22.5.2005 | Autor: Jiří Moravčík

Indies Records
Mari Kaasinen, Susan Aho, Johanna Virtanen, Kirsi Kähkönen, Riikka Timonen - zpěv, Pekka Lehti - basa, Marko Timonen - bicí, Antto Varilo - kytara, kantele, saz, varhany, Janne Lappalainen - bouzouki, saxofon, Lassi Logren - housle, harfa, Markku Lepisko - akordeon, Hannu Rantanen - kontrabas, Jask a Lukkarinen - bicí, Kari Reiman - flétna, Riitta Kossi akordeon. Vydáno 2005. T: 70:42. 1 CD Indies Records MAM 255-2.
Není bez zajímavosti, že jedním z prvních převzatých alb Indies Records je Best of 1992 - 2003 od finské skupiny Värttinä, apoštolů world music v Česku. A kuriozita navrch: Värttinä zakázkové kompilace nikdy nevydává! K něčemu podobnému prý dala souhlas už pouze na Taiwanu. Po vydání prvních dvou desek Värttinä (1987) a Musta Lindu (1989) - naplněných výhradně karelskou tradiční hudbou a prvními skladatelskými variacemi na ni - se čtyři zpěvačky rozhodly studovat na helsinské Sibeliově akademii obor lidová hudba. A v novém prostředí brzy došlo k zásadní proměně dosavadního zvuku skupiny. Proslulý unisono sladěný zpěv čtyř temperamentních vokalistek začínají doprovázet, zatím pouze v akustické formě, rockoví hudebníci. Cesty Sari Kaasinen do ruské části Karélie a Setulandu, území na jihovýchodě Estonska, a studium epické Kalevaly, studnice kareliánských runových písní, se staly zdrojem, ze kterého čerpá Värttinä dodnes. Odtud se odvíjí i zvuková originalita jejího pojetí, vycházející z kontrastu setské vokální harmonie o dvoutónových a čtyřtónových intervalech s runovými písněmi, založenými převážně na lichém rytmu. Přístup Värttinä k repertoáru lze přirovnat ke snažení autora Kalevaly, lékaře Elia Lonnrota. I Sari se svými kolegy čerpá z tradice, výhradně ve finštině a karelštině zpívané skladby se nesou v jejím duchu, ovšem nebojí se ani zapomenuté vesnické písně upravovat a přizpůsobovat současnému posluchači. Tabu pro ně nepředstavují ani vlivy z jiných, neseverských kultur. Snad i proto o nich dudák irské skupiny The Chieftains kdysi prohlásil: "Nejde o nějaké akademiky, myslím, že máme spíš co do činění s bláznivou pop skupinou všehochuťového evropského trhu". Dvacetiskladbová kompilace je složena ze čtyř alb: Seleniko (1993), Aitara (1994), Ilmatar (2000) a 6.12./ Live (2001). Graficky přitažlivý boklet obsahuje i zcela první překlady všech písní skupiny. Českému posluchači se tak naskýtá příležitost seznámit se s neobyčejnou severskou poezií plnou metafor a přírodních kouzel. Vše doplňuje zasvěcený sleevenote Petra Dorůžky, který je se členy Värttinä od počátku 90. let v úzkém kontaktu.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/05