10.10.2005 | Autor: Bohuslav Vítek

Supraphon
Ženský sbor Českého pěveckého sboru, sbormistr Jan Kühn, Česká filharmonie, Václav Talich, asistent Zdeněk Bílek. Produkce: Jana Gonda, Petr Kadlec, Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1954, 1956. Vydáno: 2005. ADD Mono. 1 CD Supraphon SU 3823-2.

Třetí kompaktní disk nové talichovské řady přináší dva tituly, v novodobé české hudební historii zcela základní. Obě nahrávky byly dlouhá léta považovány za bezkonkurenční a vzorové, rozhlas vysílal pouze je a kdysi jediná československá firma Supraphon dlouho vyčkávala s realizací nových snímků (Tarase natočila s Karlem Ančerlem v roce 1961, Zrání s Václavem Neumannem dokonce až v roce 1984!).
Sukova hudební báseň Zrání sehrála pro samotného dirigenta úlohu přímo osudovou. Její strhující premiéra bezprostředně po vzniku Československa, koncem října roku 1918 definitivně rozhodla o novém šéfovi filharmonie a otevřela tak nejpamátnější kapitolu historie České filharmonie. Václav Talich měl k Josefu Sukovi blízký přátelský vztah a po celý svůj život byl jeho velkým propagátorem. Je zajímavé, že Sukovo Zrání Talichovu dirigentskou dráhu rovněž uzavírá! Jde právě o tuto nahrávku, kolem níž je rozpředeno mnoho zajímavostí a příhod - od enormního počtu zkouškových frekvencí na studiové nahrávání v Rudolfinu (jejich počet tehdy vysoko překročil dnes těžko představitelné číslo deset) až po její poněkud netradiční završení: znavení filharmonikové požádali pana dirigenta o přehrávku celého díla a nenápadně domluvili s nahrávacím týmem v čele s nezapomenutelným mistrem zvuku Františkem Burdou, aby pořídil záznam. Vznikl snímek mimořádný - v jednom tahu, bez střihů, tak přesvědčivý a strhující, že ho pan dirigent - samozřejmě po zevrubném zvážení - podepsal. Pouze malé dotáčky se závěrečným ženským sborem realizoval za Talichovy přítomnosti jeho žák Zdeněk Bílek. Je potěšitelné, že jak text v bookletu, tak i základní údaje o nahrávce (vše pořídil Petr Kadlec) tuto skutečnost zmiňují a po tolika letech jsou poprvé spravedlivě uváděni jako spoluúčinkující zmíněný dirigent Bílek a ženy Českého pěveckého sboru, vedeného tehdy Janem Kühnem. Přestože dnes máme k dispozici nejeden snímek v novějším a modernějším digitálním záznamu, tato legendární Talichova kreace působí stále jako nepřekonatelná velkolepá freska a - navzdory mono-záznamu - prezentovaná v pozoruhodných zvukových dimenzích.
Také Janáčkův Taras Bulba v provedení Talicha má své zvláštnosti - pozitivní i poněkud problematické. I po letech jsme uchváceni obrovskou dramatičností a horoucím citovým nábojem. V tomto směru pozdější legendární snímek Ančerlův Talicha nepřekonal. Otázkou však zůstávají mnohé, byť dobře míněné Talichovy retuše. Jsou patrné zvláště v instrumentaci (například v partech bicích nástrojů ve 3. větě, v žestích). Je jich sice méně než u suity z Lišky Bystroušky, nicméně i zde ovlivňují výsledný obraz natolik, že některá místa vyznívají jinak a "nejanáčkovsky". Zde je jedna z odpovědí, proč nová nahrávka Ančerlova, respektující skladatelův originál, zapůsobila počátkem 60. let s tak jednoznačnou přesvědčivostí. I takový mistr, jako byl Václav Talich, má právo na omyly! Budoucnost je plně potvrdila.

nahráli: Ženský sbor Českého pěveckého sboru, sbormistr Jan Kühn, Česká filharmonie, Václav Talich, asistent Zdeněk Bílek
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/09