26.10.2011 | Autor: Michaela Freemanová | sekce: klasická hudba - komentáře Výraz „Gesammtkunstwerk“ – souborné umělecké dílo” – se u nás zpravidla používá v souvislosti s operní tvorbou Richarda Wagnera. Dá se však vztáhnout ho i k jiným počinům – kupříkladu k Festivalu barokních umění, jehož čtvrtý ročník proběhl pod záštitou Karla Schwarzenberga od 30. září do 2. října 2011 v Českém Krumlově. V historickém zámeckém divadle byla při této příležitosti třikrát provedena serenata Antonia Vivaldiho L’Unione della Pace, e di Marte, z roku 1727, komponovaná k oslavám narození prvních dvou dcer francouzského krále Ludvíka XV. Na základě dochovaného libreta a hudby, částečně známé z Vivaldiho oper Orlando Furioso a Farnace, i některých jeho dalších jevištních prací, ji zrekonstruoval umělecký vedoucí souboru Hofmusici Ondřej Macek. Od své novodobé pražské premiéry v květnu letošního roku se v nejrůznějším prostředí dávala několikrát. Českokrumlovské zámecké divadlo jí se svými pohyblivými kulisami, dvěma proměnami (sál a barokní zahrada) a mašinérií poskytlo nejadekvátnější rámec a prostor, ve kterém bylo možné výtečně uplatnit sbor, komparsisty i vznášející se symboly míru, slávy a dobré pověsti, moci a tří státních útvarů, o nichž se libreto serenaty zmiňuje – Francie, Španělska a Svaté říše římské. Provedení zanechalo výborný dojem. Těsně po prvním provedení Vivaldiho serenaty následoval 30. 9. slavnostní zahajovací koncert: v zámeckém maškarním sále vystoupil soubor Concillium musicum Wien s koncertantními a duchovními skladbami Antonia Vivaldiho a jeho francouzských současníků (Jean Baptiste Lully, Michel Blavet, Michel Corrette) a sólistou Gerhardem Hafnerem – vynikajícím kontratenoristou, jehož přednes vokálních čísel Lullyho baletu Le Triompe d’Amour a Vivaldiho zhudebnění žalmu sto dvacátého šestého, Nisi Dominus, RV 608, patřily k nezapomenutelným festivalovým zážitkům. Působivé bylo i vystoupení pražského souboru Hipocondria Ensemble, který se se sopranistkou Olgou Krumpholzovou představil festivalovému publiku 1. 10. v krumlovském podzámčí – v Prokyšově sále bývalé prelatury, kam přinesl zajímavý výběr z tvorby Arcangela Corelliho, Giovanniho Battisty Bassaniho a Antonia Vivaldiho – sonáty, ciaccony, Vivaldiho instrumentální zpracování jedné z nejznámějších renesančních melodií La Follia a moteta. Kromě provedení Vivaldiho serenaty měl festival ještě další tři vrcholy. 1. 10 dopoledne to bylo matiné v letohrádku Belárie v zámecké zahradě, kde Szabolcs Illés a Ondřej Macek představili program, nazvaný Zrození houslové sonáty v barokní Francii – kompozice nejen obvykle s tímto žánrem spojovaného Jean-Marie Leclaira, nýbrž i tří jeho dalších kolegů ve službách dvora krále Ludvíka XV. – Francoise Duvala, Jeana-Baptista Senaillé a Francoise Francoeura – autorů u nás prakticky neznámých, avšak vynikajících. Jejich technicky vysoce náročná tvorba sice vznikala pod vlivem ve Francii v této době už zdomácnělého italského kompozičního stylu, nadále si však zachovávala charakteristicky francouzskou eleganci a půvab. Szabolcs Illés je fenomenální houslista, žák řady špičkových specialistů na historicky poučenou interpretaci starší hudby. Skladby, které s Ondřejem Mackem hrál v Krumlově, zároveň vycházejí na CD, které bude bezpochyby patřit k nejpozoruhodnějším evropským nahrávkám letošního roku. Podobně znamenitě vyzněl i závěrečný festivalový koncert – Hudba benátského raného baroka, situovaný do architektonicky působivého prostoru krumlovského klášterního kostela Božího těla. Skladby Francesca Cavalliho, Giovanniho Felice Sancese, Tarquinia Meruly, Salomona Rossiho, Giuseppa Scaraniho, Andrey Falconieriho, Giovanniho Legrenziho, Philippa van Wichel a Claudia Monteverdiho tu provedl francouzský soubor Les traversées baroques, jehož uměleckými vedoucími jsou špičková cinkenistka Judith Pacquier a tenorista Etienne Meyer (zajímavostí pro domácí publikum byla skutečnost, že členem souboru je také český cinkenista Richard Šeda). A poslední festivalový vrchol? Velkolepý barokní přízemní ohňostroj, uspořádaný 1. října po druhém představení Vivaldiho serenaty v zámecké zahradě, se všemi myslitelnými dobovými ohněstrůjnými kouzly – vějíři, rotujícími japonskými slunci i ohnivou stěnou, zdánlivě se přibližující k divákům. Tematicky kompaktní krumlovský festival je přehlídkou všeho, co barokní doba nabízela umění dychtivému publiku; aniž by sázel na mediálně známá jména, připravuje svému obecenstvu jedinečné zážitky.

Psáno pro: časopis Harmonie 2011/11