Rachmaninov, Stravinskij – Symfonické tance, Symfonie o třech větách

Londýnský symfonický orchestr, Valerij Gergijev – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: live 7.–8. 5.2009, Barbican Centre, London. Vydáno: 2012. TT: 58:33. SACD. 1 CD London Symphony Orchestra LSO0688.

Už při prvním pohledu na tento kompaktní disk jsme zaujati několika fakty, svědčícími o tom, že jde o produkci pozoruhodnou a svým způsobem mimořádnou. V prvé řadě nutno ocenit jeho dramaturgii. Dva Rusy, svou tvorbou velmi odlišné, žijící souběžně, a přece řazené do dvou různých období, reprezentují dvě díla, jejichž partitury více či méně nezapřou původ obou jejich autorů, ale zároveň i naznačují charakter jejich tvorby. Každá překvapovala svými specifickými rysy! Oba tvůrci měli podobné životní osudy – oba odešli ze své rodné země a svou vrcholnou životní dráhu prožili a také ukončili ve světě. Druhou příčinou našeho zájmu o toto CD je nesporně nastudování dirigenta Valerije Gergijeva , nejvýznamnějšího současného interpreta ruské hudební tvorby, které realizoval za pultem – a to je další významný atribut této produkce – Londýnského symfonického orchestru . A konečně nezanedbatelnou zajímavostí je způsob realizace hudebního záznamu. Obě nahrávky, pořízené ve formátu SACD, jsou živými snímky z koncertů v Barbican Centre, ale jsou tak zvukově dokonalé, že jen těžko poznáme, že se nejedná o snímky studiové. Jak Rachmaninovovy Symfonické tance , tak Stravinského Symfonii o třech větách známe z bezpočtu nahrávek špičkových orchestrů a dirigentů. Je tedy velmi obtížné posuzovat jejich kvalitativní rozdíly a nemá smyslu pokoušet se o superlativy. Přesto má tato produkce jedno mimořádné pozitivum, jež nelze nezmínit! Spočívá právě v propojení Londýnského symfonického orchestru s Valerijem Gergijevem, který zde v současné době působí jako hlavní dirigent. Platí to vlastně i o ostatních jejich společných nahrávkách, které LSO nabízí ve své vlastní produkci. Už od dob velkých dirigentských legend minulosti udivují, ba mnohdy ohromují Londýnští svým technickým vybavením, dokonalou zvukovou kulturou, mistrovskou hrou v rámci skupin i jednotlivců, u níž lze stěží hledat kvalitativní nuance. Dotaženost všech složek je zde samozřejmostí. Přesto u řady nahrávek – dřívějších i novodobých – ve vlastním hudebním projevu mnohdy chybí větší a hlubší citový náboj, což se projevuje v určité výrazové statičnosti. Citelné to je zvláště v romantickém a postromantickém repertoáru. Londýnští symfonikové jsou však orchestrem obdivuhodně flexibilním. Tím, že k dlouhodobější spolupráci pozvali před lety právě Valerije Gergijeva, do značné míry tento „handicap“ eliminovali. Příkladem je nedávný komplet Mahlerových symfonií, ale i nahrávky na tomto CD. Zvláště se to projevuje u Symfonických tanců. Jak známo, Rachmaninovovi nešlo o stylizace, ale o závažnou autobiografickou výpověď. Už v prvním „tanci“ Gergijev uplatňuje bohatou výrazovou škálu – plochy od nejjemnějších pasáží, přes bouřlivé vrcholy až po velmi efektní závěr, ústící do pianissima. Valčíková 2. věta je zdobena velmi bizarními souzvuky žesťů, ale záhy i vstupy dalších skvělých instrumentalistů (anglický roh). V podstatě jde o geniální symfonickou stylizaci typicky zadumaného ruského valčíku. Naprostá zvuková exhibice nás pak čeká už od začátku a po celý průběh 3. věty. V ní jsou rovněž velmi citlivě prezentované rafinovaně umístěné motivy pravoslavných zpěvů. Začátek sekvence Dies irae symbolizuje fatální završení lidské dráhy, které je každému z nás vymezeno a nelze je změnit. Pod Gergijevovou taktovkou jsou příznačná strojová přesnost a výrazová statičnost LSO obohaceny neuvěřitelně proměňujícími se zvukovými obrazy. Navíc se dirigentovi podařilo docílit jakousi ruskou lyrickou či jinak citovou šíři, takže máme pocit, že nasloucháme orchestrálnímu zvuku odtamtud. U Stravinského nás jistě oslní rytmická preciznost, perfekní souhra skvělého klavíristy (klavírní part zde připomíná původní záměr zkomponovat klavírní koncert) se všemi instrumentálními skupinami. Obdivuhodné jsou barevné formace, zvuková dokonalost a opět – skvěle ladící instrumentalisté! V pomalé až lidově laděné 2. větě nás hned na začátku čekají nádherné zvukové dialogy malých nástrojových skupin i sólových instrumentů včetně harfy. Gergijev vše drží v naprosté prostotě a zvukové uměřenosti. Přesto cítíme příjemné chvění, jež nás udržuje ve zvláštním napětí. Attacca nastupuje zcela kontrastní, rytmicky razantní svět 3. věty. Perfektně se zde prezentují bicí nástroje. Dvojice fagotů, která rozjíždí allegro, předvádí hotovou exhibiční přehlídku! V závěru jistě nepřeslechneme nejeden prvek příbuzný se světem Stravinského ruských baletů. Výtečná produkce, reprezentující současnou interpretační laťku!

Body: 5 z 6

Sdílet článek: