28.1.2003 | Autor: Luboš Stehlík
RCA / BMG (52:42)
booklet
Dnes už velmi uznávaný mexický tenorista
Ramón Vargas si odskočil od italského a francouzského bel canta 19. století k bel cantu 17. a 18. století a natočil písně a árie, které jsou povinným studijním materiálem všech začínajících zpěváků. Právě na tomto repertoáru se tříbí technika, vedení hlasu, správné dýchání, klasický styl. Vargas zkrotil svůj hlas, jenž již několik let směřuje do dramatických verdiovských vod, a zpívá arie antiche prostě, vylehčeným hlasem a bez operních manýristických zlořádů. Výsledek je proto velmi dobrý. (Podobný repertoár nahrál v roce 1992 José Carreras a výsledek byl o třídu horší.) Vlastně by tato deska mohla být doplňkovou učební pomůckou, kdyby měla jiný doprovod. Na Vargasově snímku mi zásadně vadí právě orchestříček, přesněji třináctičlenný ansámbl. Aranžmá Saschi Goetzela a Josepha Turrina pro instrumentální soubor s klavírem (!), na který hraje vedoucí
Katherine Chu, se prostě nedají vůbec akceptovat. Producent tím udělal z nahrávky kavárenskou záležitost. Došlo tu k totálnímu nerespektování doby vzniku a stylu. Chápu, že se Jay Saks chtěl odlišit od konkurenčních projektů na trhu, ale bohužel tím dost poškodil kultivovaný Vargasův projev. Producent by si za svou práci zasloužil jedno háčko, jenom kvůli Vargasovi však desce o dva stupně přilepším.
nahráli: Ramón Vargas - tenor, komorní soubor řídí Katherine Chu
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2003/01
