22.2.2004 | Autor: Petr Veber

Decca / Universal Music (79:08)
Portrét Renée Fleming soustřeďuje "to nejlepší", co lze od ní slyšet. Aby měl diskofil rozhodně důvod koupit si tento výběr starších nahrávek, je deska obohacena o dvě nová čísla, datovaná pořízením v roce 2003: jedno je z Verdiho Traviaty, kterou Fleming skutečně začala zpívat až nyní, druhé číslo je Straussova píseň Cäcilie. Violettu zpívá Fleming v úžasném zadržovaném a napjatém polohlasu, s bezpečně dechem podepřenými vysokými tóny, s trylky a ozdobami bezstarostnými jak od koloraturní sopranistky (jíž ona samozřejmě není), s průlomem z úzkostného dýchání k dramatičtějšímu projevu. Richard Strauss jí velmi vyhovuje a zpívá jeho hudbu skutečně nádherně, jak jsme se mohli přesvědčit i při pražském koncertě - zde jásavě, křišťálově, s opulentním plným zvukem i rafinovaností. Na desce je také árie z opery Gianni Schicchi zpívaná opět v krásném polohlase a neodolatelně protahovaně, dále naléhavá a dlouhodechá a v závěru heroická árie z Catalaniho opery La Wally, velmi procítěná a pomalá kavatina hraběnky z Figarovy svatby, árie Fiordiligi zpívaná vášnivě a s tremolem jako od koloraturního mezzosopránu, poté Norma s úplně jinou barvou hlasu a Butterfly se zoufalým citovým výbuchem, rozmarná (ale přece jen příliš tmavě zbarvená) Markétka, mladodramatická Manon, technicky jistá a efektní Julie... V případě Dvořákovy árie o měsíčku, úžasně velkooperně emocionální s dlouhodechým koncem, se ovšem díky obzvláště temné barvě hlasu, zdaleka ne jen kvůli výslovnosti, vkrádá dojem, že to nezpívá česká rusalka, ale jakási "cizí víla". Rachmaninovova Vokalíza je odlehčením a závěrečný zpěv z Korngoldova Mrtvého města je příležitostí opájet se ještě jednou širokodechou melodií a hlasem, který má své podmanivé kouzlo. Jediné dvě písně s doprovodem klavíru (Schubert, Fauré) do poslechu po árii Čo Čo San popravdě řečeno moc nezapadají, ale mají zřejmě rozšířit spektrum tak, aby nešlo o pouhý operní recitál. Pak by na desce ovšem mohlo být i něco z lehčích žánrů. Renée Fleming je obdařena zajímavě zastřeně zbarveným hlasem s velkým rozsahem, schopným se ovšem rozjasnit k nejvyšším polohám a simulovat různé obory. Umí zpívat smyslně, expresivně, vemlouvavě, smutně, vzrušeně, nesmírně klidně, melancholicky, srdečně i jako heroina. Je mimořádně disponovaná a mimořádně prezentovaná, je jedinečná v emotivnosti svého pěveckého projevu. Kompilace nazvaná By Request to vše spolehlivě zachycuje.



nahráli: Renée Fleming - soprán, London Philharmonic Orchestra - Charles Mackerras, London Symphony Orchestra, Chamber Orchestra of Europe - Georg Solti, Orchestra of St Luke's - Patrick Summers, English Chamber Orchestra - Jeffrey Tate; Christoph Eschenbach, Jean
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/01