15.7.2003 | Autor: Jindřich Bálek

Supraphon (79:39)
Tři Smetanovy symfonické básně (Richard III. op. 11, Valdštýnův tábor op. 14, Hakon Jarl op. 16) komponované v letech 1957-61 během skladatelova pobytu ve Švédsku vycházejí z velkých dramatických předloh: Shakespearova Richarda III., Schillerova Valdštejna a z dramatu Hakon Jarl severského autora A. G. Oehlenschlägera. Ve dvou z nich je ústřední postavou tyran, jehož moc je nakonec zlomena, Valdštýnův tábor znázorňuje vojenské ležení. Málokdy se mohli hráči s obsahem těchto děl identifikovat tak bytostně jako během okupace, kdy byla tato nahrávka pořízena. A je to znát. V porovnání se všemi ostatními snímky má mladý Rafael Kubelík nejpomalejší tempa a největší dramatický tah. Orchestr má přitom starý talichovský zvuk - měkké smyčce, jemné dechy, velkou kompaktnost. Technická úroveň snímku působí místy rušivě, ale dá se odmyslet. Když člověk vidí tento titul poprvé, trochu zalituje, že Kubelík nestihl doma natočit "něco pořádného" - bližší setkání mě ale doslova zaskočilo. Je to svým způsobem nejzajímavější nahrávka švédských symfonických básní, která existuje.
Když se řekne Jihočeská suita, představíme si jakýsi malebný obrázek ve stylu Josefa Lady. Pro dílo Vítězslava Nováka je ale takový obraz dost zavádějící. Najdeme tu sice folklorní motivy, ale v hodně vysoké stylizaci. Svým duchem má toto dílo blíž například k Sukovu Zrání než k nějakému neofolklorismu, ladění díla je hodně mystické a zvuk překvapivě moderní. I tady snímek obstojí v konkurenci všech (tří) nahrávek pozdějších (Vogel, Trhlík, Bakala). Kubelík má opět velmi pomalá tempa a orchestr mu nádherně zpívá. I z této staré nahrávky je znát, že má velký smysl pro gradaci a originální zvukovost.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/07