10.10.2005 | Autor: Bohuslav Vítek

Supraphon (78:19)
Český pěvecký sbor, sbormistr Jan Kühn, Česká filharmonie, Václav Talich. Produkce: Jana Gonda, Petr Kadlec, Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1954, 1949 a 1953. Vydáno: 2005. TT: 78:19. ADD Mono. 1 CD Supraphon SU 3822-2.

Nový talichovský projekt Supraphonu, který je naplánován na léta 2005-2007, je velmi užitečný a cenný. Václav Talich je považován za prototyp novodobého českého dirigenta, za protagonistu interpretace českého repertoáru. Často se o něm hovoří, mnohokráte je připomínán. Pamětníků, kteří zažili jeho koncerty v době, kdy byl šéfdirigentem České filharmonie (v letech 1919-1941) je však už mizivé procento a rovněž není mnoho svědků několika Talichových koncertů z let padesátých. A tak se naprosto zdrcující většina současné populace musí spolehnout pouze na nahrávky. I přes řadu reedic však ještě existuje mnoho snímků méně známých a zapomínaných. Ve všeobecném povědomí zůstává snad pouze jeho nahrávka Smetanovy Mé vlasti, Dvořákových Slovanských tanců, 8. a 9. symfonie, Violoncellového koncertu s Rostropovičem, či Sukovy Serenády Es dur a symfonické básně Zrání. Nová edice přináší další nahrávky a některé z nich jsou pro mnohé příjemným překvapením. Příkladem je toto CD se skladbami Smetany, Suka a Nováka. Smetanova malá kantáta Česká píseň je důvěrně známá pěvcům - zvláště tradičních, původně spolkových sborů, jimž byla původně určena a jimž léta slouží jako ideální společná závěrečná koncovka jejich koncertů. Jde v podstatě o partituru geniální, leč velmi zlou službu pro ni vykonává krajně archaický text. Pěvci mu přivykli, avšak pro nové posluchače je dnes už takřka nepřijatelný. Talichova nahrávka splňuje ty nejideálnější parametry - je živá, kontrastní, smetanovsky jásavá, monumentální - i s ohledem na několik rozhlasových snímků jí může částečně konkurovat snad jen novější nahrávka Košlerova (rovněž u Supraphonu). Je neuvěřitelné, že od 50. let minulého století, kdy se objevila na rozbitných černých deskách a poté na malé mikrodesce, vůbec nebyla vydána! Sukova suita z hudby k Radúzovi a Mahuleně nikdy na LP nevyšla, ale na CD se už objevila. Je působivá velkou lyričností. Zvláště Smuteční hudba 3. věty s velmi pomalým tempem, avšak dramatickým vrcholem je velkou talichovskou kreací. Nynější digitální úprava Stanislava Sýkory nad první edicí (zpracovanou v polovině devadesátých let na zakázku v londýnských studiích Abbey Road) co do zvuku suverénně vítězí, byť zub času je i zde již velmi znát. Ten se hlásí i na novějším snímku Novákovy Slovácké suity. Zde jde však o zvláště pozoruhodný snímek, který těžko nachází konkurenci mezi všemi ostatními. Na rozdíl od většiny provedení i nahrávek, jež tuto líbeznou Novákovu skladbu prezentují jako populární, nicméně zcela běžnou skladbu, u Talicha máme dojem, že nasloucháme programní hudební básni o pěti větách. V lyrických plochách je velmi dynamický - plyne v milostném zaujetí bez jakékoliv spekulace či přetvářky. Rychlé časti jsou naprosto strhující - obdivuhodný hudecký styl v části U muziky fascinuje svou autenticitou, pro běžného interpreta v realizaci nadmíru náročnou! Především v tom spočívá jedinečnost této Talichovy nahrávky!

nahráli: Český pěvecký sbor, sbormistr Jan Kühn, Česká filharmonie, Václav Talich
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/09