Aleš Slavík

Aleš Slavík
Aleš Slavík

Další z mladé nadějné generace nastupujících jazzových hráčů, rodák ze Zlína - v současnosti hraje s novou kapelou Soil - "basový živel" a vůbec fajn člověk.

 

Vzhledem k tomu, že většině basového národa tvoje jméno asi moc neříká, na začátek se nám zlehka představ. Jak se máš, co děláš, a tak...?

Co dělám? Mám teďka jednu kapelu, jmenuje se Soil. Jsou to takové taneční písničky, skládá je Zuzka Kropáčová, jež tam i zpívá. Jinak tam hraje Kuba Zítko, Roman Vícha a Vláďa Pecha. Je to vlastně záležitost, která se rozjíždí už od května. Nacvičujeme, měli jsme už pár koncertů a po Novém roce budeme pokračovat v hraní.

Pocházíš ze Zlína, ze "země nikoho". Teď žiješ v Praze a hraješ tady na basu. Jak se to vlastně všecko semlelo, že jsi tady a teď?

Od malička jsem hrál na piáno a k baskytaře jsem se dostal tak, že jsme na učňáku byli ve třídě čtyři kluci. Ve čtvrťáku jsme si řekli, že založíme kapelu. No, a na mě zbyla baskytara. A tak jsem holt začal brnkat. V té době jsem hodně poslouchal Beatles. Byla to moje velká inspirace a Paul McCartney mě hodně ovlivnil. Když mi bylo jednadvacet, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit do Prahy na školu, na konzervatoř Jaroslava Ježka. Začal jsem se tomu trochu věnovat, udělal jsem zkoušky a začal studovat. Studoval jsem čtyři roky a od té doby tady hraji.

 

Docela by mě zajímalo, jak se dělají přijímačky na baskytaru. Jak to vlastně vypadá?

V podstatě hlavně zkouší, jak jsi na tom: co se stupnicemi, potom troška harmonie, nějaké polohové cvičení podle not a přednesová skladba. Tehdy jsem hrál basový part od Gumy Kulhánka, z písničky, která se jmenuje Moje kamarádka samota. Kdysi to nahrál jenom v duu s Peterem Lipou na desku Neúprosné ráno. Kulhánek to v originále hraje na bezpražec, ale já jsem to hrál na pražec.

Myslíš, že tě studium na Ježkárně, co se basy týče, posunulo dál?

Určitě. Baskytaru jsem studoval u Milana Plechatého. Bylo to dobré, získal jsem velkou praxi v hraní z not. Dva roky jsem taky studoval kontrabas u Jaromíra Honzáka.

Myslíš si, že je velký rozdíl mezi baskytarou a kontrabasem?

Myslím si, že je to úplně jiné hraní. Obě to jsou basy, ale každá z nich mě inspiruje úplně jinak. Kontrabas je bezpražcový nástroj, baskytara má pražce. Na kontrabasu si musíš mnohem víc hlídat intonaci a ladění.

Jak to máš hozené ty? Víc baskytary nebo kontrabasu?

Myslím, že to mám přesně napůl. Mám rád basisty, kteří zvládají oba nástroje a střídají je. Snažím se taky takhle oba nástroje střídat. Basista má pak mnohem víc co nabídnout. Je to rozhodně obohacení.

Když jsem tě poprvé slyšel hrát, byl jsem příjemně překvapený, žádné sofistikované drnkání, ale docela živelná hra.

Nikdy jsem vlastně nebyl jazzový hráč, i když jsem ve Zlíně začínal v jazzové kapele. Tam jsem dostal základní "zasvěcení". Potom jsem v Praze hrál tři roky v jednom jazzovém triu - basa, piáno a buben s Petrem Volným a Emilem Heyrovským. Hodně jsem tehdy poslouchal Billa Evanse a Keitha Jarreta, ale nikdy jsem se nepovažoval za jazzovéhom hráče. Poslouchám bigbít, mám rád třeba i hip hop, když se hraje naživo. To se mi právě líbí, že se zase docela dost zapojuje kontrabas do moderní muziky.

Se Soil právě hrajeme pár věcí, které jsou posazené do stylu drum'a'bass nebo do jungle. Poslední dobou hodně poslouchám Roots, to je kapela z Philadelphie - bicí, basa, fender piáno a dva rapeři. Taky mám hodně rád reggae.

Zpátky k tvému hraní. Když to shrneme, jsi spíš srdcař než technik?

No ona technika je taky hodně důležitá. Jakmile máš něco nacvičeno, co máš v hlavě, to zahraješ, i když třeba ve finále budeš hrát tři tóny. Technika je dost důležitá. Ale v podstatě jsem srdcař.

Cvičíš technické záležitosti?

Jednu dobu jsem trošku cvičíval, nebylo to dlouho a spíš takové nárazové období. V poslední době techniku necvičím.

Jak často máš basu v ruce?

Celkem často, i když, jak se to vezme, spíš podle nálady. Snažím se všechen volný čas vyplňovat nástrojem, poznávat ten nástroj, nebo sám sebe poznávat přes nástroj. Poznávání mám teď hodně spojené právě s kontrabasem.

Jakým způsobem si připravuješ svoje party?

Se Soil se to má tak, že Zuzka přinese písničky a většinou prvně dělá Vláďa Pecha základy na počítači. My pak každý přidáme to svoje. Taky se kolikrát stává, že písnička vznikne přímo na zkoušce. Něco si zahrajeme, chytneš inspiraci a vyleze z toho něco zajímavého. Basa toho v muzice určuje celkem hodně, harmonii a tak, a basista by měl umět vymyslet dobrou nosnou figuru. Někdy mě něco napadne hned - anebo taky ne. Důležité je, s kým hraješ. Měl jsem vždycky štěstí na dobré bubeníky, ať už to byl Miloš Dvořáček, Dano Šoltys nebo Roman Vícha. To je trojice, s níž tak různě hrávám v poslední době, s Milošem jsme dřív měli kapelu Peculiar. Mám hodně rád, když se basa s bicími hraje spodkově, žádné drobení, musí to být pumpa, přehledné hraní.

Můžeš jmenovat pár basistů, kteří tě nějak poznamenali?

Těch by bylo hodně. V poslední době hodně poslouchám Milese Davise, věci z doby, kdy začal elektrifikovat kapelu, tehdy s ním hrál Michael Henderson. Další oblíbený basista je Tim Lefebre, s bubeníkem Zakem Danzigerem mají kapelu Boomish. Hrají hodně drum'n'bassové věci a líbí se mi, jak pracují s efektama a se samplama. Taky se mi líbí Chris Wood z Martin, Medeski & Wood. Reagge dvojka Aston Family Man Barret od Boba Marleye a Robbie Shakespeare, ten nahrál dobrou desku s Herbie Hancockem. Hodně poslouchám Me'Shell NdegéOcello, ta už jenom když mluví, tak to strašně šlape a její basové figury mě zabíjí. Potom Tony Levin, Pino Palladino, Bootsy Collins. Z kontabasistů Charlie Haden a John Pattituci, i když ten víc hraje na baskytaru. Určitě jsem na někoho zapomněl.

Myslíš, že v Čechách je někdo, kdo zvedá tu basovou laťku?

No jeje. Spousta kluků hraje dobře. Třeba můj kamarád Kuba Vejnar nebo Petr Vavřík. Skvěle hraje Marta Minárik a taky Oskar Rósza, ten hraje jednoduše a vkusně třeba na poslední desce Deža Ursínyho, jmenuje se Príbeh.

Podíváme se taky trochu na technickou stránku věci. Na co teď hraješ?

Baskytaru mám starého Fender Jazz Bass sunburst z roku 1972, je pořádně těžký. Kontrabas mám masiv z první republiky, s tím jsem taky spokojený. Do budoucna bych si rád pořídil hofnerku basu, jako má McCartney a taky Chris Wood, hodně se mi líbí ten zvuk. Je to vlastně elektroakustika, má to něco z baskytary i z kontrabasu, kolikrát nepoznáš, co to je za zvuk, jestli baskytara nebo kontrabas.

Jaké nástroje jsi měl před tím, než ses dopracoval k Jazz Bassu?

Na učňáku jsem si koupil českou vikomtku. Druhou basu jsem si nechal ve Zlíně postavit od kytaráře Pořízky, byla to kopie ibaneze. Pak jsem měl i originál ibanez, nejvyšší řadu. Nehrálo to špatně, ale pak už přišel fender. Měl jsem i precisiona, ale toho jsem prodal.

A aparát?

Jsem asi jediný aktivně hrající basista v Čechách, který nemá vlastní aparát. Měl jsem Ampega B248, kombo, ale to jsem prodal. Nehrálo to špatně, ale chtěl jsem změnu. Teď si půjčuji čtyřdesítkovou bednu Hartke s hliníkovými reproduktory. Hraje velmi dobře i na kontrabas, takže u toho bych rád zůstal. Hlavy mám rád lampové, Ampeg, David Eden, ale je to celkem velká finanční zátěž.

Základ dobrého zvuku je rozhodně v nástroji, když je dobrá basa, tak hraje i na průměrném aparátu.

Používáš nějaké efekty?

Dřív jsem hodně hrál přes oktáver a chorus, dneska už moc ne. Mám rád samplované basy, hraješ je na klávesnici a zvuk je potom takový hutnější. Já mám v podstatě jenom basu, šňůru a nějaký aparát.

Jaké natahuješ struny?

V současné době jsem se ustálil na D'Addariech XL. Hraju na tloušťku 0.50. Zkoušel jsem různé struny, na D'Addariech mi vyhovuje cena a už jsem si na ně zvykl. Struny nechávám na base i půl roku, nehraji moc slap, takže mi cinkavý zvuk nechybí a vlastně ho ani nemám rád. Dobrý nástroj hraje dobře i se starými strunami. Na kontrabas dávám Thomastiky, ty vydrží i rok nebo dva.

Dneska hraješ s kapelou, která se slibně rozjíždí. Máš něco, k čemu tvoje hraní směřuje?

Vždycky jsem chtěl dělat muziku, která by mě bavila, abych se u toho netrápil. Na tohle jsem měl zatím štěstí, ať už to byl kdysi Peculiar nebo teďka Soil. A vždycky jsem chtěl hrát písničky se zpěvákem nebo zpěvačkou, to se mi taky splnilo. Ona i jedna kapela je spousta práce, radši dělám pořádně jednu věc, než pět napůl. Ale rád si zajdu jen tak někam zahrát.

Psáno pro časopis Muzikus