20.2.2006 | Autor: Michal Nejtek

Deutsche Grammophon/Universal (60:09)
Paavali Jumppanen - klavír. Produkce: Dr. Marion Thiem. Text: A, N, F. Nahráno: 6, 7/2004, Music Centre, Concert Hall, Kuopio. Vydáno: 2005. TT: 60:09. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 5328 (Universal Music).

Deutsche Grammophon přichází s dalším dárkem k osmdesátinám Pierra Bouleze - technicky a zvukově precizní nahrávkou autorových klavírních sonát.
Boulezovy sonáty jsou bezesporu dokladem hudebního myšlení avantgardy padesátých let. Jejich hudební jazyk, v případě třetí sonáty (1955 - 1957) totální organizace hudebního materiálu, stejně jako jejich ideově-estetické pozadí (víra v hudební pokrok, "vesmír v nekonečné expanzi" - slovy autora) působí v dnešním kontextu už poněkud zastarale. Je nabíledni, že při poslechu dlouhých, maximálně komplexních struktur, kde se v rychlém sledu za sebou střídají různé způsoby artikulace, dynamické stupně, rytmické jednotky a podobně se poněkud ztrácí samotný hudební tvar, jeho smyslová přitažlivost, nutná pro vnímání vlastně jakékoliv hudby. Stejně tak gejzíry tónů v intervalech, které jsou si všechny hierarchicky rovny, působí za chvíli zvukově fádně.
Ze všech tří sonát je hudebně nejpřitažlivější sonáta třetí. Její zvukový svět je utkán ze základního kontrastu "bodů" (jednotlivé tóny) a "bloků" (akordy a arpeggia), který je ještě podpořen principem neustálého přeznívání některých intervalů, vlastně jakéhosi zachycování tónů v časovém prostoru. Posluchačsky vděčnější je i rozdělení skladby na kratší úseky, věty, jejichž pořadí určuje interpret (řízená aleatorika).
Paavali Jumppanen je maximálně precizním a koncentrovaným interpretem. Jeho brilantní zvládnutí téměř nehratelné druhé sonáty je obdivuhodné. I on je však nejpřesvědčivější tam, kde kromě technické dokonalosti může předvést i smysl pro tektonickou gradaci nebo rytmický drive (Commentaire ze třetí sonáty).
Zvuk nahrávky je tradičně skvělý a dokonalý, jedinou drobnou chybičkou jsou poměrně dosti slyšitelné ruchy pedálu, a to nejenom v nižší dynamice (například čtvrtá věta Sonáty č. 2).

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/11