12.7.2005 | Autor: Věroslav Němec

Deutsche Grammophon/Universal Music (49:47)
Martha Argerich, Michail Pletněv - klavír. Produkce: Christian Gansch. Text: A, N, F. Nahráno: 8/2003, Théâtre de Vevey (Švýcarsko). Vydáno: 2004. TT: 49:47. DSD. 1 CD Deutsche Grammophon 00289 474 8682 (Universal Music).

Současná doba úpravám příliš nepřeje. Jejich zlatý věk zmizel v nenávratnu. Heslem dneška je "autentičnost". Vše, co se jí vzdaluje, vzbuzuje přinejmenším pochyby, ne-li pohoršení. I toto CD bereme do rukou s jistými rozpaky. Už samo jeho vizuální zpracování, jakkoli výtvarně velmi zajímavé, nebudí přílišnou důvěru. Výborný ruský pianista Michail Pletněv, autor dvouklavírní úpravy Prokofjevovy Popelky, má velké sklony k divadelním efektům a zároveň je znám svými barvitými klavírními úpravami slavných děl, jimiž zpestřuje své recitály. Možná bychom ho proto mohli dokonce podezřívat z jisté povrchnosti, a to tím spíš, že si tentokrát k úpravě vybral dílo, z něhož už sám skladatel vytvořil tři klavírní suity. Naprostou záhadou se pak u tohoto projektu zdá být přítomnost Marthy Argerich, pianistky, která svým koncentrovaným a introvertním projevem zosobňuje Pletněvův pravý opak. Jenomže už po prvních taktech Introdukce se veškeré naše pochyby rozplynou a záhady vyjasní. Ono totiž vůbec nejde ani o Pletněvovu exhibici a popravdě řečeno ani ne tak moc o Prokofjeva. Nahrávka je především nádhernou oslavou klavíru. Pro oba umělce je klavír bezpochyby tím nejkrásnějším nástrojem na světě. Důvěrně ho znají, rozumějí mu, vědí o jeho přednostech i záludnostech, a především ho mají rádi, takže když si s ním hrají (a zřejmě s ním mohou hrát cokoli), dokážou nás vtáhnout do své hry tak intenzivně, že až litujeme, když suita skončí. Nahrávka nám nabízí vše, co čekáme od špičkových umělců, přičemž asi největší překvapení vzbuzuje skutečnost, že oba pianisté - ač naprosto rozdílných naturelů - vnímají hudbu až do nejjemnějších nuancí naprosto stejně, jako by byli poslušni jakýchsi "vyšších hudebních principů". Po Popelce následuje cyklus drobných čtyřručních skladeb Maurice Ravela Ma MÉre l'Oye. Argerich s Pletněvem hrají tyto známé pohádkové kousky něžně a měkce, ve ztišené dynamice, jako by nám chtěli po dvouklavírním ohňostroji nabídnout k odpočinku nadýchaný polštář.

nahráli: Martha Argerich, Michail Pletněv - klavír
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/06