30.3.2009 | Autor: Jindřich Bálek

Wiener Philharmoniker, Karl Böhm. Režie: Hugo Käch, Arne Arnbom. Text: A, N, F. Nahráno: 1969, 1970, 1973, 1975, 1978. Vydáno: 2006. TT: 133:00, 130:00, 140:00. Obraz. formát: 4:3. Zvuk. formát: 5:1. 3 DVD Deutsche Grammophon 0734130 (Universal Music).

Trojice DVD s Böhmovými nahrávkami Mozartových symfonií je základním titulem do každé knihovny či fonotéky. Karl Böhm je uznávaný mozartovský specialista a při cestách za Mozartem se s ním není možné nepotkat. Zároveň ale získává statut respektovaného klasika, na kterého začíná usedat prach. Přibližně osmdesátiletý Böhm působí na většině snímků spíš jako socha a pohled na něj je často spíše umrtvující, než aby člověka vtahoval do hudby. Nelze ovšem přeslechnout, že Vídeňští filharmonikové tu předvádějí jednu z nejpozoruhodnějších ukázek své zvukové kultury. V rámci přísně střežené rytmické kázně to je zcela mimořádná zvuková práce nejjemnějšího druhu. Ale je to už zcela bez temperamentu a muzikantské bezprostřednosti a přes obdivuhodný zvuk nakonec převládá jakýsi profesorský duch. Tomu dojmu přispívá i poměrně konvenčně pojatá kamera. Živěji nakonec působí ranější Mozartovy symfonie, je tu Symfonie č. 1 K. 16, č. 25 K. 183 i nádherné č. 28 K. 200 a č. 29 K. 201, a kromě slavných posledních šesti ještě Symfonie č. 33 a 34. Navzdory dílčím výhradám platí, že Böhmův Mozart je milník, který nelze vynechat. Je ovšem tak vyhraněný, že se proti němu lze snadno vymezovat. Tady to je v podstatě německý Mozart s vídeňským zvukem. Součástí CD je portrétní film, který nepůsobí jako původní dokument, ale jako chronologicky dobře řazený sestřih koncertních snímků, rozhovorů a jiných dokumentů. Je tam mnoho cenných záběrů a vtipných vzpomínek, ale i záběr, jak se dirigent rozčiluje při zkouškách na Dona Giovanniho s naším Orchestrem Národního divadla (v titulku je chybně uvedeno, že to je Česká filharmonie). Je to krátký záběr, ovšem dost charakteristický pro to, jak na tom jsme v Praze s tradicí interpretace Mozarta a jak se na nás asi mohou ve Vídni dívat. I proto je užitečné tyto klasické nahrávky opravdu znát.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/01