Zcela náhodou jsem zabloudil na tyto stránky a tak dovolte, abych coby starý hráč na tento nástroj a i jeho první výrobce u nás se podělil s ostatním o několik zkušeností. Pod ruku mi přišlo dost nástrojů - převážně kopií mých prvních výrobků, které mají - skoro všechny - jednu základní vadu - jejich výrobci obvykle nejsou hráči na tento nástroj a tak je to asi tak, jakoby někdo postavil automobil, aniž by ho někdy řídil. Klidně pak umístí pedál plynu na levou nohu či jeho výrobek při otočení volantu jede na opačnou stranu, než je v kraji zvkem. Takový výrobce pak svůj výtvor prodá začátečníkovi, který se při překonávání různých úskalí něco naučí, ale pak už to prostě dál nejde. Sám jsem postavil dobře nějakých 25 kusů - kam zmizely, nevím, mnoho dalších je mým výrobkům podobných jak vejce vejci až na maličkost - nedá se na ně pořádně hrát.
Není možné zde uvádět všechny ty "fígle", které jsou k dokonalosti nástroje nutné, to by bylo na knihu, ale máte zde moji mailovou adresu, tak se klidně ptejte. Steekytara je těžký nástroj - jak jsem říkal kdysi Petrovi Kloudovi, když se za mnou přišel učit - zejména na nošení. Přes jeho drobnou postavu to zvládl na výtečnou , stejně tak jako samotnou hru.
Ostatně i já jsem z počátku tápal a dobrá byla až nějaká ta desátá, když už jsem něco zahrát uměl a věděl co a jak. Hodně mi pomohl Buddy Emmons, ostatně i já jemu, tak jsme byli kdysi dobrou "dvojkou" na nápady, Dnes už si, už jen jako dědkové v penzi, jen píšeme a občas si někde zahrajeme. Spolu ne, na to jsme dost od sebe daleko a taky líní cestovat.
Ty různé "světové" a laciné výrobky opravu potvrzují pravidlo, že nejdražší věci jsou ty s levnou cenou.
Tak vám držím palce, ať vám to hraje!
Honolulu Johnny Dobeš