17.1.2005 | Autor: Helena Havlíková

Universal Music
Renée Fleming - soprán, Orchestra of the Age of Enlightenment, Harry Bicket. Produkce: Alice Fields. Text: A, N, F. Nahráno: 11/2003, The Colosseum, Watford. Vydáno: 2004. TT: 70:22. SACD 1 CD Decca 475 618-6 (Universal Music). Ačkoli Renée Fleming ani Orchestr doby osvícenství nepatří mezi specialisty na barokní hudbu, jejich nahrávka händelovských árií dokáže zprostředkovat krásu, hloubku, virtuozitu, melodickou nápaditost a hudební obrazotvornost na 350 let staré hudby dnešnímu posluchači s mimořádnou intenzitou.
Není to první setkání Fleming s Händelem: jeho hudbu, zejména pak Mesiáše poznala už doma u svých rodičů - učitelů hudby, Händelovo dílo používala často při výuce také její hlasová učitelka Patricia Misslin. A konečně Fleming má za sebou titulní roli v Alcině, kterou vytvořila jednak pro Pařížskou operu s vynikajícím specialistou na starou hudbu Williamem Christiem, jednak v Chicagu se soudobým orchestrem. Nahrávku lze chápat také jako "přípravu" na další titulní roli v Händelově opeře Rodelinda pro Metropolitní operu v roce 2004.
Nahrávka kombinuje árie z raných i pozdních Händelových vokálních děl, a to jak italských oper, tak anglických oratorií. Fleming, její hudební konzultant Ellen T. Harris a dirigent Harry Bicket na ni zařadili jak známé árie (zejména Ombra mai fŇ z Xerxa či Lascia ch'io pianga z Rinalda), ale i hudební čísla dosud zřejmě nenahraná (Sommo rettor del cielo z Lotaria nebo Convey me to some peaceful shore z Alexandra Bala). Je tak jakýmsi průřezem Händelovým kompozičním stylem ve vokálním oboru od Agrippiny z roku 1709 po Alexandra Bala z roku 1748.
Přestože Fleming excelovala nejen v mozartovském, ale i romantickém, ba veristickém repertoáru (Hraběnka, Dona Elvíra, Konstance, Desdemona a další), dokáže stále koncentrovat hlas do čistého klidného tónu, z něhož tryská mohutná energie výrazu a oduševnělost. Perfektní pěvecká technika je samozřejmostí, je dokonale ovládnutým nástrojem pro virtuozitu ať už brilantních pasáží, zvonivých ozdob (včetně vibrata jako ornamentu) či velkých intervalových skoků - vše s vytříbenou vazbou na obsah textu. Použití ornamentiky je velmi kultivované, spíše střídmější a je zřejmé, že nevznikalo spontánně, nýbrž jako výsledek poučených úvah.
Fleming dramaturgii své nahrávky uvedla významem, který má Händelova hudba pro naše hekticky ztrápené duše: podmaňuje si nás svou čistotou, bezprostředností a intenzitou výrazu a zdánlivou jednoduchostí. Má pravdu.




nahráli: Renée Fleming - soprán, Orchestra of the Age of Enlightenment, Harry Bicket
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/01