7.7.2002 | Autor: Dina Šnejdarová

Supraphon (50:42)
Protagonistům této nahrávky se podařilo zabít ne dvě, ale hned tři mouchy jednou ranou. Snímek je světovou premiérou, představuje významnou osobnost českého hudebního života 17. století, dává nahlédnout do dobové liturgické provozovací praxe. Z toho pochopitelně vyplývá, že se za necelou hodinou hudby skrývá obrovské množství práce, studia, zkoumání, hledání a nacházení. A to je dobře, protože ve spojení s neméně pilnými interprety mohla vzniknout deska, na kterou mohou být její tvůrci patřičně hrdí. Oné "neviditelné" aktivity se chopil Michael Pospíšil, zasvěcený komentář sepsal Tomáš Slavický a latinské texty přeložil do češtiny Vladimír Čadský.
Z díla Pavla Josefa Vejvanovského, kapelníka, skladatele a trubače, byly pro nahrávku vybrány skladby, které by případně mohly tvořit nešpory ke svátku sv. Václava - nejde tedy přímo o původní autorovu sestavu - a díky tomu se zde objevuje v logickém propojení gregoriánský chorál (v antifonách a hymnu), vícehlas (v žalmech) a instrumentální části (po příslušném žalmu místo návratu antifony). Ve sborových částech excelují Boni pueri s pečlivě vypracovanou artikulací, výslovností, i akcenty. Čisté a průzračné hlasy dodávají žalmům lesk a prosvětlení, spolu s instrumentalisty je náležitě "rozdýchávají". Sólové party vyznívají barevně a zajímavě ve všech hlasových kombinacích, i zde je nepřeslechnutelná detailní práce s textem: někde jsou - evidentně ne náhodou - zvýrazněny určité souhlásky, slabiky nebo slova. Kompaktní celek dotváří soubor Musica Florea, který jako "jeden muž" zkušeně promlouvá svými ne-vokálními prostředky. Zvláštní pozornost pochopitelně upoutávají dechové nástroje, především v první sonátě (Sonata Vespertina) skvěle vyhrávají nelehké úseky a stejně kvalitně reagují smyčce v echo-odpovědích. Malinkatou výhradu bych měla jen k antifoně před Magnificat, která ve snaze o zřetelnou deklamaci vyzněla zbytečně zatěžkaně, o něco větší k nepatrnému leč slyšitelnému intonačnímu znejistění Michaela Pospíšila v závěrečné modlitbě (...ab instantibus malis), které bychom při živém provedení sotva postřehli, na desce ovšem mohlo a mělo být technicky vyřešeno (výtka se samozřejmě týká zvukového režiséra). Nicméně i přesto se snímek vydařil, interpreti společně vytvořili celek, který oslovuje, oživuje, zkrátka je skrz naskrz pozitivní (upřímně řečeno, takové nešpory bych si dala líbit i v současné liturgické praxi...).




nahráli: Lukáš Sádkovský - soprán, Martin Ptáček - alt, Jaroslav Březina - tenor, Michael Pospíšil - bas, Boni Pueri, Pavel Horák, Musica Florea, Marek Štryncl
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/07