Stéphane Galland – Lobi

Stéphane Galland – bicí, Magic Malik – flétna, zpěv, Petar Ralchev – akordeon, Carles Benavent – baskytara, Misirli Ahmet – perkuse, host: Tigran Hamasyan – piano. Nahráno: Belgie, 4/2012. Vydáno: 2012. TT: 60:07. 1 CD Out Note Records OTN 019.

Název debutu belgického bubeníka Stéphana Gallanda znamená v konžštině současně „včera“ i „zítra“, což perfektně vystihuje jeho podstatu: hlubokou úctu k historii dávných kultur (aranžmá tureckých, arabských či arménských písní) spojenou s jazzem v neobvykle aktuální symbióze.

Zároveň nejde o neznámá nebo jazzu vzdálená jména, ale spíše „all-stars“ band. Francouzský flétnový kouzelník Magic Malik a původem arménský pianista Tigran Hamasyan jsou dobře známí i u nás. Basista Carles Benavent patří ke kultovním postavám flamenca a proslavil se po boku Chicka Corey nebo Paca de Lucíi. Rytmiku doplňují Petar Ralchev , bulharský akordeonový guru, a turecký virtuos na darbouku Misirli Ahmet .

Bubeník Stéphane Galland má cit jak pro spojování s odlišnými kulturami, tak fundamentální zkušenost s groovově založeným jazzem (jazzrockem, M-Base). Více vysvětluje pohled do jeho diskografie: je zakládajícím členem nejznámějšího belgického tria Aka Moon, propojujícího jazz s rockem a africkými inspiracemi, hrál na deskách funkem napájeného Octurnu nebo podobného uskupení Greetings from Mercury. Přizvaný flétnista Magic Malik je rovněž častým hostem zmíněného Octurnu. To vše je dobré si uvědomit, když posloucháme Gallandovu první sólovou desku Lobi .

Tradiční arménskou píseň Aparani Par kupodivu nearanžoval rodilý Armén Tigran Hamasyan, ale shodou okolností si ji pro nahrávání zvolil a upravil sám Galland (tehdy nevěděl, že Hamasyan, který v této triové verzi nehraje, kompozici již sám dříve zpracoval pro album New Era ). Orientální motiv vychází z tradičního tance arménské vesnice Aparan, zároveň však integruje (díky Benaventovi) prvky španělského flamenca. Skladba obsahuje pravděpodobně nejpůsobivější Malikovu exhibici na flétnu.

Vedle úprav tradičních písní najdeme na albu zdařilé autorské kompozice jednotlivých členů, především flétnisty Magika Malika (vlastním jménem Malik Mezzadri). Je potěšitelné slyšet Malika opět ve výrazně prosvětlenějších a pozitivně nabitých skladbách, než jaké píše pro svá poslední sólová alba (např. Alternate Steps , 2012). V případě jeho pocty argentinskému hudebníkovi Jaime Torresovi je výrazně posílena perkusivní složka.

Hindustánskou kosmologií inspirovaná Pralaya představuje intermezzo k druhé, tanečněji laděné polovině alba. V ní leadera Stéphana Gallanda patrně nejlépe charakterizuje kompozice Pygmalyte . Jde o vzpomínku na setkání členů jeho kapely Aka Moon s domorodými hudebníky ve střední Africe v roce 1991. Jak Aka Moon, tak Gallanda tehdy oslnilo, jak dokázali afričtí hudebníci rozvíjet nezávislost individuálních hlasů a zároveň se skvělým způsobem doplňovat. Právě tento pocit navozuje i Pygmalyte : chaos je pouze zdánlivý, pod povrchem se skrývá vrcholná matematika a řád. Velmi příjemným zklidněním je komorní kousek The Sky is Cloudy : jde o duo bicích a piana (!) na motivy tradiční arménské melodie. Původně neplánovaný a nezkoušený vstup skvěle ilustruje komplementaritu zúčastněných osobností. Jeho křehkost připomene Hamasyanovu oceňovanou účast na loňském albu Larse Danielssona.

Výrazněji balkánský prvek vnesl do snímku akordeonista Petar Ralchev. Jeho skladba Memory from Times of Yore pochází z jeho staršího alba Bulgaria (2007), ve verzi s rozšířenou rytmikou a flétnou však získala zcela nový, mnohovrstevnatý rozměr.

Podobná „all-stars“ uskupení mohou leckdy dopadnout jako setkání nijak nesourodých individualit. O to větší riziko hrozí, pokud spolu zúčastnění dosud nehráli. Stéphanu Gallandovi se však podařilo hudebníky s kulturně odlišným zázemím spojit s obdivuhodnou lehkostí. Jazz je zde základní (a zásadní!) příměsí, ale ambice projektu směřují za vnucené žánrové hranice.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: