24.10.2002 | Autor: Michal Nejtek

Red Seal / BMG (66:09)
Projekt Trios D'anches představuje poměrně reprezentativní průřez francouzskou tvorbou pro dechové trio první poloviny dvacátého století. Zaměření na francouzské autory tak zároveň dává nahrávce jednotný stylový rámec - všechny skladby v podstatě patří do takzvaného neoklasicismu. Nejčistšími příklady tohoto slohu jsou na nahrávce Cinq Pieces En Trio Jacquese Iberta a Concert Champetre Henri Tomasiho. Čistá harmonie, jednoduchá formální struktura a odkazy na starší hudbu (především inspirace částmi barokních suit) - to vše patří mezi základní kameny stylu. Trio Georgese Aurica a obě skladby Daria Milhauda (Pastorale a Suite - d'aprés Corrette) jsou už neoklasicismem více poťouchlým, rytmus je dovádivější a harmonie (především u Milhauda) plna schválností: chromatické paralelní kvinty, sled mimotonálních dominant, "špatně" použitý atd. Nejosobitějšími skladbami jsou Divertissement Jeana FranĆaixe a A Tour d'Anches poměrně málo známého Florenta Schmitta. FranĆaixova skladba odkazuje k neoklasicismu typu Stravinského (nepravidelné dělení, střihy) a má zvláštní osobité kouzlo jakéhosi "odumírání" na konci frází. Schmittova kompozice, v níž trio doplňuje náročný part klavíru, je barevně krásnou, romanticky vzletnou hudbou s místy až ravelovskou harmonií.
Interpretům nelze vytknout nic zásadního (snad jedině občasná drobná intonační vychýlení v závěrečných dlouhých tónech hoboje). Souhra je samozřejmě bez chyb, frázování též, možná by neškodily větší dynamické či agogické odstíny (hlavně v pomalých větách). Určitá výrazová plochost je dána řazením skladeb podobného typu za sebou, přítomnost pianisty Erica Le Sage ve Schmittově skladbě působí jako pramen živé vody.




nahráli: Francois Meyer - hoboj, Paul Meyer - klarinet, Gilbert Audin - fagot, Eric Le Sage - klavír*
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/10