5.12.2002 | Autor: Kateřina Fojtíková

Studio Principium (53:44)
Po svém sólovém debutu Mea Cosa z roku 1998 přichází kytarista Petr Saidl s další deskou, jejíž titul Songe du Poisson (Snění Ryby) je parafrází názvu jedné ze zastoupených skladeb (Songe Capricorne Rolanda Dyense). I tentokrát Saidl uvádí výhradně díla skladatelů konce 20. století. Autory navíc spojuje románská, eventuálně přímo latinskoamerická oblast původu. Inspiračním zdrojem většiny skladeb je místní folklór, ať už brazilský (Bellinati) nebo blízkovýchodní (Domeniconi: Variace na anatolskou lidovou píseň). Výsledkem je melodická hudba založená na výrazných tanečních rytmech, v harmonii obohacená o prvky jazzu. Navíc každý ze zde zastoupených autorů (kromě A. Piazzolly) je i vynikajícím kytaristou a dokáže tak využít všechny možnosti nástroje.

Na hře Petra Saidla je znát, že tahle hudba mu opravdu sedí. Neomezuje ho žádný technický problém, hraje bravurně a naprosto přirozeně. Celá nahrávka je perfektně zvukově vyrovnaná. Tato kvalita vychází nejen z interpretova frázování, vedení hlasů a vlastností nástroje, ale je umocněna i výbornou prací, kterou při natáčení odvedlo Studio Principium. Specializace právě na kytaru je na výsledku znát. Petr Saidl si tak může dovolit zajímavě pracovat s barvou zvuku i při úderech na korpus nástroje v Bellinatiho skladbě Jongo. Při poslechu na kvalitnějším přístroji zachytíme i drobné šumy provázející hru a místy i interpretovo dýchání. To ovšem vůbec není na škodu, naopak - přispívá to k autentičnosti nahrávky. Přímo u nás doma se odehrává "živý" koncert se vším všudy. Nápaditý je i závěrečný bonus - dvě části z Piazzollovy Histoire du tango, jež je známa především v obsazení kytara - flétna. Na tomto CD se k Petru Saidlovi přidává violista Milan Řehák a tón jeho nástroje přináší těmto skladbám novou zvukovou kvalitu. Kombinace violy a kytary zní velmi dobře, oba nástroje jsou si blízké svou altovou polohou. Interpreti jsou výborně sehraní, a tak by bylo pro posluchače jistě velmi zajímavé, kdyby se jim podařilo přijít s rozsáhlejším projektem, než jsou dvě bonusové skladby na sólové desce.

Dramaturgie CD je velmi zdařilá. Celá deska má příjemnou atmosféru, kterou dotváří i graficky nápadité zpracování obalu a bookletu. Na poslech CD působí kompaktním dojmem, ale rozhodně nenudí. Mohu ho tak vřele doporučit nejen těm, kteří už propadli kouzlu šesti strun.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/11