Jsem rád, že názory na Jolanu Diamant se liší i v zásadním hodnocení této legendární kytary. Jako by je nepsali uživatelé z řad muzikantů, ale bývalí milenci jedné a té samé, atraktivní a přitažlivé ženy. Vášnivá láska se někdy snadno obrátí ve svůj opak a pak si člověk vyčítá důvody ztracené citové investice, hledaje za každou cenu vady na kráse. Život však prověřil nejednu lásku a tak je to i se vztahem k hudebním nástrojům. Koho baví polemizovat o detailech, nechť si pozorně přečte můj článek. Nikde jsem například nepsal, že hmatník je vyroben z palisandru, ale že tento materiál připomíná (více jak dvacet let je mi známa technologie úpravy dřeva, lisovaného pod velkým tlakem, což byla právě specialita Jolany). Problémem mohl být velký rozptyl v kvalitě výroby a volbě dostupných komponentů. Jistěže kytary, nebo spíš jejich padělky, vyráběné na počítačem řízených automatických strojích z čerstvě poražených kmenů v zemích bez ekologických zákonů, mohou svým lesklým povrchem zmást nezasvěceného zájemce o nový nástroj. Ale otázkou je, kam tento trend bezcenných náhražek spěje. Lepší hrát na dobře zrekonstruované staré Jolany, než kupovat laciné kýče, kterých se pak nešťastníci marně zbavují na Aukru za pár korun, aby Černého Petra předali dál. Sám vlastním dva Diamanty a oba jsou vynikající, ten s novým osazením dokonce hraje lépe, než leckteré Gibsony, které jsem měl možnost vidět a slyšet za posledních 35 let. Takže malá rada na závěr - nezlobte se na svoji kytaru, ale hledejte dál :-)