Roman Novotný, Jiří Pospíchal, Ivo Kahánek

(Françaix, Martinů, Ibert)

Roman Novotný – flétna, Jiří Pospíchal – housle, Ivo Kahánek – klavír. Produkce: John W. Nomis. Text: Č, A. Nahráno: 10/2009, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2009. TT: 54:49. DDD. 1 CD Artesmon AS731-2.

Už při prvním pohledu oceníme na tomto CD nápaditou dramaturgii. Skladby pro flétnu, housle a klavír (respektive cembalo) z posledních let pařížského období Bohuslava Martinů tu máme možnost porovnat s kompozicemi pro stejné nástrojové obsazení dvou francouzských současníků B. Martinů: Jeana Françaixe (1912 – 1997) a Jacquese Iberta (1890 – 1962). Atraktivitu této konfrontace zvyšuje jak to, že všechna nahraná díla jsou si blízká dobou vzniku, tak i to, že hudební jazyk všech tří autorů má řadu styčných prvků. Úvodní skladbu Musique de Cour Jeana Françaixe lze vnímat jako jakési „motto“ celého projektu. Průzračné, vtipné a hravé dílko vzniklo bezpochyby jen proto, aby nás přivedlo do dobré nálady. A interpreti je hrají s uvolněností a bezstarostností tak nakažlivou, že si připadáme, jako bychom se s nimi vypravili na nějaký příjemný jarní výlet. PromenádySonáta B. Martinů jsou v dikci nepatrně závažnější než Françaix, ale i zde oceníme mimořádnou vzdušnost, lehkost a kultivovanost provedení. Ibertova dvouvětá Interludia vznikla na základě skladatelovy scénické hudby ke hře Le Burlador. Efektní druhá věta s ozvuky španělského folkloru by mohla být působivým „finálštykem“, ale interpreti za ni připojili ještě Ibertovu Arii , skladbu plynoucí tiše a klidně až k závěrečnému snovému pianissimu. Barevně vděčnou kombinaci flétny, houslí a klavíru si na tomto CD můžeme skutečně vychutnat, neboť všechny tři nástroje se zde ocitly v rukou vynikajících umělců. Flétnista Roman Novotný a houslista Jiří Pospíchal – oba jsou členy České filharmonie – tu spojili své síly s jedním z nejvýraznějších představitelů mladé pianistické generace Ivem Kahánkem . Všichni tři jsou nejen skvělí sólisté (o jejich výborné nástrojové technice se můžeme na tomto CD nesčetněkrát přesvědčit), ale mají i obdivuhodný cit pro komorní hru. Připočteme-li k tomu, že z jejich interpretace přímo dýchá pohoda a radost ze života, pak nepochybuji, že se k této nahrávce budeme často a rádi vracet.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: