10.10.2005 | Autor: Lubomír Dorůžka

Cube Metier (67:50)
Juraj Bartoš, František Tomíček - trubka, křídlovka, František Kop, Štěpán Markovič - tenor a sopránsaxofon, Kateřina Stupková - barytonsaxofon, Svatopluk Košvanec, Mojmír Bártek - trombon, Petr Beneš, Karel Růžička - piano, Adam Tvrdý a Milan Kašuba - kytara, Jan Linhart, Josef Vejvoda - bicí, Igor Vavrda - dirigent, Petr Kořínek - kontrabas, zpěv, Milan Vidlák - zpěv. Vydáno 2005. TT: 67:50. 1 CD Cube Metier MJCD 2527.

Jak si jazzman připomene svou šedesátku? Pozve si do studia přátele, zčásti generační vrstevníky, ale zčásti třeba i muzikanty o polovinu jeho vlastního věku mladší. Připraví pro ně program dle vlastního gusta, a vzniklou kapelu pak pečlivě řídí k žádoucímu tvaru. Basistovi Petru Kořínkovi, partneru Karla Velebného, Laca Decziho, členu pražského rozhlasového big bandu, a pochopitelně také vedoucímu vlastních seskupení, tenhle záměr vyšel.
Na svém albu shromáždil pozvané hosty do big bandu dvakrát. Slovenské tango Nečakaj ma už nikdy z dob jeho mládí, se sóly Štěpána Markoviče a Juraje Bartoše, v závěru s muzikantským vokálním triem, ukazuje, že na své začátky mohou jazzmeni vzpomínat z dnešní perspektivy i s jistým nadhledem. Zčásti tomu odpovídá závěrečné bigbandové číslo, balada It Had To Be You s trombonovým sólem Svatopluka Košvance. Tady se Kořínek trochu překvapivě představí i v roli sympaticky zpívajícího muzikanta, pro něhož tato písnička nepochybně něco znamenala.
Z přizvaných sólistů jsou Kořínkovi generačně bližší saxofonisté Štěpán Markovič a František Kop, pianista Karel Růžička, kytarista Milan Kašuba nebo bubeník Josef Vejvoda - všichni dostanou svou příležitost. Ale pak je tu také generace ještě ani ne třicátnická: kytarista Adam Tvrdý, pianista Petr Beneš nebo bubeník Jan Linhart, vesměs absolventi a dnes už profesoři Konzervatoře Jaroslava Ježka.
Klavírní trio s Kořínkovou skladbou Just Floating Lightly, následující hned po otvíráku slovenského tanga, dává celému albu nejen název, ale i celkovou atmosféru. Je to lehké vyprávění a vzpomínání, na kterém se mohou podílet různé generace; hudba, které jazz otevírá brány do široka, aniž by si kladl otázky stylově vyhraněné orientace, vlivů, vzorů nebo ideálů. Docela hezké shrnutí příběhů, osudů a nálad muzikantů, kteří vytvářeli náš jazz od sedmdesátých let bez aspirací na vrcholy, přetrvávající století nebo na ražení zbrusu nových cest. A skutečnost, že se na ní bez problémů podílejí představitelé generace vlastně teprve nastupující, dává naději, že tuto schopnost si náš jazz uchová i nadále.

nahráli: Juraj Bartoš, František Tomíček - trubka, křídlovka, František Kop, Štěpán Markovič - tenor a sopránsaxofon, Kateřina Stupková - barytonsaxofon, Svatopluk Košvanec, Mojmír Bártek - trombon, Petr Beneš, Karel Růžička - piano, Adam Tvrdý a Milan Kašuba - kytara, Jan Linhart, Josef Vejvoda - bicí, Igor Vavrda - dirigent, Petr Kořínek - kontrabas, zpěv, Milan Vidlák - zpěv
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/09