02.01. | Autor: Luboš Stehlík

Orchestra Mozart, Claudio Abbado. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2008, 6/2009, Audorium Teatro Manzoni, Bologna. Vydáno: 2011. TT: 66:11. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 9792 (Universal Music).

Diskografie Claudia Abbada u Deutsche Grammophon je obsáhlá, kupodivu Mozartových symfonií je v katalogu málo. Jednou z výjimek je Symfonie č. 40, kterou nahrál před mnoha lety s London Symphony Orchestra, jež navíc podle mých informací už ani není v aktuální nabídce. S Orchestrem Mozart si tak plní v závěru dlouhé kariéry svůj sen svobodné dramaturgie nahrávek. Po pětici symfonií v čele s Jupiterskou (477 7598) jsou to další dvě vrcholná Mozartova díla. Základní rysy jeho uměleckého přístupu – úcta ke skladateli a zápisu, geniální muzikalita, detailní příprava, cit pro barvy a specifika nástrojů – se nemění. Pojetí se změnilo ve dvojím směru, jednak zohledňuje komornější obsazení orchestru, jednak není tak „bouřlivácké“ jako před 30 lety. Je to slyšet v tempech (viz 4. věta K.543, 1. věta K.550), v jemněji diferencovaných kontrastech i v tektonice. Přesto (nebo možná právě proto?) je poslech pro mě obrovským zážitkem; někdy až zamrazí (úvod Symfonie Es dur, provedení 1. věty Symfonie g moll). Z pěti titulů Claudia Abbada a Orchestra Mozart pro DG se mi tento líbí nejvíce.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2012/01