(Balakirev, Borodin, Kjui, Musorgskij, Rimskij-Korsakov)
Philip Edward Fisher – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 8/2010, Symphony Hall, Birmingham. Vydáno: 2011. TT: 81:00. DDD. 1 CD Chandos 10676 (distribuce Panther).
Z relativně bohaté klavírní tvorby členů Mocné hrstky vstoupily do povědomí hudební veřejnosti především Kartinky M. P. Musorgského. Zkušenější posluchači si vedle nich možná ještě vybaví Borodinovu Petite Suite a Balakirevovu fantasii Islamey, ale s ostatními klavírními skladbami Mocné hrstky se v běžném koncertním provozu prakticky nesetkáme. Proslulé Kartinky nesmějí pochopitelně ve výběru Philipa Edwarda Fishera chybět – a umělec jimi svůj projekt zcela logicky zahajuje. Už v úvodní Promenádě, která se většinou hrává hutným tónem jako poměrně závažný prolog, nás překvapí jistá výrazová i zvuková „odlehčenost“, která – jak se ukáže během poslechu celého disku – je jednou z nejvýraznějších vlastností Fisherovy hry. Zatímco v první Promenádě lze tuto „lehkost“ považovat za celkem zajímavou uměleckou licenci, v dalších částech Kartinek už ji nelze přijímat tak zcela jednoznačně. Některá čísla Kartinek sice určité vylehčení přímo vyžadují (Fisher hraje výborně kupř. Tuileries, Tanec kuřátek ve skořápkách a Trh v Limoges ), u jiných může působit neotřele (Samuel Goldberg & Schmuyle), ale řadě dalších částí tento přístup vysloveně škodí. Vedle Bydla a Katakomb budí největší pochybnosti závěrečná Velká brána kyjevská. Z její monumentality zbylo pramálo a pianistova „odlehčená“ poetizace tu působí dokonce dojmem jakési bezradnosti. Zatímco Fisherovo podání Kartinek není nijak zvlášť přesvědčivé, všem dalším skladbám tohoto disku pianistův „bezproblémový“ přístup naopak velmi svědčí. Kjuiovo chopinovské Nokturno fis moll z Quatre Morceaux op. 22 hraje Fisher velice citlivě a poeticky a vtipné Scherzo As dur A. P. Borodina pod pianistovými prsty přímo jiskří. Následující Borodinova Petite Suite je pak opravdovou zvukovou lahůdkou, zvláštní pozornost si zaslouží kouzelné, téměř impresionistické Intermezzo a s nevšedním šarmem hraná Mazurka č. 1. Nikolaj Rimskij-Korsakov je na CD zastoupen schumannovským Scherzinem A dur ze Čtyř skladeb op. 11 a dvěma čísly ze Tří skladeb op. 15: něžnou Romancí As dur a Valčíkem Cis dur, jenž má ve Fisherově podání půvabný salonní nádech. Disk vrcholí Balakirevovou orientální fantasií Islamey, považovanou za jedno z nejnáročnějších děl světové klavírní literatury. Tady nezbývá, než před Fisherem smeknout: jeho podání je tak lehké a vzdušné, že technické nároky této skladby při poslechu vůbec nevnímáme.
Body: 4 z 6
