Plně souhlasím!Kapelu sme založili na gymplu v 16ti a hrajeme dodnes.Bubeníka sme hledali do minulého roku a musím říct,že teprve teď se cítíme víc uvoněně a jako team.Pátý bubeník.Nikdy sme se nehádali,ikdyž vyjimka se našla,ale tvrzení některých kamarádů z jiných kapel,že se na zkouškách neustále hádají je mi cizí.Navíc si myslí,že je to pak i cítit v hudbě,kde panují obavy jestli zahraju to či ono a na "blbnutí" nezbývá čas.
Hrajeme svoje věci a hrajeme pro radost(cesťák není výdělek,ale nutnost) nebo za pivo.Zkoušky trávíme hraním našich věcí,nahráváme je a pak posloucháme.Ne vždy je to stejné a kdybychom si měli zapamatovávat všechno co sme onu zkoušku zkusili(detaily),moc času na hraní by nezbylo.
Co se týká cvičení,tak jsem toho názoru,že přestávka mezi hraním(zkouškama) je pozitivní a někdy nutná.Zdá se mi,že když týden dva nehraju,tak pak se mi líp hraje.Možná ne technicky,ale určitě vidím své hraní z většího nadhledu.Otázkou zůstává,jak dlouho to lze bez hraní vydržet...