Terezie Fialová – klavír, Eva Karová – housle, Markéta Vrbková – violoncello. Produkce: Jiří Štilec. Text: Č, A, N. Nahráno: 8/2007, Klášter Milosrdných bratří v Brně. Vydáno: 2007. TT: 57:58. DDD. 1 CD ArcoDiva UP 0103-2 131 (distribuce Classic).
Firma ArcoDiva je dobře známá jak často netradiční dramaturgií svých titulů, tak i objevováním perspektivních umělců. V minulosti to byli například Pavel Šporcl, Martin Kasík, ArteMiss Trio, Jitka Hosprová, Kateřina Englichová, nejnověji Puella Trio, které se zformovalo v roce 2003 na Brněnské konzervatoři. Přestože trojice půvabných dívek (opět příklad důležitosti vnějškové vizualizace v dnešním světě) je teprve na počátku kariéry a čeká ji tvrdý boj o pozici na výsluní, tak debutový projekt lze označit jako úspěšný. V Bergerettách se dívky nebojácně pustily do pomyslného souboje jak s tuzemskými soubory, tak s několika zahraničními, které mají toto dílo ve svém repertoáru (například vídeňské Haffner Trio ho i natočilo). Dnes už Martinů nedělá mladým interpretům žádné problémy, jako tomu bylo ještě před deseti patnácti lety. Možná by bylo prvoplánové konstatovat, že zde hraje svou roli obsazení souboru, každopádně podání Martinů je plné emocí, proměnlivého moře napětí a uvolnění a spíše nežli k původní renesanční formové inspiraci tíhne hra dívek k dramatickému vročení skladby (1939); dvěma slovy – výtečné provedení. Když si představím, že za nějakou dobu uzraje jejich tónový a barevný rejstřík, tak mě interpretace Martinů naplňuje optimismem.
Velkým zážitkem je první česká nahrávka Schnittkeho Tria . Opět jsem slyšel citově angažovanou interpretaci, působivé dynamické kontrasty, ale také promyšlenou prezentaci neobvykle strukturované partitury s ostrými disonancemi a „plnozvučnou harmonickou progresí“. Ani se nechce věřit, že se jedná o mladé lidi na počátku kariéry. Nahrávku považuji za přínosnější nežli provedení souboru Wiener Klaviertrio (Naxos).
Šostakovičovo Klavírní trio spadá ještě do doby studií (1923) a přes určité kompoziční nedořešenosti nese už dílčí znaky pozdějšího velikána světové hudby 20. století. Vzhledem k tomu, že ArcoDiva vydala v roce 2005 obě Šostakovičova tria ve výborném podání jiného svého dámského souboru – ArteMiss Tria, tak je tento titul zajímavým luxusem, který bych spíše očekával u vysloveně interpretačních značek typu Deutsche Grammophon. Hra „puellek“ je možná „romantičtější“ nežli u konkurence, ale koncepčně i tónově bych upřednostnil „artemissky“. Co se týká světové konkurence, tak v tomto případě je poměrně široká, od Münchener Klaviertria po legendární Beaux Arts Trio.
Body: 4 z 6
