Maria Joăo Pires – klavír. Produkce: Christopher Alder. Text: A, N, F. Nahráno: 1989?–?1990, Friedrich-Ebert-Halle Hamburg, Fundacao Calouste Gulbenkian Lisabon. Vydáno: 2006. TT: 61:41, 63:24, 62:32, 71:39, 61:14, 76:16. DDD. 6 CD Deutsche Grammophon 477 5200 (Universal Music).
Maria Joăo Pires se dnes bezesporu řadí mezi nejvýznamnější světové pianisty. Její nahrávky pro firmu Deutsche Grammophon, která s ní v roce 1989 uzavřela exkluzivní smlouvu, získaly množství významných ocenění. Za komplet Mozartových klavírních sonát z počátku devadesátých let, jehož reedici vydali v Deutsche Grammophon k loňskému mozartovskému výročí, obdržela Maria Joăo Pires mimo jiné „Grand prix international du disque“ a „CD compact prize“. Poslouchat Mozarta v podání této portugalské umělkyně je skutečně jedinečným zážitkem. „Vypráví“ Mozartovy sonáty tak okouzlujícím způsobem, že se od nich nedokážeme odtrhnout. Objevuje v nich tolik poezie a podivuhodných příběhů, až máme pocit, že hraje programní hudbu. Od prvních taktů je zřejmé, že Maria Joăo Pires dokáže najít význam v každém sebenepatrnějším detailu, v každém jednotlivém tónu. Ví přesně, odkud a kam která fráze směřuje. Její hra působí dojmem, jako by Mozartova hudba vznikala právě teď a tady před našima očima. Všechno v ní je nové, vše v těch nesčetněkrát obehraných skladbách stojí za pozornost. První, co na hře Marii Joăo Pires zaujme, je její neuvěřitelně detailní a oduševnělá práce s dynamikou. Umělkyně moduluje hudební tok jemnými dynamickými odstíny, s častými a překrásnými pianissimy, přičemž dynamický průběh hudby je ztvárněn tak citlivě, až budí dojem mluveného slova. K tomuto dojmu neméně přispívá naprosto zřetelná artikulace i zajímavé pojetí rubat, která jsou v její hře přítomna takřka neustále, nejčastěji v podobě nepatrných pozdržení, nezřídka však i jakoby rozdychtěných přirychlení. Tato jemná rubata ale vůbec nenarušují rytmickou strukturu, spíš naopak – vnášejí do hudby jakýsi přirozený oživující tep. Kapitolu samu pro sebe představuje ve hře Marii Joăo Pires ornamentika. Zní tak lehce a samozřejmě, jako by na světě nebylo nic jednoduššího. Pro své „vyprávění“ volí Maria Joăo Pires občas nepatrně volnější tempa, ale není to z důvodu nedostatečné techniky, neboť mnohé rychlé věty jiskří s takovou brilancí a švihem, s jakými se setkáme jen naprosto výjimečně. Obdivuhodná je také pedalizace, spíš hojnější, ale ne nestylová, jen jemně probarvující. Aby ani na tom nebylo dost, dokáže Maria Joăo Pires co chvíli objevit zajímavý utajený protihlas, stejně tak jako dokáže pointovat místa, do nichž Mozart skryl nějaký hudební vtip. Připočítáme-li k tomu všemu, že Maria Joăo Pires „vypráví“ Mozartovy sonáty s odzbrojující vlídností a laskavostí, máme tu nahrávku, ke které se budeme s potěšením vracet.
Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal
Stopáž: 61:41, 63:24, 62:32, 71:39, 61:14, 76:16
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
