10.1.2002 | Autor: Jiří Moravčík

Supraphon (49:35)
Jestli se tímhle albem začala psát nová kapitola české world music - jak jsem se kdesi dočetl - to neposoudím. Že jde o písně, které když někam založíte, tak je budete hledat tak dlouho, dokud je znovu neuslyšíte, o tom vím ovšem určitě.
Rómští muzikanti - stejně jako v životě - se neradi svazují pravidly, něčím co by měli a neměli; házejí nespočet okolních vlivů do jednoho pytle, odkud pak vytahují svébytné písničky, v nichž nade všemi příměsmi zvítězil nedefinovatelný cikánský horkokrevný drajv podepřený ohebnou řečí. Jako málokdo na světě také umí klamat tělem: svým cikánským pláčem vám převrátí duši, aby vás po pár taktech udolali při divokém tanci, kdy houslisté dosahují třistakilometrové rychlosti za hodinu. Pro takové muzikanty není potom problém pobratřit se s jazzem, folkrockem, hardcorem i kytarovou vypiplaností; ty jejich rozdivočelé prsty si poradí zkrátka se vším. Na ženské trojhlasy jsou ovšem skoupí.
Dámské trio Triny s něčím takovým přichází jako první, i když mimo hlavní tahounku a mediální vykladačku, televizní hlasatelku Ivetu Kováčovou, jsou zbylé dvě členky - Dagmar Podkonická a Jana Tyšerová - bílé jako sníh, a když je jejich družka Iveta poprvé představovala své rómské rodině, "natřela je několika silnými odvary z vlašských ořechů". Poznaly se na konzervatoři i při každodenní muzikálové řeholi. Původní představa zpívat písničky, v "nichž by praskal oheň" postupně vzala za své, když se do Ivetina skladatelství začaly plést globální hudební příměsi. Vše pak vyvrcholilo přizváním rockového producenta Ivana Krále a účastí těch nejlepších z nejlepších muzikantů: kytaristy Dezidera Duždy, houslisty Vojty Lavičky, baskytaristy Aleše Charváta, hráče na cimbál Josefa Fečo a bluesjazzového všeuměla, kytaristy Petera Bindera. Úvodem i nakonec zalkají dokonce housle Václava Hudečka.
Tehdy nemohla a tudíž ani nevznikla 'čistokrevná' rómská hudba, i když odsud tryská všemi póry a se vším, co do ní ní Triny s Ivanem Králem infiltrovali, si jako obvykle poradila; ve skladbě Zebušino dokonce s rockem a sólovou Binderovou kytarou. A pak samozřejmě s trojhlasem protagonistek, nedrhnoucím přepjatostí, profesionální škrobeností, natož popovým manýrismem. Triny ve svých písních (vyjma šesti původních, jde o lidovky) nejenže dalece přestoupily hranice české kotliny, ony je vyslaly na další ahasverskou cestu; srozumitelně a moderně vyštafírované, osobitě hrdé a svérázné.

nahráli: Iveta Kováčová, Dagmar Podkonická, Jana Tyšerová - voc, Dezider Dužda, Peter Binder - g, Josef Fečo - cimbál, Vojtěch Lavička, Václav Hudeček vi, Aleš Charvát - bg, Ivan Král - b, g, Kamilo Kaller - dr, perc.
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2001/12