3.12.2010 | Autor: Marta Tužilová

Stamicovo kvarteto (Bohuslav Matoušek, Josef Kekula, Jan Pěruška, Vladimír Leixner), Zdeněk a Bedřich Tylšarové – lesní rohy. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 1-2/1991, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2009. TT: 68:10, 76:05. DDD. 2 CD Supraphon Music SU 3979-2.

Divertimenta Wolfganga Amadea Mozarta, nahraná v roce 1991 Stamicovým kvartetem s primáriem Bohuslavem Matouškem a ve spolupráci s bratry Tylšarovými, mohl vydat nyní Supraphon pro jejich nezaměnitelný půvab a čistotu interpretace znovu. Šťastné spojení špičkového kvarteta se dvěma mistrovskými hornisty umožnilo realizovat nahrávku ve vysoké kvalitě patřící dodnes k uznávaným mistrovským interpretacím, sloužícím často také jako významný studijní materiál. Tři divertimenta pro smyčcové kvarteto a dva lesní rohy psaná v letech 1777 – 1779, vznikala ještě za Mozartových služeb v Salcburku a kompozičně vycházejí nikoli z kvartetní, ale z triové sazby. První housle zde přejímají sólovou a velmi náročnou roli, máme tedy co do činění se skutečně svébytným útvarem ve skladatelově hudebním vývoji. Precizní Matouškův přednes a ukázněný, ale ne pouze doprovodný úkol ostatních hráčů, je v podání Stamicovců a bratrů Tylšarových obdivuhodnou ukázkou mozartovské něhy a graciéznosti. Zvukově odlišné a výrazné lesní rohy přejímají svou melodii vždy zkázněně, byť zcela rovnoprávně. V doprovodných partiích pak dokonale souzní se smyčci. Závěrečné Rondo třetího Divertimenta K 334 je skutečnou korunou celé nahrávky. Prokomponované party čtyř smyčcových a dvou dechových nástrojů zde nejvýrazněji navozují pocit poslechu mnohem většího ansámblu, v němž souhra je skutečně jedinečná. Před touho nahrávkou lze vždy bezezbytku symbolicky „smeknout“ – v době jejího vzniku i dnes. Dobře vypravený dvoudiskový reediční komplet prezentuje vydavatele skutečně zdařile jak po stránce obsahové v bookletu, tak i střídmým a vkusným grafickým zpracováním.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/01