28.4.2010 | Autor: Jan Beránek

Rostislav Fraš – tenor saxofon, Skip Wilkins – piano, Neil Wetzel – alt saxofon, Gary Rissmiller – bicí, Josef Fečo – kontrabas, Host: Miroslav Hloucal – trubka. Nahráno: Český rozhlas, 2009. Vydáno 2010. TT: 59:21. 1 CD Radioservis 473-2.

Mezinárodní kvinteto, v jehož čele jsou tenorsaxofonista Rostislav Fraš a klavírista Skip Wilkins, se v posledních třech letech schází vždy ve třetím srpnovém týdnu na frýdlantské Letní jazzové dílně v pedagogickém sboru. Prve jmenovaný leader je pak důkazem, kam lze dospět, když se něco vezme vážně. Už jen výčet dosavadních Frašových angažmá je imponující, hodící se spíš k prototypu bigbandového veterána, než k dosud mladému hudebníkovi, jehož vývoj se dosud nezastavil. Fraš (35) byl nebo je členem Velebandu, dalších big bandů (Václava Kozla, Český rozhlas Praha, Bohemia, Gustav Brom, Matúše Jakabčice) a celé řady malých formací, kterým nyní dává trumf svým česko-americkým kvintetem, jak jsme toho svědky na tomto albu.
Sestava, kterou doplňují altsaxofonista Neil Wetzel, basista Josef Fečo a bubeník Gary Rissmiller, se po loňském vystoupení ve Frýdlantu vydala na koncertní turné, po němž přišla do nahrávacího studia s perfektně zvládnutým repertoárem, složeným výhradně z vlastních kompozic.
Album Frýdlant Nights otevírá svižná Frašova výstraha Watch Your Step, kdy musí být ve střehu především posluchač, snažící se vystopovat strukturu skladby. Ta se zpočátku tváří jako blues, ovšem s využitím známé harmonie a zkrácené formy Davisovy So What z počátků modálního jazzu. Jenže pak přichází nenadálá modulace do harmonicky bohatého, jakoby nesouvisejícího středního dílu a překvapivě ještě návrat první osmitaktové fráze. Sólově se představí všichni kromě basisty. Jeho chvíle přijdou později, Josef Fečo exceluje ve Wilkinsově valčíkovém Frýdlant Nocturne, aby uvedl nápaditý dialog obou saxofonistů. Dobře jej slyšíme i v jeho příspěvku, Down the Hatch, krásném mollovém blues, přinášejícím i první sólo Garyho Rissmillera nad vampem klavíru. Bicí nástroje jsou pak vzápětí spolunositelem tématu ve skladbě Skipa Wilkinse LGT, kdy se střídají s melodiky ve tří nebo čtyřtaktových frázích. Zase jinak metricko-rytmicky komplikovaná je jediná kompozice Neila Wetzela, se slovní hříčkou v názvu, Rosta-bout. Wilkins se dále představuje jako invenční skladatel i ve dvou zklidněných číslech, Elbow Room a tříčtvrteční Waiting for Prague, kterou přednáší jen kvarteto bez Wetzela, s hlavním důrazem na oba kapelníky. Do závěrečné Frašovy dvanáctky Bob’s Bop je naopak přizván jako host trumpetista Miroslav Hloucal a album tak dostává správnou říznou hardbopovou tečku se sóly všech tří melodiků i kontrabasu.
Kdyby tak dobře fungovala mezinárodní spolupráce i v jiných sférách, byl by svět hned krásnější.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/05