Jak si jazzman připomene svou šedesátku? Pozve si do studia přátele, zčásti generační vrstevníky, ale zčásti třeba i muzikanty o polovinu jeho vlastního věku mladší. Připraví pro ně program dle vlastního gusta, a vzniklou kapelu pak pečlivě řídí k žádoucímu tvaru. Basistovi Petru Kořínkovi , partneru Karla Velebného, Laca Decziho, členu pražského rozhlasového big bandu, a pochopitelně také vedoucímu vlastních seskupení, tenhle záměr vyšel.
Na svém albu shromáždil pozvané hosty do big bandu dvakrát. Slovenské tango Nečakaj ma už nikdy z dob jeho mládí, se sóly Štěpána Markoviče a Juraje Bartoše , v závěru s muzikantským vokálním triem, ukazuje, že na své začátky mohou jazzmeni vzpomínat z dnešní perspektivy i s jistým nadhledem. Zčásti tomu odpovídá závěrečné bigbandové číslo, balada It Had To Be You s trombonovým sólem Svatopluka Košvance. Tady se Kořínek trochu překvapivě představí i v roli sympaticky zpívajícího muzikanta, pro něhož tato písnička nepochybně něco znamenala.
Z přizvaných sólistů jsou Kořínkovi generačně bližší saxofonisté Štěpán Markovič a František Kop , pianista Karel Růžička , kytarista Milan Kašuba nebo bubeník Josef Vejvoda – všichni dostanou svou příležitost. Ale pak je tu také generace ještě ani ne třicátnická: kytarista Adam Tvrdý , pianista Petr Beneš nebo bubeník Jan Linhart , vesměs absolventi a dnes už profesoři Konzervatoře Jaroslava Ježka.
Klavírní trio s Kořínkovou skladbou Just Floating Lightly, následující hned po otvíráku slovenského tanga, dává celému albu nejen název, ale i celkovou atmosféru. Je to lehké vyprávění a vzpomínání, na kterém se mohou podílet různé generace; hudba, které jazz otevírá brány do široka, aniž by si kladl otázky stylově vyhraněné orientace, vlivů, vzorů nebo ideálů. Docela hezké shrnutí příběhů, osudů a nálad muzikantů, kteří vytvářeli náš jazz od sedmdesátých let bez aspirací na vrcholy, přetrvávající století nebo na ražení zbrusu nových cest. A skutečnost, že se na ní bez problémů podílejí představitelé generace vlastně teprve nastupující, dává naději, že tuto schopnost si náš jazz uchová i nadále.
Vydavatel: Cube Metier
Stopáž: 67:50
Nahráli: Juraj Bartoš, František Tomíček – trubka, křídlovka, František Kop, Štěpán Markovič – tenor a sopránsaxofon, Kateřina Stupková – barytonsaxofon, Svatopluk Košvanec, Mojmír Bártek – trombon, Petr Beneš, Karel Růžička – piano, Adam Tvrdý a Milan Kašuba – kytara, Jan Linhart, Josef Vejvoda – bicí, Igor Vavrda – dirigent, Petr Kořínek – kontrabas, zpěv, Milan Vidlák – zpěv
Body: 4 z 6
