18.8.2004 | Autor: Luboš Stehlík

Digital Media (61:43)
Pustit se do kompletního nahrávání Mozartových houslových sonát (zde Sonáta C dur K. 296, Sonáta A dur K. 305, Sonáta D dur K. 306) a ještě k tomu v Čechách, kde je těžké sehnat peníze i na mnohem atraktivnější tituly, chce hodně entusiasmu a víry. Obojím oba interpreti překypují. U Norberta Hellera byla tato víra dokonce tak silná, že kvůli tomu pozastavil vydávání kompletu Mozartových klavírních sonát hraných též na kladívkový klavír.
Nahrávky vznikají na zámku v Libochovích z prostého důvodu - je zde k dispozici výborně zachovaný unikátní nástroj vídeňského mistra Conrada Grafa. Jestliže v prvním dílu byla velkoprostorová akustika sálu s rušivým dlouhým dozvukem problémem, jenž zásadně deformoval výsledný dojem, v druhém dílu už režisér přece jen přitáhl uzdu a dozvuk je v přijatelných mezích. (I tak ještě není výsledek zcela uspokojivý.) Proporce nástrojů jsou vyváženější nežli v prvním dílu a zvlášť půvabné jsou volné sonátové věty. Přestože je Gabriela Demeterová známa svou snahou o historicky poučenou interpretaci, což osvědčila na biberovské desce u Supraphonu, těžko si představit jako krystalicky mozartovskou její dravou a místy až drsnou hru v rychlých částech, kde postrádám jemné výrazové finesy a uvolněnější pravou ruku. Naproti tomu Hellerova hra úspěšně překonala technické nástrahy stařičkého nástroje a stala se dominantou nahrávky. Škoda, že grafické a výtvarné zpracování titulu se až příliš odlišuje od předchozího dílu. Skoro to na první pohled vypadá, že se jedná o úplně jiný projekt. Vzhledem k tomu, že houslisté ve světě zrovna neprahnou po nahrávání těchto sonát a kompletů je pramálo, mohl by mít teoreticky odezvu i venku. Záleží to však na aktivitě a kreativitě vydavatele... Pro české koncertní pořadatele pak bude tento projekt doufám inspirací pro mozartovský rok 2006.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/08