27.7.2006 | Autor: Michal Rataj

ropstei St. Gerold/2HP Production (49:26)
Rosamunde Quartett: Andreas Reiner, Simon Fordham - housle, Helmut Nicolai - viola, Anja Lechner - violoncello. Produkce: Manfred Eicher. Text: N, A. Nahráno: 5 / 2004, Propstei St. Gerold. TT: 49:26. DDD. 1 CD ECM New series 1905 (distribuce 2HP Production).

Kompoziční scéně zemí bývalého Sovětského svazu se u labelu ECM daří - zejména pak jde-li o generaci, do níž spadá Pärt, Schnittke, Gubajdulina, Silvestrov, anebo právě Tigran Mansurian. Přestože lze těžko hledat společného jmenovatele v poli estetiky či autorských konceptů, který by tuto generaci autorů významněji pojil, zdá se mi, že o jistém "společně sdíleném" mezi těmito autory lze přemýšlet v trochu obecnější rovině: kompoziční náklonnosti k integrování "minulého", silné inspiraci v jednotlivých národních hudebních i obecně kulturních tradicích a více či méně silném duchovním zakotvení.
Přestože se Tigran Mansurian (*1939) narodil v Bejrútu, většinu svého života strávil v Arménii. Jeho nové album je jakousi letmou monografií, sondou do světa smyčcového kvartetu. Své dva kvartety - velmi osobní kompozice věnované památce svých dvou blízkých přátel - zkomponoval v rozmezí let 1983 - 1984. Třetí skladba nahraná na albu - Testament - je pak spíše jakýmsi "bonusem", dovětkem, doplněním místa, které by jinak na albu zůstalo volné. Není to dramaturgicky čisté, z pozice producenta to však lze pochopit.
Mansurian balancuje ve svém kompozičním jazyku na jakémsi těžko definovatelném pomezí světa starobyle znějícího harmonického jazyka a poměrně ostře formulovaných disonantních skečí. Nejedná se přitom o jakkoliv vykalkulovanou dramaturgii, která by se snad snažila o vytvoření "efektu". Mansurian se mezi těmito světy pohybuje s neskutečnou ladností a přirozeností, v níž lze navíc vnímat velkou vnitřní pohodu, usebrání a absolutní střídmost vyjadřovacích prostředků, které přesvědčují o tom, že již nemusí být řečeno více, než bylo.
Rosamunde Quartet přitom všem stojí jakoby v pozadí - s nastraženými nástroji, které jsou rozeznívány jednotlivými tóny partitury (budiž obrazně řečeno to, co by jinak řečeno asi znělo jako nutná a trapná recenzentská fráze).

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/12