pije obrovské množství vody. Nedoporučuje se těsně před vystoupením nacpat, je to prý ale pořád lepší, než hlady zapomínat texty :-)

 

Anneke & budoucnost

S podpisem smlouvy s nezávislým belgickým labelem PIAS Records, vystupuje Anneke už jen čistě pod svým civilním jménem Anneke van Giersbergen. Od In Your Room se však změnila prakticky jen hlavička, pod kterou alba Anneke a spol. budou nadále vycházet, jak můžeme posoudit z letošní desky Everything is Changing (2012). Ta je esencí víceméně všech atributů Agua de Annique s letmými odkazy na starší tvorbu, nicméně hudba jako celek zůstává v bezpečných mantinelech rock popové škatulky. Tedy přesně tam, kde skalní fanoušci The Gathering nechtějí Anneke slyšet, na druhou stranu ve vodách, kde se snadno loví posluchači noví. „U každého alba nad řadou rozepsaných písní přemýšlím a vidím, kam směřují, jestli budou rychlé nebo to budou balady, popové nebo rockové. Jakmile jsem v polovině procesu psaní muziky, přemítám, jestli se vše ubírá správnou cestou,“ svěřila se nedávno řeckému magazínu a poodhalila své nejbližší plány a směr, kterým se chce ubírat: „Ano, pracuji na novém materiálu! (smích) Produkce na Everything is Changing je příliš... velká! Hodně kláves, zvuků, orchestrací. Tentokrát chci udělat album, které bude také rychlé, hodně rockové, ale možná trochu temnější, méně popové, více heavy. Přemýšlím o tom. Mám ráda moderní věci. V těchto dnech se toho v rocku a metalu děje tolik. A já opravdu chci tyto věci kombinovat... Kdo ví, jak to bude?!“

 

Jaroslav Burda

 

Diskografie:

 

S The Gathering (jen studiová alba)

Mandylion (1995)

Nighttime Birds (1997)

How to Measure a Planet? (1999)

Superheat (2000)

If_Then_Else (2000)

Souvenirs (2003)

Home (2006)

S Dannym Cavanaghem (Anathema):

In Parallel (Live) (2009),

S Ayreon:

Into the Electric Castle (1998), 01011001 (2008),

S Devinem Townsendem:

Addicted (2009), Epicloud (2012),

Sólová tvorba:

Air (2007)

Pure Air (2009)

In Your Room (2009)

Live in Europe (2010)

Everything is Changing (2012)

 

Oficiální odkazy:

www.annekevangiersbergen.com/

www.facebook.com/annekevangiersbergenofficial

twitter.com/AnnekeAnnique

www.youtube.com/user/AguaDeAnniqueMusic

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Paní zpěvačka s elánem na rozdávání

Když se dnes řekne ženský vokál v metalové muzice, většinu bohužel napadnou jen Evanescence nebo Nightwish. Holandská zpěvačka Anneke Van Giersbergen v čele The Gathering byla stavebním kamenem celé této scény a dodnes si udržuje status kultu. Nic však netrvá věčně. Dnes je v prvé řadě sólovou umělkyní, chrlící jedno album za druhým, a rovněž vyhledávanou vokalistkou pro nejrůznější projekty a spolupráce.

 

Začněme netradičně otazkou na téma mikrofon?

Mám bezdrátový mikrofon od Sennheiser, ale modely si nikdy nepamatuji, vydrž...

 

(Anneke rázně vyskočila ze židle a běžela odchytnout zvukového technika)

 

... model 935. Je výborný a mám ho moc ráda. Koupila jsem ho od zvukaře Devina Townsenda. Zpívala jsem na něj při živých vystoupeních s Devinem a velmi se mi zalíbil. Dnes při malých vystoupení stále používám Shure Beta. Je to multifunkční pomůcka jak na turné, tak na nahrávání, protože výsledný zvuk je velmi čistý. Není ani nijak drahý, tak proto mám tři. Vždy se nějaký rozbije! (smích) Celé roky jsem však používala Audix OM7, který je taky fajn, ale hlas byl „hřejivější“, než by měl.

 

Občas vezmeš do ruky i kytaru. Co ti nejvíce vyhovuje?

Moje elektrická kytara je Gibson SG. Zbožňuji ji od doby, kdy jsem si ji ještě nemohla dovolit. Hraju na ni teprve pět let a nikdy bych tu svou červenou za nic nedala. Vím, že je v černém provedení preferována spíše jazzmany, ale dokáže být i pořádně heavy. Promiň za ty barevné holčičí popisky, nemůžu si pomoct. (smích) Moje akustická kytara je... sakra, zase si nevzpomenu na značku, a přitom je to ta nejlepší kytara na světě. Hraji hodně akustických koncertů a ráda ji používám i při skládání. Náhodou jsem na ni narazila v jednom obchodě a je to můj miláček. Nikdy bych ji neprodala, přitom pokud chci změnu, tak se starších nástrojů zbavuji, aby se mi nehromadily. Už si vzpomínám - Taylor!

 

Po odchodu z The Gathering se v tvé sólové kapele prostřídalo velké množství talentovaných muzikantů. Jsou to všechno Holanďané? Už pro tvé zaměření na rodnou zem v rámci vystupování.

Zrovna včera jsme se o tom s mým manželem bavili. Můj muž je, jak sis jistě stihl všimnout, nejen bubeníkem, ale taky manažerem kapely. Nějakou dobu jsme se trápili s tím, že nemůžeme sehnat kvalitní muzikanty. Navíc preferuji hudebníky, kteří mají vlastní kapely, a mají tak jiné priority, než jsem já. Přestože s mou kapelou vystupují častěji, jejich kreativitě prospívá, když se soustředí na své vlastní aktivity. Už jen proto, aby je hraní se mnou nenudilo. (smích) Během let se tak dost lidí prostřídalo, ale ani nevím jak, a najednou je celá moje aktuální kapela holandská. Zároveň má každý z nich jiné žánrové zázemí. Od metalu až po složitý pop. Je příjemné s nimi hrát, protože vše do sebe tak nějak zapadá. Proto bych je ráda na další desce zapojila naplno do tvůrčího procesu.

 

Jak jsi tedy k procesu psaní skladeb přistupovala doposud?

Většinou si všechno píšu sama, ale na posledním albu Everything is Changing a na tom, které teď nově připravuji, spolupracuji s více lidmi, protože nejsem schopna své nápady realizovat. Každý přispěje něčím, takže je to složitý proces, ale zároveň hodně rychlý, protože nemusím na nikoho čekat. Je totiž z čeho vybírat. S většinou věcí mi pomohl Daniel Cardoso z Portugalska, který hrál na basu, kytaru plus nějaké ty klávesy a efekty. Nakonec se staral i o produkci a finální mix. Já jsem hrála na bicí a pochopitelně zpívala. Práce šla hodně rychle od ruky a moc ráda s ním budu pracovat i nadále.

 

Nedávno jsem rovněž začala spolupracovat s Danielem Gibsonem, který píše i s Within Temptation. Především mě zaujal fakt, že na všech skladbách, které od nich mám ráda, dělal on. Nabídla jsem mu proto spolupráci. Napsali jsme spolu už dvě skladby a uvidíme, co bude dál, protože potřebuji stabilního parťáka, když je Daniel Cardoso tak vytížený.

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Když jsme u té rychlosti práce, neodpustím si porovnání s The Gathering. Sleduji tě od doby, co jsem poprvé zaslechl On Most Surfaces z dech beroucího živáku Superheat. Od osudného odchodu plodíš jedno album za druhým, živáky, a podílíš se na početných spolupracích. Oproti tomu tvá bývalá kapela je ve výtvorech velmi skromná. Jak se ti daří být tak neskutečně aktivní a umělecky plodná?

Dostal jsi mě, nevím! (smích) Veliký rozdíl mezi mnou a The Gathering je ten, že pracuji velmi rychle a hlavně chci pracovat rychle! Mám neskutečnou zásobu nápadů a nutkání se o to podělit. Jen tak mimochodem, v Holandsku jsem zapojena v dětském divadle, kde holandsky hraji a zpívám. Je to taky způsob, jak ventilovat své nápady, ale prioritou je pochopitelně kapela. Zkrátka velmi ráda tvořím, a když moje výtvory získají jasnější tvar, hned se je snažím vydat. Nevadí mi ani práce ve studiu, kde se spoléhám především na cit a intuici. Nerada řeším věci pořád dokola. V The Gathering jsme byli jeden celek, kde se do tvorby zapojujovalo všech pět členů. Byla to demokracie, která má za následek nádherně vrstvenou, barevnou hudbu. Ale neskutečně dlouho trvalo, než se vše napsalo, nazkoušelo a nahrálo. I v rámci produkce  tam byly nekonečné úpravy a dodělávky, na něž já prostě nemám výdrž a ztrácím zájem. Když jsme se tehdy rozešli, začala jsem tvořit neskutečně rychle, zatímco oni si rádi dali na čas. Do toho pochopitelně hledali náhradu. Začala jsem alba vydávat tak rychle, že mi i novináři začali říkat, že nestihli zpracovat ještě náš poslední rozhovor.

 

Většinou však nahráváš doma. Výsledná kvalita je poměrně slušná, ale tipuju, že prvotní motivace byla opět rodina. Rovněž by mě zajímalo, jak složité je si něco takového zřídit „v garáži“?

Studio máme už asi čtyři roky a museli jsme se kvůli tomu přestěhovat z města. Dříve jsme si všechno pronajímali, ale teď už nemusíme, a přesně jak říkáš, snažíme se hudební život skloubit s tím osobním. Je to malé studio, ale je tam taky vše potřebné. Dnes, když nahráváme, může náš syn v tichosti nahoře spát, zatímco my dole zkoušíme.

 

Když budeme pokračovat v myšlence, že všechna tvá dosavadní alba byla rozmanitá, dal by se v případě Everything is Changing použít klasický kýč, že jsi se v této desce našla? Air je dokonalost sama, i když trochu více seriózní; In Your Room je spíše kytarovka k táboráku a u Everything is Changing je to vše dohromady s elektronickými příměsemi. Ty však byly v tvé kariéře vždy přítomné a považuji tak toto album za tvůj vzorový kousek.

Přesně! (smích) Už jsi odpověděl za mě. Je to přesně tak. Vyzkoušela jsem si nejrůznější žánrové možnosti a je to neustálý vývoj. Jak jsem říkala, vždy jsem byla v kapele a musela jsem se hlavně „najít“, a pochopit se sama jako umělec. Nyní mám tolik nápadů, se kterými si už nevím rady, a potřebuju další skladatele, aby mi pomohli. Daniel Cardoso ví naprosto přesně, co chci sdělit. Oslovila jsem tahle více lidí, ale výsledek byl prostě... no, nebylo to ono. Daniel je schopen mi nabídnout nejen kvalitní písně, ale i obrovské spektrum nálad a pocitů.

Abych moc neutíkala od tvé otázky, můj záměr je použít vše, co mám ráda, včetně klasické a popové hudby. Upřímně mi nevadí ani Justin Timberlake, ani Beyoncé. V jejich případě obdivuji množství podpůrných vokálů v pozadí. To ocení jen ti, kteří strávili dlouhé hodiny přípravou vokálů. To samé mě potkalo i na tomto albu, kde jsem tomu dala hodně, a tudíž jsem ani nepotřebovala žádné hosty. Ani bych nevěřila jak se heavymetalistům s pupky a dlouhými vlasy líbí taková Take Me Home. Podle mě jde vše z jednoho zdroje. Každý má své oblíbence, ale uvolnit se při dobré hudbě může naprosto každý.

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Zmínila jsi velký důraz na přípravu vokálů. Co děláš jako umělkyně, aby ses neustále zdokonalovala? Máš třeba učitele? Už samotný Waldemar Sorychta při práci na desce Mandylion zmínil, že jsi úžasná, ale pořád je na čem pracovat.

Asi bych řekla, že je nejdůležitější neustále zpívat. Spolupracuji tak na mnoha projektech. Jeden z nich je i bluesový až country-music projekt Lorrainville. Na svých vlastních vystoupeních zpívám i úryvky Dolly Parton. Do toho spolupracuji s Devinem Townsendem, od kterého jsem se toho nesmírně hodně naučila. Při takovém spektru projektů se člověk přiučí technikám a stylům od jiných. Dokonce jsem pracovala i s tureckým zpěvákem jménem Hayko Cepkin, který mě naučil techniky, které používají v Turecku. Je neuvěřitelné, jakými směry je možné vést samotný tón. Mám velkou chuť se to naučit a ráda se přiučuji i jiným stylům, a proto musím často cvičit. Do toho neustále vystupovat a skládat. A ať si to chci přiznat, nebo ne, už jsem taky trochu zestárla a i mé tělo se mění, jelikož jsem se stala matkou. Když poslouchám Mandylion, je to neuvěřitelné, protože mi tam bylo sotva dvacet. Tehdy byla v mém hlase slyšet určitá nevinnost, ale pozitivní nálada se naštěstí ještě nevytratila, i když si sama připadám spíš jako starý gauč. (smích)

 

... potřebuje tři zvuky, zatímco ostatní potřebují sto, a ty tři zvuky jsou dost k vytvoření úžasné atmosféry. Naprosto výjimečná zpěvačka, jejíž výkon bere dech od rozezpívání po finální mix, protože by do toho nemohla dát méně.

Slova legendárního producenta Waldemara Sorychty při práci na albu Mandylion.

 

Ty budeš vždy ta puberťačka, co vylezla na Dynamu 96 před pětasedmdesátitisícový metalový dav a jemným hláskem pronesla: Hello. Devin Townsend svou muzikou rovněž oslovil obrovské spektrum lidí. Přibliž nám, prosím, spolupráci se zmiňovaným kanadským géniem-bláznem. Dal ti instrukce, co přesně od tebe chce, nebo tě navedl a pak řekl, zazpívej to, jak to cítíš?

Obojí. V poslední době jsme se vídali hodně kvůli jeho poslední desce Epicloud. V minulosti, přesněji při naší předchozí spolupráci na desce Addicted, jsem měla pár pasáží, kde jsem měla zazpívat sóla a improvizovat. Zbytek byl čistě v jeho režii. Nějakým způsobem si je plně vědom, čeho jsem schopná. Dokonce víc než já sama. Je to opravdový génius, ale taky je nesmírně vážný, když se jedná o jeho práci. Do toho je neskutečně zábavný a příjemný člověk. V případě Epicloud mě občas i začalo děsit, jak moc mě zná. Výsledek je dvakrát složitější, tvrdší, ale zároveň krásnější než Addicted i v rámci toho, co ze mě dostal. Není to mnou, ale tím, co je schopen zařídit, abych udělala. Na jednu desku dostal naprosto vše, čeho jsem pěvecky schopna! To album je tak dobré, že se stane klasikou. Říkám mu to pokaždé, a řeknu to znova: V jeho tvorbě slyším West Side Story, pro ty nádherné melodie. Má tam i gospelový sbor, který jsem musela převýšit a stane se tak i ze mě samotné sbor. Čtyři krát čtyři hlasy na každé skladbě. Je to něco bláznivého.

 

Arjen Lucassen se rád obklopuje nejrůznějšími umělci, ale ty patříš k jeho největším stálicím. Měl jsem tu čest mluvit s většinou lidí, kteří s ním pracovali, ale rád si to poslechnu znova z tvého pohledu.

Smíchy nedýchám, když si nemůže při práci ani sednout, jak je vysoký. Do toho jsem v životě nepotkala sympatičtějšího člověka. A jako Devin, je to studnice nápadů a neskutečný génius. Řekl mi, že se nikdy nedíval na televizi bez kytary. Pořád na něčem pracuje.

Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska
Anneke van Giersbergen - Zvukomalebné obrázky z Holandska

Pokud přeskočíme nejrůznější „pravěké“ gotické spolky, které zná jen pár badatelů, daly by se z tvého pohledu The Gathering považovat za průkopníky tohoto žánru?

Jsem hrdá na to, že mohu říct, že jsme byli jedna z prvních kapel, která spojila ženský vokál s tvrdou muzikou. The Gathering brali inspiraci od Celtic Frost a Hellhammer a přimíchávali do toho klávesy a syntezátory už v tak časné době. Přidat do toho ženský vokál bylo tak nějak přirozené a měla jsem to štěstí, že jsem byla nejlepší zpěvačkou v okolí. U konkurzu jim tak ani nešlo o to, že jsem žena, ale spíš o schopnosti. Pak se rozjelo celé to nadšení s ženskými vokály, mužským gruntem a tvrdou muzikou. Tehdy začali i Within Temptation a všichni si pohrávali s pohádkovými náladami a melodiemi. My jsme šli vlastní cestou, ale tahle scéna už navždy získala své místo. Řekla bych, že ženský vokál je přímou odpovědí na doom metal. Jsem hrdá na to, když sleduji, že existuje čtvrtá nebo pátá generace kapel, které se inspirují například Epicou. Holandská půda je pro tenhle hudební žánr úrodná.

 

Rozhovor jsme pro vás pořídili v Barcelonském klubu Razzmatazz, obklopeni hromadou hraček a batůžků potomka hvězdy večera.

 

V neposlední řadě i pro tebe, když se domova držíš jako klíště, objíždíš kdejaká městečka a málokdy vyjedeš za hranice. Nyní jsi potěšila nejen mě tím, že jsi přijela do Bratislavy, Barcelony, Paříže, a dokonce ohlásila nedávno účast na našem festivalu Masters of Rock 2013. Stejně si nemůžu pomoct, ale ty se nesnažíš o zázraky, jen si své specifické posluchače pomalu buduješ.

Ne, nečekám zázraky, ale vychovávám si své obecenstvo. Tohle je moje vůbec první sólové turné, kde jsem headliner. Už jsem koncertovala jako předkapela Within Temptation nebo občas s někým na víkend, ale tak to holt u nás funguje. Nikam se neženeme, a přestože se to tak může zdát, nic nevydáváme ve shonu a zbytečně rychle. Prodávám své výtvory z kuchyně, a tím, že nás to uživí, mě to činí stále šťastnou.

 

Dan Sywala

Psáno pro časopis Muzikus